Pravá láska – znamení pravého učednictví

Učedník je následovníkem neboli studentem někoho druhého. Učedníci jsou „učni“, kteří zasvěcují svůj život tomu, aby se stali takovými, jako je jejich učitel. Být učedníkem Ježíše Krista tedy znamená více než jen věřit Jeho učení a nauce. Dokonce to znamená více než jen uznat Jeho božskost a přijmout Ho jako svého Spasitele a Vykupitele, jakkoli životně důležité to je.

President Dallin H. Oaks vysvětlil: „Následování Krista není nějaká nahodilá nebo příležitostná činnost. Je to trvalý závazek a způsob života, který nás má vést vždy a všude.“ Učednictví je vědomá cesta, po níž se vydáváme, abychom byli proměněni prostřednictvím Pánovy smírné oběti a Jeho uschopňující moci. Skutečným cílem učednictví je stát se doslova takovými, jako je Ježíš Kristus – a to až do té míry, že přijmeme „obraz jeho do své tváře“.

Abychom byli Pánovými učedníky, musíme se každý den záměrně řídit Jeho příkladem v myšlenkách a skutcích – například Jeho poslušností, pokorou a trpělivostí. Když tyto vlastnosti postupně učiníme součástí své identity, staneme se podílníky Jeho božské podstaty. Napodobování Spasitelova charakteru je podstatou toho, jak Ho uctíváme. Jak učil president Nelson: „Náš obdiv k Ježíšovi lze nejlépe vyjádřit tím, že Jej budeme napodobovat.“

Ze všech mnoha božských vlastností Ježíše Krista, které máme napodobovat, jedna vyniká a zahrnuje všechny ostatní. Touto vlastností je Jeho čistá láska neboli pravá láska. Prorok Mormon i apoštol Pavel nám připomínají, že bez pravé lásky nejsme ničím. Neboli, jak bylo zjeveno Proroku Josephu Smithovi, bez pravé lásky nemůžeme „učiniti nic“.

Sám Spasitel označil lásku za znamení neboli symbol, podle něhož budou poznáni Jeho praví učedníci, když prohlásil:

„Přikázaní nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, abyste i vy milovali jeden druhého.

Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.“

Pravá láska je obsáhlý pojem, který může být obtížné definovat, ale snadno jej pochopí každý, kdo ji pocítí. Příručka Kažte evangelium mé učí tomu, že „pravá láska, stejně jako víra, vede k činům“. Pravou lásku lze vskutku popsat jako „lásku vyjádřenou skutky“. Tento popis nám umožňuje hlouběji porozumět slovům, která shrnují Spasitelův život: „Chodil, dobře čině.“

Jako následovníci Ježíše Krista máme usilovat o napodobování toho, jak náš Mistr projevoval čistou lásku, kterou choval k druhým. Ačkoli Spasitel projevuje pravou lásku mnoha způsoby, rád bych upozornil na tři konkrétní způsoby projevování pravé lásky, které lze u Jeho pravých učedníků snadno rozpoznat.

Zaprvé – Spasitel projevoval pravou lásku tím, že byl soucitný. Jak je zaznamenáno v Knize Mormonově, Pán během svého působení mezi Nefity vyzval lid, aby se vrátil domů a přemítal o tom, čemu byl učen, a aby se připravil na Jeho návrat následujícího dne. V záznamu se dále uvádí:

„Spatřil, že pláčí a upřeně na něho hledí, jako by ho chtěli prositi, aby s nimi zůstal ještě chvíli.

A on jim pravil: Vizte, nitro mé je naplněno soucitem vůči vám.“

Soucit je ta část pravé lásky, která usiluje o zmírňování utrpení. Pán, naplněn soucitem, uzdravil nemocné a sužované mezi lidem. Poté požehnal jejich dětem, zatímco z nebe sestoupili andělé a obklopili je. Tyto starostlivé, láskyplné skutky a mnohé další vykonal proto, že byl pohnut soucitem.

Když jsem jako mladý misionář sloužil v Jižní Americe, i mně pomohl soucit jednoho drahého přítele. Když jsem jednou večer jel se společníkem autem k domu presidenta misie, náhle nám do cesty vjel mladý muž na kole. Stalo se to tak rychle, že jsem kolizi nemohl zabránit. Tento mladý muž naneštěstí při nárazu zahynul. Byl jsem zdrcen ztrátou jeho života. Vyděšený a v šoku z uvědomění si strašlivé reality toho, co se právě přihodilo, jsem byl převezen a vsazen do vězení. Nikdy jsem se necítil víc vystrašený a osamělý. Naplňovalo mě zoufalství a obava, že skončím ve vězení na zbytek svého života.

Jeden z misionářů, starší Brian Kochevar, se o nehodě dozvěděl a byl pohnut soucitem. Přišel do vězení a prosil dozorce, aby se mnou směl zůstat v cele, abych nebyl sám. Jako zázrakem souhlasili. Dodnes pociťuji nesmírnou vděčnost za skutek křesťanské lásky tohoto učedníka, který mě zklidnil, ukonejšil a utěšil během nejtěžšího okamžiku mého života. Jeho vlídný soucit byl výmluvným znamením jeho učednictví. Jak podotkl president Nelson: „Jedním z nejjednodušších způsobů, jak rozpoznat pravého následovníka Ježíše Krista, je podle toho, jak soucitně se dotyčný chová k druhým.“

Dalším příkladem toho, jak Spasitel projevuje svou lásku, je to, že si všímá nevyřčených potřeb druhých a slouží jim. Muže, který byl 38 let chromý a neměl nikoho, kdo by mu pomohl, Pán uzdravil a povzbudil, aby žil spravedlivě. Ženě přistižené při cizoložství nabídl naději a útěchu namísto odsouzení. Ochrnutému muži, který byl spuštěn ze střechy, Pán nabídl odpuštění hříchů, a ne jen uzdravení těla.

Když jsem byl povolán sloužit jako biskup, shromáždění svátosti byla kvůli našim šesti malým dětem pro mou ženu Cristin, která je musela zvládnout sama, zatímco já jsem seděl na stupínku, velmi náročná. Jak si asi dokážete představit, naše děti byly často nepříliš uctivé. Když si Cristininy situace všimli dva členové našeho sboru, John a Debbie Benichovi, začali s ní každou neděli sedávat a pomáhat jí. Jejich laskavost trvala celá léta a oni se pro naši rodinu stali náhradními prarodiči. Podobně jako Pán si i tito učedníci povšimli nevyřčené potřeby a jednali s láskou – což bylo význačným znamením jejich učednictví.

A konečně, Spasitelova dokonalá láska se zaměřuje na to, aby umožnila všem Božím dětem naplnit náš božský potenciál, abychom se mohli podílet „na jeho spasení a moci jeho vykoupení“. Když se staneme více takovými, jako je náš Mistr, naše touha pomáhat bratrům a sestrám na cestě smlouvy se přirozeně prohloubí.

Můžeme například pozvedat ty, kteří se cítí uraženi či zapomenuti, a spřátelit se s nimi, pomáhat těm, kteří jsou v naší kongregaci noví, aby se cítili vítaní, nebo pozvat přátele, aby s námi uctívali Boha na shromáždění svátosti – třeba o těchto Velikonocích. Existuje bezpočet způsobů, jak druhé povzbuzovat a pomáhat jim v pokroku, pokud záměrně a s modlitbou usilujeme o nebeskou pomoc, abychom měli oči k vidění a abychom v srdci pocítili, jak je vidí Ježíš Kristus a co k nim pociťuje.

Pomoc druhým na jejich cestě smlouvy může mít podobu neobvyklého skutku služby. Například během svého nedávného pověření na Filipínách jsem se dozvěděl o rodině Agamatových. Její členové se dali pokřtít v roce 2023 a poté si nedočkavě stanovili datum, kdy budou jako rodina zpečetěni v nedalekém chrámu Urdaneta na Filipínách. Avšak těsně před jejich návštěvou chrámu oblast zasáhlo několik tajfunů. Bratr Agamata, který pěstuje rýži, nebyl během prudkých bouří schopen rostliny zasadit. Když bouře konečně pominuly, potřeboval rýži zasadit rychle, zatímco byla půda nasáklá vodou, což jsou pro sázení ideální podmínky. Zdálo se, že cestu do chrámu budou muset naneštěstí odložit.

Dva učedníci, starší a sestra Cauilanovi, se spolu se třemi mladými misionáři zaměřenými na službu doslechli o těžkostech rodiny Agamatových a nabídli jim pomoc, přestože neměli se zemědělstvím žádné zkušenosti. Pracovali pod žhnoucím sluncem a pomáhali sázet sazenice, díky čemuž mohli Agamatovi svou práci dokončit a zúčastnit se chrámového pečetění podle plánu. Starší Cauilan poznamenal: „Tváře [Agamatových] zářily, když jsme je viděli v domě Páně oblečené v bílém. Radosti, kterou jsme pociťovali, když jsme sloužili jednotlivci, se nic nevyrovná!“

Agamatovi se nyní těší z bohatých požehnání plynoucích z toho, že byli zpečetěni jako věčná rodina, protože několik dalších učedníků, kteří byli naplněni pravou láskou – znamením jejich učednictví – se rozhodlo pomoci svým bratrům a sestrám kráčet vpřed po jejich cestě smlouvy.

Bratři a sestry, být učedníky Ježíše Krista je jediný způsob, jak získat trvalé štěstí. Je to cesta plná záměrných a cílevědomých skutků lásky k druhým. Ačkoli cesta učednictví může být obtížná a náročná, a i když občas můžeme zápolit a neuspět, můžeme čerpat útěchu z toho, že Bůh na nás pamatuje a touží nám pomoci pokaždé, když se snažíme něčeho dosáhnout. Izaiáš nám připomíná, že Bůh nás uchopí za ruku a řekne: „Neboj se, já tobě pomáhati budu.“

S tímto ujištěním od našeho Otce v nebi na paměti se upřímně modlím o to, abychom se řídili výzvou presidenta Nelsona a učinili své učednictví prioritou. Kéž se modlíme „k Otci z celé síly srdce“, abychom mohli být „naplněni touto láskou, kterou uděluje všem, kteří jsou pravými následovníky Syna jeho, Ježíše Krista; … abychom, až se zjeví, byli jako on“, neboť budeme nositeli znamení pravého učednictví, kterým je „pravá láska[,] čistá láska Kristova“.

Svědčím, že Ježíš Kristus je náš žijící velkolepý Spasitel, Vykupitel, Příklad a Přítel. Ve jménu Ježíše Krista, amen.