Uctivost k posvátným věcem

V knize Exodus putujeme s Mojžíšem na svahy hory Oréb, poté co odložil své každodenní starosti – což bychom měli být ochotni dělat my všichni – kde spatřil hořící keř, který nebyl ohněm stravován. Když k němu přišel, „zavolal naň Bůh z prostředku kře, a řekl: Mojžíši, Mojžíši! Kterýžto odpověděl: Aj, [tu] jsem. I řekl [Bůh]: … Szuj obuv svou s noh svých; nebo místo, na kterémž ty stojíš, země svatá jest.“ Mojžíš si s velikou uctivostí, pokorou a údivem zul boty a připravil se na to, že bude naslouchat slovu Páně a zažije Jeho svatou přítomnost.

Toto posvátné zjevení na hoře byl zážitek naplněný uctivostí, která vzbuzovala bázeň – spojilo Mojžíše s jeho božskou identitou a bylo ve skutečnosti klíčovým prvkem jeho proměny z prostého pastýře v mocného proroka, což ho přivedlo na novou životní cestu. Podobně může i každý z nás proměnit své učednictví ve vyšší styl duchovnosti tím, že ctnost uctivosti učiní posvátnou součástí svého duchovního charakteru.

Kořeny anglického výrazu pro uctivost – reverence – lze vysledovat až k latinskému slovesu revereri, což znamená „stát v úžasu“. V kontextu evangelia se tato definice mísí s pocitem či postojem hluboké úcty, lásky a vděčnosti. Lidem, kteří mají zkroušené srdce a jsou hluboce oddaní Bohu a Ježíši Kristu, vytvářejí takovéto projevy úcty k posvátným věcem v duši větší radost.

Uctivost k posvátným věcem je největším projevem životně důležité duchovní vlastnosti; je vedlejším produktem našeho spojení se svatostí a odráží naši lásku k Nebeskému Otci a našemu Spasiteli Ježíši Kristu a naši blízkost k Nim. Je to také jeden z nejvznešenějších prožitků lidské duše. Takováto ctnost směruje naše myšlenky, srdce a život k Božství. Uctivost ve skutečnosti není jen pouhým aspektem duchovnosti; je to její podstata – základ, na němž je duchovnost postavena; vytváří osobní spojení s tím, co je božské, jak tomu učí naše děti, když zpívají: „Když jsem uctivý, v srdci svém pocítím, že Otec i Syn nablízku jsou.“

Jako učedníci Ježíše Krista jsme vyzýváni, abychom ve svém životě rozvíjeli dar uctivosti, a otevírali se tak hlubšímu společenství s Bohem a s Jeho Synem Ježíšem Kristem a zároveň posilovali svůj duchovní charakter. Kdybychom v srdci měli více takovýchto pocitů, bezpochyby by náš život naplňovalo více radosti a potěšení a bylo by méně místa pro zármutek a žal. Musíme pamatovat na to, že projevování uctivosti k posvátným věcem dává smysl mnohému z toho, co každý den děláme, a posiluje to náš pocit vděčnosti – vzbuzuje to úžas, úctu a lásku k vyšším a svatějším věcem.

Naneštěstí žijeme ve světě, v němž je projevování uctivosti k posvátným věcem čím dál tím méně běžné. Ve skutečnosti svět oslavuje to, co je neuctivé, jak to dosvědčuje pohled na libovolný bulvární časopis, televizní program nebo na internet. Nedostatek úcty k posvátnému má za následek čím dál větší ledabylost v postojích a lehkovážnost v chování, což může jednu generaci rychle přivést ke lhostejnosti a další generaci katapultovat do neštěstí.

Neuctivost nás také může odvádět od pout, jež vznikají díky smlouvám s Bohem, a může oslabovat náš pocit odpovědnosti před Božstvím. V důsledku toho riskujeme, že se budeme starat pouze o své vlastní pohodlí; budeme uspokojovat své nekontrolované choutky; a nakonec dospějeme na nesvaté místo, kde budeme pohrdat posvátnými věcmi, dokonce i Bohem, a následně i svou božskou podstatou jakožto dětí Nebeského Otce. Neuctivost k posvátným věcem podporuje záměry protivníka tím, že narušuje naše citlivé dráhy pro působení zjevení, které jsou v dnešní době klíčové pro naše duchovní přežití.

Význam a důležitost uctivosti k tomu, co je posvátné, jsou jasně popsány na mnoha místech v písmech. Jeden příklad z Nauky a smluv zjevně naznačuje, že uctivost k Nebeskému Otci a Jeho Synu Ježíši Kristu je nezbytnou ctností pro ty, kteří dosahují celestiálního království.

Jako Církev usilujeme o to, abychom k Otci a Synu přistupovali v každém ohledu s nejvyšší posvátností a úctou, včetně toho, jak prezentujeme Jejich vyobrazení. Klíčovou součástí rozhodování o tom, jak mají tato vyobrazení odrážet posvátnou povahu, charakter a božské vlastnosti Otce a Syna, je vedení Ducha Svatého. Velmi dbáme na to, abychom nezobrazovali prvky, které by mohly odvádět naši pozornost od prvořadého zaměření na Nebeského Otce a Jeho Syna Ježíše Krista a na Jejich učení, včetně toho, jak používáme pokročilé nástroje, které nabízejí moderní technologie, jako je například využívání umělé inteligence (AI) k vytváření obsahu a obrázků.

Tatáž zásada se vztahuje na jakýkoli zdroj informací dostupný prostřednictvím oficiálních komunikačních platforem Církve. Každá lekce, kniha, příručka a poselství se pečlivě tvoří a schvalují pod vedením Ducha, aby se zajistilo, že zachováváme posvátnou ctnost, hodnoty a měřítka evangelia Ježíše Krista. Starší David A. Bednar ve svém nedávném poselství k mladým dospělým Církve učil: „Aby se Svatí posledních dnů dokázali v tomto složitém průsečíku duchovnosti a technologií orientovat, měli by s pokorou a modlitbou 1) určit zásady evangelia, které je mohou při používání umělé inteligence vést, a 2) upřímně usilovat o společenství Ducha Svatého a o duchovní dar zjevení.“

Drazí bratři a sestry, jakkoli moderní technologie pokročily a jsou důmyslné, nedokáží zkrátka napodobit úžas, údiv a ohromení, jež lze nalézt v uctivosti pramenící z vlivu Ducha Svatého. Jakožto následovníci Ježíše Krista si musíme dávat pozor, abychom neoslabovali své spojení s Bohem a Jeho Synem nevhodným používáním obsahu a obrázků generovaných umělou inteligencí. Měli bychom pamatovat na to, že spoléhání se na moderní technologické „rámě těla“ je nedostačující a neuctivou náhražkou inspirace, povznesení a svědectví, které lze obdržet jedině mocí Ducha Svatého. Jak prohlásil Nefi: „Ó Pane, důvěřoval jsem v tebe a budu v tebe důvěřovati na věky. Nebudu vkládati důvěru svou v rámě těla.“

V jiném zjevení dostal Prorok Joseph Smith pokyn, že chrámy postavené Pánu mají být místem uctivosti k Němu. Náš drahý prorok, president Russell M. Nelson, po celou dobu své služby klade veliký důraz na to, abychom ve svatém chrámu uctívali Boha v uctivosti. V domě Páně se učíme o tom, jak vstoupit do svaté přítomnosti Otce a Syna. Vždy jsem považoval za poučné, a dokonce inspirující, že jedna z prvních věcí, které uděláme, když vstoupíme do chrámu a připravujeme se na účast na tamějších posvátných obřadech, je to, že si zujeme boty a převlékneme se do bílého. Podobně jako Mojžíš si můžeme i my, pokud se na to zaměříme, uvědomit, že zutí světské obuvi je počátkem toho, že vstupujeme na svatou půdu a budeme proměněni vyšším a svatějším způsobem.

Bratři a sestry, abychom si osvojili uctivost k posvátným věcem a povznesli své učednictví na vyšší úroveň duchovnosti a oddanosti, nemusíme vystoupat na vrchol hory tak jako Mojžíš. Uctivost si budeme moci osvojovat například tehdy, když se budeme snažit chránit prostředí svého domova před světskými vlivy. Můžeme to uskutečňovat tím, že se budeme upřímně a vroucně modlit k Nebeskému Otci ve jménu Ježíše Krista a snažit se lépe poznávat Spasitele pilným studiem slova Božího, jež se nachází v písmech a v učení našich proroků. K takové duchovní proměně bude moci dojít také tehdy, když se budeme snažit ctít smlouvy, které jsme s Pánem uzavřeli, tím, že budeme žít v poslušnosti přikázání. Toto úsilí nám může vnášet do srdce tichý a spolehlivý klid. Když se budeme na takové kroky zaměřovat, nepochybně nám to pomůže proměnit náš domov v uctivé místo duchovního útočiště – v osobní svatyni víry, kde přebývá Duch, podobně jako to zažil Mojžíš na hoře.

Takovouto duchovní proměnu budeme moci rovněž prožít, když se budeme věrně účastnit církevní bohoslužby, včetně toho, že naladíme své srdce na Pána prostřednictvím upřímného zpěvu posvátných náboženských písní. Odvrátíme-li se – tak jako Mojžíš – od světských rušivých vlivů, obzvláště od svých mobilních telefonů či čehokoli, co není v souladu s tímto posvátným okamžikem, umožní nám to obrátit naši plnou pozornost k přijímání svátosti s myslí a srdcem zaměřenými na Spasitele a Jeho smírnou oběť spolu s našimi vlastními smlouvami. Takovéto soustředění se na svátost napomůže vytvoření uctivého okamžiku, při němž obnovíme své společenství se Spasitelem a který učiní sabat radostí a promění náš život.

A v neposlední řadě budeme tuto duchovní proměnu moci prožít ve svém učednictví, když budeme pravidelně uctívat Boha na hoře Pánova domu – v našich svatých chrámech – a snažit se žít se smluvní důvěrou, zvláště když budeme čelit zkouškám smrtelného života.

S manželkou jsme zažili několik posvátných a uctivých okamžiků na hoře, zatímco jsme se snažili v životě uplatňovat tyto zásady, což způsobilo významnou proměnu v našem učednictví. Vzpomínám si, jako by to bylo včera, na chvíli, kdy jsem procházel hřbitovem před pohřbem našeho druhého dítěte, které se narodilo předčasně a nepřežilo, zatímco moje žena se ještě zotavovala v nemocnici. Vzpomínám si, jak jsem se velmi vroucně a uctivě modlil k Bohu a prosil o pomoc, abych tuto obtížnou zkoušku dokázal překonat. V tom okamžiku jsem v srdci obdržel jasné a mocné duchovní ujištění: Všechno v našem životě bude v pořádku, pokud s manželkou vytrváme a budeme se držet radosti plynoucí ze života podle evangelia Ježíše Krista. To, co se v té době zdálo jako ohromná a bolestná výzva, se změnilo v posvátnou a uctivou zkušenost, v závěrný kámen, který nám pomohl upevnit naši víru a dodal nám důvěru ve smlouvy, jež jsme s Pánem uzavřeli, a v Jeho zaslíbení, která dal mně a mé rodině.

Bratři a sestry, uctivost k tomu, co je posvátné, vyvolává nelíčenou vděčnost, prohlubuje opravdové štěstí, vede naši mysl ke zjevení a vnáší nám do života více radosti. Staví nás na svatou půdu a pozvedá naše srdce k Božství.

Svědčím vám o tom, že když se budeme snažit začlenit tuto ctnost do svého každodenního života, budeme schopni prohloubit svou pokoru, rozšířit své porozumění Boží vůli ohledně nás samých a posílit svou důvěru v zaslíbení plynoucí ze smluv, které jsme s Pánem uzavřeli. Svědčím o tom, že když tento dar uctivosti k posvátným věcem přijmeme – ať již na hoře domu Páně, ve sborovém domě, nebo u sebe doma – budeme naplněni ohromujícím údivem a úžasem, zatímco se budeme napojovat na dokonalou lásku našeho Nebeského Otce a Ježíše Krista. O těchto pravdách uctivě svědčím v posvátném jménu našeho Spasitele a Vykupitele Ježíše Krista, amen.