Knihovna
Lekce 149: Eter 12:1–22


Lekce 149

Eter 12:1–22

Úvod

Poté, co Moroni vylíčil mnoho let historie Jareditů, začal psát o službě proroka Etera. Pak přerušil popis historie, aby zaznamenal některá požehnání, která přicházejí k těm, kteří projevují víru v Ježíše Krista. Tato lekce pojednává o Eterovi 12:1–22, zatímco lekce 150 se zabývá Eterem 12:23–41.

Náměty pro výuku

Eter 12:1–4

Eter káže Jareditům o pokání

Zahajte lekci tím, že požádáte některého studenta, aby přišel k tabuli a nakreslil na ni vlny a loď zajištěnou kotvou.

  • Proč je důležité, aby loď měla kotvu?

  • S jakými nebezpečími nebo obtížemi by se mohla potýkat loď, která kotvu nemá?

  • Jaký vliv mají na loď vlny? (Možné odpovědi: vlny loď ženou, unášejí nebo jí zmítají sem a tam.)

K lodi napište slova váš život.

  • Jestliže loď představuje náš život, k čemu bychom mohli přirovnat vlny? (Možné odpovědi: tlak společnosti, protivenství, falešné nauky nebo zlovolnost.)

  • Jak se může život člověka podobat lodi bez kotvy? (Abyste studentům pomohli tuto otázku zodpovědět, mohli byste jim navrhnout, aby si přečetli Mormona 5:17–18.)

  • Jmenujte některé věci, které nám Pán poskytuje a které mohou v našem životě sloužit jako duchovní kotvy. (Studenti mohou uvést celou řadu odpovědí. Ke kotvě se dá přirovnat mnoho stránek evangelia.)

Povzbuďte studenty, aby se při studiu Etera 12 zaměřovali na příklady duchovních kotev.

Vysvětlete, že na začátku Etera 12 Moroni představuje Etera – jareditského proroka, jenž kázal v době, kdy lidé zavrhovali proroky a žili ve zlovolnosti. Vyzvěte studenty, aby si přečetli Etera 12:1–3 a všímali si všeho, co na ně ohledně Eterových činů zapůsobí. Poté je požádejte, aby řekli, co našli.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Etera 12:4. Vyzvěte ostatní členy třídy, aby tento verš sledovali také a určili, v co mohou „doufati“ ti, kteří věří v Boha i přesto, že jsou obklopeni těžkostmi a zlovolností. Zatímco budou studenti odpovídat, mohli byste zdůraznit, že „lepší svět“, v nějž máme doufat, je „místo na pravici Boží“.

  • Co to znamená mít místo na pravici Boží? (Vrátit se do Jeho přítomnosti a získat věčný život.)

  • Jak se podle vás situace, kdy v něco doufáme „s jistotou“, liší od situace, kdy si něco jen přejeme? (V písmech slova „doufat“ a „naděje“ značí důvěru v to, že můžeme získat požehnání, která nám Bůh slibuje, pokud budeme dodržovat smlouvy, jež jsme s Ním uzavřeli.)

  • Jak podle Etera 12:4 získáváme naději v to, že obdržíme místo na pravici Boží? (Zatímco studenti odpovídají, vysvětlete, že víra zmiňovaná v Eterovi 12:4 se týká víry v Ježíše Krista.) Jak nám víra v Ježíše Krista umožňuje „s jistotou“ doufat v místo na pravici Boží?

Na tabuli k obrázku kotvy připište slova víra a naděje.

  • Co se podle Etera 12:4 stane, když má někdo naději a víru v Ježíše Krista? (Přestože mohou studenti ve svých odpovědích použít různá slova, měli by vyjádřit tuto zásadu: Když máme naději a víru v Ježíše Krista, staneme se stálými a budeme oplývat dobrými skutky.)

  • Co podle vás znamená „oplývat“ dobrými skutky? (Dělat mnoho prospěšných a dobrých věcí.)

  • Které dobré skutky například „oslavují Boha“? (Možné odpovědi: modlitba, studium písem, služba druhým a rozvíjení talentů.)

  • Přemýšlejte o lidech, které znáte a kteří podle vás oplývají dobrými skutky a nestydí se oslavovat Boha. Co konkrétního dělají, co z nich dělá dobrý příklad této zásady?

Vyzvěte studenty, aby přemítali o chvílích či obdobích, kdy pro ně bylo těžké být stálými a oplývat dobrými skutky. Abyste studentům pomohli připravit se na podobné situace v životě, vyzvěte je, aby během svého dalšího studia Etera 12 hledali způsoby, jak by mohli prohloubit svou víru a naději.

Eter 12:5–22

Moroni popisuje zázraky a mocná díla, jež přišly skrze víru

Na tabuli napište tuto větu: Chtěl(a) bych získat duchovní potvrzení toho, že …

Vyzvěte studenty, aby jmenovali jakékoli pravdy, zásady nebo nauky evangelia, pro něž mohou lidé hledat duchovní potvrzení. Až budou studenti odpovídat, pište jejich odpovědi na tabuli. (Možné odpovědi: potvrzení toho, že Kniha Mormonova je pravdivá; že je důležité vést čistý a ctnostný život; že Slovo moudrosti je Boží zákon; že se mám připravit na službu na misii.) Vyzvěte studenty, aby přemýšleli o některé z pravd evangelia, o níž by chtěli získat duchovní potvrzení nebo silnější svědectví.

Vysvětlete, že někteří lidé zaujímají tento postoj: „Neuvěřím nějaké zásadě evangelia, ani podle ní nebudu žít, dokud neuvidím důkaz toho, že je pravdivá.“ Vyzvěte studenty, aby si přečetli Etera 12:5–6 a zjistili, jak se tyto verše vztahují k tomuto postoji. Poukažte na to, že Eter 12:6 je verš z mistrovství v písmu. Mohli byste studentům navrhnout, aby si tento verš nějakým jednoznačným způsobem označili, aby ho mohli snadno najít.

  • Co se podle Etera 12:6 musí stát předtím, než můžeme získat svědectví?

  • Co vás napadá, když přemýšlíte o slovech „až po zkoušce své víry“?

Poté, co studenti odpovědí, byste jim mohli objasnit, že někteří lidé si zkoušku víry nesprávně vysvětlují tak, že se to vždy týká strastí. Slova „zkouška víry“ mohou označovat cokoli, co nám dává příležitost prokázat nebo uplatnit víru v Ježíše Krista. Abyste studentům pomohli těmto slovům lépe porozumět, požádejte některého studenta, aby přečetl následující citát staršího Richarda G. Scotta z Kvora Dvanácti apoštolů. Než tak učiní, vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na to, jak slova „zkouška víry“ vysvětluje starší Scott.

Starší Richard G. Scott

„Můžete se naučit používat víru efektivněji, budete-li uplatňovat následující zásadu, které učil Moroni: ‚… Neobdržíte žádné svědectví, teprve až po zkoušce své víry.‘ [Eter 12:6; kurzíva přidána.] Proto pokaždé, když vyzkoušíte svou víru, to znamená, když ve způsobilosti poslechnete nabádání, obdržíte potvrzující důkaz Ducha. Tyto pocity utvrdí vaši víru. Budete-li opakovat tento postup, vaše víra zesílí.“ („Posilující moc víry v dobách nejistoty a zkoušek“, Liahona, květen 2003, 76.)

  • Jak se proces popisovaný starším Scottem liší od postoje těch, kteří požadují důkaz ještě předtím, než uvěří nebo začnou jednat?

Napište na tabuli tyto odkazy na verše z písem: Eter 12:7–12; Eter 12:13–18; Eter 12:19–22, 30–31. Rozdělte studenty do tří skupin a každé skupině zadejte jeden z odkazů. Vyzvěte studenty, aby vyhledali požehnání, která přišla jakožto důsledek víry lidí, které verše popisují. Řekněte jim, aby si všímali použití slov „dokud neměli víru“ či „poté, co měli víru“ ve verších 7, 12, 17, 18 a 31. (Mohli byste studentům navrhnout, aby si místa, kde se všechna tato slova vyskytují, označili.)

Poté, co studenti pohovoří o tom, co našli, je vyzvěte, aby shrnuli, co nám Pán poskytuje poté, co prokážeme víru v Ježíše Krista. (Přestože mohou studenti použít různá slova, měli by vyjádřit pravdu podobnou této: Pokud toužíme po duchovním svědectví, musíme nejprve uplatňovat víru v Ježíše Krista. Vysvětlete, že podobně jako duchovní svědectví ani zázraky nepřicházejí, aniž bychom uplatnili víru.

Popište členům třídy následující situace. Požádejte studenty, aby vysvětlili, jak mohou osoby v daných případech projevit víru v Pána.

  1. Mladá žena chce získat svědectví o pravdivosti Knihy Mormonovy.

  2. Mladý muž velmi touží pomoci svým blízkým přijmout evangelium.

Vyzvěte studenty, aby přemítali o okamžiku, kdy se jim samotným nebo lidem, které znají, dostalo duchovního svědectví nebo zázraku poté, co prokázali víru v Pána. Požádejte několik studentů, aby se podělili o své zážitky, na něž si vzpomněli. (Ujistěte se, že rozumějí tomu, že nemusí cítit povinnost dělit se s ostatními o zážitky, které jsou příliš osobní či důvěrné.) Mohli byste se rovněž podělit o nějakou vlastní zkušenost.

Vyzvěte studenty, aby se znovu zamysleli nad pravdou evangelia, o níž by rádi získali duchovní svědectví. Řekněte jim, aby si do zápisníku nebo studijního deníku napsali něco, co by mohli dělat pro to, aby uplatňovali více víry v Pána.

ikona mistrovství v písmuMistrovství v písmu – Eter 12:6

Abyste studentům pomohli naučit se Etera 12:6 nazpaměť, požádejte každého z nich, aby si tento verš napsal na kus papíru, ale vynechal přitom klíčová slova nebo části textu a místo nich nechal prázdné místo. Až budou hotovi, poskytněte jim několik minut na to, aby se pokusili naučit verš nazpaměť tak, že budou v duchu doplňovat mezery na papíře.

Požádejte studenty, aby si papír vyměnili s někým poblíž. Každý student by měl přečíst svůj nový papír nahlas a snažit se přitom doplnit prázdná místa zpaměti. Pokud budete mít dostatek času, vyzvěte studenty, aby tuto činnost opakovali tak, že si znovu vymění papíry.

Řekněte studentům, aby si své papíry vzali domů a s jejich pomocí přeříkali Etera 12:6 některému ze svých rodičů. Povzbuďte je, aby se rodičů zeptali na okamžik, kdy prokázali víru v Ježíše Krista a získali svědectví nebo zázrak, o něž usilovali.

Na závěr vydejte svědectví o zásadách probíraných v této lekci.

Komentář a informace o historickém pozadí

Eter 12:4–6. Co je to naděje?

Moroniovo učení v Eterovi 12 o zásadách naděje a víry poukazuje na to, že tyto dvě zásady jsou spolu úzce propojeny. Víru Moroni definoval jako „to, v co doufáme a co není viděti“ (Eter 12:6), a učil, že naše naděje na spasení „pochází z víry“ v Ježíše Krista (Eter 12:4). V brožurce Věrni víře se o naději píše toto:

„Když máme naději, důvěřujeme Božím slibům. Získáváme tiché ujištění, že když budeme činit ‚díla spravedlivosti, obdrží[me] odměnu svou, a to pokoj v tomto světě a věčný život ve světě, který přijde‘. (NaS 59:23.) … Zásada naděje dosahuje do věčností, ale může nás podporovat i během každodenních životních zkoušek.“ (Věrni víře – slovník evangelia [2004], 77.)

President Dieter F. Uchtdorf definoval naději takto:

„Naděje je dar Ducha. [Viz Moroni 8:26.] Je to naděje, že skrze Usmíření Ježíše Krista a moc Jeho Vzkříšení budeme pozvednuti k životu věčnému, a to díky své víře ve Spasitele. [Viz Moroni 7:41.] Tento druh naděje je jednak zásada se zaslíbením, a jednak přikázání [viz Kolossenským 1:21–23], a jak je tomu se všemi přikázáními – máme zodpovědnost učinit ji aktivní součástí svého života a překonat pokušení naději ztratit. Naděje v milosrdný plán štěstí připravený naším Nebeským Otcem vede k pokoji [viz Římanům 15:13], milosrdenství [viz Žalm 33:22], radosti [viz Římanům 12:12] a potěšení. [Viz Přísloví 10:28.] Naděje ve spasení je jako ochranná přilba [viz 1. Tessalonicenským 5:8]; je to základ naší víry [viz Židům 11:1; Moroni 7:40] a kotva pro naši duši. [Viz Židům 6:19; Eter 12:4.]“ („Nekonečná moc naděje“, Liahona, listopad 2008, 21–22.)

Eter 12:6. „Až po zkoušce své víry“

President Gordon B. Hinckley vyprávěl příběh, který dokládá zásadu získání svědectví až po zkoušce naší víry:

„Dovolte mi, abych vám uvedl příběh o ženě v São Paulu v Brazílii. Během studií pracovala, aby zaopatřila svou rodinu. Tento příběh budu vyprávět jejími vlastními slovy. Říká:

‚Univerzita, na které jsem studovala, měla nařízení, které zakazovalo studentům, kteří měli dluhy, dělat testy. Z tohoto důvodu, když jsem obdržela výplatu, nejprve jsem oddělila peníze na desátek a oběti a zbytek byl rozdělen na zaplacení školy a další výdaje.

Vzpomínám si na dobu, kdy jsem … čelila vážným finančním problémům. Výplatu jsem brala ve čtvrtek. Když jsem si udělala měsíční rozpočet, zjistila jsem, že nebudu mít dost peněz na zaplacení jak desátku, tak univerzity. Musela jsem se tedy rozhodnout. Testy, které probíhají po dvou měsících studia, začnou příští týden, a pokud je neabsolvuji, mohla bych ztratit celý školní rok. Prožívala jsem velká muka. … Bolelo mě srdce. Měla jsem před sebou bolestivé rozhodnutí a nevěděla jsem, jak se mám rozhodnout. Zvažovala jsem dvě možnosti – zaplatit desátek, nebo riskovat, že nezískám kredity potřebné k pokračování ve studiu.

Tento pocit spaloval mou duši a pronásledoval mě až do soboty. Tehdy jsem si vzpomněla, že když jsem byla pokřtěna, souhlasila jsem, že budu žít podle zákona desátku. Vzala jsem na sebe závazek – ne vůči misionářům, ale vůči Nebeskému Otci. V tom okamžiku začala úzkost mizet a nahrazoval ji příjemný pocit klidu a odhodlání. …

Když jsem se toho večera modlila, požádala jsem Pána, aby mi odpustil mou nerozhodnost. V neděli jsem před zahájením shromáždění svátosti zaplatila biskupovi s velkým potěšením desátek a oběti. Byl to zvláštní den. Cítila jsem se šťastná a v míru se sebou i s Nebeským Otcem.

Druhého dne jsem byla ve své kanceláři. Snažila jsem se najít způsob, jak bych mohla absolvovat testy, které měly začít ve středu. Čím víc jsem přemýšlela, tím více se mi řešení vzdalovalo. …

Končila pracovní doba, když ke mně přišel můj zaměstnavatel a dal mi poslední příkazy toho dne. Potom se s kufříkem v ruce rozloučil. … Náhle se zastavil, podíval se na mě a zeptal se: „Jak to jde ve škole?“ Byla jsem překvapená a nemohla jsem věřit tomu, co slyším. Jediná odpověď, na kterou jsem se chvějícím se hlasem zmohla, byla: „Všechno v pořádku!“ Zamyšleně se na mě podíval a znovu se rozloučil. …

Náhle do místnosti vstoupila sekretářka a řekla, že mám velké štěstí! Když jsem se jí zeptala proč, jednoduše odpověděla: „Zaměstnavatel právě řekl, že ode dneška bude společnost plně hradit vaši školu a vaše knihy. Než odejdete, zastavte se u mě a sdělte mi, kolik to dělá, abych vám zítra mohla dát šek.“

Když odešla, plakala jsem a pociťovala jsem velkou pokoru, poklekla jsem tam, kde jsem byla, a děkovala jsem Pánu za Jeho štědrost. Řekla jsem Nebeskému Otci, že mi nemusel tolik požehnat. Potřebovala jsem pouze jednu měsíční splátku, a desátek, který jsem zaplatila v neděli, byl příliš malý v porovnání s částkou, kterou jsem dostala! Během této modlitby mi přišla na mysl slova zaznamenaná v Malachiášovi: „Zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-liť vám průduchů nebeských, a nevyleji-li na vás požehnání, tak že neodoláte.“ (Mal. 3:10.) Až do této chvíle jsem nikdy nepocítila velikost slibu obsaženého v tomto verši a to, že toto přikázání je skutečným svědectvím o lásce, kterou Bůh, náš Nebeský Otec, dává svým dětem zde na zemi.‘“ („Skrze víru chodíme“, Liahona, červenec 2002, 81–82.)

Eter 12:6. „Neobdržíte žádné svědectví, teprve až po zkoušce své víry“

President Spencer W. Kimball učil:

„Jako lidé bychom ze svého života vyloučili fyzickou bolest a duševní úzkost a zajistili si nepřetržitý klid a pohodu, ale kdybychom zavřeli dveře před bolestí a zármutkem, mohlo by se stát, že bychom nepoznali největší přátele a dobrodince. Když se lidé v utrpení učí trpělivosti a sebeovládání, může je to učinit svatými.“ (Teachings of Presidents of the Church: Spencer W. Kimball [2006], 15.)