Přímo před našima očima

Bratři a sestry, jsem vděčný, že zde mohu být s vámi. Máme vás rádi, jsme za vás vděční a cítíme se požehnáni díky vašim modlitbám.

President Russell M. Nelson na naší poslední konferenci řekl: „Vidíme, co se odehrává přímo před našima očima? Modlím se o to, aby nám neunikla vznešenost tohoto okamžiku! Pán vskutku urychluje své dílo.“

Urychluje své dílo. Tím podstatným slovem je slovo „urychlování“. Naznačuje rychlý pohyb, zrychlování, a dokonce i naléhavost. V růstu Církve a Kristova plánu dochází k urychlování. A my všichni jsme toho součástí.

V dubnu 1834 Prorok Joseph Smith v Kirtlandu ve státě Ohio shromáždil všechny nositele kněžství do malé školní budovy o ploše asi 4 × 4 metry. Do tohoto Konferenčního centra by se vešly desítky takových školních budov, a ještě by zbylo místo. Joseph Smith řekl: „Dnes večer zde vidíte jen hrstku nositelů kněžství, ale tato Církev naplní Severní a Jižní Ameriku – naplní svět.“

Toto proroctví se naplňuje „přímo před našima očima“. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů roste co do počtu členů i rodin, misií i misionářů, sborových domů i chrámů a studentů zapsaných do našich seminářů, institutů a univerzit po celém světě.

Jsme vděčni, že jsme na zemi v době, kdy Církev roste co do počtu a co do vlivu, ale co je ještě důležitější – v srdci a životě svých členů. Jsme známi jako učedníci Ježíše Krista. Dělíme se o svědectví o Něm, o Jeho Církvi, o Jeho cestách a o Jeho cestě smlouvy. Jsme Jeho lid a On je náš Spasitel.

Žasnu nad tím, co president Nelson nazývá „[vznešeností] tohoto okamžiku“, a vyjadřuji hlubokou vděčnost Pánovi za Jeho dílo. Povzbuzuji nás, abychom stáli zpříma jako Jeho učedníci, jako očití svědkové naplňování proroctví, dávných i novodobých.

Jsou zde kritici, kteří volají: „‚Hle, sem!‘ a… ‚Hle, tam!‘“, stejně jako to dělali v době Proroka Josepha Smitha. V tomto vznešeném díle však jsou a budou pouhými poznámkami pod čarou. Vzpomeňte na slova Josepha Smitha: „Žádná bezbožná ruka nemůže zastavit pokrok tohoto díla; pronásledování může běsnit, … ale Boží pravda půjde směle, vznešeně a nezávisle dál, dokud nepronikne každý světadíl, nenavštíví každý kraj, nezaplaví každou zemi a dokud nezazní v každém uchu, dokud nebude dosaženo Božích záměrů a velký Jehova neřekne, že dílo je dokonáno.“

V rámci svých letošních církevních zodpovědností jsem byl přímým svědkem toho, jak Pán urychluje své dílo. Církev staví chrámy nevídaným tempem, díky čemuž má více členů příležitost uctívat Boha v domě Páně. Zadruhé – díky misionářské práci se shromažďují rekordní počty členů do stáda Dobrého pastýře, Ježíše Krista. A zatřetí – církevní vzdělávání v mnoha různých formách dosáhlo nové úrovně, pokud jde o výuku těch, kteří „[hledají] tohoto Ježíše“.

Dnes má Církev 367 chrámů, které se nacházejí v různých fázích projektování, výstavby či provozu. A za jakým účelem? Odpověď je hlásána na každém chrámu: „Svatost Pánu.“ Chrám otevírá cestu k těm nejvyšším požehnáním, která má náš Otec v nebi pro každého z nás. Bratři a sestry, svou svatost urychlujeme tím, že žijeme tak, abychom byli hodni vstupu do chrámu, že uctíváme Boha v domě Páně, a tím, že uzavíráme smlouvy s Bohem pro sebe a v zastoupení svých předků na druhé straně závoje.

President Nelson řekl: „Útoky protivníka exponenciálně nabývají na intenzitě i rozmanitosti. Naše potřeba pravidelně navštěvovat chrám nebyla nikdy větší. Naléhavě vás žádám, abyste se s modlitbou zamysleli nad tím, jak trávíte čas.“ V domě Páně můžeme pociťovat Pánovu posvátnou přítomnost a nadpozemský pokoj.

Vloni jsem měl výsadu předsedat zasvěcení chrámu Mendoza v Argentině. Ve svém poselství jsem se zmínil o proroctví staršího Melvina J. Ballarda z roku 1926, že dílo Páně bude v Jižní Americe po určitou dobu růst pomalu, „tak jako dub pomalu roste ze žaludu. Nevyroste ze dne na den,“ ale do Církve vstoupí tisíce lidí a národy Jižní Ameriky se stanou „silou v Církvi“. Byl jsem svědkem toho, jak se toto proroctví naplnilo přímo před mýma očima.

Mendoza, kdysi malý žalud, se stala mohutným dubem. Tento růst se opakuje napříč kontinenty a mořskými ostrovy.

Jsme svědky toho, jak Pán urychluje své dílo v misiích. V roce 2024 sloužilo 80 000 misionářů ve 450 misiích. Třicet šest z nich jsou misie nové. Vloni přivedla misionářská práce do Církve více než 308 000 nových členů. Důležitější než čísla je to, že duch shromažďování přivádí duše k Ježíši Kristu a k Jeho evangeliu.

Myslím na apoštoly Brighama Younga a Hebera C. Kimballa, kteří se v roce 1839 vydali jako misionáři na Britské ostrovy. Byli nemocní; opustili rodiny, které byly také nemocné a bez prostředků. Přesto oba nastoupili do krytého vozu, a zatímco byli jejich blízcí stále na dohled, Heber řekl: „Vstaňme a zvesela na ně zavolejme.“ A tak se oba s námahou postavili na nohy a zvolali: „Hurá, hurá Izraeli!“

Totéž nadšení pro Pánovo dílo jsem viděl i v peruánské Limě, když jsem se setkal s misionáři z misionářského výcvikového střediska a z misií v Limě. Byl to úžasný pohled! Byl jsem svědkem urychlování přímo před svýma očima. Nyní je jen ve městě Lima sedm misií.

Na konci našeho setkání pro mě měli misionáři zvláštní překvapení. Povstali a zvolali: „Hurá Izraeli!“ Nikdy na ten okamžik nezapomenu – přál bych vám všem, abyste tam mohli být. Přímo před mýma očima byli misionáři, kteří odložili „věci tohoto světa“, aby sloužili Pánu a pomáhali urychlovat Jeho příchod.

Jsme svědky toho, jak Pán po celém světě urychluje příležitosti ke vzdělávání pro naše členy, a dokonce i pro ty, kteří nejsou naší víry. Jednou z věcí, kterou se jako církev vyznačujeme, je náš důraz na vzdělání. V počátcích Znovuzřízení Pán přikázal: „Usilujte o vědomosti, dokonce studiem a také vírou.“ To se děje i dnes a zaslouží si to hlasité zvolání „hurá“.

V současnosti je po celém světě zapsáno více než 800 000 studentů do semináře a institutu, což je nejvyšší počet zapsaných studentů v historii Církve. Naši mladí lidé se setkávají různými způsoby, od výuky ráno, během dne nebo večer až po on-line či domácí studium. Jsou mocným a spravedlivým batalionem a čerpají sílu jeden od druhého, zatímco se učí o Ježíši Kristu, následují Ho a svědčí o Něm jako o Synu Božím.

Vloni na podzim jsem mluvil na zasvěcujícím shromáždění na stadionu plném studentů semináře a institutu a jejich rodičů na Utažské univerzitě. Jejich účast vypovídala hodně o jejich touze poznávat a následovat Ježíše Krista. Můj vzkaz těmto studentům byl jasný: Věnujte Pánu tolik času jako ostatním věcem. Radil jsem jim, aby své studium vyvážili opravdovým vyšším vzděláním, a to studiem „[Syna] Boha živého“.

Totéž dnes žádám od každého: Ať již máte na svém seznamu úkolů cokoli, věnujte Pánu tolik času jako ostatním věcem – nikoli jen čas zbývající – při osobním studiu písem, rodinném studiu příručky Pojď, následuj mne, modlitbě, v církevním povolání, při pastýřské službě, přijímání svátosti, uctívání Boha v chrámu a přemítání o věcech Božích. Náš Pán a Spasitel řekl: „Učte se ode mne, … a naleznete odpočinutí dušem svým.“ Vezměte Ho za slovo. A věnujte Mu tolik času jako ostatním věcem.

President Nelson řekl: „Snažně vás prosím o to, abyste umožnili Bohu, aby ve vašem životě převládl. Věnujte Mu přiměřenou část svého času. Až tak budete činit, všímejte si, co to dělá s vaší pozitivní duchovní energií.“

Jsme svědky toho, jak tato duchovní energie narůstá v seminářích, institutech a na církevních univerzitách. V těchto prostředích je Pán prioritou. A má být i v životě každého z nás.

Další oblastí, kde se projevuje rostoucí dosah vzdělávání v Církvi, je program BYU–Pathway Worldwide. Po celém světě dosáhl počet zapsaných studentů téměř 75 000 a dál rychle roste. Většina z nich jsou členové a více než třetina z nich žije v Africe. Cílem programu Pathway je poskytovat přístup ke vzdělání. Absolvování kurzů znamená přístup k zaměstnání a přístup k zaměstnání znamená lepší život pro rodiny i více příležitostí ke službě Pánu.

Při setkání s kůlovými vedoucími v Ugandě jsem se dozvěděl, že do programu BYU–Pathway je zapsáno celé předsednictvo kůlu. Čím lépe jsme připraveni z hlediska časného i duchovního, tím lépe dokážeme zmařit protivníkovy lstivé útoky. Pamatujte na slova Petra: „Ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral.“

Uvědomuji si, že uprostřed těchto dobrých zpráv evangelia jsou lidé, kteří s něčím zápolí, kteří mají problémy s vírou, pochyby a otázky, na které zdánlivě neexistují odpovědi. Bratři a sestry, odpovědí je Ježíš Kristus. Začněte u Něho. Vyhlížejte ve svém životě Jeho ruku. Naslouchejte Mu. „Nermutiž se srdce vaše“, řekl ve svých posledních hodinách učedníkům před utrpením v Getsemanech, než nesl svůj kříž ulicemi Jeruzaléma, před Golgotou, kde dokonal svou smírnou oběť – kterou mohl vykonat jedině On, Jednorozený Syn Boží.

Vězte, že nám rozumí. Vzal na sebe všechny naše hříchy, chyby, trápení a velmi špatné dny, abychom mohli na věčnosti opět žít se svým Otcem v nebi. Řekl: „Hleďte ke mně v každé myšlence; nepochybujte, nebojte se.“ Víra v Ježíše Krista vás může pozvednout a uzdravit vaši zraněnou duši. Důvěřujte Mu, a urychlíte tak svůj návrat do „[náruče] jeho lásky“.

Znovu zdůrazňuji slova našeho žijícího proroka: „Vidíme, co se odehrává přímo před našima očima? Modlím se o to, aby nám neunikla vznešenost tohoto okamžiku! Pán urychluje své dílo.“ Kéž my, dnešní učedníci, voláme „hurá Izraeli“, zatímco se budeme připravovat na návrat našeho Pána a Spasitele. Ve jménu Ježíše Krista, amen.