Úvod ke Knize Enosově

Kniha Enosova ilustruje moc Usmíření Ježíše Krista očistit lidi od hříchu a uzdravit je. Enos zápolil před Bohem v mocné modlitbě předtím, než mu byly odpuštěny hříchy. Poté se modlil o duchovní blaho Nefitů a Lamanitů a zbytek svého života strávil tím, že usiloval o jejich spasení. V průběhu studia Knihy Enosovy mohou studenti získat důležitá ponaučení ohledně modlitby, pokání a zjevení. Také se mohou naučit, že když jako jednotlivci obdrží požehnání Usmíření, budou mít touhu dělit se o tato požehnání s ostatními.

Tuto knihu napsal Enos, syn Jakoba a vnuk Lehiho a Sarie. Enos zaznamenal, že ho jeho otec učil „podle výchovy a nabádání Páně“. (Enos 1:1.) Ke konci svého života Enos napsal, že oznamoval slovo „podle pravdy, která je v Kristu“ po všechny své dny. (Enos 1:26.) Před smrtí předal Enos malé desky Nefiovy svému synu Jaromovi. (viz Jarom 1:1.) Enos v závěru svého záznamu uvedl, že se raduje ze dne, kdy povstane před svým Vykupitelem. Prohlásil: „Pak s potěšením uvidím jeho tvář a on mi řekne: Pojď ke mně, ty požehnaný, je pro tebe připraveno místo v příbytcích Otce mého“. (Enos1:27.)

Když Enos obdržel od svého otce malé desky, slíbil, že na ně vyryje pouze to, co považuje za nejcennější, což zahrnuje posvátná učení, zjevení a proroctví. (Viz Jákob 1:1–4; 7:27.) Enos věděl, že jeho lid, Nefité, budou nakonec zničeni. Modlil se, aby Pán zachoval záznam Nefitů, „aby mohl býti někdy v budoucnu pro Lamanity vynesen, aby snad mohli býti přivedeni ke spasení“. (Enos 1:13.)

Enos uzavřel svůj záznam konstatováním, že od doby, kdy Lehi opustil Jeruzalém, uplynulo 179 let. (Viz Enos 1:25.) Díky tomu můžeme jeho záznam datovat přibližně mezi rokem 544 př. Kr. (kdy dokončil svůj záznam Jákob) a 421 př. Kr. Enos učinil tento záznam, když žil v zemi Nefi.

Kniha Enosova nám poskytuje vzor toho, jak mohou jednotlivci získat požehnání Usmíření Ježíše Krista a dělit se o tato požehnání s druhými. Nejprve byl Enos učen evangeliu Ježíše Krista. (Viz Enos 1:1, 3.) Poté rozpoznal, že potřebuje Spasitele, a modlil se za odpuštění. (Viz Enos 1:2–4.) A poté, co získal odpuštění svých hříchů, se modlil a usilovně pracoval, aby ke spasení přivedl i ostatní. (Viz Enos 1:5–27.) Tento vzor se objevuje v celé Knize Mormonově. Příkladem je Alma (viz Mosiáš 17:1–2; 18:1–2), Alma mladší a synové Mosiášovi (viz see Mosiáš 27–28) a Lamoni a jeho lid (viz Alma 18–19).

Kniha Enosova navíc jako první podrobně popisuje odpadlý stav potomků Lamana a Lemuele. (Viz Enos 1:20.) Také zmiňuje, že mezi Nefity bylo „nesmírně mnoho proroků“, přestože většina Nefitů byla „tvrdošíjným lidem“, který musel být neustále podněcován a udržován „v bázni Páně“. (Enos 1:22–23.)

Enos 1:1–8 Enos se modlí za odpuštění hříchů a obdrží odpuštění díky své víře v Ježíše Krista.

Enos 1:9–18 Enos se modlí za Nefity a Lamanity a žádá Pána, aby zachoval záznamy Nefitů.

Enos 1:19–24 Enos popisuje zlovolnost Lamanitů a tvrdošíjnou povahu Nefitů. On a další proroci neustále pracují pro jejich spasení.

Enos 1:25–27 Enos končí svůj záznam a píše o příslibu věčného života, který obdržel skrze svého Vykupitele.