Prověřováni a posilováni v Kristu

Drazí bratři a sestry, při našich společných setkáních pociťuji lásku Páně. Promlouvám k vám s pocity pokory. Modlím se o to, aby vám Duch vnesl do srdce to, co by si Pán přál, abyste slyšeli – mnohem více než jen slova, která pronesu.

Před mnoha lety jsem se na vysoké škole snažil naučit fyziku a matematiku. Cítil jsem se ochromen. Začal jsem mít pocit, že se snažím naučit něčemu, co je nad mé síly. Čím více jsem byl ochromen, tím méně jsem měl sil snažit se dál. Zklamání mě přivedlo k pocitu, že mé úsilí nepřináší téměř žádné ovoce. Začal jsem zvažovat, že to vzdám a pustím se do něčeho snazšího.

Cítil jsem se slabý. Když jsem se pomodlil, pocítil jsem tiché ujištění od Pána. Pocítil jsem, jak mi v mysli říká: „Prověřuji tě, ale také jsem s tebou.“

Tehdy jsem ještě plně nerozuměl tomu, co tato slova znamenají. Ale věděl jsem, co mám udělat – pustit se do práce.

V průběhu dalších let jsem díky přemítání a práci porozuměl následujícímu povzbudivému poselství obsaženému v písmech: „Všecko mohu v Kristu, kterýž mne posiluje.“

Zjistil jsem, že mé zápolení s fyzikou je ve skutečnosti darem od Pána. Učil mě, že s Jeho pomocí zvládnu to, co se zdá být nemožné, budu-li mít víru, že Pán bude se mnou, aby mi pomohl. Pán prostřednictvím tohoto daru pracoval na tom, aby mě prověřil a posílil.

Slovo prověřovat má několik významů. Něco prověřit neznamená to jen otestovat. Prověřování vede k posílení a zušlechtění. Kus oceli je během zušlechťování vystaven působení sil. Je vystaven žáru, zátěži a tlaku, dokud ocel nezíská lepší vlastnosti a není odhalena její pravá podstata. Zušlechťování ocel neoslabuje. Ve skutečnosti se ocel stává něčím, na co se lze spolehnout a co je dostatečně silné, aby to uneslo těžší břemena.

Pán nás zkouší neboli prověřuje velmi podobně, aby nás posílil. Toto prověřování nepřichází ve chvílích klidu a pohody. Přichází ve chvílích, kdy máme pocit, že na nás spočívá větší zátěž, než jakou se domníváme, že uneseme. Pán učí, že máme neustále růst, nikdy nemáme být znaveni svým úsilím, nikdy to nemáme vzdávat a máme se dál snažit.

Když si uchováváme víru v Ježíše Krista – i když se nám možná zdá, že jsme v bezvýchodné situaci – stáváme se duchovně silnějšími. Posvátné záznamy v písmech tuto pravdu vyzdvihují.

Takto prověřen a posílen byl například prorok Moroni. Poslední roky života prožil sám. Napsal, že nemá žádné přátele, že jeho otec byl zabit a že jeho lid byl zničen. Pronásledovali ho lidé, kteří mu usilovali o život.

Moroni si přesto nezoufal. Místo toho vyryl své svědectví o Ježíši Kristu na desky pro lidi, jejichž existence se neměl dožít, včetně potomků těch, kteří mu usilovali o život. Psal pro nás. Věděl, že někteří se jeho slovům budou vysmívat. Věděl, že někteří je odmítnou. Přesto v psaní pokračoval.

Moroniova víra byla díky tomuto prověřování zušlechtěna a posílena. Stala se ryzejší. Jeho slova jsou prodchnuta mocí člověka, který věrně vytrval až do konce. Tuto moc můžeme pociťovat, když čteme jeho svědectví:

„Nyní já, Moroni, píši něco, co se mi zdá dobré; a píši svým bratřím Lamanitům; a chtěl bych, aby věděli, že uplynulo více nežli čtyři sta a dvacet let od doby, kdy bylo dáno znamení o příchodu Krista.

A zapečetím tyto záznamy poté, co k vám promluvím několik slov cestou nabádání.

Vizte, chtěl bych vás nabádati, abyste, až budete čísti tyto věci, bude-li to moudrost v Bohu, že je budete čísti, pamatovali, jak milosrdný byl Pán k dětem lidským od stvoření Adama až do doby, kdy tyto věci obdržíte, a abyste o tom přemítali v srdci svém.

A až tyto věci obdržíte, chtěl bych vás nabádati, abyste se tázali Boha, Věčného Otce, ve jménu Krista, zda tyto věci nejsou pravdivé; a budete-li se tázati s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista, on vám projeví jejich pravdivost, mocí Ducha Svatého.

A mocí Ducha Svatého můžete znáti pravdu ohledně všech věcí.“

Moroniovo svědectví bylo zušlechtěno v osamění, září však světlem, které vede všechny generace k tomu, aby hledaly našeho Otce v nebi a Spasitele Ježíše Krista.

Další prorok z Knihy Mormonovy, Jákob, byl prověřen a posílen, když jako dítě zakoušel strasti a mnoho zármutku. Jeho otec Lehi ho však učil, že Bůh mu během jeho zkoušek bude žehnat.

„A viz, v dětství svém jsi vytrpěl strasti a mnoho smutku pro hrubost bratří svých.

Nicméně, Jákobe, prvorozený můj v pustině, ty znáš velikost Boha; a on posvětí strasti tvé ku prospěchu tvému.

Pročež, duše tvá bude požehnána, a ty budeš dlíti bezpečně s bratrem svým Nefim; a dny své prožiješ ve službě svému Bohu. Pročež, já vím, že jsi vykoupen pro spravedlivost Vykupitele svého; neboť jsi spatřil, že v plnosti času přijde, aby přinesl lidem spasení.“

Prorok Joseph Smith takové prověřování a posilování zažil, když byl v žaláři v Liberty. Prorok Joseph v hloubi svého utrpení zvolal:

„Ó Bože, kde jsi? …

Jak dlouho bude ruka Tvá zadržována?“

Pán v Josephově utrpení viděl posvěcující vliv toho, že v něm vytrval dobře, když Josephovi odpověděl:

„Synu můj, pokoj buď duši tvé; protivenství tvé a strasti tvé potrvají jen malou chvilku;

A potom, jestliže v tom vytrváš dobře, Bůh tě oslaví na výsosti; zvítězíš nad všemi nepřáteli svými.“

Největší příklad prověřování a posilování se odehrál prostřednictvím Spasitelova Usmíření. Spasitel na sebe vzal hříchy světa. Nesl naše bolesti a naše trápení. Vypil onen hořký kalich. Prokázal věrnost v každém okamžiku.

Ježíš Kristus nás díky svému slavnému Usmíření může v dobách zkoušek posilovat. Ví, jak nám pomoci, protože pocítil všechny těžkosti, které kdy ve smrtelnosti pocítíme my. „Vezme [na sebe] bolesti a nemoci lidu svého…, aby poznal podle těla, jak pomoci lidu svému podle slabostí jeho.“

Dozvídáme se, že se Spasitel, když byl v zahradě getsemanské, zeptal Otce, zda by od Něj tato zkouška mohla odejít – poté ale také řekl, že je-li to vůle Otce, tuto zkoušku podstoupí. Jinými slovy, i sám Spasitel na sebe vzal pochybnosti a nejistotu, ale měl víru ve svého Nebeského Otce.

Bratři a sestry, vaše prověřování a posilování se nemusí podobat tomu, jaké zakusili Moroni, Jákob nebo Prorok Joseph. Ale i to vaše přijde! Může přijít tiše, prostřednictvím zkoušek rodinného života. Může přijít prostřednictvím nemoci, zklamání, zármutku nebo osamění.

Svědčím vám o tom, že tyto chvíle nejsou důkazem toho, že by vás Pán opustil. Spíše jsou důkazem toho, že vás miluje natolik, aby vás zušlechťoval a posiloval. Činí vás dostatečně silnými na to, abyste unesli tíhu věčného života.

Zůstaneme-li ve své službě věrní, Pán nás bude zušlechťovat. Bude nás posilovat. A jednoho dne se ohlédneme zpět a uvidíme, že právě tyto zkoušky byly důkazem Jeho lásky. Uvidíme, že nás formoval, abychom byli schopni stát spolu s Ním ve slávě. Jak řekl Pánův apoštol Pavel na konci svého života: „Boj výborný bojoval jsem, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval.“

Svědčím o tom, že Bůh vás zná. Zná zkoušky, kterým čelíte. Je s vámi. Neopustí vás. Svědčím o tom, že Ježíš Kristus je Syn Boží. On je naší silou, naším Vykupitelem, naší nadějí. Budeme-li Mu důvěřovat, způsobí, že naše duchovní moc obstojí v každé zkoušce, kterou budeme povoláni podstoupit. O tom svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.