Mosiáš 26

Před začátkem hodiny napište na tabuli tyto otázky:

Vyzvěte studenty, aby si na tyto otázky odpověděli ve svém studijním deníku nebo zápisníku. Ponechte jim dostatek času a poté vysvětlete, že Mosiáš 26 obsahuje zprávu o lidech, kteří nedělali vše potřebné pro to, aby živili své svědectví. V důsledku toho se nikdy nerozvinula jejich víra v Boha a svedli mnoho členů Církve ke hříchu a omylům. Navrhněte studentům, aby při studiu této zprávy přemýšleli o tom, co se z ní mohou naučit o rozvíjení a posilování svědectví.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Mosiáše 26:1–3. Poté se členů třídy zeptejte:

• Co si zvolili mnozí z dorůstající generace? (Zvolili si, že nebudou věřit tradicím svých rodičů.)

• Proč podle vás nevíra brání naší schopnosti „rozuměti slovu Božímu“? (Mosiáš 26:3.)

Vysvětlete, že víra (nebo i jen touha věřit) vede k jednání, které posiluje naše svědectví. A na druhou stranu, pokud si lidé zvolí, že věřit nebudou, volí si tím také to, že nebudou dělat určité věci, které by jim pomohly rozvinout silné svědectví. Vyzvěte studenty, aby si přečetli Mosiáše 26:3–4, 6. Jednu polovinu studentů vyzvěte, aby vyhledali, co dorůstající generace kvůli své nevíře nedělala. A druhou polovinu vyzvěte, aby vyhledali důsledky této nevíry.

• Co dorůstající generace odmítala kvůli své nevíře dělat?

• Jaké byly následky jejich nevíry?

Poté, co studenti prodiskutovali tyto otázky, napište na tabuli: Abychom rozvinuli a udržovali své svědectví, musíme …

Požádejte některého studenta, aby přečetl následující slova presidenta Henryho B. Eyringa z Prvního předsednictva. Vyzvěte členy třídy, ať během čtení přemýšlejí o tom, jak by mohli doplnit větu na tabuli.

„Svědectví musíme vyživovat modlitbou víry, musíme hladovět po slovu Božím v písmech a musíme být poslušni pravdy, kterou jsme obdrželi. Opomínání modlitby je nebezpečné. Nahodilé studium písem a jejich nahodilá četba naše svědectví také ohrožuje. Pro naše svědectví to jsou nezbytné živiny. …

Aby vaše svědectví rostlo a prospívalo, musíte se důsledně a trvale věnovat hodování na slově Božím, upřímné modlitbě a poslušnosti Pánových přikázání.“ („Živoucí svědectví“, Liahona, květen 2011, 127.)

• Jaké skutky nám podle presidenta Eyringa pomohou vyživovat naše svědectví? (Zatímco budou studenti tyto skutky vyjmenovávat, zapisujte tyto odpovědi do věty na tabuli: Abychom rozvinuli a udržovali své svědectví, musíme hodovat na slově Božím, modlit se ve víře a být poslušni Pánových přikázání..

• Jak uplatňování těchto kroků ovlivňuje vaše svědectví?

Vyzvěte studenty, aby si přečetli Mosiáše 26:5–6 a vyhledali přitom, jak nevěřící mladí lidé ovlivnili některé členy Církve.

• Uvažujte o následujících slovech: „Tudíž bylo nezbytné, aby ti, kteří se dopouštěli hříchu a kteří byli v církvi, byli církví napomenuti.“ (Mosiáš 26:6.) Co to podle vás znamená? (Bylo nutné, aby členové Církve, kteří se dopouštěli hříchu, byli souzeni a voláni k zodpovědnosti.)

Ať si studenti představí, jaké by to bylo být biskupem sboru, v němž jsou členové, kteří se dopouštějí závažných hříchů a nečiní pokání. Požádejte studenty, aby přemítali o tom, co by v takové situaci dělali. Jak by plnili svou zodpovědnost volat členy k odpovědnosti za jejich hříchy a pomáhat jim činit pokání? Vysvětlete, že Alma, který byl vedoucím Církve, čelil podobnému náročnému úkolu.

Shrňte Mosiáše 26:7–12 tím, že vysvětlíte, že ti, kteří hřešili, byli předvedeni před Almu. Nic takového se předtím ještě v Církvi nestalo, a Alma nevěděl, co má dělat. Rozhodl se poslat přestupníky ke králi Mosiášovi, aby byli souzeni. Král Mosiáš je vrátil zpět k Almovi, jenž měl pravomoc od Boha soudit členy Církve, kteří zhřešili.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Mosiáše 26:13–14. Vyzvěte členy třídy, aby se soustředili na to, jak se Alma cítil ohledně své zodpovědnosti soudit ty, kteří zhřešili.

• Co Alma udělal, když byl znepokojen svými povinnostmi soudit přestupníky?

• Proč je důležité vědět, že zatímco biskupové a presidenti odboček pomáhají členům, kteří se dopustili hříchu, vyhledávají a získávají při tom Pánovo vedení?

Abyste studentům pomohli porozumět souvislostem v Mosiášovi 26:15–32, upozorněte je, že tyto verše obsahují Pánovu odpověď na Almovu otázku ohledně přestupníků. Povzbuďte studenty, aby při čtení Pánovy odpovědi vyhledali zásady a nauky, které jim pomohou lépe porozumět úloze kněžských soudců, jako jsou biskupové a presidenti odboček (u nositelů Melchisedechova kněžství jsou to presidenti kůlů, okrsků a misií). Také je vyzvěte, aby vyhledali zásady a nauky týkající se snahy o odpuštění.

Vyzvěte studenty, aby si přečetli Mosiáše 26:17–28 a všimli si při tom, jak často Pán používá zájmeno můj ve všech jeho pádech nebo zájmeno já. Mohli byste studentům navrhnout, aby si místa, kde se všechna tato slova vyskytují, označili. Poté se členů třídy zeptejte:

• Co nám zájmena já a můj v Mosiášovi 26:17–28 napovídají o tom, jaké má Pán místo v procesu pokání? (Mohli byste studenty požádat o to, aby se podělili o konkrétní slova nebo verše, ze kterých při svých odpovědích vycházeli.)

• Jakým pravdám o úloze Pánových služebníků v procesu pokání se můžeme naučit z Mosiáše 26:20–21? (Pomozte studentům porozumět tomu, že vedoucí kněžství zastupují Pána a že v případě závažného hříchu nám může biskup nebo president odbočky pomoci činit pokání a získat odpuštění.)

• Jak může biskup nebo president odbočky pomoci těm, kteří bojují s hříchem a pokušením?

Vysvětlete, že Pán poučil Almu o tom, co mají lidé hledající odpuštění dělat pro to, aby mohli činit pokání. Vyzvěte studenty, aby si ve dvojicích prostudovali Mosiáše 26:29–32 a vyhledali při tom zásady, které jim pomáhají porozumět tomu, co od nás Pán požaduje, když činíme pokání.

Ponechte studentům čas k prostudování těchto veršů a poté několik z nich vyzvěte, aby svými slovy napsali na tabuli zásady, které ve verších našli. Mohli by odpovědět například takto:

Vyznání hříchů vede k odpuštění.

Pán odpustí těm, kteří činí pokání v upřímnosti srdce.

Abychom získali Pánovo odpuštění, musíme odpouštět druhým.

Abyste pomohli studentům lépe porozumět těmto zásadám, položte jim následující otázky (všechny, nebo jen některé):

• Jaký je význam slov „vyzná-li hříchy své před tebou a přede mnou“ uvedených v Mosiášovi 26:29? (Možná bude potřeba poukázat na to, že zájmeno tebou v tomto verši odkazuje na Almu.)

• Proč podle vás člověk, který se dopustil závažného hříchu, musí tento hřích vyznat Pánu a příslušnému vedoucímu v Církvi? (Vážné přestupky, jako je porušení zákona cudnosti, mohou ohrozit členství v Církvi. Proto je v takovém případě potřeba, aby tato osoba vyznala svůj hřích jak Pánovi, tak i Jeho zástupci v Církvi. Biskupové a presidenti odboček jsou držiteli klíčů kněžství, díky nimž mohou těm, kteří zhřešili, pomáhat získat odpuštění. Ačkoli hříchy může odpustit pouze Pán, vedoucí kněžství mají podpůrnou úlohu při pomáhání lidem získat toto odpuštění. Uchovávají všechna vyznání v důvěrnosti a pomáhají těm, kteří se vyznávají, projít procesem pokání.)

• Co podle vás znamená činit pokání „v upřímnosti srdce svého“? (Mosiáš 26:29.)

• Proč podle vás Pán požaduje, abychom odpouštěli druhým? Jak spolu souvisí pokání a odpouštění druhým? (Viz 3. Nefi 13:14–15; NaS 64:8–11.)

• Která slova v těchto verších mohou povzbudit nebo utěšit někoho, kdo touží činit pokání, ale má pocit, že mu nemůže být odpuštěno?

Vysvětlete, že Mosiáš 26:33–37 popisuje, jak Alma následoval Pánovy pokyny, soudil členy Církve, kteří zhřešili, a vnesl do Církve pořádek. Vyzvěte studenty, aby si přečetli Mosiáše 26:34–37 a zaměřili se při tom na to, jaké výsledky přinesla Almova snaha následovat Pánovu radu. Vydejte svědectví, že pokud činíme pokání a žijeme spravedlivě, můžeme mít pokoj v srdci a můžeme duchovně růst.