Úvod ke Čtvrtému Nefimu – knize Nefiově

Při studiu 4. Nefiho se studenti budou učit o požehnáních, která přicházejí k lidem, kteří jsou sjednoceni v žití podle evangelia Ježíše Krista. Po Spasitelově působení mezi potomky Lehiho se všichni lidé v celé zemi obrátili. Díky tomu, že dodržovali přikázání, se těšili míru, blahobytu a úžasným duchovním požehnáním. Mormon prohlásil, že „zajisté nemohlo býti šťastnějšího lidu mezi všemi lidmi, kteří byli stvořeni rukou Boží“. (4. Nefi 1:16.) Studenti také získají důležitá ponaučení ze záznamu o lidu, který postupně upadal do stavu zlovolnosti.

Mormon vytvořil knihu 4. Nefi tak, že sestavil a zkrátil záznamy čtyř pisatelů. Prvním z nich byl Nefi, podle něhož je kniha pojmenována. Nefi byl syn Nefiho, který byl jedním z dvanácti učedníků vybraných Pánem během Jeho působení mezi potomky Lehiho. (Viz 3. Nefi 11:18–22; 12:1.) Dalšími třemi pisateli byli Nefiův syn Amos a Amosovi synové Amos a Ammaron. (Viz 4. Nefi 1:19, 21, 47.)

Mormon knihou 4. Nefi neoslovuje konkrétní čtenáře a ani neuvedl důvod, proč ji sepsal. Tato kniha nicméně přispívá k celkovému poslání Knihy Mormonovy – svědčit o tom, že Ježíš je Kristus, a seznámit druhé se smlouvami Páně. (Viz titulní strana Knihy Mormonovy.) K tomuto poslání přispívá tím, jak ukazuje požehnání, která lidé obdrží, když činí pokání, přicházejí ke Kristu a uzavírají s Ním smlouvy. Také ukazuje ničivé následky, které nastávají, když lidé zapírají Spasitele a Jeho evangelium a upouští od svých smluv.

Původní záznamy použité jako zdroj pro knihu 4. Nefi byly pravděpodobně napsány mezi lety 34 po Kr. a 321 po Kr. Mormon tyto záznamy zkrátil někdy mezi lety 345 po Kr. a 385 po Kr. Mormon nezaznamenal, kde se nacházel, když tuto knihu sestavoval.

Kniha 4. Nefi vypráví v pouhých 49 verších o období dlouhém skoro 300 let – což je téměř jedna třetina celé nefitské historie popsané v Knize Mormonově. Stručnost 4. Nefiho jen přispívá k působivosti této knihy. Výstižně zdůrazňuje rozdíl mezi spravedlivostí lidu bezprostředně po Spasitelově působení mezi nimi a zlovolností lidu o čtyři generace později. V prvních 18 verších knihy se hovoří o požehnáních, ze kterých se těší společnost postavená na evangeliu Ježíše Krista. Další verše poskytují svědectví o ničivém účinku pýchy a ukazují, jak tato společnost postupně slábla, dokud téměř celá neupadla do hříchu.

4. Nefi 1:1–18 Poté, co Ježíš Kristus působil mezi lidem, jsou všichni v celé zemi obráceni a pokřtěni. Již se nerozdělují na Nefity a Lamanity. Mají „všechny věci mezi sebou společné“ (4. Nefi 1:3), jsou svědky mnoha zázraků, daří se jim a žijí v jednotě a štěstí po dobu 110 let.

4. Nefi 1:19–34 Nefi umírá a záznamy vede jeho syn Amos. Později Amos předává záznamy svému synu Amosovi. Mnozí lidé dovolují Satanovi, aby „získával vládu nad jejich srdcem“. (4. Nefi 1:28.) Mezi lidmi se objevují rozdělení, pýcha a falešné církve. Zlovolní začínají pronásledovat členy pravé Církve a „učedníky Ježíšovy, kteří zůstali s nimi“. (4. Nefi 1:30.)

4. Nefi 1:35–49 Lid se opět rozděluje na Nefity a Lamanity. Lamanité se vědomě bouří proti evangeliu a zakládají tajná spolčení Gadiantonova. Nakonec se stávají zlovolnými také Nefité. Amos umírá a záznamy vede jeho bratr Ammaron do doby, kdy je nutkán Duchem Svatým, aby je ukryl.