Knihovna
Lekce 4: Titulní strana, úvod a svědectví svědků


Lekce 4

Titulní strana, úvod a svědectví svědků

Úvod

Když budete studenty učit z Knihy Mormonovy, pomůžete jim objevit pravdy, které je přiblíží k Bohu. Od samého začátku knihy je zřejmé, že pisatelé Knihy Mormonovy měli v úmyslu pojmout tuto knihu jako svědectví o tom, že Ježíš je Kristus. Kniha také znovu potvrzuje Boží smlouvu s domem Izraele a vysvětluje, že je třeba, aby všechny Boží děti uzavíraly a dodržovaly posvátné smlouvy. Když budou studenti s modlitbou studovat Knihu Mormonovu, získají hlubší svědectví o evangeliu Ježíše Krista a o znovuzřízení Jeho Církve v těchto posledních dnech. Také se naučí používat ve větší míře víru v Ježíše Krista a Jeho Usmíření.

Náměty pro výuku

Náměty pro výuku této lekce budou možná vyžadovat více času na výuku, než kolik ho budete mít při hodině k dispozici. S modlitbou se zamyslete nad tím, které části potřebují vaši studenti nejvíce.

Titulní strana

Požádejte studenty, aby si nalistovali titulní stranu Knihy Mormonovy. Tato strana začíná slovy „Kniha Mormonova, zpráva psaná rukou Mormonovou na deskách vyňatá z desek Nefiových“. Prorok Joseph Smith vysvětlil původ titulní strany:

„Titulní strana Knihy Mormonovy je doslovným překladem vyňatým z posledního listu na levé straně … knihy z desek, které obsahovaly záznam, jenž byl přeložen, … a … tato zmíněná titulní strana není v žádném případě novodobým výtvorem, ani mým, ani kohokoli jiného, kdo žil nebo žije v tomto pokolení.“ (History of the Church, 1:71.)

Vyzvěte studenty, aby si každý pro sebe přečetl titulní stranu Knihy Mormonovy. Řekněte jim, ať vyhledají výrazy, které vyjadřují účel Knihy Mormonovy. (Mohli byste jim napovědět, že tyto účely jsou vyjádřeny tím, co Kniha Mormonova ukáže těm, kdo ji čtou.) Požádejte několik studentů, aby svá zjištění napsali na tabuli. Jakmile budou hotovi, vyzvěte studenty, aby si znovu pro sebe přečetli druhý odstavec a přitom nahradili slova „zbytku domu Izraele“ svým vlastním jménem.

  • Když se zamyslíte nad svou dosavadní četbou Knihy Mormonovy, které z jejích účelů se naplnily nebo naplňují ve vašem životě? Jak se naplnily?

  • Jak vám pomáhá vědomí toho, že ti, kdo uzavírají smlouvy s Pánem, nebudou „zavrženi na věky“?

Řekněte studentům, že v životě mohou nastat chvíle, kdy se budou cítit osaměle nebo jako by byli „zavrženi“.

  • Proč je důležité v takových chvílích vědět, že nejste „zavrženi na věky“?

  • V jakém ohledu je toto zaslíbení vyjádřením Boží lásky k vám?

Abyste studentům pomohli pociťovat vděčnost za hlavní účel Knihy Mormonovy, požádejte některého studenta, aby přečetl následující prohlášení presidenta Ezry Tafta Bensona:

President Ezra Taft Benson

„Hlavní účel Knihy Mormonovy, jak je uvedeno na její titulní straně, spočívá v ‚přesvědčení Židů a pohanů, že Ježíš je Kristus, Věčný Bůh, zjevující se všem národům‘.

Ten, kdo upřímně hledá pravdu, může získat svědectví, že Ježíš je Kristus, když bude s modlitbou přemítat o inspirovaných slovech v Knize Mormonově.

Více než polovina všech veršů v Knize Mormonově se zmiňuje o našem Pánu. Kristovo jméno – v jeho různých podobách – se v přepočtu na jeden verš objevuje v Knize Mormonově dokonce častěji než v Novém zákoně.

Kristus má v Knize Mormonově přes sto různých jmen. Tato jména mají zvláštní význam, pokud jde o popis Jeho božské podstaty.“ („Come unto Christ“, Ensign, Nov. 1987, 83.)

Vydejte svědectví, že Kniha Mormonova je svědkem o tom, že Ježíš je Kristus.

Úvod ke Knize Mormonově

Nakreslete na tabuli obrázek klenby (viz uvedená ilustrace) nebo vyrobte model klenby ze dřeva či z nějakého jiného materiálu.

klenba z kamenů

Požádejte některého studenta, aby přečetl prohlášení Josepha Smitha, které je uvedeno v úvodu ke Knize Mormonově (viz šestý odstavec). Mohli byste studentům navrhnout, aby si toto prohlášení ve svých písmech označili.

  • Jakému účelu slouží závěrný kámen?

Vysvětlete, že závěrný kámen je prostřední kámen v horní části klenby. Když se staví klenba, obě její strany se staví s podpěrami, které tyto strany drží. Mezera ve vrcholu klenby se pečlivě změří a poté je vytesán závěrný kámen, který přesně odpovídá naměřeným rozměrům. Jakmile se závěrný kámen vloží na své místo, klenba může stát bez podpěr.

  • Co se stane s klenbou, když se odstraní závěrný kámen? (Máte-li model, předveďte to tím, že odstraníte závěrný kámen.)

  • V jakém smyslu je Kniha Mormonova závěrným kamenem ve vztahu ke znovuzřízenému evangeliu?

Požádejte některého studenta, aby přečetl následující prohlášení presidenta Ezry Tafta Bensona. (Toto prohlášení byste mohli nakopírovat a poté ho předat studentům, aby si ho vložili do písem. Nebo byste mohli studenty vyzvat, aby si prohlášení presidenta Bensona napsali do písem – do horní nebo dolní části první strany úvodu.)

„Kniha Mormonova je závěrným kamenem našeho náboženství hned ve třech ohledech. Je závěrným kamenem při vydávání našeho svědectví o Kristu. Je závěrným kamenem naší nauky. Je závěrným kamenem svědectví.“ („The Book of Mormon—Keystone of Our Religion“, Ensign, Nov. 1986, 5.)

Abyste studentům pomohli pochopit, v jakém ohledu je Kniha Mormonova závěrným kamenem svědectví, pořádejte některého studenta, aby přečetl následující prohlášení presidenta Bensona:

„Kniha Mormonova je závěrným kamenem svědectví. Právě tak, jako se zřítí klenba, je-li odstraněn závěrný kámen, tak celá Církev stojí nebo padá s pravdivostí Knihy Mormonovy. … Je-li Kniha Mormonova pravdivá …, potom musí člověk přijmout tvrzení o Znovuzřízení a vše, co ho doprovází.“ („The Book of Mormon—Keystone of Our Religion“, 6.)

  • Jak vaše svědectví o Knize Mormonově ovlivňuje vaše svědectví o naukách a zásadách evangelia?

  • Jak vás Kniha Mormonova přivedla či přivádí blíže k Bohu?

Mohli byste se podělit o to, jak studium Knihy Mormonovy posiluje vaše svědectví a přivádí vás blíže k Bohu.

Vyzvěte studenty, aby se zapojili do názorného předvedení. Řekněte jim, aby si představili, že dávají výtisk Knihy Mormonovy někomu, kdo není členem Církve. Pomozte jim s přípravou na scénku tím, že je rozdělíte do dvou skupin. Vyzvěte první skupinu, aby si přečetla odstavce 2–4 v úvodu ke Knize Mormonově. Druhou skupinu požádejte, aby si přečetla odstavce 5–8. Ať si obě skupiny při čtení všímají informací, které je podle nich důležité zmínit, když někoho učíme o Knize Mormonově.

Poté, co budou studenti hotovi se studiem a přípravou, požádejte některého studenta, aby přišel dopředu a hrál někoho, kdo není členem Církve. Také požádejte jednoho studenta z každé skupiny, aby přišel dopředu. Řekněte, že tito dva studenti budou hrát misionářské společníky. S pomocí toho, co jejich skupiny zjistily v úvodu, budou učit prvního studenta o Knize Mormonově.

Poté, co studenti budou se scénkou hotovi, byste se mohli ostatních studentů zeptat, zda v úvodu bylo něco dalšího, o co by se podělili, kdyby byli na místě oněch dvou studentů, kteří učili.

Můžete poukázat na to, že Kniha Mormonova o sobě netvrdí, že obsahuje dějiny všech národů, které žily v dávných dobách na západní polokouli. Je to záznam, který pojednává pouze o potomcích Lehiho (Nefitech a Lamanitech) a o lidu Jaredovu. Je možné, že před událostmi zaznamenanými v Knize Mormonově, během nich i po nich obývaly západní polokouli i jiné národy.

Vyzvěte studenty, aby si pro sebe přečetli Moroniho 10:3–5.

  • Jak podle Moroniho můžeme poznat, že Kniha Mormonova je pravdivá?

Vyzvěte studenty, aby si přečetli odstavce 8–9 v úvodu ke Knize Mormonově. Požádejte je, aby určili další tři pravdy, o nichž získají svědectví, pokud přijmou Moroniovu výzvu.

Vydejte studentům svědectví, že když budeme číst Knihu Mormonovu, přemítat o ní a modlit se o tom, co čteme, Duch Svatý nám dosvědčí, že je pravdivá, že Ježíš je Kristus, že Joseph Smith byl prorokem Božím a že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je Pánovým královstvím na zemi.

Svědectví tří svědků a osmi svědků

Požádejte studenty, ať si představí, že byli svědky toho, jak si někdo odnesl něco cenného z domu jejich sousedů.

  • Proč je při vyšetřování zločinu přínosné, když existuje nějaký svědek?

  • Proč by bylo užitečné, kdyby svědků bylo více?

Vyzvěte studenty, ať si pro sebe přečtou „Svědectví tří svědků“. Řekněte jim, ať hledají výrazy, které pro ně mají nějaký zvláštní význam. Mohli byste studentům doporučit, aby si tyto výrazy označili.

  • Jaké výrazy jste si označili? Proč pro vás mají takový význam? (Můžete poukázat na to, že Bůh svým hlasem třem svědkům sdělil, že desky byly přeloženy darem a mocí Boží.)

Požádejte některého studenta, aby přečetl „Svědectví osmi svědků“. Vyzvěte ostatní studenty, aby si všímali rozdílů mezi svědectvím tří svědků a svědectvím osmi svědků.

  • Jakých rozdílů jste si všimli?

Vyzvěte studenty, ať si zapíší své vlastní svědectví nebo pocity týkající se Knihy Mormonovy. Zapsat by si to mohli do studijního deníku nebo na nějakou nepotištěnou stranu v písmech. Někteří studenti mohou mít pocit, že ještě nevědí, že Kniha Mormonova je pravdivá. Povzbuďte je k tomu, aby se v tomto roce snažili toto svědectví získat.

Komentář a informace o historickém pozadí

Titulní strana

Při studiu titulní strany Knihy Mormonovy mohou být užitečné následující definice.

Dům Izraele označuje potomky Abrahama, Izáka a Jákoba. Abrahamův vnuk Jákob, jehož jméno bylo změněno na Izrael, měl dvanáct synů. Jejich potomci se stali známí jako dvanáct kmenů Izraele. Jakožto potomstvo Abrahamovo byl dům Izraele také Pánovým lidem smlouvy. V dnešní době patří k domu Izraele i ti, kdo uzavřou smlouvy s Pánem a dodržují Jeho přikázání. „Jméno Izrael se tedy používá různě a označuje 1) Jákoba, 2) doslovné potomky Jákobovy nebo 3) pravé věřící v Krista, bez ohledu na jejich genealogickou linii či geografické umístění.“ (Bible Dictionary, heslo „Israel“.)

Slovo Židé původně označovalo kohokoli z kmene Juda (jednoho z kmenů Izraele). Časem tak byl označován kdokoli z království Judy (v dobách Starého zákona šlo o jižní část rozděleného království Izraele), i když dotyčný nebyl z kmene Juda. Kromě toho se takto nazývají i „lidé, kteří praktikují náboženství, životní styl a tradice judaismu a mohou, ale nemusejí býti rodem Židé“. (Průvodce k písmům, heslo „Židé“, scriptures.lds.org.)

Slovo pohané znamená „národy“. Označuje 1) ty, kteří nejsou z domu Izraele, 2) ty, kteří nevěří v Boha Izraele nebo nemají evangelium, bez ohledu na jejich rodovou linii, a 3) ty, kteří nepocházejí ze země Juda nebo v ní nežijí. Například v 1. Nefim 13:3–13 se slovem pohané označují poutníci a ti, co osídlovali nové světy. V 1. Nefim 13:34 slovo pohané označuje ty, kteří vynesli na světlo Knihu Mormonovu. Také Nauku a smlouvy a Drahocennou perlu vynesli na světlo pohané. (Viz 1. Nefi 13:39.) V 1. Nefim 13:34, 39 jsou jako pohanský národ označeny Spojené státy americké.

Slovo zbytek uvedené na titulní straně Knihy Mormonovy ve spojení „zbytkem domu Izraele“ označuje lid rozptýleného Izraele a jejich potomky. Když Moroni dokončil svůj záznam a zapečetil zlaté desky, aby mohly být vyneseny na světlo v posledních dnech, dělal si starosti obzvláště o přeživší Lamanity a jejich potomky, o nichž jeho otec řekl, že jsou „zbylí z domu Izraele“. (Mormon 7:1.) Moroni se těšil na den, kdy Lamanité opět poznají a přijmou evangelium Ježíše Krista. (Viz Moroni 1:4.)

Úvod. Novodobí potomci Lamanitů

Lamanité patří mezi předky amerických indiánů. Kniha Mormonova však netvrdí, že všichni američtí indiáni jsou potomky Lamanitů. President Anthony W. Ivins z Prvního předsednictva řekl:

„Musíme být opatrní, pokud jde o závěry, které činíme. Kniha Mormonova učí o dějinách tří různých národů …, které přišly ze starého světa na tento kontinent. Neříká nic o tom, že by zde před nimi nikdo jiný nebyl. Neříká nic o tom, že poté nepřišly další národy. A tak když někdo objeví něco, co naznačuje rozdíly v původu ras, dá se to velmi snadno vysvětlit, a to rozumně, neboť my věříme, že na tento kontinent přišly i jiné národy.“ (Conference Report, Apr. 1929, 15.)

Svědectví tří svědků. „Přeloženy darem a mocí Boží“

Starší Neal A. Maxwell z Kvora Dvanácti apoštolů potvrdil, že ačkoli Kniha Mormonova byla přeložena darem a mocí Boží, neznáme podrobnosti procesu překládání:

„Mnozí, kteří čtou Knihu Mormonovu, si pochopitelně přejí dozvědět se něco více o tom, jak byla vynesena na světlo, včetně procesu jejího překládání. Tak tomu bylo bezpochyby i v případě věrného a oddaného Hyruma Smitha. Když se na to Hyrum zeptal, Prorok Joseph mu odpověděl, že ‚nebylo zamýšleno sdělit světu všechny podrobnosti týkající se příchodu Knihy Mormonovy‘ a že ‚není vhodné, aby se těmito věcmi zaobíral‘. (History of the Church, 1:220.) To, co o příchodu Knihy Mormonovy skutečně víme, je tedy dostačující, avšak nikoli úplné. …

Celý proces byl znám jen Proroku Josephovi, a on byl záměrně zdráhavý v tom, aby sděloval podrobnosti. Máme jen útržkovitá slova Davida Whitmera, Josepha Knighta a Martina Harrise, kteří byli svědky překládání, nikoli však samotnými překladateli. David Whitmer uvedl, že když se Prorok chopil božských nástrojů, které mu byly dány jako pomůcky, ‚objevily se hieroglyfy a také jejich překlad do angličtiny … v jasně zářivých písmenech‘. Joseph poté četl slova Oliverovi. (Citováno v článku Jamese H. Harta, „About the Book of Mormon“, Deseret Evening News, 25 Mar. 1884, 2.) Martin Harris o videckém kameni vyprávěl toto: ‚Objevovaly se věty, které Prorok četl a Martin zapisoval.‘ (Citováno v článku Edwarda Stevensona, „One of the Three Witnesses: Incidents in the Life of Martin Harris“, Latter-day Saints’ Millennial Star, 6 Feb. 1882, 86–87.) Joseph Knight se vyjádřil podobně. (Viz Dean Jessee, „Joseph Knight’s Recollection of Early Mormon History“, BYU Studies 17 [Autumn 1976]: 35.)

Je zaznamenáno, že Oliver Cowdery dosvědčil před soudem, že díky Urimu a Thumimu byl Joseph schopen ‚číst v angličtině znaky psané reformovanou egyptštinou, které byly vyryté na deskách‘. („Mormonites“, Evangelical Magazine and Gospel Advocate, 9 Apr. 1831.) Jsou-li tyto zprávy přesné, zaznamenávají proces svědčící o tom, že Bůh dal Josephovi ‚dar nahlížeti a moc překládati‘. (NaS 3:12.) …

Tento způsob využívající zjevení očividně nevyžadoval, aby se Prorok stal znalcem dávného jazyka. Stálý proud zjevení byl důležitější než stálá přítomnost otevřených desek, které měly být, jak bylo nařízeno, tak jako tak chráněny před nepovolanýma očima.

Ačkoli používání božských nástrojů může vysvětlovat rychlost, jakou překlad postupoval kupředu, Prorok možná občas používal i méně mechanické postupy. Neznáme zkrátka všechny podrobnosti.

Víme však, že tento proces vyznačující se vírou nebyl nic jednoduchého. Tuto skutečnost jasně dokládá vlastní pokus Olivera Cowderyho o překládání. Oliverovi se překládat nedařilo, protože ‚nepokračoval, jak … započal‘, a protože postrádal víru a skutky a nevěnoval tomu ‚žádné myšlenky leda tu, [aby] požádal‘. (NaS 9:5, 7.) Nebyl na tento úkol patřičně připraven. …

Ať již byly podrobnosti tohoto procesu jakékoli, kromě pomoci zjevujících nástrojů vyžadoval i Josephovo intenzivní osobní úsilí. Onen proces se pravděpodobně měnil podle toho, jak rostly Josephovy schopnosti, přičemž během něj byly použity Urim a Thumim, ačkoli v pozdější fázi překládání se Prorok na tyto prostředky spoléhal možná méně. Starší Orson Pratt z Kvora Dvanácti apoštolů poznamenal, že mu Joseph Smith řekl, že Urim a Thumim používal v době, kdy byl v překládání ještě nezkušený, ale že později tyto nástroje již nepotřeboval, jak tomu bylo i při Josephově překládání mnoha veršů v Bibli. (Viz Latter-day Saints’ Millennial Star, 11 Aug. 1874, 498–499.)“ („By the Gift and Power of God“, Ensign, Jan. 1997, 39.)