Knihovna
Lekce 105: Alma 59–63


Lekce 105

Alma 59–63

Úvod

Velitel Moroni se raduje z Helamanova úspěšného znovuzískání několika nefitských měst, která předtím dobyli Lamanité. Když se však dozvěděl, že Lamanité obsadili město Nefia, zlobil se na vládu za to, že jim neposlala posily. V dopise Pahoranovi, hlavnímu soudci, truchlí Moroni nad utrpením spravedlivých a kárá Pahorana za to, že nepodporuje věc svobody. Moroni však neví, že Pahoran uprchl do země Gedeon kvůli vzpouře nefitských králových lidí. Pahoran se po Moroniově pokárání neurazil; naopak se radoval z Moroniovy lásky ke svobodě. Pán Nefity posílil a Moroni společně s Pahoranem a jejich lidem zvítězili nad královými lidmi a nad Lamanity. Po několika letech války se Nefité opět těšili míru a Helaman znovu založil Církev.

Náměty pro výuku

Alma 59

Nefité ztrácejí jednu pevnost a velitel Moroni je zarmoucen kvůli zlovolnosti lidu

Před začátkem hodiny napište na tabuli tato slova presidenta Ezry Tafta Bensona (z The Teachings of Ezra Taft Benson [1988], 285):

„Je lepší se připravit a problémům předcházet, než činit nápravu a pokání.“ (President Ezra Taft Benson)

Tento citát jste možná použili již v lekci zabývající se Almou 49–51. Pokud ano, mohli byste při psaní této věty na tabuli udělat místo některých slov mezeru. Pak požádejte studenty, aby mezery doplnili.

Požádejte studenty, aby se podělili o nějaký zážitek ze svého života nebo ze života těch, které znají, kdy jim příprava pomohla předejít zklamání nebo zármutku.

Připomeňte jim, že v posledních lekcích studovali kapitoly o bitvách mezi Nefity a Lamanity. Vyzvěte studenty, aby si přečetli Almu 59:5–11 a zamysleli se nad tím, jak se citát na tabuli vztahuje na situaci, která je v těchto verších popsána.

  • Co nejspíš pomohlo Lamanitům přemoci město Nefia? (Zlovolnost obyvatel Nefiy.)

  • Co v těchto verších podle vás souvisí s citátem napsaným na tabuli?

Pokud studenti nezmíní následující slova z Almy 59:9, poukažte na ně vy: „Je snazší udržeti město před pádem do rukou Lamanitů, nežli jim ho opět bráti.“ Mohli byste studentům navrhnout, aby si tato slova ve svých písmech označili. Abyste studentům pomohli zamyslet se nad tím, jak se tato pravda vztahuje na jejich život, požádejte je, aby si města v této zprávě a duchovní bitvy, kterým tato města čelila, vztáhli na sebe. Poté položte tyto otázky (všechny, nebo jen některé):

  • Jak se tato pravda vztahuje na nás? (Pomozte studentům uvědomit si, že je lehčí a lepší zůstat věrný než se vrátit zpět k víře poté, co jsme sešli z cesty.)

  • Proč je setrvání ve věrnosti v Církvi lehčí než návrat do Církve po nějaké době, kdy byl člověk méně aktivní?

  • Proč je lehčí udržovat si svědectví než ho znovu získávat poté, co člověk odpadl?

Vyzvěte studenty, aby přemítali o tom, jak by na ně mohli útočit protivník a jeho následovníci. Povzbuďte je, aby si do zápisníku nebo studijního deníku napsali, co udělají pro to, aby se na duchovní bitvy připravili.

Alma 60–62

Moroni neprávem nařkl Pahorana, který na to reaguje s láskou a úctou

Přečtěte studentům Almu 59:13. Ujistěte se, že rozumějí tomu, že Moroni se hněval, protože se domníval, že vláda je netečná neboli že si nedělá starosti o svobodu svého lidu. Ve svém hněvu napsal dopis Pahoranovi, hlavnímu soudci v Zarahemle. Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení Almy 60:6–11.

  • Z čeho Moroni nařkl Pahorana?

  • Jaké emoce jsou patrné z Moroniových nařčení?

Napište na tabuli tyto odkazy na písma: Alma 60:17–20, 23–24. Vyzvěte studenty, aby si tyto verše přečetli. Řekněte jim, aby si představili, jak by se cítili, kdyby byli na Pahoranově místě.

  • Jak asi mohla být nařčení velitele Moroniho pro Pahorana bolestivá?

Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení Almy 60:33–36. Vyzvěte členy třídy, aby tyto verše sledovali také a zaměřili se přitom na to, co se velitel Moroni chystal udělat, kdyby Pahoran na jeho požadavky uspokojivě nezareagoval. Dejte studentům nějaký čas na to, aby se podělili o to, co našli, a poté je vyzvěte, aby určili slova nebo slovní spojení v těchto verších, která naznačují, jaké měl Moroni k těmto svým požadavkům důvody a motivy.

Vyzvěte studenty, aby si přečetli Almu 61:1–5 a zjistili, proč Moroni nedostal žádné posily.

  • Co Pahoran sdělil Moroniovi?

  • Jak například lidé reagují, když jsou z něčeho neprávem nařčeni?

  • Byli jste někdy z něčeho neprávem nařčeni? Jaké pocity ve vás tato nařčení a ten, kdo vás nařkl, vyvolali?

Vyzvěte studenty, aby si přečetli Almu 61:9–10, 15–18 a našli cokoli, co odhaluje sílu Pahoranova charakteru. Po uplynutí dostatečné doby požádejte několik studentů, aby se podělili o to, co našli.

  • Čemu se můžeme naučit z toho, jak Pahoran zareagoval na Moroniova nařčení? (Pomozte studentům určit tuto zásadu: Můžeme se rozhodnout, že nás slova ani skutky druhých nebudou urážet. Další pravdy, které by mohli studenti zmínit: Máme se snažit nevynášet o druhých nelaskavé soudyKdyž jsme sjednoceni s druhými ve spravedlivosti, jsme v našich bitvách proti zlu silnější. Tyto pravdy byste mohli napsat na tabuli.)

  • Jak se můžeme rozhodnout, že se nebudeme urážet?

Mohli byste se studentů zeptat, zda jsou ochotní podělit se o nějaký zážitek, kdy se rozhodli, že se neurazí, když o nich někdo řekl něco nelaskavého nebo nepravdivého. Také byste se mohli podělit o nějaký vlastní zážitek. Vydejte svědectví o tom, jak je důležité odpouštět druhým slova a skutky namířené proti nám. Povzbuďte studenty, aby se řídili Pahoranovým příkladem.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Almu 62:1. Vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na to, jak se Moroni cítil, když obdržel od Pahorana odpověď.

Vysvětlete, že ačkoli velitel Moroni se ve svých nařčeních Pahorana mýlil, učil nás pravdivým zásadám, které můžeme uplatňovat v životě. Požádejte některého studenta, aby přečetl Almu 60:23. Poukažte na to, že Moroniova slova o očištění vnitřní nádoby se mohou týkat každého, kdo potřebuje činit pokání. Nádobou může být například hrnek nebo miska. Zašpiňte vnitřek i vnější část hrnku blátem nebo hlínou (v této ukázce je nejlepší použít průhledný hrnek, máte-li nějaký k dispozici). Zeptejte se studentů, zda by se z takového hrnku chtěli napít. Otřete vnější část hrnku, aby byla čistá, a zeptejte se studentů, zda by jim nyní nevadilo se z tohoto hrnku napít.

  • Když si představíme sami sebe jako nádobu, co pro nás může znamenat zásada, že máme očistit vnitřní nádobu neboli vnitřní stranu nádoby?

Přečtěte tato slova presidenta Ezry Tafta Bensona:

„Musíme očistit vnitřní nádobu (viz Alma 60:23) a musíme nejprve začít u sebe, pak u své rodiny, a nakonec u Církve.“ („Cleansing the Inner Vessel“, Ensign, May 1986, 4.)

  • Proč je důležité, abychom byli čistí uvnitř (kde to lidé nevidí) i navenek (kde to lidé vidí)?

  • Proč je důležité očistit vnitřní nádobu v našem životě předtím, než můžeme být v plné míře užiteční v Pánově království?

Shrňte Almu 62:1–38 tím, že vysvětlíte, že velitel Moroni přivedl část svého vojska na pomoc Pahoranovi, aby porazili královy lidi v Zarahemle. Poté Moroni a Pahoran se svým sjednoceným vojskem a s pomocí dalších nefitských vojsk znovu zabrali zbývající města, která předtím obsadili Lamanité. Vyhnali Lamanity ze země a nastolili mezi lidmi mír.

  • Jakým zkouškám a problémům mohou jednotlivci i rodiny čelit po skončení války?

Vyzvěte studenty, aby si přečetli Almu 62:39–41 a zjistili, jak byli Nefité zasaženi válečnými zkouškami.

Zatímco studenti budou o této otázce diskutovat, mohou odpovídat například takto:

Naše spravedlivé modlitby mohou mít pozitivní dopad na celou společnost.

V časech protivenství se někteří lidé před Bohem pokoří, zatímco jiní se stanou zatvrzelými.

  • Proč podle vás někteří lidé přilnou těsněji k Pánu, když čelí zkouškám? Proč se někteří lidé naopak od Pána odvracejí, když čelí zkouškám? (Pomozte studentům porozumět tomu, že v časech protivenství naše rozhodnutí určují, zda přilneme těsněji k Pánu.)

  • Poté, co jste si v Knize Mormonově přečetli tyto kapitoly o válkách, čemu vás naučily o tom, jak můžete být učedníkem Ježíše Krista v době války nebo nesvárů?

Alma 63

Mnoho Nefitů putuje do země severní

Shrňte Mormonova slova v této kapitole tím, že vysvětlíte, že mnoho Nefitů se začalo stěhovat na sever – po souši i po vodě. Šiblon předal posvátné záznamy Helamanovi. Velitel Moroni zemřel a jeho syn Moronia vedl vojsko, jež odvrátilo další útok Lamanitů.

Tuto lekci byste mohli zakončit tím, že se podělíte o nějaký příběh někoho, kdo čelil protivenstvím a soužením a rozhodl se, že obměkčí své srdce a prohloubí důvěru v Boha. Mohli byste se podělit i o nějakou osobní zkušenost.

Shrnutí Almy

Věnujte určitý čas tomu, abyste studentům pomohli shrnout knihu Almovu. Požádejte je, aby se zamysleli nad tím, čemu se z této knihy naučili – jak na semináři, tak při osobním studiu písem. Je-li to potřeba, vyzvěte je, ať si pročtou záhlaví některých kapitol v Almovi, aby si mohli lépe vzpomenout. Poté, co jste jim poskytli dostatek času, vyzvěte několik studentů, aby se podělili o své myšlenky a pocity týkající se něčeho, co je v knize zaujalo.

Komentář a informace o historickém pozadí

Alma 61. Jak se chovat k těm, kteří nás urážejí nebo zraňují

President James E. Faust z Prvního předsednictva se podělil o jeden příběh, který ilustruje, jak je důležité nevyživovat zlé pocity vůči lidem, kteří se nás mohou pokusit urazit nebo zranit:

„Mezi krásnými pahorky Pensylvánie žije oddaná skupina křesťanů prostým životem bez automobilů, elektřiny nebo moderních strojů. Pilně pracují a vedou klidný a pokojný život odděleni od světa. Většinu potravin si pěstují na vlastních farmách. Ženy šijí, vyšívají a pletou oblečení, které je cudné a jednoduché. Jsou známí jako Amišové.

V jejich obci Nickel Mines bydlel jistý dvaatřicetiletý řidič mlékárenského vozu se svou rodinou. Nebyl to Amiš, ale při vyzvedávání mléka zajížděl na mnoho amišských mléčných farem, kde ho druzí znali jako tichého mlékaře. Loni v říjnu náhle ztratil veškerou soudnost a sebeovládání. Ve své zmučené mysli obvinil Boha za smrt svého prvního dítěte a za některé své nepodstatné zážitky. Bez jakékoli vnějšího podnětu vtrhl do amišské školy, propustil chlapce a dospělé a svázal deset dívek. Pak začal na dívky střílet, pět jich usmrtil a pět zranil. Potom si vzal život.

Toto šokující násilí způsobilo mezi Amiši nesmírný zármutek, ale nikoli hněv. Zavládla bolest, ale nikoli nenávist. Jejich odpuštění bylo okamžité. Společně nabídli pomocnou ruku mlékařově trpící rodině. Když se mlékařova rodina den po střelbě sešla doma, vstoupil dovnitř jeden amišský soused, objal otce mrtvého střelce a řekl: ‚Chceme vám odpustit.‘ [Joan Kern, „A Community Cries“, Lancaster New Era, Oct. 4, 2006, str. A8.] Vedoucí představitelé Amišů navštívili mlékařovu manželku a děti, aby jim projevili účast, odpuštění, pomoc a lásku. Asi polovina truchlících na mlékařově pohřbu byli Amišové. Amišové na oplátku pozvali mlékařovu rodinu na pohřeb zavražděných dívek. Na Amiších spočinul pozoruhodný pokoj, protože během těchto kritických chvil je podporovala jejich víra.

Jeden místní obyvatel velice výmluvně shrnul následky této tragédie, když řekl: ‚Všichni jsme mluvili stejnou řečí, a to nejen anglicky, ale řečí péče, řečí pospolitosti [a] řečí služby. A ano, řečí odpuštění.‘ [Helen Colwell Adams, „After That Tragic Day, a Deeper Respect among English, Amish?“ Sunday News, Oct. 15, 2006, str. A1.] Byl to úžasný projev jejich naprosté víry v Pánovo učení, jež je zaznamenáno v Kázání na hoře: ‚Dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty, kteříž vás utiskují.‘ [Matouš 5:44.]

Rodina mlékaře, který zabil pět dívek, vydala toto veřejné prohlášení:

‚Našim amišským přátelům, sousedům a obci:

Naše rodina si přeje, aby každý z vás věděl, že jsme hluboce dojati odpuštěním, milostí a milosrdenstvím, které jste nám prokázali. Vaše láska k naší rodině pomohla poskytnout uzdravení, které tak zoufale potřebujeme. Modlitby, květiny, pohlednice a dárky, které jste nám dali, se dotkly našeho srdce způsobem, který nemohou popsat žádná slova. Váš soucit přesáhl naši rodinu, naši obec a mění náš svět, a za to vám upřímně děkujeme.

Vězte prosím, že vše, co se stalo, nám zlomilo srdce. Naplňuje nás bolest za všechny naše amišské sousedy, které jsme měli rádi a které máme rádi stále. Víme, že před všemi rodinami, které ztratily své milované, je mnoho těžkých dnů, a tak budeme i nadále vkládat svou naději a důvěru v Boha veškeré útěchy, zatímco se budeme snažit dát život opět do pořádku.‘ [„Amish Shooting Victims“, www.800padutch.com/amishvictims.shtml.]

Jak mohla celá tato amišská skupina projevit takovou míru odpuštění? Bylo to pro jejich víru v Boha a důvěru, která je součástí jejich vnitřní bytosti, v Jeho slovo. Považují se za učedníky Krista a přejí si následovat Jeho příklad.

Mnozí lidé, kteří slyšeli o této tragédii, poslali Amišům peníze na zaplacení zdravotní péče pro pět dívek, které přežily, a na zaplacení pohřebních výloh pěti dívek, které byly zabity. Jako další projev svého učednictví se Amišové rozhodli podělit se o část peněz s vdovou po mlékaři a jejími třemi dětmi, protože i oni byli obětí této strašlivé tragédie.“ („Uzdravující moc odpuštění“, Liahona, květen 2007, 67–68.)

Alma 62:41. Jak reagovat na protivenství

President Boyd K. Packer z Kvora Dvanácti apoštolů učil v souvislosti s Almou 62:39–41 tomuto:

„Tytéž zkoušky v neklidných časech mohou mít na jednotlivce zcela opačný vliv. …

Bezesporu znáte někoho, jehož život je naplněn protivenstvím a kdo byl tímto protivenstvím obměkčen, posílen a vytříben, zatímco jiní z téže situace vycházejí zahořklí, pohrdaví a nešťastní.“ („The Mystery of Life“, Ensign, Nov. 1983, 18.)

Starší Dallin H. Oaks z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil, že my sami se rozhodujeme, jak budeme na protivenství reagovat:

„Tato veliká protivenství bezpochyby nepostrádají určitý věčný účel nebo smysl. Mohou nám obrátit srdce k Bohu. … Přestože nám protivenství způsobují ve smrtelnosti těžkosti a utrpení, mohou být také prostředkem k tomu, aby vedla muže a ženy k věčným požehnáním.

I tak rozsáhlá protivenství, jako jsou přírodní katastrofy a války, se zdají být neodmyslitelnou součástí naší zkušenosti ve smrtelnosti. Nedokážeme jim zcela zabránit, ale můžeme se rozhodnout, jak na ně budeme reagovat. Například protivenství v podobě války a služby v armádě některé jednotlivce duchovně ničí, zatímco pro jiné představují duchovní probuzení. Kniha Mormonova tento kontrast popisuje takto:

‚Ale vizte, pro tu nesmírně velikou délku války mezi Nefity a Lamanity se mnozí zatvrdili, pro nesmírně velikou délku války; a mnozí byli obměkčeni pro své strasti, natolik, že se pokořili před Bohem, až do hlubin pokory.‘ (Alma 62:41.)

Před několika lety jsem četl o podobném protikladu, když ničivý hurikán zpustošil tisíce domovů na Floridě. Ve zprávách byli citováni dva různí lidé, které potkala tatáž tragédie a kteří získali totéž požehnání – jejich dům byl zcela zničen, ale žádný člen jejich rodiny nezemřel ani nebyl zraněn. Jeden z nich řekl, že tato tragédie zničila jeho víru; ptal se – jak to mohl Bůh dopustit? Druhý řekl, že tento zážitek posílil jeho víru. Bůh byl k němu dobrotivý, řekl. Ačkoli tato rodina přišla o dům i majetek, nepřišli o život a mohli si dům postavit znovu. Ten první viděl sklenici z poloviny prázdnou. Ten druhý viděl sklenici z poloviny plnou. Dar mravní svobody jednání každého z nás uschopňuje k tomu, abychom se mohli rozhodnout, jak se zachováme, když přijde protivenství.“ („Adversity“, Ensign, July 1998, 7–8.)

Alma 63:4–10. Hagot a jeho potomci

Proroci posledních dnů uvedli, že lid Hagotův se usadil na ostrovech, které jsou dnes známé jako Nový Zéland.

President Joseph F. Smith řekl Svatým na Novém Zélandu: „Chci, abyste věděli, bratři a sestry z Nového Zélandu, že pocházíte z lidu Hagotova.“ (Citoval Spencer W. Kimball v knize Josepha Fieldinga McConkieho a Roberta L. Milleta, Doctrinal Commentary on the Book of Mormon, vol. 3 [1991], 329.)

V zasvěcovací modlitbě chrámu Hamilton na Novém Zélandu řekl president David O. McKay: „Vyjadřujeme vděčnost za to, že jsi na tyto úrodné ostrovy přivedl potomky otce Lehiho a že jsi jim umožnil, aby se jim dařilo.“ („Dedicatory Prayer Delivered by Pres. McKay at New Zealand Temple“, Church News, May 10, 1958, 2.)

President Spencer W. Kimball řekl: „Můžeme se oprávněně domnívat, že Hagot a jeho společníci pobývali na ostrovech asi devatenáct století, od roku 55 př. Kr. do roku 1854, než se k nim dostalo evangelium. Přišli o všechny ty jasné a cenné věci, které Spasitel přinesl na zem, neboť byli pravděpodobně na těchto ostrovech, když se Kristus narodil v Jeruzalémě.“ (Temple View Area Conference Report, February 1976, 3; citováno v knize Josepha Fieldinga McConkieho a Roberta L. Milleta, Doctrinal Commentary on the Book of Mormon, vol. 3, 329.)