Božská pomoc ve smrtelnosti

Pán o našem předpozemském životě zjevil prostřednictvím Proroka Josepha Smitha několik věcí. Existovali jsme tam jako duchovní děti Boží. Protože si Bůh přál pomáhat svým dětem dosahovat pokroku, rozhodl se stvořit zemi, na které bychom mohli obdržet tělo, učit se prostřednictvím zkušeností, rozvíjet božské vlastnosti a být zkoušeni, aby se vidělo, zda budeme dodržovat Boží přikázání. Ti, kteří toho budou hodni, budou „míti slávu přidanou na hlavu svou na věky věků“ (Abraham 3:26).

V rámci stanovení podmínek pro uskutečnění tohoto božského plánu vybral Bůh svého Jednorozeného Syna, aby byl naším Spasitelem. Lucifer, který navrhl alternativu, jež by zničila svobodu jednání člověka, se stal Satanem a byl „svržen“. Satanovi bylo poté, co byl vykázán na zemi a co mu byla odepřena výsada smrtelného života, dovoleno, „aby klamal a zaslepoval lidi a odváděl je do zajetí podle vůle své, dokonce tolik, kolik jich nechce poslouchati [Božího] hlasu“ (Mojžíš 4:4).

Nezbytným prvkem Božího velikého plánu pro růst Božích dětí ve smrtelnosti bylo, aby zakoušely „protiklad ve všech věcech“ (2. Nefi 2:11). Tak jako si nemůžeme vypěstovat ani udržovat fyzické svaly, aniž bychom se namáhali proti zákonu gravitace, tak i růst ve smrtelnosti vyžaduje, abychom se namáhali, zatímco čelíme Satanovým pokušením a dalším protivenstvím smrtelného života. Pro duchovní růst je nejdůležitější požadavek, abychom se rozhodovali mezi dobrem a zlem. Ti, kteří se rozhodnou pro dobro, budou postupovat směrem ke svému věčnému určení. Ti, kteří se rozhodnou pro zlo – což v souvislosti s různými pokušeními smrtelnosti učiní všichni – budou potřebovat spásnou pomoc, kterou láskyplný Bůh naplánoval zajistit.

Zdaleka nejsilnější Boží pomocí ve smrtelnosti bylo to, že nám poskytl Spasitele, Ježíše Krista, který měl trpět, aby zaplatil cenu a zajistil odpuštění hříchů, z nichž bude učiněno pokání. Toto milosrdné a velkolepé Usmíření vysvětluje, proč je víra v Pána Ježíše Krista první zásadou evangelia. Jeho Usmíření „umožňuje vzkříšení mrtvých“ (Alma 42:23) a „[usmiřuje] hříchy světa“ (Alma 34:8), přičemž smazává všechny hříchy, z nichž jsme učinili pokání, a dává Spasiteli moc pomáhat nám v našich slabostech, jimiž ve smrtelnosti trpíme.

Kromě velkolepého vymazání spáchaných a odpuštěných hříchů nám plán milujícího Otce v nebi poskytuje mnoho dalších darů, které nás mají chránit – včetně toho, že nás v prvé řadě chrání před hříchem. Náš smrtelný život vždy začíná u otce a matky. V ideálním případě jsou přítomni oba, s různými dary, aby nás mohli vést, zatímco budeme růst. Pokud tomu tak není, pak je jejich nepřítomnost součástí protivenství, které musíme překonat.

Plán Nebeského Otce nám poskytuje další prvky pomoci, které nás mají na naší cestě smrtelností vést. Zmíním se o čtyřech z nich. Neberte mě prosím za slovo, pokud jde o číslo čtyři, protože tyto prvky pomoci se překrývají. A navíc kromě nich existují i další milosrdné prvky ochrany.

Zaprvé bych chtěl zmínit světlo Kristovo neboli Ducha Kristova. Moroni ve svém úžasném učení nacházejícím se v knize Moroniově cituje svého otce, že „Duch Kristův je dán každému člověku, aby mohl rozeznávati dobro od zla“ (Moroni 7:16). Totéž učení uvádějí i novodobá zjevení:

„A Duch dává světlo každému člověku, jenž přichází do světa; a Duch osvěcuje ve světě každého člověka, jenž poslouchá hlas Ducha.“ (Nauka a smlouvy 84:46.)

A opět: „Neboť Duch můj je vyslán do světa, aby osvítil pokorné a zkroušené a k odsouzení bezbožných.“ (Nauka a smlouvy 136:33.)

President Joseph Fielding Smith tyto verše z písem vysvětlil: „Pán neponechává lidi (jakmile se narodí na tento svět) bezmocné a tápající ve snaze nalézt světlo a pravdu, ale každý člověk… se rodí s právem získávat vedení, ponaučení a rady od Ducha Kristova neboli světla pravdy.“

Druhým z velikých prvků pomoci, které nám Pán poskytuje, abychom se mohli rozhodovat pro to, co je správné, je soubor božských pokynů v písmech, jež jsou součástí plánu spasení (plánu štěstí). Těmito pokyny jsou přikázání, obřady a smlouvy.

Přikázání vymezují cestu, kterou nám Nebeský Otec vytyčil, abychom mohli postupovat směrem k věčnému životu. Lidé, kteří si přikázání představují jako způsob, jímž Bůh rozhoduje o tom, koho potrestat, nechápou, co je účelem Božího láskyplného plánu štěstí. Na této cestě můžeme postupně dosahovat potřebného vztahu se Spasitelem a stávat se způsobilými obdržet větší míru Jeho moci, aby nám pomáhala na cestě k cíli, kterého si Spasitel přeje, aby dosáhl každý z nás. Náš Nebeský Otec si přeje, aby se všechny Jeho děti vrátily do celestiálního království, v němž dlí Bůh a náš Spasitel, a aby mohly žít tak, jako ti, kteří v této celestiální slávě přebývají.

Obřady a smlouvy jsou součástí zákona, který vymezuje cestu k věčnému životu. Obřady – a posvátné smlouvy, které jejich prostřednictvím uzavíráme s Bohem – jsou potřebné kroky a nezbytné mantinely na této cestě. Domnívám se, že úlohou smluv je dokládat, že Bůh v souladu se svým plánem dává nejvyšší požehnání těm, kteří předem slíbí, že budou dodržovat určitá přikázání, a kteří tyto sliby plní.

K dalším prvkům, které nám Bůh dává a které nám pomáhají správně se rozhodovat, patří projevy Ducha Svatého. Duch Svatý je třetím členem Božstva. Jeho úlohou, jak je definována v písmech, je svědčit o Otci a Synu, učit nás, všechno nám připomínat a vést nás k veškeré pravdě. Písma obsahují mnoho popisů projevů Ducha Svatého, jako jsou například duchovní svědectví v odpověď na dotaz ohledně pravdivosti Knihy Mormonovy. Projev nemá být zaměňován s darem Ducha Svatého, který je udílen po křtu.

Jedním z nejvýznamnějších prvků pomoci, které Bůh svým věrným dětem poskytuje, je dar Ducha Svatého. Důležitost tohoto daru je zřejmá ze skutečnosti, že je formálně udílen po pokání a křtu vodou, „a pak [jak vysvětlují písma] přichází odpuštění hříchů vašich ohněm a Duchem Svatým“ (2. Nefi 31:17). Lidé, kteří tohoto odpuštění hříchů dosáhli – a poté se pravidelně opakovaně znovu očišťují díky každodennímu pokání a díky životu podle smluv, které uzavírají prostřednictvím obřadu svátosti – jsou hodni naplnění zaslíbení, že Duch Svatý – Duch Páně – bude moci být vždy s nimi (viz Nauka a smlouvy 20:77).

President Joseph F. Smith učil, že Duch Svatý tudíž bude „osvětlovat mysl lidí ve vztahu k Božím věcem, přesvědčovat je v době jejich obrácení o tom, že činí vůli Otce, a přebývat v nich jako trvalé svědectví a jako celoživotní společník a jednat jako jistý a bezpečný průvodce veškerou pravdou a naplňovat je den za dnem radostí a veselím, sklonem činit dobro všem lidem, raději trpět zlem, než zlo konat, být laskavými a milosrdnými, trpělivými a dobročinnými. Všichni, kteří vlastní tento neocenitelný dar, tuto drahocennou perlu, neustále žízní po spravedlivosti. Bez pomoci Svatého Ducha,“ uvádí na závěr president Smith, „nemůže žádný smrtelník kráčet těsnou a úzkou cestou.“

Vzhledem k tolika mocným prvkům pomoci, které nás mohou vést na naší cestě smrtelností, je zklamáním, že tolik lidí zůstává nepřipraveno na své stanovené setkání s naším Spasitelem a Vykupitelem Ježíšem Kristem. Jeho podobenství o deseti pannách, o němž se na této konferenci tak často hovoří, naznačuje, že pouze polovina z těch, kteří byli pozváni, aby se s Ním setkali, bude připravena.

Všichni známe příklady těch, kteří nejsou připraveni: navrátivší se misionáře, kteří přerušili svůj duchovní růst obdobím neaktivity; mladé, kteří ohrozili svůj duchovní růst tím, že se vzdálili církevnímu učení a neúčastní se činností a akcí; muže, kteří odkládají své vysvěcení k Melchisedechovu kněžství; muže a ženy – někdy potomky ušlechtilých pionýrů nebo způsobilých rodičů – kteří opustili cestu smlouvy předtím, než měli příležitost uzavřít smlouvy ve svatém chrámu a dodržovat je.

K mnoha takovým odchylkám dochází tehdy, když se členové nedrží základního plánu duchovní péče, který spočívá v osobní modlitbě, pravidelném studiu písem a častém pokání. Někteří naproti tomu zanedbávají každotýdenní obnovování smluv tím, že nepřijímají svátost. Někteří říkají, že Církev nenaplňuje jejich potřeby; tací nadřazují to, co vnímají jako své budoucí potřeby, tomu, co nám Pán poskytuje v mnoha svých učeních a příležitostech pro naši nezbytnou službu druhým.

Lékem na takové odchylky je pokora a důvěra v Pána. Jak učí Kniha Mormonova, Pán „žehná a dává úspěch těm, kteří v něho vkládají svou důvěru“ (Helaman 12:1). Důvěřovat Pánu potřebují zvláště všichni ti, kteří chybně poměřují přikázání Boží a učení Jeho proroků s nejnovějšími poznatky a moudrostí člověka.

Zmínil jsem mnohé prvky pomoci ve smrtelnosti, které náš láskyplný Otec v nebi poskytuje svým dětem, aby jim pomohl se k Němu navrátit. Naší úlohou v tomto božském plánu je důvěřovat Bohu a usilovat o tyto božské prvky pomoci, a to hlavně o Usmíření Jeho Milovaného Syna, našeho Spasitele a Vykupitele Ježíše Krista, a tuto pomoc využívat. Modlím se o to, abychom těmto zásadám učili a žili podle nich. Ve jménu Ježíše Krista, amen.