Evangelium Ježíše Krista soustředěné v rodině

Nauka Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů se soustřeďuje na rodinu. Pro naši nauku o rodině má zásadní důležitost chrám. Obřady, které tam přijímáme, nám umožňují, abychom se jako věčná rodina vrátili do přítomnosti našeho Nebeského Otce.

Počet nových chrámů, jejichž výstavbu oznámil president Russell M. Nelson, dosáhl na generální konferenci v dubnu 2025 celkového počtu 200. Výstavbu nových chrámů v závěru každé generální konference oznamoval moc rád a my všichni jsme se radovali s ním. Avšak vzhledem k velkému počtu chrámů, které jsou nyní v rané fázi plánování či výstavby, je vhodné, abychom, pokud jde o oznamování nových chrámů, zpomalili. Proto se souhlasem Kvora Dvanácti apoštolů na této konferenci žádné nové chrámy oznamovat nebudeme. Nyní se zaměříme na to, abychom zajistili, aby členové Církve po celém světě mohli v již existujících či oznámených chrámech přijímat obřady. A jakmile nastane vhodná chvíle, přikročíme k oznámení výstavby dalších chrámů.

Tuto část svého proslovu, kterou jsem právě pronesl, jsem napsal po smrti našeho milovaného presidenta Russella M. Nelsona. To, co bude následovat nyní, bylo napsáno a schváleno již před několika týdny, ale stále to představuje mé učení inspirované Pánem.

V prohlášení o rodině, které bylo oznámeno přesně před 30 lety, se uvádí, že „rodina je ustanovena Bohem“ a „je ústředním bodem ve Stvořitelově plánu pro věčné určení Jeho dětí“. Také uvádí, že „přikázání, které Bůh dal svým dětem, aby se množily a naplnily zemi, je stále v platnosti“. A „dále prohlašujeme, že Bůh přikazuje, aby se posvátné moci plození používaly pouze mezi mužem a ženou, kteří jsou zákonně oddáni jako manžel a manželka“. Jak tehdy starší Russell M. Nelson učil posluchače na Univerzitě Brighama Younga, rodina je „klíčovým prvkem Božího plánu. … Skutečností je, že jedním z účelů tohoto plánu je oslavení rodiny.“

Církev Ježíše Krista je někdy známá jako církev, která se zaměřuje na rodinu. A tou také je! Náš vztah k Bohu a účel našeho smrtelného života jsou vysvětleny v rodinných pojmech. Evangelium Ježíše Krista je plánem našeho Nebeského Otce pro dobro Jeho duchovních dětí. Můžeme vskutku říci, že o plánu evangelia jsme se poprvé učili v radě věčné rodiny, je uváděn do praxe prostřednictvím našich smrtelných rodin a jeho zamýšleným záměrem je oslavení dětí Božích ve věčných rodinách.

Nehledě na tento naukový kontext však existuje protivenství. Ve Spojených státech trpíme úpadkem manželství a porodnosti. Už téměř sto let klesá podíl domácností, v jejichž čele stojí manželské páry, a stejně tak klesá i porodnost. Počty sňatků a porodnost u členů naší Církve jsou mnohem pozitivnější, ale i ty výrazně poklesly. Je zcela nezbytné, aby Svatí posledních dnů neztratili porozumění účelu manželství a hodnotě dětí. To je budoucnost, o kterou usilujeme. „Oslavení je rodinnou záležitostí,“ učil nás president Nelson. „Rodiny mohou být oslaveny jedině skrze spásné obřady evangelia Ježíše Krista.“

Celonárodní pokles počtu uzavíraných manželství a porodnosti je z historických důvodů pochopitelný, ale hodnoty a praktiky Svatých posledních dnů mají tyto trendy zlepšovat – nikoli následovat.

Před 80 lety jsem jako dítě žil na farmě svých prarodičů v prostředí, kde téměř vše, co se během dne dělo, probíhalo pod vedením rodiny. Neměli jsme televizi ani žádná elektronická zařízení, která by odváděla pozornost od rodinných činností. Naproti tomu v dnešní městské společnosti jen málo členů zažívá pravidelné činnosti soustředěné v rodině. Městský život a moderní doprava, organizovaná zábava a vysokorychlostní komunikace umožňují mladým lidem přistupovat ke svému domovu jako k penzionu, kde přespávají a občas se najedí, ale kde rodičovské vedení jejich aktivit je výrazně omezené.

Rodičovský vliv je rovněž rozmělněn tím, jak si většina dnešních členů Církve vydělává na živobytí. V minulosti bylo jedním z mocných vlivů, jež rodiny sjednocovaly, společné úsilí dosáhnout nějakého společného cíle – například obhospodařování půdy nebo vydělávání si na živobytí. Rodina byla organizovanou a řízenou jednotkou ekonomické produkce. Dnes je většina rodin jednotkou ekonomické spotřeby, k čemuž není zapotřebí vysoké míry organizovanosti a spolupráce.

I když rodičovský vliv slábne, mají Svatí posledních dnů přesto Bohem danou zodpovědnost učit své děti, aby se připravovaly na naše rodinné určení ve věčnosti (viz Nauka a smlouvy 68:25). Mnozí z nás tak musí činit v situaci, kdy ne každá rodina má tradiční složení. Rozvod, úmrtí a odloučení jsou realitou. Sám jsem to zažil v rodině, ve které jsem vyrůstal.

Otec mi zemřel, když mi bylo sedm let, a tak mě spolu s mladším bratrem a sestrou vychovávala ovdovělá matka. V těch nejtěžších situacích pokračovala neochvějně vpřed. Byla osamělá a zlomená, ale s Pánovou pomocí nás její mocná výuka nauky znovuzřízené Církve vedla. Velmi se modlila o nebeskou pomoc při výchově svých dětí, a byla požehnána! Vyrůstali jsme ve šťastné rodině, které byl náš zesnulý otec vždy součástí. Učila nás, že my máme otce a že ona má manžela a že díky jejich chrámovému sňatku budeme vždy rodinou. Tatínek byl pryč jen dočasně, protože ho Pán povolal k jinému dílu.

Vím, že mnohé jiné rodiny tak šťastné nejsou, ale každá osamocená matka může učit o lásce Nebeského Otce a o požehnáních plynoucích z chrámového sňatku, jež jednou budou dostupná. A vy to můžete dělat také! Plán Nebeského Otce tuto možnost zaručuje každému. Všichni jsme vděčni za chrámový sňatek a za očekávaná požehnání plynoucí z toho, když jsme zpečetěni jako věčná rodina. Podobně jako moje maminka i my rádi citujeme Lehiův slib určený jeho synu Jákobovi, že Bůh „posvětí strasti tvé ku prospěchu tvému“ (2. Nefi 2:2). To platí pro každou rodinu Svatých posledních dnů – úplnou, či momentálně neúplnou. Jsme rodinná církev.

Naše nauka a naše víra ve věčné rodiny nás posilují a spojují. Nikdy nezapomenu na slib svého dědečka Harrise, dědečka z matčiny strany, když jsme jako děti žili na jeho farmě nedaleko utažského Paysonu. Právě on mi sdělil onu tragickou zprávu, že můj otec zemřel v dalekém Denveru v Coloradu. Běžel jsem do pokoje, poklekl u postele a zoufale jsem plakal. Dědeček šel za mnou, klekl si vedle mě a řekl: „Já budu tvůj tatínek.“ Onen láskyplný slib je mocným příkladem toho, co mohou udělat prarodiče, aby zaplnili mezery, které vzniknou, když rodina někoho ztratí nebo když někoho postrádá.

Rodiče, svobodní nebo sezdaní – i další, jako například prarodiče, kteří ve vztahu k dětem zastávají tuto úlohu – jsou mistry učiteli. Nejefektivnější je učit příkladem. Rodinný kruh je ideálním místem, kde můžete názorně ukazovat věčné hodnoty, jako je důležitost manželství a dětí, účel života a pravý zdroj radosti, a těmto hodnotám se učit. Je to také nejlepší místo, kde můžeme získávat další zásadní životní lekce, jako je projevování laskavosti, odpouštění, sebeovládání či hodnota vzdělání a poctivé práce.

Samozřejmě, že mnozí členové Církve mají drahocenné rodinné příslušníky, kteří nepřijímají hodnoty a očekávání související s evangeliem. Takoví členové potřebují naši lásku a trpělivost. Ve vzájemných vztazích máme pamatovat na to, že dokonalost, o niž usilujeme, není omezena na stresující okolnosti spojené se smrtelností. Důležitá nauka v Nauce a smlouvách 138:57–59 nás ujišťuje, že pokání a duchovní růst mohou pokračovat i v duchovním světě, který následuje po smrtelnosti. A co je důležitější, když se členové rodiny sjednotí, aby se navzájem posilovali, máme všichni pamatovat na to, že hříchy a nevyhnutelné nedostatky, které všichni ve smrtelnosti zažíváme, mohou být odpuštěny prostřednictvím pokání díky nádhernému a spásnému Usmíření Ježíše Krista.

Náš Spasitel Ježíš Kristus je naším největším vzorem. Budeme-li žít podle vzoru Jeho učení a sebeobětování, budeme požehnáni. Následování Krista a odevzdání sebe sama ve službě jeden druhému jsou nejlepším lékem na sobectví a individualismus, které jsou, jak se zdá, dnes tak rozšířené.

Rodiče mají také povinnost učit své děti kromě zásad evangelia i praktickým znalostem. Rodiny se sjednocují tím, že společně dělají něco smysluplného. Rodinné zahrady budují rodinné vztahy. Veselé rodinné zážitky posilují rodinná pouta. Táboření, sportovní aktivity a další odpočinkové činnosti jsou pro stmelení rodiny obzvláště cenné. Rodiny mají pořádat rodinná setkání, aby vzpomínaly na své předky, což je následně vede do chrámu.

Rodiče mají děti vzdělávat v základních životních dovednostech, včetně práce na zahradě a doma. Učit se cizímu jazyku je užitečnou přípravou pro misionářskou službu i pro život v dnešní době. Učiteli v těchto oblastech mohou být rodiče, prarodiče nebo členové širší rodiny. Rodiny vzkvétají, když se učí jako skupina a společně se radí ve všech záležitostech, které se týkají rodiny a jejích členů.

Někteří mohou namítnout: „Na nic z toho ale nemáme čas.“ Pokud jde o nalezení času na to, co je skutečně hodnotné, mnozí rodiče zjistí, že mohou takzvaně zapnout svoji rodinu, když všichni vypnou svá elektronická zařízení. A rodiče, pamatujte, že to, co děti opravdu chtějí k večeři, je čas strávený s vámi.

Pokud se rodiny společně modlí a večer i ráno poklekají, aby vzdaly díky za požehnání a pomodlily se ohledně obvyklých starostí, přicházejí k nim veliká požehnání. Rodiny jsou také požehnány, když společně uctívají Boha na církevních bohoslužbách a při dalších duchovních příležitostech. Rodinná pouta posilují také rodinné příběhy, vytváření rodinných tradic a sdílení posvátných zážitků a zkušeností. President Spencer W. Kimball nám připomněl, že „inspirativní příběhy z našeho vlastního života a ze života našich předků… jsou mocnými nástroji výuky“. Často jsou tím nejlepším zdrojem inspirace pro nás i pro naše potomstvo.

Svědčím o Pánu Ježíši Kristu, který je Jednorozený Syn Boha, našeho Věčného Otce. Vyzývá nás, abychom kráčeli po cestě smlouvy, která vede k nebeskému rodinnému setkání. Pečeticí moci kněžství, řízené klíči znovuzřízenými v chrámu Kirtland, spojují rodiny na věčnost (viz Nauka a smlouvy 110:13–16). V současné době se používají ve stále větším počtu chrámů Páně po celém světě. Taková je realita. Buďme toho součástí. O to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.