Lekce 49
Enos
Úvod
Poté, co Enos přemýšlel o slovech svého otce, modlil se a získal odpuštění hříchů. Poté se modlil o duchovní blaho Nefitů a Lamanitů a celý svůj život usilovně pracoval pro jejich spasení.
Náměty pro výuku
Enos 1:1–8.
Poté, co Enos přemýšlel o slovech svého otce, modlí se a získává odpuštění hříchů
Napište slova duše má hladověla na tabuli. Vyzvěte studenty, aby se zamysleli, kdy měli naposledy silný pocit hladu.
-
Jakými slovy byste popsali své pocity, když máte hlad? (Studenti mohou popisovat hlad jako pocit prázdnoty, bolesti, slabosti nebo touhy se nasytit.)
-
Co může znamenat slovní spojení „duše má hladověla“? (Pocity duchovní prázdnoty, bolesti nebo slabosti nebo touha být duchovně nasycen.)
Vyzvěte studenty, aby se zamysleli, kdy naposledy hladověla jejich duše. Vysvětlete, že se dnes budou učit o zážitku jedné osoby, jejíž duše hladověla. Ukažte studentům obrázek „Enos se modlí“. (62604; Kniha obrázků z evangelia [2009], č. 72.)
-
Co víte o člověku na tomto obrázku? (Pokud si studenti nejsou jistí, vysvětlete, že se jedná o obrázek Enose, který byl vnukem Lehiho a Sarie a synem Jákoba. Byly mu svěřeny malé desky krátce před smrtí jeho otce [viz Jákob 7:27].)
Požádejte některého studenta, aby přečetl Enose 1:1, 3. Požádejte studenty, aby ve verších našli, jaký měl Jakob vliv na Enose. Požádejte několik studentů, aby ostatním sdělili, co našli.
Na tabuli vystavte následující tabulku. (Abyste ušetřili čas, můžete tuto tabulku umístit na tabuli před začátkem hodiny.) Tabulka je navržena tak, aby pomohla skupinkám studentů zaměřit se na různé detaily Enosova zážitku při studiu Enose 1:2–8.
|
Po čem Enos toužil |
Co Enos udělal |
Následky toho, co Enos udělal |
|---|---|---|
Vysvětlete, že když Enos přemýšlel o učení svého otce, zažil duchovní pocity, které ho vedly k tomu, aby dělal určité věci, jež postupně měly určité následky v jeho životě.
Rozdělte studenty do tří skupin. Přečtěte Enose 1:2–8. Studenty z první skupiny požádejte, aby během čtění hledali fráze vyjadřující to, po čem Enos toužil. Studenty z druhé skupiny požádejte, aby hledali, co Enos dělal. Studenty ze třetí skupiny požádejte, aby hledali následky Enosovy touhy a činů. (Upozorněte, že verše uvedené v tabulce obsahují informace týkající se jednotlivých úkolů každé skupiny.)
Po dočtení veršů z Enose 1:2–8 vyzvěte studenty z první skupiny, aby se podělili o vyhledaná slovní spojení týkající se toho, po čem Enos toužil. Když studenti zmiňují tato slovní spojení, požádejte je, aby je napsali na tabuli. Mohli byste studenty povzbudit, aby si tato slovní spojení označili v písmech. Studenti zřejmě zmíní slovní spojení jako odpuštění hříchů, věčný život a radost svatých.
Poté, co vyplníte první sloupec, vyzvěte studenty, aby si rychle pročetli začátek Enose 1:4. Požádejte je, aby určili, co Enos zažil, když mu slova jeho otce „o věčném životě a o radosti svatých… pronikla hluboko do srdce“. (Enos 1:3.) Studenti by si měli všimnout slov „a duše má hladověla“. (Mohli byste studenty povzbudit, aby si tato slova označili v písmech.)
-
Jak může přemýšlení o učení proroka ohledně věčného života a radosti svatých způsobit, že duše člověka začne hladovět? (Může to napomoci touze člověka být hoden přebývat s Pánem a touze po štěstí, které přináší život podle evangelia.)
Upozorněte na to, že Enos také toužil po odpuštění svých hříchů. Vysvětlete, že slovní spojení „duše má hladověla“ může označovat pocit duchovní prázdnoty, která je následkem hříchu. Může to také označovat touhu člověka přiblížit se Pánu a učit se o Něm.
-
Proč hřích způsobuje, že cítíme duchovní prázdnotu? (Hřích způsobuje, že se od nás vzdaluje Duch Svatý a my se cítíme vzdáleni od Pána.)
Abyste pomohli studentům vztáhnout Enosův zážitek na sebe, požádejte je, aby přemýšleli, zda mají některé stejné pocity duchovního hladu, jaké popsal Enos.
Abyste pomohli členům třídy poznat, co Enos dělal, aby uspokojil svůj duchovní hlad, vyzvěte studenty ve druhé skupině, aby přednesli svá zjištění a odpovědi napsali na tabuli. Odpovědi by měly zahrnovat toto: měl zápas před Bohem, volal k němu v mocné modlitbě a projevil víru v Krista.
-
Jak může slovní spojení zápas před Bohem popsat snahu člověka získat odpuštění hříchů? (Upozorněte na to, že Enos nezápasil s Bohem, ale před Bohem v modlitbě. Toto zápasení je vyjádřením Enosova úsilí ukázat Nebeskému Otci upřímnost svých přání a ochotu činit pokání tím, že provede nezbytné změny ve svém životě.) Proč je slovo zápas vhodné k popsání našich snah činit pokání?
-
Jaký důkaz vidíte v Enosovi 1:4 o tom, že Enos byl upřímný při hledání odpuštění svých hříchů? (Možná bude potřeba studentům pomoci porozumět tomu, že úpěnlivá prosba znamená prosit pokorně a s velikou touhou.)
-
Jakými způsoby můžeme ukázat svou upřímnost při hledání Pánova odpuštění? (Mohli byste upozornit na to, že naše modlitby nemusí být tak dlouhé jako Enosova, ale musí být upřímné.)
Abyste členům třídy pomohli poznat, jaké následky mělo to, co Enos dělal, vyzvěte studenty ve třetí skupině, aby přednesli svá zjištění a odpovědi napsali na tabuli. Odpovědi by měly zahrnovat toto: „tvoje hříchy jsou ti odpuštěny“, „moje vina byla zahlazena“ a „víra tvá tě uzdravila“. (Mohli byste vysvětlit, že uzdraven znamená být vyléčen nebo očištěn od hříchu.)
-
Co, podle Enose 1:7–8, umožnilo Enosovi, aby mu bylo odpuštěno a byl uzdraven? (Jeho víra v Ježíše Krista.)
-
Co se můžeme od Enose naučit o procesu získání odpuštění našich hříchů? (Ujistěte se, že kromě ostatních pravd, které studenti zmíní, rozumějí i tomu, že když projevujeme víru v Ježíše Krista, naše hříchy mohou být odpuštěny a můžeme být uzdraveni.) Proč je projevování víry v Ježíše Krista nezbytné k tomu, abychom získali tato požehnání? (Ježíš Kristus usmířil naše hříchy. Pouze skrze Jeho Usmíření můžeme být uzdraveni.)
-
Jak, podle Enose 1:5–6, Enos věděl, že mu bylo odpuštěno? Mohli byste upozornit na to, že hlas zmiňovaný v Enosovi 1:5 byl hlas, který přišel do Enosovy mysli [viz Enos 1:10].)
-
Jak můžete vědět, že vám byly odpuštěny hříchy?
Jako součást diskuse o výše uvedené otázce, přečtěte tato slova presidenta Dietera F. Uchtdorfa z Prvního předsednictva:
„Když jsme učinili opravdové pokání, Kristus z nás sejme břemeno viny našich hříchů. Můžeme sami za sebe vědět, že nám bylo odpuštěno a že jsme očištěni. Duch Svatý nám to dosvědčí, je totiž Posvětitelem. Žádné jiné svědectví o odpuštění nemůže být větší.“ („Bod bezpečného návratu“, Liahona, květen 2007, 101.)
-
Proč nám pomáhá znalost, že Kristus z nás sejme břemeno viny za naše hříchy poté, co opravdově učiníme pokání?
Požádejte studenty, aby v tichosti přemítali o těchto otázkách:
-
Kdy jste pocítili, že vám Pán odpustil hříchy?
-
Jak jste projevili víru v Usmíření Ježíše Krista?
-
Jak jste věděli, že vám bylo odpuštěno?
-
Pociťovali jste v poslední době Pánovo odpuštění?
Vydejte svědectví, že nám bude odpuštěno, pokud projevujeme víru v Ježíše Krista a opravdově činíme pokání ze svých hříchů. Díky Spasiteli může být naše vina smazána a můžeme být uzdraveni.
Enos 1:9–27
Enos se modlí o duchovní blaho Nefitů a Lamanitů a usilovně pracuje pro jejich spasení
Nakreslete na tabuli následující schéma. Vysvětlete, že poté, co se Enos modlil za sebe, rozšířil své modlitby o prosby za blaho ostatních. Rozdělte studenty do dvojic. Vyzvěte studenty v každé dvojici, aby se střídali ve čtení Enose 1:9–14. Požádejte je, aby určili dvě skupiny lidí, za které se Enos modlil, a také to, za co se modlil u té které skupiny. Když studenti hovoří o tom, co zjistili, napište slova Nefité a Lamanité na místo otazníků ve schématu.
-
Jaké byly, podle Enose 1:14, úmysly Lamanitů ohledně Nefitů?
-
Co se dozvídáme o Enosovi z jeho modlitby za Lamanity?
Přečtěte následující slova Presidenta Howarda W. Huntera. Požádejte studenty, ať si všímají, jak se tato slova vztahují k Enosovu zážitku:
„Kdykoli zažíváme požehnání Usmíření v našem životě, nemůžeme nemít starost také o blaho našich bratří. …
Velikým ukazatelem osobního obrácení je touha sdílet evangelium s druhými.“ (The Teachings of Howard W. Hunter, ed. Clyde J. Williams [1997], 248–49.)
-
Jak se tato slova vztahují k Enosovu zážitku? (Enos nám ukázal, že když zažíváme požehnání Usmíření Ježíše Krista, budeme usilovat o to, abychom pomohli ostatním získat spasení. Mohli byste studenty vybídnout, aby si tuto zásadu napsali do písem.)
Požádejte studenty, aby si v tichosti prostudovali Enose 1:12, 15–20 a vyhledali, jak zde Enos ukázal vztah mezi modlitbou, vírou a pílí.
-
Co podle vás znamená modlit se ve víře?
-
Jak, podle Enose 1:12, 19–20, ukázal Enos píli během modlitby a po ní?
-
Čemu se můžeme o modlitbě naučit z Enosova příkladu? (Studenti by měli být schopni si uvědomit, že Pán odpovídá na naše modlitby podle naší víry a píle.
Abyste pomohli studentům přemýšlet o tom, jakým způsobem mohou následovat Enosův příklad, napište na tabuli následující výroky nebo jim je rozdejte vytištěné na papíře. Vyzvěte studenty, aby si jeden výrok vybrali a ve svém studijním deníku ho dokončili.
-
Tak jako Enos mám i já touhu získat odpuštění hříchů. Ukážu Pánovi, že má touha je upřímná, tím, že …
-
Tak jako Enos toužím i já pomoci členům své rodiny a přátelům přijít ke Kristu. Člověk, kterému se budu snažit pomoci, se jmenuje … Budu se mu snažit pomoci tím, že …
-
Enos se modlil za Lamanity, kteří byli považováni za jeho nepřátele. Tak jako Enos chci i já projevovat Pánovu lásku těm, kteří se ke mně nechovají pěkně. Jedním ze způsobů, kterým to budu dělat, je …
Poté, co studenti dopsali, požádejte některého studenta o přečtení Enose 1:26–27. Vyzvěte členy třídy, aby hledali důkaz o radosti, kterou Enos zažíval díky svému úsilí. Poté, co vám studenti sdělí svá zjištění, povzbuďte je, aby uskutečnili to, co si zapsali do svého studijního deníku. Vydejte svědectví, že pokud projevujeme víru v Ježíše Krista, můžeme zažívat odpuštění a radost a naše touha pomáhat ostatním přijít ke Kristu poroste.
Komentář a informace o historickém pozadí
Enos 1:2. „Získal [jsem] odpuštění svých hříchů“
Enos nezmiňoval povahu nebo rozsah svých hříchů, ale spíše popisoval proces pokání, kterým musí každý z nás projít, abychom získali božské odpuštění. President Spencer W. Kimball učil:
„Vždy jsem měl rád příběh Enose, který měl velikou touhu. Jako každý z nás – protože nikdo z nás není dokonalý – se i on odchýlil z cesty. Jak temné byly jeho hříchy, to nevím, ale napsal ‚A povím vám o zápase, který jsem měl před Bohem, nežli jsem získal odpuštění svých hříchů.‘ [Enos 1:2]. …
Jak velkým požehnáním a radostí je pro každého z nás znalost, že náš Otec žije a že nás miluje, že nám odpouští, když je pokání upřímné, že je vždy ochoten pomoci svým milovaným dětem a dát jim lásku.“ („Pray Always“, Ensign, Oct. 1981, 6.)