Vyvarujte se druhého pokušení

Před několika lety, když mi bylo dvanáct, jsem byl pozván, abych se zúčastnil svého prvního tábora kvora Aronova kněžství spojeného s přenocováním. Šlo o dlouho očekávané pozvání, protože můj otec byl vedoucím kvora a často jezdíval s chlapci ze sboru tábořit, zatímco já jsem zůstával doma.

Když ten den nadešel, byl jsem nadšený. A musím přiznat, že jsem zoufale toužil zapadnout mezi starší chlapce. Byl jsem odhodlaný to dokázat. Netrvalo dlouho a byl jsem postaven před zkoušku, zda se nimi dopustím žertíku, a budu tak součástí skupiny.

Mým úkolem bylo získat tatínkovy klíčky od auta, abychom si z vedoucích mohli udělat legraci. Už si přesně nepamatuji, co jsem řekl, abych tátu přesvědčil, ale brzy jsem běžel ke skupině chlapců s klíčky v rukou, hrdý na svůj úspěch.

Pak přišel další úkol. Měl jsem odemknout dveře auta a zaklínit klacek mezi opěradlo sedadla řidiče a klakson. A pak jsem měl dveře zamknout, aby klakson troubil po celý večer, aniž by se vedoucí mohli do auta dostat a ono primitivní zařízení odstranit.

V tomto okamžiku se příběh pro mě stává bolestně trapným. Jakmile jsem klacek upevnil na místo, zamkl jsem dveře a utíkal jsem co nejrychleji schovat se do nedalekého křoví. Když jsem se přikrčil k zemi, ucítil jsem palčivou bolest. V té tmě a ve spěchu jsem si sedl na opunciový kaktus.

Mé bolestné výkřiky přehlušovalo troubení auta, a tak mi nezbývalo nic jiného, než se opatrně dobelhat zpět k autu, vyznat své „hříchy“ a vyhledat základní a nepříjemnou lékařskou pomoc.

Po zbytek onoho večera jsem ležel na břiše ve stanu, zatímco otec pomocí kleští odstraňoval kaktusové trny z mého… – no, řekněme, že se mi poté několik dní nesedělo pohodlně.

O tomto zážitku jsem přemýšlel již mnohokrát. Nyní se mohu pošetilosti svého mládí smát, když už jsem pochopil některé základní zásady.

Zdá se, že u přirozeného člověka jsou běžné mnohé vzorce lidského chování – touha zapadnout, touha dokázat své schopnosti, strach z toho, že něco promeškáme, a nutkavá potřeba skrývat se, abychom se vyhnuli následkům. A právě na poslední zmíněné se dnes zaměřím – skrývání se poté, co uděláme něco, co bychom neměli.

Opravdu nekladu rovnítko mezi svůj dětský žertík a těžký hřích, ale můžeme najít jisté podobnosti, které se při našich zkouškách během života ve smrtelnosti mohou ukázat jako užitečné.

Adam a Eva měli v zahradě Eden idylické podmínky – hojnost jídla, jedinečnou krásu zahrady – a tato zahrada nebyla jen krásná, ale nebyl tam ani plevel, ani opuncie.

Víme však také, že život v zahradě neumožňoval takový pokrok, jakého Adam a Eva potřebovali dosáhnout. Zahrada nebyla konečným cílem, ale zkouškou, první z mnoha, která je měla prověřit, připravit a umožnit jim pokročit k jejich konečnému cíli – návratu do přítomnosti Otce a Syna.

Jistě si vzpomínáte, že i v zahradě byli Adam a Eva vystaveni protivenství. Luciferovi bylo dovoleno je zkoušet. Nejprve k tomu, aby pojedl z ovoce stromu poznání dobra a zla, pokoušel Adama. Adam pamatoval na přikázání, že z něho jíst nemají, a pokušení odolal. Poté přišla požehnaná Eva, která se rozhodla z ovoce pojíst a přesvědčila Adama, aby učinil totéž.

Později Adam a Eva prohlásili, že toto rozhodnutí bylo nezbytné k naplnění plánu Nebeského Otce. Ale tím, že toto ovoce pojedli, přestoupili zákon – zákon, který jim dal přímo Otec. Výsledné zdrcující porozumění dobru a zlu je muselo ve chvíli, kdy uslyšeli hlas Otce oznamující Jeho návrat do zahrady, naplnit úzkostí. Uvědomili si, že jsou nazí, neboť vskutku neměli oděv, protože žili ve stavu nevinnosti. Ale možná ještě bolestivější než to, že byli v oné chvíli bez oblečení, byla skutečnost, že nyní byl odhalen jejich přestupek. Byli bezbranní a zranitelní. Byli nazí v každém slova smyslu.

Vždy vypočítavý Lucifer, který věděl, že jsou odhaleni a oslabeni, je pokoušel znovu – tentokrát, aby se před Bohem skryli.

Toto pokušení – budu ho nazývat „druhým pokušením“ – je pokušením, které může mít ty největší následky, pokud mu podlehneme. Nepochybně je ideální vyhnout se všem prvním pokušením porušit Boží zákon, ale víme, že zde na zemi podlehnou různým prvním pokušením všichni. Doufáme, že jak budeme postupně zrát a získávat porozumění, naše síla vyhýbat se prvním pokušením bude neustále růst, zatímco se budeme snažit stát více takovými, jako je náš Spasitel Ježíš Kristus.

Někteří se možná pokoušejí skrývat před Bohem, protože nechtějí být odhaleni a pociťují hanbu nebo vinu. Mnohé pasáže z písem nás však učí tomu, že skrýt se před Bohem je nemožné. O některé se s vámi podělím.

Pán učí Jeremiáše těmito otázkami: „Zdaž se ukryje kdo v skrýších, abych já ho neshlédl? dí Hospodin. Zdaliž nebe i země já nenaplňuji? dí Hospodin.“

A Job je učen:

„Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.

Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.“

Žalmista David nanejvýš poeticky zvolává:

„Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka. …

Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš. …

Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.“

Nově obrácení

Těm, kteří do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů vstoupili teprve nedávno, může odolat druhému pokušení připadat obzvláště obtížné. Prostřednictvím křtu jste se smluvně zavázali, že na sebe vezmete jméno Ježíše Krista, což pro mnohé zahrnuje nezbytnou změnu životního stylu. Změnit životní styl není snadné. Často to vyžaduje, abyste změnili své zvyky a návyky, a dokonce i to, s kým se stýkáte, abyste mohli postupovat směrem k milujícímu Nebeskému Otci.

Protivník ví, že můžete být vůči jeho rafinovaným útokům zranitelní. Způsobí, že váš dřívější život, ve kterém jste byli v mnoha ohledech nespokojení, se nyní bude zdát nerealisticky přitažlivý. Žalobník, jak je nazván v knize Zjevení, vás bude pokoušet myšlenkami, které říkají například toto: „Nejsi dost silný na to, abys změnil svůj život; nedokážeš to; nepatříš mezi tyto lidi; nikdy tě nepřijmou; jsi příliš slabý.“

Pokud se vám, kteří jste právě vstoupili na cestu smlouvy, zdají tyto myšlenky pravdivé, snažně vás prosíme, abyste hlasu onoho žalobníka nedbali. Máme vás rádi; zvládnete to; přijímáme vás; a se Spasitelem budete mít sílu zvládnout vše. V době, kdy naši lásku a podporu potřebujete nejvíce, se nenechte oklamat myšlenkami, že vás odmítneme, pokud se navrátíte ke svému předchozímu způsobu života. Prostřednictvím nesrovnatelné moci Usmíření Ježíše Krista můžete být znovu uzdraveni. Ale pokud se před Ním skrýváte a vzdalujete se od svého nově nalezeného společenství věřících, vzdalujete se tím i od samotného zdroje, který vám může dát a dá sílu to překonat.

Jeden můj drahý přítel, nedávno obrácený, se mi svěřil, jak těžké je udržet si víru, když jste sami. Když se staneme a když zůstáváme součástí podpůrného společenství – kde všichni klopýtají, ale dosahují pokroku a jsou požehnáni láskou Ježíše Krista – spočívá v tom veliká síla.

President Russell M. Nelson učil, že „přemožení světa není událost, která proběhne během jednoho nebo dvou dnů. Probíhá po celý život, zatímco znovu a znovu přijímáme nauku Kristovu. Zušlechťujeme víru v Ježíše Krista tím, že každý den činíme pokání a dodržujeme smlouvy, které nás obdarovávají mocí. Zůstáváme na cestě smlouvy a jsme požehnáni duchovní silou, osobním zjevením, prohlubující se vírou a službou andělů.“

Pokud si přivodíte fyzické zranění a nevyhledáte řádnou lékařskou pomoc, váš stav se zhorší a může se stát život ohrožujícím. To platí i pro zranění duchovní. S tím rozdílem, že neléčené duchovní rány mohou ohrozit vaše věčné spasení. Neschovávejte se před těmi, kteří vám budou projevovat lásku a podporu; spíše se k nim rozběhněte. Dobří biskupové, presidenti odboček a vedoucí vám mohou pomoci získat přístup k uzdravující moci Usmíření Ježíše Krista.

Vás, kteří se možná skrýváte, prosíme, abyste se vrátili. Vy potřebujete to, co nabízí evangelium a Usmíření Ježíše Krista, a my potřebujeme to, co nabízíte vy. Bůh zná vaše hříchy, nemůžete se před Ním skrýt. Smiřte se s Ním.

Každý z nás jakožto Jeho Svatý musí v Církvi pěstovat kulturu sounáležitosti tím, že bude mít rád všechny, kteří si přejí kráčet kupředu po Jeho cestě, a bude je přijímat a povzbuzovat.

Vyvarujte se tohoto druhého pokušení! Řiďte se radami dávných i novodobých proroků a vězte, že před milujícím Otcem se nemůžete skrýt.

Místo toho využívejte zázračnou uzdravující moc Usmíření Ježíše Krista. Toto je pravý účel naší existence – získat oslabené a smrtelné tělo, které je poddáno „všelikým slabostem“ a které naneštěstí podlehne mnoha prvním pokušením; a dosahovat pokroku, i když těmto pokušením podléháme; a poté usilovat o božskou pomoc, abychom se mohli stát více takovými, jako je náš Spasitel a náš Otec v nebi. To je Jeho cesta. A je to ta jediná cesta. O těchto pravdách svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.