Zapojujte se, abyste se připravili na Kristův návrat

Vzhledem ke vznešenosti tohoto okamžiku, kdy se Boží království rozrůstá a chrámy jsou rozesety po celé zemi, je zapotřebí stále více duší, které jsou ochotny zapojit se do Božího díla. Nesobecká služba je samotnou podstatou křesťanského učednictví. Příležitosti ke službě však zřídka přicházejí v příhodný okamžik. Právě proto obdivuji vás, učedníky i naše drahé misionáře, kteří dodržujete své smlouvy a necháváte stranou své touhy a těžkosti, abyste sloužili Bohu tím, že sloužíte Jeho dětem. Boha „těší poctíti“ vás za to, že Mu sloužíte „ve spravedlivosti“. Slibuje: „Veliká bude odměna [vaše] a věčná bude sláva [vaše].“ Když přijímáme výzvu ke službě, přijímáme Ježíše Krista. A když přijímáme Krista, přijímáme život s nejvyšší možnou mírou hojnosti.

Toto ponaučení jsem získal, když jsem pracoval a studoval chemické inženýrství na vysoké škole. Byl jsem požádán, abych plánoval činnosti a akce ve sboru svobodných. Toto povolání bylo mou noční můrou. Přesto jsem ho přijal a zpočátku to byla dřina. Pak na jedné akci jednu krásnou dívku uchvátilo, jak jsem servíroval zmrzlinu. Vrátila se třikrát v naději, že upoutá mou pozornost. Zamilovali jsme se do sebe a o dva týdny později mě požádala o ruku. Možná to nebylo až tak rychle a byl jsem to já, kdo požádal o ruku ji, ale pravdou je toto: chvěji se při pomyšlení, že bych o setkání s Heidi přišel, kdybych ono povolání nepřijal.

Do Božího díla se nezapojujeme proto, že Bůh potřebuje nás, ale proto, že my potřebujeme Boha a Jeho mocná požehnání. Slibuje nám: „Neboť vizte, požehnám všem těm, kteří pracují na vinici mé, mocným požehnáním.“ Dovolte mi podělit se o tři zásady, které učí tomu, jak nám zapojování se do Božího díla žehná a jak nám pomáhá připravit se na setkání se Spasitelem.

Zaprvé – když se zapojujeme, postupně naplňujeme „míru stvoření svého“.

Tomuto vzoru se učíme v příběhu o Stvoření. Po každém dni práce Bůh vyjádřil vděčnost za učiněný pokrok a řekl, že dílo je dobré. Neřekl, že dílo je dokončené, ani to, že je dokonalé. Ale řekl, že bylo dosaženo pokroku a to je v Božích očích dobré.

Povolání neurčují ani nepotvrzují něčí hodnotu nebo způsobilost. Spíše je to tak, že když pracujeme spolu s Bohem na všem, oč nás žádá, dorůstáme do míry svého stvoření.

Bůh se raduje z našeho pokroku a my se máme radovat též, i když nás ještě čeká další práce. Občas možná nemáme sílu ani prostředky na službu v určitém povolání. Přesto se můžeme zapojovat do díla a ochraňovat své svědectví přínosnými způsoby, jako je modlitba a studium písem. Náš milující Nebeský Otec nás neodsuzuje, když jsme sloužit ochotni, ale nejsme toho schopni.

Zadruhé – služba povyšuje naše domovy a shromáždění na svatá místa, kde můžeme žít podle svých smluv.

Například smlouvu, že budeme vždy pamatovat na Krista, uzavíráme jednotlivě, ale podle této smlouvy žijeme, když sloužíme druhým. Povolání nás obklopují příležitostmi k tomu, abychom si navzájem nesli svá břemena, a tím naplňovali zákon Kristův. Když sloužíme, protože milujeme Boha a chceme žít podle svých smluv, služba, která se zdála vyčerpávající povinností, se stává radostnou a proměňující.

Obřady nás nespasí proto, že jejich přijetím splníme položku na nebeském kontrolním seznamu. Spíše se tehdy, když žijeme podle smluv, které jsou s těmito obřady spojeny, stáváme takovým člověkem, který si přeje být v Boží přítomnosti. Toto poznání vítězí v situacích, kdy váháme sloužit nebo bychom raději nesloužili vůbec. Naše příprava na setkání s Ježíšem Kristem se urychlí, když se přestaneme ptát, co nám Bůh dovolí, a začneme se ptát, čemu by Bůh dal přednost.

Zatřetí – když se zapojujeme do Božího díla, pomáhá nám to obdržet Boží dar milosti a pociťovat Jeho větší lásku.

Za službu nedostáváme finanční odměnu. Písma učí, že místo toho „za svou práci [máme] dostávati milost Boží, [abychom] mohli síliti v Duchu, majíce poznání Boží, [a] učiti s mocí a pravomocí od Boha“. To je skvělá odměna!

Díky Boží milosti nejsou tím hlavním důvodem pro sdělení či přijetí povolání naše schopnosti, ani naše nedostatky. Bůh od nás neočekává dokonalý výkon ani výjimečný talent, abychom se mohli do práce na Jeho díle zapojovat. Kdyby tomu tak bylo, královna Ester by nezachránila svůj národ, Petr by nevedl ranou Církev a Joseph Smith by nebyl Prorokem Znovuzřízení.

Když jednáme s vírou ve snaze dosáhnout něčeho, co přesahuje naše schopnosti, odhalují se tím naše slabosti. To není nikdy příjemné, ale je nutné „věděti, že [to Boží] milostí… máme moc konati tyto věci“.

Zatímco se budeme zapojovat do práce na Božím díle, mnohokrát upadneme. Avšak Ježíš Kristus nás v našem úsilí podpoří. Postupně nás pozvedne, abychom zakusili spasení z našich nezdarů a obav a z pocitu, že nikdy nebudeme dost dobří. Když Bohu zasvětíme své skrovné, ale nejlepší úsilí, On ho zvelebí. Když pro Ježíše Krista něco obětujeme, On nás posvětí. To je proměňující moc Boží milosti. Když sloužíme, rosteme v milosti, dokud nejsme připraveni býti „pozvednuti Otcem“, abychom stanuli před Ježíšem Kristem.

Nevím, na co všechno se mě Spasitel zeptá, až před Ním budu stát, ale jedna otázka by mohla znít: „Koho jsi přivedl s sebou?“ Povolání jsou posvátné dary od milujícího Nebeského Otce, které nám pomáhají přivádět druhé spolu s námi k Ježíši Kristu. A proto vyzývám vedoucí a každého z nás, abychom vědoměji vyhledávali ty, kteří nemají povolání. Povzbuzujte je, aby se zapojovali do práce na Božím díle, a pomáhejte jim s tím, abyste jim tak pomohli připravovat se na Kristův návrat.

John nebyl v Církvi aktivní, když ho navštívil biskup a řekl mu, že Pán má pro něj práci. Vyzval Johna, aby přestal kouřit. I když se o to John pokoušel mnohokrát, tentokrát pocítil neviditelnou moc, která mu pomáhala.

O pouhé tři týdny později navštívil Johna president kůlu. Povolal ho, aby sloužil v biskupstvu. John byl v šoku. Řekl presidentovi kůlu, že právě přestal kouřit. A pokud by to znamenalo, že by se musel vzdát své tradice navštěvovat v neděli fotbalové zápasy, tak toho od něj žádá příliš. Inspirovaná odpověď presidenta kůlu byla prostá: „Johne, nežádám tě o to já; žádá tě o to Pán.“

John odvětil: „V tom případě budu sloužit.“

John mi řekl, že oběti, které musel přinést, aby mohl sloužit, byly pro něj a pro jeho rodinu duchovními zlomovými okamžiky.

Přemýšlím, zda nemáme jakýsi slepý bod, kdy opomíjíme povolat jednotlivce, kteří se z naší perspektivy smrtelnosti zdají být nepravděpodobnými či nehodnými kandidáty. Nebo možná považujeme za důležitější zvyklosti spjaté s očekávanou výkonností než nauku o pokroku, a zapomínáme, jak Spasitel rozhojňuje schopnosti těch, kteří vzbuzují pochybnosti nebo se zatím neosvědčili, tím, že jim dává příležitosti ke službě.

Starší David A. Bednar učí o důležitosti nařízení z písem, že každé ženě a každému muži má být umožněno učit se svým povinnostem a jednat. Děláme to? Když vedoucí a rodiče umožňují druhým, aby se učili a jednali sami za sebe, ti pak vzkvétají a rozvíjejí se. I když jednodušším řešením je možná dát věrným členům druhé povolání, lepším způsobem je vybídnout k službě ty, od kterých bychom to neočekávali, a umožnit jim, aby se učili a rostli.

Kdyby zde byl Kristus fyzicky přítomen, navštěvoval by nemocné, vyučoval by třídu Nedělní školy, posadil by se ke zdrcené mladé ženě a žehnal by dětem. Pán je schopen své dílo konat sám. Řídí se však zásadou, že nám má umožnit jednat a učit se, a tak místo sebe posílá nás.

Se zapojením se do Božího díla přichází „právo, výsada a zodpovědnost zastupovat Pána [Ježíše Krista]“. Když sloužíme proto, abychom zvelebovali Krista a ne sebe samé, naše služba se stává radostnou. Když druzí odcházejí z naší třídy, shromáždění, setkání v rámci pastýřské služby nebo nějaké akce s tím, že pamatují více na Krista než na nás, pak nám tato práce dodává energii.

Když se upřímně snažíme být zástupci Spasitele, stáváme se více takovými, jako je On. To je nejlepší příprava na posvátný okamžik, kdy každý z nás poklekne a vyzná, že Ježíš je Kristus, o čemž svědčím, že tomu tak je, a že president Russell M. Nelson je Jeho hlasem, který „dosahuje do končin země“, aby nám pomohl připravit se „na to, co přijde“. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.