Vraťte se ke mně, „abych vás mohl uzdraviti“
V nebi se radují z těch, kteří se vracejí. Není příliš pozdě na to, abyste se vrátili.
Kdysi jsme bydleli v domě obklopeném majestátními stromy. Vedle vchodu stála nádherná vrba. Naneštěstí se jednou v noci strhla silná bouře a vrba se zřítila k zemi. Ležela na zemi s vytrhanými kořeny a byl na ni žalostný pohled.
Už jsem chtěl nastartovat motorovou pilu a rozřezat strom na palivové dříví, když vtom přiběhl soused, aby mě zastavil. Pokáral mě, že jsem nad stromem zlámal hůl, a důrazně nás nabádal, abychom se ho nezbavovali. Pak ukázal na jeden kořen, který byl stále v zemi, a řekl, že když strom podepřeme, odřízneme větve a budeme o něj pečovat, kořeny se znovu uchytí.
Byl jsem skeptický a pochyboval jsem, jak by strom, očividně spadlý a v problematickém stavu, mohl vůbec přežít a znovu růst. Usoudil jsem, že i kdyby začal znovu růst, příští bouři by určitě nepřežil. Ale s vědomím toho, že náš soused věří, že onen strom má přesto budoucnost, jsme s tímto plánem souhlasili.
A výsledek? Po nějaké době jsme spatřili známky života, jak strom začal zapouštět kořeny. Nyní, o 12 let později, strom kypí životem, má silné kořeny a opět přispívá ke kráse krajiny.
Zatímco se po celém světě setkávám se Svatými, připomínám si tuto vrbu a to, že i když se zdá, že je vše ztraceno, existuje naděje. Někteří měli kdysi svědectví o evangeliu, které bylo silné a kypící životem, jako byla tato vrba. Potom, z výhradně osobních důvodů, toto svědectví zesláblo, což vedlo ke ztrátě víry. Jiní se drží jen těch nejtenčích kořenů zapuštěných do půdy evangelia.
Znovu a znovu mě inspirují příběhy mnohých, kteří se rozhodli obnovit své učednictví a vrátit se domů do Církve. Než aby odhodili svou víru a přesvědčení jako bezcenné palivové dříví, zareagovali místo toho na duchovní nabádání a láskyplné pozvání k návratu.
Zúčastnil jsem se konference kůlu v Koreji, kde jeden navracející se člen řekl: „Děkuji bratrům za jejich ochotu přijmout mou nedostatečnou víru a mou slabost, za to, že mi podali pomocnou ruku, a za členy, kteří jsou ke mně vždy tak laskaví. Stále mám kolem sebe spoustu přátel, kteří jsou méně aktivní. Zní to legračně, ale říkají jeden druhému, aby se vrátili do Církve a znovu získali svou víru. Myslím, že možná všichni po víře touží.“
Vás všechny, kteří toužíte po víře, zveme, abyste se vrátili. Slibuji vám, že vaše víra může být posílena, když budete opět uctívat Boha se Svatými.
Jeden bývalý misionář z Afriky napsal jednomu služebně staršímu církevnímu vedoucímu dopis, ve kterém se mu omlouval a žádal ho o odpuštění za to, že se urazil kvůli tomu, čemu tento vedoucí učil o určité kulturní tradici, což ho poté vedlo k odchodu z Církve. Pokorně prohlásil: „Je smutné, že kvůli tomu, že jsem se před 15 lety urazil, jsem musel zaplatit nesmírně vysokou cenu. Ztratil jsem toho tolik – mnohem víc, než jsem si kdy dokázal představit. Hluboce se stydím za újmu, kterou jsem přitom možná druhým způsobil, ale především jsem rád, že jsem našel cestu zpátky.“
Vás všechny, kteří si uvědomujete, co jste ztratili, zveme, abyste se vrátili, abyste mohli znovu okusit radostné ovoce evangelia.
Jedna sestra ve Spojených státech byla mimo Církev mnoho let. Její příběh o návratu obsahuje mocná ponaučení pro rodiče a členy rodiny, kteří se trápí kvůli svým blízkým, kteří odešli. Napsala:
„Mohla bych zmínit milion důvodů, proč jsem odešla z Církve, od evangelia a svým způsobem i od své rodiny. Ale ve skutečnosti na nich nezáleží. Odejít z Církve nebylo určité jedno velké rozhodnutí – těch rozhodnutí nejspíš bylo tisíc. Ale jedno jsem vždy věděla – moji rodiče jedno velké rozhodnutí učinili a drželi se ho. Rozhodli se, že mě budou mít rádi.
Asi nikdy nezjistím, kolik slz prolili, kolik bezesných nocí prožili ani kolik upřímných prosebných slov v modlitbách za mě pronesli. Nekritizovali mě kvůli mým hříchům – místo toho ke mně promlouvali v mé hříšnosti. Nikdy mi nezavdali příčinu, abych se u nich doma nebo na rodinných setkáních cítila nevítaná; zdrojem všech takových pocitů jsem byla jen já sama. Místo toho mě stále rádi vítali. Museli vidět, jak mé světlo časem pohasíná. Ale věděli, že to, jaký člověk jsem tehdy byla, bylo jen stínem toho, kým jsem se teprve měla stát.
Tak jako byla složitá moje cesta z Církve, byla složitá i cesta zpět. Ale to, co na návratu těžké nebylo, byl pocit, že jsem zpátky doma, kam patřím.“
Mé dnešní poselství je určené především všem těm, kteří kdysi pociťovali Ducha, ale pochybují, zda se mohou do znovuzřízené Církve Ježíše Krista vrátit nebo zda je v ní pro ně místo. Je také určeno pro všechny ty, kteří se sotva drží nebo kteří jsou v pokušení odejít.
Toto poselství není výzvou ani odsouzením. Je to pozvánka nabízená s láskou a s upřímnou touhou přivítat vás zpět ve vašem duchovním domově.
Modlím se, abyste pocítili svědectví Ducha Svatého, až nyní uslyšíte tuto láskyplnou výzvu a nádherné zaslíbení od našeho Spasitele Ježíše Krista:
„Nevrátíte se nyní ke mně a nebudete činiti pokání z hříchů svých a neobrátíte se, abych vás mohl uzdraviti?“
Každý týden mnozí přijímají toto Spasitelovo pozvání tím, že se vracejí k učednictví a k aktivitě v Církvi a nenápadně a pokorně usilují o uzdravení, které Ježíš slibuje. A navzdory tvrzením, která občas kolují, se rekordní počet našich mladých členů rozhoduje zůstat silnými a prohlubovat svou víru v Ježíše Krista.
Když někteří následovníci Ježíše v Kafarnaum zjistili, že Jeho učení je náročné, a rozhodli se odejít, Pán se obrátil k apoštolům a zeptal se jich: „Zdaliž i vy chcete odjíti?“
Na tuto otázku si bude muset odpovědět každý z nás, zatímco bude procházet osobními zkouškami. Petrova odpověď Ježíšovi je nadčasová a rezolutní: „K komu půjdeme? Slova věčného života máš.“
Když se tedy zamýšlíte nad Spasitelovou výzvou, abyste se k Němu vrátili, čemu byste se mohli naučit z onoho příběhu o vrbě?
-
Cesta zpět často není snadná ani pohodlná, ale stojí za to. Když jsme vrbu znovu postavili, odřízli jsme všechny větve. Nebyl to pěkný pohled. I my se můžeme cítit zranitelní, když odkládáme staré zvyky a zbavujeme se pýchy. Zaměříte-li svou víru na Ježíše Krista a Jeho evangelium – na kmen a kořeny – dodá vám to naději a odvahu udělat onen první krok k návratu.
-
Trvalo mnoho let, než vrba získala zpět svou bývalou sílu a krásu. Nyní je ještě silnější a krásnější než dříve. Buďte trpěliví, zatímco bude vzrůstat i vaše víra a svědectví. To znamená, že se nebudete urážet kvůli netaktním poznámkám typu: „Kde jsi celé ty roky byl?“
-
Bez vytrvalé péče a výživy by vrba nepřežila. Svou víru a svědectví budete vyživovat tím, že budete každý týden hodovat u stolu se svátostí a uctívat Boha v domě Páně.
-
Stejně jako vrba potřebovala sluneční svit, aby jí znovu narostly větve a listy, tak i vaše svědectví poroste, zůstanete-li vnímaví k pocitům a k svědectvím Ducha. Učte se od Amuleka, který dobu, kdy byl méně aktivním členem, popsal slovy: „Bylo [na mne] mnohokráte voláno, a já jsem nechtěl slyšeti.“
-
Můj soused věděl, čím se vrba může znovu stát. Stejně tak i Pán zná váš božský potenciál a ví, čím se může stát vaše víra a svědectví. Nikdy to s vámi nevzdá. Vše, co je rozbité, může být prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista uzdraveno.
Svědčím o tom, že v nebi se radují z těch, kteří se vracejí. Potřebujeme vás a máme vás rádi. Svědčím o tom, že Ježíš Kristus je náš Spasitel a že požehná každému, kdo se k Němu vrátí, větší mírou pokoje a velikou radostí. Jeho náruč milosrdenství není zavřená, ale otevřená a vztažená k vám. Není příliš pozdě na to, abyste se vrátili. S veškerou láskou v srdci vás vítáme doma. Ve jménu Ježíše Krista, amen.