Knihovna
Lekce 127: 3. Nefi 18


Lekce 127

3. Nefi 18

Úvod

Když se první den služby Ježíše Krista mezi Nefity chýlil ke konci, podal jim Kristus svátost. Přikázal jim, aby přijímali svátost, neustále se modlili k Otci a projevovali přátelství ke všem lidem. Spasitel slíbil těm, kteří toho budou poslušni, velká požehnání. Pak dal dvanácti nefitským učedníkům pokyny vztahující se k jejich službě v Církvi. Než vystoupil na nebe, předal jim moc udílet dar Ducha Svatého.

Náměty pro výuku

3. Nefi 18:1–14

Ježíš Kristus podává Nefitům svátost

Požádejte některého studenta, aby přečetl níže uvedená slova staršího Geralda N. Lunda ze Sedmdesáti. (Řekněte studentům, že jméno Czenkusch se vyslovuje „Zenkuš“.) Vyzvěte členy třídy, aby si sami sebe představili na místě horolezce, o kterém starší Lund hovořil.

„Před nějakým časem byl v jednom lékařském časopise zajímavý článek o horolezectví. …

Psalo se v něm o muži jménem Czenkusch, který provozuje horolezeckou školu. … Czenkusch popisoval novináři horolezecký systém jištění. Pomocí tohoto systému se horolezci chrání před pádem. Jeden z horolezců se dostane do bezpečné pozice a jistí lano pro dalšího horolezce – obvykle si ho uváže kolem vlastního těla. ‚Jistím tě,‘ znamená ‚Mám tě přivázaného. Pokud by se něco stalo, zachráním tě před pádem.‘ Toto je důležitou součástí horolezectví. Povšimněte si nyní, co se v článku psalo dál: ‚Jištění přineslo Czenkuschovi ty nejlepší i ty nejhorší okamžiky, které v horách zažil. Jednou spadl z vysoké strmé stěny, přičemž vytrhl tři skoby a stáhl ze skalní římsy i muže, jenž ho jistil. Zastavil se vzhůru nohama asi tři metry nad zemí, když se [Donovi], který ho jistil a nyní visel na skále s roztaženýma rukama i nohama, podařilo zarazit jeho pád silou svých napřažených paží. „Don mi zachránil život,“ říká Czenkusch. „Jak se odvděčit takovému muži? Dát mu k Vánocům použité horolezecké lano? To ne, ale pamatujete na něj. Vždy na něj pamatujete.“‘ [Eric G. Anderson, „The Vertical Wilderness“, Private Practice, November 1979, 21; zvýraznění přidáno.] („The Grace and Mercy of Jesus Christ“, v Jesus Christ: Son of God, Savior, ed. Paul H. Peterson, Gary L. Hatch, and Laura D. Card [2002], 48.)

  • Proč měl podle vás tento horolezec dojem, že dát svému zachránci materiální dar by nebylo dostatečným projevem jeho vděčnosti?

Vyzvěte studenty, aby si přečetli 3. Nefiho 18:1–7 a zjistili, o co Spasitel požádal Nefity, že mají dělat, aby na Něj pamatovali. (Mohli byste studentům navrhnout, aby si ve 3. Nefim 18:7 označili slova na památku a pamatovati.) Poté, co se studenti podělí o to, co zjistili, položte jim tyto otázky:

  • Jak nám přijímání svátosti pomáhá pamatovat na oběť, kterou za nás Spasitel přinesl?

  • Na co měli Nefité podle 3. Nefiho 18:7 pamatovat, když přijímali chléb?

Dejte studentům nějaký čas na to, aby se znovu podívali na 3. Nefiho 11:14–15. Poté se zeptejte:

  • Proč mohlo být pro Nefity obzvláště významné, aby pamatovali na tělo Spasitele?

  • I když jste na rozdíl od Nefitů neviděli rány na Spasitelově těle, proč je pro vás přesto důležité, abyste při svátosti přijímali chléb „na památku těla“ Spasitele? (NaS 20:77.)

  • Co můžete udělat pro to, abyste měli Spasitele vždy na paměti?

Na tabuli napište: Když přijímáme svátost, dosvědčujeme Otci, že …

Požádejte studenty, aby si přečetli 3. Nefiho 18:8–11 a vyhledali slova a slovní spojení, která doplňují výrok na tabuli. Vyzvěte několik studentů, aby se podělili o to, co našli. (Studenti mohou výrok doplnit takto: Když přijímáme svátost, dosvědčujeme Otci, že budeme vždy pamatovat na Ježíše Krista. Další možná odpověď: Když přijímáme svátost, dosvědčujeme Otci, že jsme ochotni činit všechno to, co nám Spasitel přikázal.)

Položte studentům některé nebo všechny následující otázky, abyste jim pomohli prohloubit porozumění roli svátosti v tom, jak nám pomáhá pamatovat na Spasitele, a lépe ji docenit:

  • Které stránky života a služby Spasitele bychom si mohli připomínat během obřadu svátosti? (Možné odpovědi: Jeho smrt a smírnou oběť, to, v jak skromných podmínkách byl zrozen, Jeho zázraky a učení, Jeho láskyplnou péči o druhé a Jeho poddajnost vůči Nebeskému Otci.)

  • Přestože přijetí svátosti trvá jen chvíli, účinky plynoucí z přípravy na tento obřad a z účasti na něm jsou věčné. Co můžeme udělat pro to, abychom vždy pamatovali na Spasitele i poté, co jsme přijali svátost, a po zbytek týdne?

  • Jak nám může upřímnost a pozornost, kterou věnujeme přijímání svátosti, pomoci pamatovat na Spasitele během týdne?

  • Jaký význam má svátost, pokud na Něj nepamatujeme?

  • Co Spasitel podle 3. Nefiho 18:7, 11 slíbil těm, kteří přijímají svátost a pamatují na Něj? (Když přijímáme svátost a vždy pamatujeme na Spasitele, budeme mít Jeho Ducha, aby byl s námi.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl 3. Nefiho 18:12–14, a poté požádejte jiného studenta, aby přečetl Helamana 5:12. Požádejte ostatní studenty, aby text sledovali a přemítali o spojitostech mezi těmito dvěma pasážemi z písem.

  • Jak vám pravidelné přijímání svátosti může pomoci vytvořit z Ježíše Krista základ, na němž postavíte svůj život?

Abyste studentům pomohli více pamatovat na Ježíše Krista, vyzvěte je, aby si každý den během celého příštího týdne zapisovali do studijního nebo osobního deníku, co dělají pro to, aby na Spasitele pamatovali. Povzbuďte je, aby si zapisovali myšlenky, jež je během shromáždění svátosti napadly, nebo to, jak jejich snaha pamatovat na Spasitele ovlivnila jejich myšlenky, slova a činy.

Se studenty se k tomu vraťte během příštích několika lekcí a povzbuďte je, aby v psaní dál pokračovali každý den. Během týdne byste jim mohli dát několik minut na začátku každé hodiny, aby si zaznamenali, co dělají pro to, aby na Spasitele pamatovali.

3. Nefi 18:15–25

Ježíš učí Nefity, aby se vždy modlili k Otci a často se spolu scházeli

Rozdělte studenty do dvojic. Požádejte všechny dvojice, aby si spolu přečetly 3. Nefiho 18:15–21 a zjistily, co podle Spasitele máme dělat, abychom odolali pokušení. Jakmile dočtou, požádejte každou z dvojic, aby napsala jednu větu, jež podle nich shrnuje toto učení o překonávání pokušení. Požádejte několik dvojic, aby se podělily o to, co napsaly. (Ačkoli studenti mohou shrnutí vyjádřit různými slovy, měla by z nich být patrná následující pravda: Budeme-li bdělí a budeme-li se vždy modlit k Otci, dokážeme odolat Satanovým pokušením.)

  • Co podle vás znamená slovo bdíti v 3. Nefim 18:18? (Být duchovně ostražitý, pozorný či opatrný.)

  • Proč jsou podle vás bdělost a modlitba nezbytné pro to, abychom odolali pokušení?

Poukažte na to, že 3. Nefi 18:15, 20–21 je pasáž z mistrovství v písmu. Mohli byste studentům navrhnout, aby si tuto pasáž nějakým jednoznačným způsobem označili, aby ji pak mohli snadno najít.

  • Jak nám modlitba pomáhá v tom, abychom zůstali bdělí a ostražití vůči Satanovu úsilí nás pokoušet?

Vyzvěte studenty, aby si do studijního deníku nebo zápisníku napsali odpověď na jednu z následujících otázek. (Otázky byste mohli napsat na tabuli nebo je pomalu přečíst, aby si je studenti mohli zapsat.)

  • Jak vám modlitba pomohla odolat Satanovým pokušením?

  • Co můžete udělat pro zlepšení svých osobních modliteb?

  • Jakých požehnání jste byli svědky, když se modlíte s rodinou?

  • Jak můžete své rodině pomoci v tom, abyste měli pravidelné a smysluplné rodinné modlitby?

Budete-li mít dostatek času, požádejte několik studentů, aby se s ostatními členy třídy podělili o to, co si zapsali.

Požádejte studenty, aby přemýšleli o někom, komu by chtěli pomoci přiblížit se k Spasiteli. Napište na tabuli tuto zásadu a požádejte studenty, aby si ji zapsali: Když sloužíme druhým, můžeme jim pomoci přijít ke Kristu. Vyzvěte studenty, aby si přečetli 3. Nefiho 18:22–24.

  • O co nás Spasitel žádá, abychom udělali, abychom tak pomohli ostatním přijít k Němu? (Nemáme jiné lidi vykazovat z církevních shromáždění a máme se za ně modlit.)

  • Spasitel řekl, že On je tím světlem, které máme vyzdvihnout světu. Jak může každý z nás žít tak, aby pozvedal světlo Spasitele?

Přečtěte následující slova staršího Roberta D. Halese z Kvora Dvanácti apoštolů. Požádejte studenty, aby zjistili, co starší Hales řekl, že se stane, když budeme vést spravedlivý život.

Starší Robert D. Hales

„Cožpak by Ježíše nepotěšilo, kdybychom dokázali nechat své světlo zářit natolik, že ti, kteří by nás následovali, by zároveň následovali Spasitele? Jsou lidé, kteří hledají světlo a kteří s radostí projdou branou křtu na onu přímou a úzkou cestu, jež vede k věčnému životu (viz 2. Nefi 31). Budete vy tím světlem, které je povede do bezpečného přístavu?“ („That Ye May Be the Children of Light“, [proslov na firesidu Univerzity Brighama Younga, 3. listopadu 1996], 8, speeches.byu.edu.)

  • Jaké myšlenky vás napadají, když přemítáte nad otázkou: „Cožpak by Ježíše nepotěšilo, kdybychom dokázali nechat své světlo zářit natolik, že ti, kteří by nás následovali, by zároveň následovali Spasitele?“

Vysvětlete, že druhým lidem můžeme sloužit tím, že se za ně modlíme, zveme je na církevní shromáždění a dáváme jim křesťanský příklad. Požádejte několik studentů, aby se podělili o zážitek, při němž pozvedli světlo Spasitele, aby tak někomu pomohli k Němu přijít.

3. Nefi 18:26–39

Spasitel učí své učedníky, aby projevovali přátelství ke všem lidem

Shrňte 3. Nefiho 18:26–39 a vysvětlete, že poté, co Spasitel promluvil k zástupu, obrátil se k dvanácti učedníkům, které si vybral, a dal jim pokyny ohledně toho, jak vést a řídit záležitosti Církve. Vyzvěte studenty, aby si přečetli 3. Nefiho 18:32 a vyhledali, jak se máme chovat k těm, kteří sešli z cesty víry.

  • Proč je důležité nadále sloužit těm, kteří sešli z cesty víry?

Zvažte možnost podělit se o nějaký zážitek, kdy jste sloužili některému z dětí Božích a tím mu pomohli přijít ke Kristu.

scripture mastery iconMistrovství v písmu – 3. Nefi 18:15, 20–21

Poznámka: Vzhledem k délce této lekce byste mohli zahájit touto činností na procvičení mistrovství v písmu až další lekci. Tuto činnost lze rovněž využít i v jedné z budoucích lekcí, kdy budete mít více času na zopakování pasáží z mistrovství v písmu.

Věnujte několik minut tomu, abyste studentům pomohli naučit se zpaměti verše 3. Nefi 18:15, 20–21. Napište všechny tři verše na tabuli a vyzvěte studenty, aby tyto verše nahlas odříkávali. Poté, co studenti všechny verše několikrát přečtou, postupně umazávejte různé části veršů, zatímco studenti budou dále recitovat celou pasáž. Tento postup opakujte, dokud nesmažete z tabule všechna slova.

Komentář a informace o historickém pozadí

3. Nefi 18:15. Modlete se vždy

Starší David A. Bednar z Kvora Dvanácti apoštolů mluvil o tom, co to znamená „modlit se vždy“:

„Naše večerní modlitba staví na modlitbě ranní a je jejím pokračováním. A naše večerní modlitba je rovněž přípravou na smysluplnou modlitbu ranní.

Ranní a večerní modlitby – a všechny ty modlitby mezitím – nejsou nesouvisející, oddělené události; jsou propojeny v rámci každého dne, a také napříč dny, týdny, měsíci, a dokonce i roky. Tímto způsobem zčásti naplňujeme nabádání z písem, abychom se modlili vždy. (Viz Lukáš 21:36; 3. Nefi 18:15, 18; NaS 31:12.) Tyto smysluplné modlitby jsou nástrojem pro získání těch nejvyšších požehnání, která má Bůh připravena pro své věrné děti.“ („Modlete se vždy“, Liahona, listopad 2008, 42.)

3. Nefi 18:21. Modlete se se svou rodinou

President James E. Faust z Prvního předsednictva hovořil o moci rodinné modlitby:

„Rodinná modlitba je mocným a posilujícím vlivem. Během temných dnů druhé světové války dopadla vedle domečku bratra Pateye, mladého otce v Liverpoolu v Anglii, 250kilová bomba, avšak nevybuchla. Manželka už nežila, a tak vychovával svých pět dětí sám. V této době plné úzkosti je shromáždil k rodinné modlitbě. ‚Horlivě se všichni modlili …, a když skončili, děti řekly: „Tatínku, všechno dobře dopadne. Dnes večer bude celá naše rodina v pořádku.“

A tak si šli lehnout, představte si to, s touto hroznou bombou, která napůl zabořená do země ležela přímo za dveřmi. Kdyby vybuchla, pravděpodobně by zničila čtyřicet nebo padesát domů a zabila dvě nebo tři stovky lidí. …

Druhý den ráno … se celé okolí na čtyřicet osm hodin vystěhovalo a bomba byla nakonec odstraněna. …

Při zpáteční cestě se bratr Patey zeptal velitele protiletecké ochrany: „Co jste zjistili?“

„Pane Patey, dostali jsme se do bomby u vašich dveří a zjistili jsme, že je schopná kdykoli explodovat. Nebyla na ní žádná závada. Divíme se, proč nevybuchla.“‘ [Andre K. Anastasiou, v Conference Report, Oct. 1946, 26.] Když se rodiny společně modlí, dějí se zázračné věci.“ („Záchranné lano modlitby“, Liahona, červenec 2002, 68.)