Lekce 154
Moroni 6
Úvod
Když Moroni dokončoval svůj zápis na desky, objasnil některé podmínky, jež mají splňovat ti, kteří chtějí být pokřtěni do Církve. Poté nastínil, že zodpovědností členů Církve je to, aby o sebe navzájem pečovali. Rovněž vysvětlil účely shromáždění Církve a zdůraznil, že je zapotřebí, aby tato shromáždění byla vedena vlivem Ducha Svatého.
Náměty pro výuku
Moroni 6:1–3
Moroni vysvětluje podmínky pro křest
Požádejte studenty, aby si představili, že mají sedmiletého sourozence, kterému bude za několik měsíců osm let. Rovněž je vyzvěte, aby si představili, že je rodiče požádali, aby na rodinném domácím večeru učili lekci o tom, jak se připravit na křest. Požádejte několik studentů, aby vám řekli, čemu by učili, aby mladšímu sourozenci pomohli připravit se na křest.
Vysvětlete, že Moroni 6 obsahuje Moroniův popis podmínek pro křest. Vyzvěte studenty, aby si přečetli Moroniho 6:1–3 a tyto podmínky vyhledali. Pak studenty požádejte, aby se podělili o to, co našli. Zvažte možnost položit tyto otázky:
-
Co podle vás znamená, že ti, kteří chtějí být pokřtěni, mají přinést „vhodné plody, že jsou toho hodni“? (Mají žít v poslušnosti přikázání Božích a prokazovat, že jsou připraveni uzavřít a dodržovat smlouvu křtu.)
-
Proč je podle vás důležité, aby měl člověk před křtem srdce zlomené a ducha zkroušeného? (Mohli byste vysvětlit, že slova srdce zlomené a duch zkroušený se týkají pokory dotyčného člověka a jeho ochoty činit pokání a dodržovat přikázání Páně.)
Požádejte některého studenta, aby přečetl Moroniho 6:3, a členy třídy vyzvěte, aby zjistili, k čemu se při křtu zavazujeme. Studenti by měli rozpoznat tuto pravdu: Skrze křest se zavazujeme vzít na sebe jméno Ježíše Krista a sloužit Mu až do konce. (Mohli byste studenty požádat, aby si vybavili, čemu se v minulé lekci naučili o tom, co to znamená vzít na sebe jméno Ježíše Krista.)
-
Proč se podle vašich zkušeností musí člověk, který chce být pokřtěn, rozhodnout, že bude sloužit Ježíši Kristu až do konce?
-
Co děláte pro to, abyste udržovali a posilovali své rozhodnutí sloužit Pánu?
Moroni 6:4
Moroni vysvětluje, jak se starat o členy Církve a duchovně je vyživovat
Řekněte studentům, že poté, co Moroni vysvětlil podmínky pro křest, hovořil o tom, co v jeho době dělali členové Církve pro to, aby pomohli nově pokřtěným zůstat věrni smlouvám, které uzavřeli. Vyzvěte studenty, aby si přečetli Moroniho 6:4 a vyhledali, co dělali členové Církve pro to, aby pomohli nově obráceným. Požádejte studenty, aby se podělili o to, co našli. Jejich odpovědi pište na tabuli.
Vyzvěte studenty, aby shrnuli, čemu se v Moronim 6:4 učí o našich zodpovědnostech vůči ostatním členům Církve, zejména vůči novým členům. (Příklady možných odpovědí: Naší zodpovědností je pamatovat na druhé členy Církve a duchovně je vyživovat slovem Božím. Mohou rovněž uvést, že máme jeden druhému pomáhat být neustále bdělí v modlitbě a že si máme navzájem pomáhat spoléhat se na Spasitele a na Jeho Usmíření.)
-
Jak můžeme plnit svou zodpovědnost pamatovat jeden na druhého?
-
Jak jeden druhého vyživujeme „dobrým slovem Božím“?
-
Jaká požehnání pramení ze skutečnosti, že jsme vyživováni slovem Božím?
Přečtěte tato slova staršího Jeffreyho R. Hollanda z Kvora Dvanácti apoštolů:
„Většina lidí nepřichází na shromáždění proto, aby hledala pouhých několik nových faktů o evangeliu nebo aby viděla staré přátele, ačkoli to vše je důležité. Přicházejí a vyhledávají duchovní zážitky. Chtějí pokoj a mír. Chtějí upevnit svou víru a obnovit svou naději. Zkrátka chtějí být živeni dobrým slovem Božím, být posíleni mocemi nebes. My, kteří jsme povoláni hovořit, učit nebo vést, jsme povinni pomoci to zajistit, jak nejlépe můžeme.“ („Od Boha přišel mistr“, Liahona, červenec 1998, 25.)
Vyzvěte studenty, aby přemýšleli o lidech, kteří se snaží nebo se snažili na ně pamatovat a duchovně je vyživovat. Zeptejte se jich, zda někdy přemýšlejí například o všech těch jednotlivcích, kteří se za ně modlí, připravují si pro ně lekce, povzbuzují je v aktivitě v Církvi a pomáhají jim projít zkouškami, jimž čelí. Požádejte několik studentů, aby se podělili o to, jak byli nebo jsou požehnáni díky tomu, že na ně někdo pamatuje a vyživuje je slovem Božím. Mohli byste zvážit možnost dát studentům nějaký čas na to, aby napsali děkovný dopis lidem, jejichž úsilí jim nějak pomohlo.
Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad určitými lidmi, u nichž by Pán mohl chtít, aby na ně studenti pamatovali nebo je vyživovali. Požádejte studenty, aby si do zápisníku nebo do studijního deníku napsali, co mohou dělat pro to, aby lépe plnili své zodpovědnosti, které mají vůči druhým členům Církve. Vybídněte je, aby věnovali zvláštní pozornost potřebám nových členů.
Moroni 6:5–9
Moroni hovoří o účelech církevních shromáždění a o tom, jak mají být vedena
Řekněte studentům, aby si představili, že každý z nich je rodičem mladého muže nebo mladé ženy, kteří posledních několik týdnů tvrdí, že nechtějí chodit na shromáždění, protože to podle nich nemá smysl a je to nudné. Vyzvěte studenty, aby zvážili, co by mohli říci, aby tyto mladé lidi povzbudili k tomu, aby chodili na shromáždění, a jak by jim mohli pomoci porozumět správným důvodům k tomu, aby ho navštěvovali pravidelně.
Na tabuli napište tuto neúplnou větu:
Jako členové Církve se máme spolu často scházet, abychom …
Požádejte některého studenta, aby přečetl Moroniho 6:5–6. Vyzvěte členy třídy, aby tyto verše sledovali také a vyhledali možnosti, jak by mohli doplnit větu na tabuli. Zatímco se studenti budou dělit o to, na co přišli, pište jejich odpovědi na tabuli. Odpovědi by mohly obsahovat tyto pravdy:
Jako členové Církve se máme spolu často scházet, abychom se postili a modlili.
Jako členové Církve se máme spolu často scházet, abychom jeden druhého duchovně posilovali.
Jako členové Církve se máme spolu často scházet, abychom přijali svátost na památku Ježíše Krista.
Starší Dallin H. Oaks z Kvora Dvanácti apoštolů se podělil o část dopisu od jednoho přítele, který se naučil, jak nacházet radost v navštěvování shromáždění:
„Před lety jsem změnil svůj postoj k chození na shromáždění. Už nechodím na shromáždění kvůli sobě, ale myslím na druhé. Předsevzal jsem si, že budu zdravit ty, kteří sedí sami, že budu vítat návštěvníky, … že budu dobrovolně přijímat úkoly. …
Zkrátka chodím každý týden na shromáždění s úmyslem být aktivní, nikoli pasivní, a snažím se mít na druhé pozitivní vliv. A díky tomu mně účast na církevních shromážděních přináší mnohem větší potěšení a uspokojení.“ (Citováno v proslovu „Nesobecká služba“, Liahona, květen 2009, 96.)
Když se zamyslíte nad potřebami studentů ve své třídě, zvažte, zda jim položíte některé či všechny následující otázky, abyste jim pomohli rozebrat a uplatnit zásady, které nalezli v Moronim 6:5–6:
-
Jaké zkušenosti vás naučily tomu, jak je důležité modlit se a postit se spolu se členy vašeho sboru či odbočky?
-
Co podle vás znamená, že máme „jeden s druhým [mluvit] o blahu svých duší“? (Moroni 6:5.) Jak to provádíme na shromáždění?
-
Jak může být náš zážitek ze shromáždění ovlivněn tím, zda ho navštěvujeme s touhou duchovně posilovat druhé?
-
Na které věci týkající se Spasitele můžeme pamatovat, když přijímáme svátost? Jak nám může přijímání svátosti pomoci na Něj pamatovat po celý týden?
-
Jak nám chození na shromáždění z důvodů, o nichž jsme hovořili, může pomoci „[udržovat se] na správné cestě“? (Moroni 6:4.) Co můžete udělat pro to, abyste povzbudili ostatní mladé lidi k účasti na církevních shromážděních?
Přečtěte tato slova presidenta Josepha Fieldinga Smitha:
„V Sionu není místo pro svévolného hříšníka. Je tam místo pro hříšníka, který činí pokání – pro člověka, který se odvrací od nepravosti a usiluje o život věčný a o světlo evangelia.“ (Conference Report, Apr. 1915, 120.)
Pak vyzvěte studenty, aby si přečetli Moroniho 6:7–8 a určili, na co v Moroniově době „přísně dbali“ církevní vedoucí. Požádejte studenty, aby se podělili o to, co zjistili. Mohli byste vysvětlit, že slovo „vymazáno“ v tomto verši se vztahuje na vyloučení z Církve. Pokud členové Církve spáchají vážný hřích a nečiní pokání, mohou být z Církve vyloučeni neboli mohou přijít o členství v Církvi a o požehnání plynoucí z jejich smluv.
-
Co například církevní vedoucí v dnešní době dělají, aby nám pomohli vyhnout se nepravosti?
-
Co je nám podle Moroniho 6:8 přislíbeno, když budeme činit upřímné pokání z hříchů? (Kolikrát budeme s opravdovým záměrem činit pokání a usilovat o odpuštění, tolikrát nám bude odpuštěno.)
Vyzvěte studenty, aby přemýšleli o příležitostech, při nichž během pravidelných nedělních církevních shromáždění pociťují Ducha Svatého (například během modliteb, během svátosti, když mají členové proslovy nebo když učí, když zpívají náboženské písně nebo když během lekce přemítají o nějakém verši z písem). Požádejte některého studenta, aby přečetl Moroniho 6:9. Vyzvěte členy třídy, aby tento verš sledovali také a zjistili, jakou roli má při našich shromážděních hrát Duch Svatý.
-
Jakou pravdu se z Moroniho 6:9 dozvídáme ohledně toho, jak mají být vedena církevní shromáždění? (Církevní shromáždění mají být vedena mocí Ducha Svatého.)
-
Kdy jste například pociťovali, že církevní shromáždění bylo vedeno mocí Ducha Svatého?
Abyste studentům pomohli pochopit, jak se tato pravda vztahuje na všechny stránky církevních shromáždění, řekněte jim, aby si představili sami sebe na místě jednotlivců v následujících situacích. (Tyto situace byste mohli napsat na tabuli před začátkem hodiny nebo je nakopírujte na papír, který rozdáte studentům.) Požádejte studenty, aby vysvětlili, jak by se v každé z těchto situací dala uplatnit zásada, kterou nalezli v Moronim 6:9.
-
Byli jste požádáni, abyste na shromáždění svátosti měli proslov o Usmíření Ježíše Krista.
-
Byli jste požádáni, abyste si na příští shromáždění svátosti připravili hudební vystoupení.
-
Sedíte na shromáždění svátosti a pociťujete nabádání, abyste se podělili o své svědectví, ale nejste si jisti, co máte říci.
Připomeňte studentům, že jste je v dřívější části této lekce požádali, aby přemýšleli o tom, co mohou říci rodiče mladému muži či mladé ženě, aby je povzbudili k tomu, aby chodili na shromáždění. Na závěr lekce se jich zeptejte, na co přišli, o co by se mohli podělit. Pak vydejte svědectví o požehnáních plynoucích z navštěvování shromáždění nebo z jakýchkoli jiných zásad, o nichž jste dnes hovořili.
Komentář a informace o historickém pozadí
Moroni 6:2. Srdce zlomené a duch zkroušený
Starší D. Todd Christofferson z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil, co to znamená obětovat Pánu srdce zlomené a ducha zkroušeného:
„Když usilujete o požehnání obrácení, můžete Pánovi obětovat dar svého zlomeného neboli kajícného srdce a svého zkroušeného neboli poslušného ducha. Ve skutečnosti je to dar sama sebe – toho, čím jste a čím se stáváte.“ („Až se obrátíš“, Liahona, květen 2004, 12.)
Moroni 6:4. Očištěni mocí Ducha Svatého
Skrze společenství Ducha Svatého přijímáme posvěcující moc Spasitelova Usmíření. (Viz 3. Nefi 27:19–20; Moroni 6:4.) Starší Bruce R. McConkie z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil:
„Hříchy nám nejsou odpuštěny ve vodách křtu, jak obrazně říkáváme, ale když přijmeme Ducha Svatého. Je to Boží Duch Svatý, jenž nás zbavuje tělesnosti a uvádí nás do stavu spravedlivosti. Když skutečně přijmeme společenství Ducha Svatého, stáváme se čistými. V tu chvíli jsou hřích, zlo a to, co v nás není ryzí, vypáleny z naší duše jakoby ohněm. Křest Duchem Svatým je křest ohněm.“ (A New Witness for the Articles of Faith [1985], 290; viz také strana 239.)
Moroni 6:4. Naše povinnost se navzájem vyživovat
President Henry B. Eyring z Prvního předsednictva se podělil o tento zážitek:
„Viděl jsem … mnoho pastýřů, kteří svá stáda živí. Jedním z nich byl president jednoho kvora jáhnů. Jeden z členů jeho kvora bydlel poblíž nás. Tento hoch ze sousedství nikdy nechodil na shromáždění kvora, ani nikdy nic se členy svého kvora nepodnikal. Jeho otčím nebyl členem a jeho matka nechodila na shromáždění.
Jednoho nedělního rána se sešla rada předsednictva jeho kvora jáhnů. … Na této radě předsednictva si ti třináctiletí pastýři vzpomněli na hocha, který nikdy nepřišel na shromáždění. Hovořili o tom, jak moc potřebuje to, co obdrželi oni. President pověřil svého rádce, aby se za onou ztracenou ovečkou vydal.
Znal jsem toho rádce a věděl jsem, že je stydlivý, a bylo mi zřejmé, jak těžký onen úkol byl, takže jsem s údivem oknem sledoval, jak se tento rádce pomalu vleče kolem mého domu a jde ulicí až tam, kde bydlel onen chlapec, který nikdy nechodil na shromáždění. Tento pastýř měl ruce v kapsách. Oči měl upřené k zemi. Šel pomalu, asi tak, jak byste šli, kdybyste si nebyli jisti, zda chcete dojít tam, kam máte namířeno. Asi za dvacet minut šel ulicí zpátky a ztracený jáhen mu kráčel po boku. Tato scéna se několik dalších nedělí opakovala. Pak se onen chlapec, který byl ztracen a nalezen, odstěhoval.
… Po letech jsem byl na konferenci kůlu na místě, které dělil od oné místnosti, v níž se tehdy konala rada předsednictva, celý světadíl. Přistoupil ke mně šedovlasý muž a tiše řekl: ‚Před mnoha lety žil ve vašem sboru můj vnuk.‘ Láskyplně mi vyprávěl o životě onoho chlapce. A pak se zeptal, jestli bych dokázal vyhledat onoho jáhna, který tehdy pomalu kráčel ulicí. Zeptal se mě, zda bych mu mohl poděkovat a říci mu, že jeho vnuk, který mezitím vyrostl v muže, na to stále vzpomíná.“ („Watch with Me“, Ensign, May 2001, 38–39.)
Moroni 6:4. Posilování nově obrácených
President Gordon B. Hinckley vybízel všechny členy Církve, včetně mladých lidí, aby vyživovali a posilovali ty, kteří se k Církvi připojují:
„Není jednoduché stát se členem této Církve. Ve většině případů to znamená odložit staré zvyky, opustit staré přátele a okruhy známých a vykročit do nového společenství, které je odlišné a do určité míry náročné.
Protože počet nově pokřtěných stále roste, musíme vyvíjet neustále větší snahu, abychom jim pomáhali na jejich cestě. Každý z nich potřebuje tři věci – přítele, nějakou zodpovědnost a výživu ‚dobrým slovem Božím‘. (Moroni 6:4.) Máme povinnost a možnost tyto věci opatřit. …
Je to práce pro každého. Je to práce pro domácí učitele a navštěvující učitelky. Je to práce pro biskupstvo, pro kněžská kvora, pro Pomocné sdružení, pro mladé muže a mladé ženy, dokonce i pro Primárky.
Minulou neděli jsem se účastnil postního a svědeckého shromáždění. Před kongregaci se postavil 15letý nebo 16letý chlapec a řekl, že se rozhodl dát se pokřtít.
Pak k mikrofonu přicházeli jeden za druhým chlapci z kvora učitelů, aby mu řekli, že ho mají rádi a že dělá správnou věc, a ujistili ho, že při něm budou stát a budou mu pomáhat. Slyšet ony mladé muže pronášet k příteli slova uznání a povzbuzení byl nádherný zážitek.“ („Converts and Young Men“, Ensign, May 1997, 47–48.)