A my mluvíme o Kristu

Na konci jedné dlouhé cesty spojené s církevními zodpovědnostmi v zámoří jsme s manželkou Lesou vstoupili do letištního terminálu, abychom se připravili na konečně poslední noční let domů. Když jsme se s mnoha dalšími krůček po krůčku posouvali dlouhými frontami, vnímali jsme rostoucí neklid spolucestujících, kteří si dělali starosti, zda stihnou svůj let, zda projdou pasovou a vízovou kontrolou a zda zvládnou bezpečnostní kontrolu.

Konečně jsme dorazili na stanoviště, kde seděla pracovnice celní správy, která patrně příliš nevnímala vysokou míru stresu a neklidu v místnosti. Téměř mechanicky, bez očního kontaktu, sáhla po mých dokladech, podívala se na mou fotografii, prolistovala stránku za stránkou a nakonec mi s těžkým bouchnutím pas orazítkovala.

Pak se natáhla pro Lesiných dokladech. Bez emocí, se sklopenou hlavou a soustředěna na práci metodicky procházela stránky zkušeným okem a zaměřovala se na detaily v dokumentech, které měla před sebou. Trochu nás překvapilo, když se náhle zastavila, zvedla hlavu a navázala s Lesou vědomý a vřelý oční kontakt. S něžným úsměvem jemně orazítkovala Lesin pas a doklady jí podala. Manželka se na oplátku usmála, dokumenty si převzala a pronesla několik laskavých slov na rozloučenou.

„Co to bylo?“ zeptal jsem se nevěřícně.

Lesa mi pak ukázala, co pracovnice spatřila – kartičku s podobiznou Spasitele. Náhodou Lese vyklouzla z peněženky a zapadla mezi stránky pasu. A právě tuto kartičku pracovnice celní správy našla. A právě to zcela změnilo její chování.

Grace and Truth [Milost a pravda], Simon Dewey, laskavě poskytla společnost altusfineart.com, © 2025, použito se svolením

Tento malý obrázek Spasitele spojil srdce dvou lidí, kteří se neznali a ani jinak neměli spolu nic společného. Proměnil neosobní setkání v něco osobního a zachytil krásu, zázračnost a skutečnost světla Ježíše Krista. Po zbytek onoho dne a často od té doby jsem na tento nádherný a prostý okamžik vzpomínal s úžasem a radoval se z velkolepého účinku světla Kristova na Boží děti.

Jsme následovníci Ježíše Krista a snažíme se Jeho světlo jak přijímat, tak se o ně dělit. V samotném názvu Církve je obsažena naše náboženská nauka, že hlavní „úhelný kámen [je] sám Ježíš Kristus“. Nebeský Otec nám prostřednictvím dávných i žijících proroků přikazuje: „Slyš Jej!“ a „[Přijďte] ke Kristu“. „Mluvíme o Kristu, radujeme se v Kristu, kážeme o Kristu [a] prorokujeme o Kristu.“

Učíme tomu, že Ježíš Kristus je Syn Boží a že během své pozemské služby učil evangeliu a založil svou Církev.

Svědčíme o tom, že Ježíš na konci života usmířil naše hříchy, když trpěl v zahradě getsemanské, byl ukřižován na kříži a poté byl vzkříšen.

Radujeme se z toho, že díky Spasitelově smírné oběti nám může být odpuštěno a můžeme být očištěni od hříchů, když budeme činit pokání. To nám přináší pokoj a naději a umožňuje nám to vrátit se do Boží přítomnosti a obdržet plnost radosti.

Prorokujeme o tom, že díky Ježíšovu Vzkříšení smrt neznamená konec, nýbrž důležitý krok kupředu. „Po… smrti [budeme všichni] vzkříšeni. To znamená, že duch a tělo každého člověka se znovu spojí a člověk bude žít na věky.“

Žijící proroci v dnešní době – kteří získávají zjevení od Boha, aby nás učili a vedli – nás čím dál více vyzývají, abychom přicházeli ke Kristu. Pomáhají nám, abychom své srdce, uši i oči zaměřovali více na Něj. Mohli bychom uvést řadu příkladů úprav a vylepšení oznámených Prvním předsednictvem, jejichž účelem je pomáhat nám, abychom se zaměřovali na Ježíše Krista. Patří mezi ně například toto:

• rozhodnutí přestat používat název „Mormonská církev“ a nahradit ho správným názvem Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů;

• dostupnost nových inspirovaných obrazů s tematikou Krista, které se používají ve sborových domech;

• témata a písně Mladých žen a kvor Aronova kněžství zaměřené na Ježíše Krista, například „Mým vzorem je Kristus Pán“ a „Pán sílu ti dá“;

• větší důraz na Usmíření a doslovné Vzkříšení Ježíše Krista jako na ty nejvelkolepější události v historii;

• oslava Velikonoc jako období, a nikoli jen jako svátku, s důrazem na Ježíše Krista;

• představení vizuálního poznávacího znaku Církve Ježíše Krista a jeho symbolický význam.

Podívejme se blíže na to, jaký mají některé tyto záležitosti dopad. Nejprve symbol Církve.

V roce 2020 představil president Russell M. Nelson nový vizuální poznávací znak Církve. Tento symbol odráží pravdu spočívající v tom, že Kristus je ústředním bodem své Církve a má být ústředním bodem i našeho života. Nyní tento známý symbol vídáme na chrámových doporučeních, na církevních internetových stránkách a v časopisech, jako ikonu aplikace Knihovna evangelia, a dokonce i na vojenských identifikačních známkách pro mnohé členy Církve sloužící v ozbrojených silách. Tento symbol obsahuje název Církve napsaný na úhelném kameni, což je připomínkou toho, že hlavním úhelným kamenem je Ježíš Kristus. Tento symbol, který zde vidíte v kambodžštině, se používá v překladu do 145 jazyků.

Uprostřed symbolu je vyobrazení oblíbené mramorové sochy Krista od Bertela Thorvaldsena, která se začala všeobecně spojovat s Církví a která se nachází v návštěvnických střediscích a na chrámových pozemcích po celém světě. Přednostní místo, které toto vyobrazení v symbolu Církve zaujímá, naznačuje, že Kristus má být středem všeho, co děláme. Podobně i Spasitelovy vztažené ruce naznačují Jeho zaslíbení, že přijme všechny, kteří k Němu přijdou. Tento symbol je vizuálním znázorněním lásky Spasitele Ježíše Krista a neustálou připomínkou žijícího Krista.

Ze zvědavosti jsem se ptal mnoha rodin a přátel na jeden důležitý prvek tohoto symbolu Církve. Překvapivě si mnozí určitého posvátného prvku, který je součástí tohoto symbolu, nejsou vědomi. Ježíš Kristus stojí pod klenbou. To představuje vzkříšeného Spasitele vycházejícího z hrobu. Vskutku oslavujeme vzkříšeného, žijícího Krista – a to i tehdy, když používáme symbol Církve.

Zamysleme se nyní nad významem Velikonoc. V nedávných poselstvích Prvního předsednictva ohledně Velikonoc jsme byli vyzváni, abychom oslavovali „Vzkříšení našeho žijícího Spasitele studiem Jeho učení a tím, že budeme pomáhat zakládat velikonoční tradice ve společnosti jako celku, zejména pak ve vlastní rodině“. Stručně řečeno jsme byli vybídnuti, abychom přistoupili k ušlechtilejším a svatějším oslavám Velikonoc.

Mám rád pokračující zjevení týkající se Velikonoc a jsem vděčný za vaše značné úsilí učinit z Velikonoc posvátnou a svatou událost. Kromě hodinového shromáždění svátosti o velikonoční neděli patří k dalším příkladům hodnotných činností sborové a kůlové zasvěcující shromáždění a akce o Květné neděli i během Svatého týdne. Tyto připomínkové události zahrnují akce s dětmi a mládeží a často se jich účastní mezináboženské pěvecké sbory. Jiní pořádají dny otevřených dveří s tématem „Žijící Kristus“ pro členy a přátele a účastní se místních velikonočních akcí s různými denominacemi.

Takovéto akce jsou připomínkou zástupů lidí v Jeruzalémě, jejichž hlasy se spojily ve chvále Spasitele během Jeho triumfálního příjezdu. Neméně působivé jsou i zprávy o vašich reakcích na výzvu Prvního předsednictva, abyste doma jako rodina uctívali Boha, a připomínali si tak tento nanejvýš důležitý svátek.

Jsem přesvědčen, že rodinné uctívání Boha během Velikonoc se pozvedlo na význačně vyšší úroveň. Před dvěma lety jsem mluvil o odhodlání své rodiny zlepšit způsob, jakým světíme Velikonoce. Připouštím, že na tom dál pracujeme. Vždy jsme se těšili na speciální velikonoční nedělní jídlo, velikonoční košíky a hledání velikonočních vajíček a stále to platí. Když však k oslavám vědomě přidáváme duchovní rozměr zaměřený na Ježíše Krista a Jeho Usmíření, vnáší to do našich oslav těchto nejsvatějších událostí ze všech krásnou vyváženost.

Letos to bude náš třetí pokus o to, abychom se o Velikonocích více zaměřovali na Krista. Podobně jako ztvárnění vánočního příběhu zahrnuje i naše rodinné představení o velikonoční neděli jednoduché kostýmy, čtení veršů z Nového zákona a Knihy Mormonovy, písně, velikonoční obrázky, palmové listy – a trochu chaosu, mám-li být upřímný. Slova chval: „Hosanna. … Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně. Hosanna na výsostech“ a „Toto jest ten Ježíš [z Galileje]“, která děti a vnoučata čtou a recitují během Květné neděle, se zdají být stejně aktuální jako slova „na zemi pokoj, lidem dobrá vůle“ pronášená o Vánocích.

Nyní si užíváme mix různých dekorací. Výzdobu, kterou kdysi tvořili téměř výhradně zajíčci a velikonoční vajíčka, nyní vyvažuje ztvárnění Krista a obrázky prázdného hrobu, vzkříšeného Spasitele, jak se zjevuje v zahradě před hrobem, a toho, jak se Spasitel zjevil Nefitům. Usilujeme také o to, aby Velikonoce byly spíše obdobím, a ne jen pouhým dnem. Snažíme se být lépe obeznámeni s Květnou nedělí a Velkým pátkem a s posvátnými událostmi, které se odehrály během celého Svatého týdne, a snažíme se o nich více přemýšlet a oslavovat je.

Velikonoce nám umožňují uctít jak smírnou oběť Ježíše Krista, tak Jeho doslovné a radostné Vzkříšení. Je nám těžko u srdce, když si představujeme Spasitelovo utrpení v zahradě a na Kalvárii, ale v srdci se radujeme, když v duchu vidíme prázdný hrob a slyšíme ono nebeské prohlášení: „Vstalť jest!“

Nedávné povzbuzení Prvního předsednictva, abychom se „těšili na Velikonoce a na Vzkříšení Ježíše Krista – na nejvelkolepější ze všech poselství určených lidstvu“, podtrhuje nesmírný význam tohoto období. Ačkoli se zdá, že mezi různými křesťanskými teology sílí tendence pohlížet na Vzkříšení obrazně a symbolicky, my potvrzujeme naši nauku, že „vzkříšení znamená, že všichni, kteří kdy žili, budou vzkříšeni, a toto vzkříšení je doslovné“. „Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.“ Ježíš Kristus zlomil pouta smrti ve prospěch každé živé duše.

Stojíme vskutku v úžasu nad milostí, kterou nám Ježíš nabízí. Přijímáme Jeho slova, že větší lásky „nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za [přátele] své“.

C. S. Lewis prohlásil, že „kázat křesťanství znamenalo [pro apoštoly] především kázat o Vzkříšení. … Vzkříšení je ústředním tématem každého křesťanského kázání zaznamenaného ve Skutcích. Vzkříšení a jeho důsledky byly oním ‚evangeliem‘ neboli dobrou zprávou, kterou křesťané přinesli.“

Prohlašuji, že „vzkříšení [existuje], … [že] hrob nemá žádného vítězství a osten smrti je pohlcen v Kristu“.

Závěrem svědčím o tom, že všichni ti, kteří přijmou výzvu našeho žijícího proroka a jeho rádců, aby si vědoměji připomínali ony svaté události, které Velikonoce představují, zjistí, že jejich pouto s Ježíšem Kristem se ještě více posílí.

Před pár dny jsem se dozvěděl o jedné babičce, která se svým čtyřletým vnukem nacvičovala velikonoční příběh s využitím jednoduchých ztvárnění hrobu, kamene, který zakrýval jeho vchod, Ježíše, Marie, učedníků a anděla. Chlapeček sledoval a napjatě naslouchal, když mu babička vyprávěla o uložení do hrobu, o uzavření a otevření hrobu a o tom, co se stalo v zahradě při Vzkříšení. On později příběh pečlivě a do překvapivých podrobností zopakoval svým rodičům a přitom pohyboval postavičkami kolem sebe. Po této dojemné chvilce byl dotázán, zda ví, proč máme Velikonoce. Chlapec vzhlédl a s dětským zdůvodněním odpověděl: „Protože žije.“

Připojuji své svědectví k tomu jeho – i k tomu vašemu i ke svědectvím andělů a proroků – že On vstal z mrtvých a že žije, o čemž svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.