Konejte svůj díl práce celým svým srdcem

Má zkušenost s leteckým simulátorem byla důležitou připomínkou toho, že k tomu, aby se člověk v čemkoli zdokonalil – ať již v létání, veslování, šití, nebo ve znalostech – vyžaduje to důslednou sebekázeň a cvik.

Můžete strávit celé roky osvojováním si nějaké dovednosti nebo rozvíjením nějakého talentu. Můžete na tom pracovat tak usilovně, že se to pro vás stane druhou přirozeností. Pokud si však myslíte, že to znamená, že můžete přestat cvičit a studovat, pak znalosti a schopnosti, které jste kdysi tak pracně získali, postupně ztratíte.

To platí pro dovednosti, jako je učení se jazyku, hra na hudební nástroj nebo létání s dopravním letadlem. A platí to i pro snahu stát se učedníkem Krista.

Jednoduše řečeno, učednictví vyžaduje sebekázeň.

Není to jen jakési ledabylé úsilí a nedochází k tomu náhodou.

Víra v Ježíše Krista je dar, ale přijmout víru je vědomé rozhodnutí, které vyžaduje, abychom se k tomu zavázali „celou svou mocí, myslí a silou“. Je to něco, co děláme každý den. Každou hodinu. Vyžaduje to neustálé učení se a pevné odhodlání. Naše víra, naše oddanost Spasiteli, se stává silnější, když je zkoušena protivenstvím, kterému zde ve smrtelnosti čelíme. Je trvalá, protože ji neustále vyživujeme, aktivně ji uplatňujeme a nikdy to nevzdáváme.

Na druhou stranu, pokud víru a její přesvědčující moc nevyužíváme, stáváme se méně jistými ohledně toho, co jsme kdysi považovali za posvátné – méně sebejistými ohledně toho, o čem jsme kdysi věděli, že je to pravdivé.

Pokušení, která by nás dříve vůbec nelákala, nám začínají připadat méně odpudivá a více přitažlivá.

Oheň včerejšího svědectví nás dokáže hřát jen omezenou dobu. Aby hořel jasně, potřebuje být neustále vyživován.

V Novém zákoně učil Spasitel podobenství o pánovi, který každému ze svých služebníků svěřil posvátnou zodpovědnost – určitý obnos peněz nazývaných hřivny. Služebníci, kteří své hřivny pilně používali, je zhodnotili. Služebník, který svou hřivnu zakopal, o ni nakonec přišel.

Ponaučení? Bůh nám dává dary – znalosti, schopnosti, příležitosti – a přeje si, abychom je využívali a rozhojňovali, aby mohly žehnat nám i Jeho dalším dětem. To se však nestane, pokud tyto dary umístíme vysoko na polici jako trofej, kterou čas od času obdivujeme. Naše dary se zvětšují a znásobují pouze tehdy, když je používáme.

„Ale starší Uchtdorfe,“ mohli byste namítnout, „já žádné dary ani talenty nemám – přinejmenším žádné, které by byly tak hodnotné.“ Možná se díváte na druhé, jejichž dary jsou zjevné a působivé, a připadáte si ve srovnání s nimi docela obyčejní. Mohli byste se domnívat, že v předsmrtelné existenci, u onoho velkého švédského stolu s dary a talenty, jste toho měli na talíři žalostně málo – obzvláště ve srovnání s naloženými a přetékajícími talíři ostatních.

Ó, jak moc bych si přál, abych vás mohl obejmout a pomoci vám pochopit tuto velikou pravdu: Jste požehnaná bytost světla, duchovní dítě nekonečného Boha! A máte v sobě potenciál, který přesahuje vše, co si jen dokážete představit.

Jak pravil básník, na zemi přicházíte „s oblaky slávy“!

Příběh vašeho původu je božský, stejně jako vaše určení. Opustili jste nebe, abyste přišli sem, ale nebe nikdy neopustilo vás!

Jste všechno, jen ne obyčejní.

I vy máte dary!

V Nauce a smlouvách Bůh prohlásil:

„Je mnoho darů a každému člověku je dán dar Duchem Božím.

Některým je dán jeden a některým je dán jiný [a všem to může] býti ku prospěchu.“

Některé z našich darů jsou vyjmenovány v písmech. Mnohé nikoli.

Jak řekl prorok Moroni: „[Nepopírejte] dary Boží, neboť jsou mnohé; a pocházejí od téhož Boha.“ Mohou se projevovat různými způsoby, „ale je to tentýž Bůh, který působí všechno ve všech“.

Může být pravda, že naše duchovní dary nejsou vždy okázalé, ale to neznamená, že jsou méně důležité. Mohu se s vámi podělit o několik duchovních darů, kterých si všímám u mnoha členů po celém světě? Zamyslete se, zda vy sami nejste požehnáni jedním nebo více z následujících darů:

• projevování soucitu;

• všímání si lidí, kteří jsou přehlíženi;

• nacházení důvodů k radosti;

• schopnost být mírotvorcem;

• všímání si malých zázraků;

• schopnost upřímně pochválit;

• schopnost odpouštět;

• schopnost činit pokání;

• vytrvalost;

• vysvětlování věcí jednoduše;

• schopnost rozumět si s dětmi;

• podporování církevních vedoucích;

• pomáhání druhým pociťovat sounáležitost.

Na talentové přehlídce sboru tyto dary nejspíš neuvidíte. Ale doufám, že dokážete rozpoznat, jak drahocenné jsou pro Pánovo dílo a jak jste se možná svými dary dotkli jednoho z Božích dětí, požehnali mu, nebo ho dokonce zachránili. Pamatujte: „Malými a prostými věcmi se uskutečňují věci veliké.“

A tak každý z nás konejme svůj díl práce.

Milovaní bratři a sestry, drazí přátelé, modlím se o to, aby vám Duch pomohl rozpoznat dary a talenty, které vám Bůh dal. A potom je, podobně jako věrní služebníci v Pánově podobenství, rozhojňujme a zvelebujme.

Přijde den, kdy staneme před naším soucitným Otcem v nebi, abychom podali zprávu o svém správcovství. Bude chtít vědět, jak jsme naložili s dary, které nám dal – zejména jak jsme je využívali k tomu, abychom žehnali Jeho dětem. Bůh ví, kdo skutečně jsme a kým se máme stát, a proto má od nás vysoká očekávání.

Avšak neočekává od nás, že podnikneme něco velkolepého, hrdinského či nadlidského, abychom k tomu dospěli. Ve světě, který stvořil, dochází k růstu postupně a trpělivě – ale také vytrvale a neúprosně.

Pamatujte na to, že ten nadlidský díl práce již vykonal Ježíš Kristus, když překonal smrt a hřích.

Náš díl spočívá v následování Krista. Naším dílem je odvrátit se od hříchu, obrátit se ke Spasiteli a kráčet Jeho cestou, krok za krokem. Když tak budeme činit pilně a věrně, zbavíme se nakonec okovů nedokonalostí a chyb a budeme pomalu vytříbeni, až přijde onen dokonalý den, kdy budeme v Kristu zdokonaleni.

Požehnání jsou na dosah. Zaslíbení se naplňují. Dveře jsou otevřené dokořán. Je na nás, zda vstoupíme a začneme.

Začátek může být nepatrný. Ale to je v pořádku.

Tam, kde je víra slabá, začněte s nadějí v Krista Ježíše a v Jeho moc očišťovat a zušlechťovat.

Náš Otec nás žádá, abychom k této zkoušce víry a učednictví nepřistupovali jako ledabylí turisté, ale jako bezvýhradně věřící, kteří opouštějí Babylon a svým srdcem, myslí i kroky míří k Sionu.

Víme, že naše úsilí nás samo o sobě nemůže učinit celestiálními. Může nás však učinit oddanými a věrnými Ježíši Kristu a On nás může učinit celestiálními.

Díky našemu milovanému Spasiteli neexistuje nic takového jako situace, v níž nelze vyhrát. Pokud vložíme naději a víru v Něj, máme vítězství jisté. Slibuje nám přístup ke své síle, své moci a své hojné milosti. Krok za krokem, postupně, se budeme stále více přibližovat onomu velikému a dokonalému dni, kdy budeme žít s Ním a se svými blízkými ve věčné slávě.

Abychom toho dosáhli, musíme dnes a každý den konat svůj díl práce. Jsme vděční za kroky, které jsme podnikli včera, ale tím to nekončí. Víme, že máme před sebou ještě dlouhou cestu, ale nenecháme se tím odradit.

To je samotnou podstatou toho, kdo jsme – jakožto následovníci Krista.

Naléhavě a s požehnáním žádám každého člena Církve a každého, kdo si přeje být toho součástí, aby důvěřoval Spasiteli a zapojoval se, trpělivě a pilně, do konání svého dílu celým svým srdcem – aby vaše radost mohla být úplná a abyste jednoho dne obdrželi vše, co má Otec. O tom vydávám svědectví ve jménu Ježíše Krista, amen.