Jsou svými vlastními soudci

Prvořadým účelem Otcova plánu je poskytnout Jeho duchovním dětem příležitost obdržet fyzické tělo, učit se rozeznávat „dobro od zla“ prostřednictvím zkušeností ve smrtelnosti, duchovně růst a dosahovat věčného pokroku.

To, co Nauka a smlouvy nazývají mravní neboli morální svobodou jednání, je ústředním prvkem Božího plánu, jehož cílem je uskutečnit nesmrtelnost a věčný život Božích synů a dcer. Tato základní zásada je v písmech rovněž popsána jako svoboda jednání a svoboda volit si a jednat.

Samotný pojem „morální svoboda jednání“ je poučný. Synonymy slova „morální“ mohou být slova „dobrý“, „čestný“ či „ctnostný“. Synonymy slov svoboda jednání jsou slova „svoboda rozhodování“, „svoboda volby“ či „jednání bez omezování“. Morální svobodu jednání lze tudíž chápat jako schopnost a výsadu rozhodovat se a jednat sám za sebe způsobem, který je dobrý, čestný, ctnostný a upřímný.

Mezi to, co Bůh stvořil, patří „jak to, co působí, tak to, na co je působeno“. A morální svoboda jednání je božsky určená „moc nezávislého jednání“, která nás, jakožto Boží děti, uschopňuje k tomu, abychom jednali sami za sebe, a nebyli jen objektem, na který je působeno.

Země byla stvořena jako místo, kde mohou být děti Nebeského Otce zkoušeny, aby se vidělo, „budou-li činiti všechny věci, jež jim Pán, jejich Bůh, přikáže“. Prvořadým účelem Stvoření a naší smrtelné existence je poskytnout nám příležitost jednat a stát se tím, čím nás Pán vyzývá, abychom se stali.

Pán učil Enocha:

„Viz tyto bratří své; jsou dílem mých vlastních rukou, a já jsem jim dal poznání jejich v onen den, kdy jsem je stvořil; a v zahradě Eden jsem dal člověku svobodu jednání;

A bratřím tvým jsem řekl, a také jsem jim dal přikázání, že mají milovati jeden druhého a že si mají vyvoliti mne, Otce svého.“

Základním účelem používání svobody jednání je mít se navzájem rádi a vyvolit si Boha. A tyto dva účely jsou přesně v souladu s prvním a druhým velikým přikázáním milovat Boha celým svým srdcem, duší a myslí a milovat svého bližního jako sebe samého.

Uvědomte si, že je nám přikázáno – ne že nás někdo pouze nabádá nebo nám radí, ale je nám přikázáno – abychom používali svobodu jednání k tomu, abychom měli jeden druhého rádi a zvolili si Boha. Dovolte mi naznačit, že v písmech ono blíže určující slovo „mravní“ nebo „morální“ není jen přídavným jménem, ale možná i božským pokynem, jak máme svobodu jednání používat.

Ne nadarmo se naše známá náboženská píseň jmenuje „Správně zvol“. Morální svobodou jednání jsme nebyli požehnáni proto, abychom si mohli dělat cokoli, kdykoli se nám to zachce. V souladu s Otcovým plánem jsme obdrželi morální svobodu jednání spíše k tomu, abychom vyhledávali věčnou pravdu a jednali podle ní. Zatímco „[jednáme] sami za sebe“, máme být horlivě zaměstnáni v dobrých věcech, „konati mnoho věcí ze své vlastní svobodné vůle a uskutečňovati mnoho spravedlivosti“.

Věčný význam morální svobody jednání je zdůrazněn v popisu předsmrtelné rady v písmech. Lucifer se vzbouřil proti Otcovu plánu určenému Jeho dětem a snažil se zničit moc nezávislého jednání. Je příznačné, že ďáblův vzdor se zaměřoval přímo na zásadu morální svobody jednání.

Bůh vysvětlil: „Pročež, protože se Satan proti mně vzbouřil a snažil se zničiti svobodu jednání člověka, … způsobil [jsem], že byl svržen.“

Protivníkův sobecký plán spočíval v tom, že Božím dětem odejme možnost stát se lidmi, kteří „jednají sami za sebe“ a dokáží jednat spravedlivě. Jeho záměrem bylo to, aby se děti Nebeského Otce staly objekty, na které by bylo možné pouze působit.

President Dallin H. Oaks zdůraznil, že evangelium Ježíše Krista nás vyzývá k tomu, abychom něco poznali a také abychom se prostřednictvím spravedlivého používání morální svobody jednání něčím stali. Řekl:

„Mnoho veršů z Bible i z novodobých písem mluví o posledním soudu, při němž budou všichni lidé odměněni podle svých skutků nebo skutků či tužeb svého srdce. Jiné verše z písem však toto rozvádějí tak, že zmiňují, že budeme souzeni podle stavu, kterého dosáhneme.

Prorok Nefi popisuje poslední soud z hlediska toho, čím jsme se stali: ‚A jestliže jejich skutky byly špinavost, musejí nezbytně býti špinaví; a jestliže jsou špinaví, pak nezbytně nemohou dlíti v království Božím.‘ [1. Nefi 15:33; zvýraznění přidáno.] Moroni prohlašuje: ‚Ten, kdo je špinavý, bude špinavý nadále; a ten, kdo je spravedlivý, bude spravedlivý nadále.‘ [Mormon 9:14; zvýraznění přidáno.]“

President Oaks pokračoval: „Na základě tohoto učení docházíme k závěru, že poslední soud není pouze ohodnocení celkového součtu dobrých a zlých skutků – toho, co jsme učinili. Je to potvrzení konečného účinku našich skutků a myšlenek – toho, čím jsme se stali.“

Samotné naše skutky a přání nás nespasí a ani spasit nemohou. „Po všem, co my můžeme učiniti“, jsme smířeni s Bohem pouze milosrdenstvím a milostí dostupnými díky Spasitelově nekonečné a věčné smírné oběti.

Alma řekl: „Začněte věřiti v Syna Božího, že přijde, aby vykoupil lid svůj, a že bude trpěti a zemře, aby usmířil hříchy jejich; a že opět vstane z mrtvých, což uskuteční vzkříšení, takže všichni lidé stanou před ním, aby byli souzeni posledního a soudného dne podle skutků svých.“

„Věříme, že skrze usmíření Kristovo může býti spaseno veškeré lidstvo, skrze poslušnost zákonů a obřadů evangelia.“ Jak vděční máme být za to, že naše hříchy a zlovolné skutky nebudou svědčit proti nám, budeme-li skutečně „znovuzrozeni“, budeme-li uplatňovat víru ve Vykupitele, činit pokání s upřímností srdce a s „opravdovým záměrem“ a vytrváme-li „do konce“!

Mnozí z nás možná očekávají, že až budeme stát před stolcem Věčného soudce, bude se to podobat řízení u světského soudu. Předsedat mu bude soudce. Budou předloženy důkazy. Bude vynesen rozsudek. A my budeme pravděpodobně nejistí a budeme mít strach, dokud se nedozvíme konečný výsledek. Domnívám se však, že takováto charakteristika je nesprávná.

Obavy, které často prožíváme ve smrtelnosti, se liší od toho, co písma popisují jako zbožnou bázeň nebo „bázeň Páně“, ale zároveň s nimi i souvisejí. Na rozdíl od světského strachu, který je zdrojem neklidu a úzkosti, přivolává zbožná bázeň do našeho života klid, ujištění a důvěru.

Spravedlivá bázeň se skládá z hlubokého pocitu vážnosti a úcty k Pánu Ježíši Kristu; z poslušnosti Jeho přikázání; a z očekávání, že On vykoná poslední soud a spravedlnost. Zbožná bázeň proto pramení ze správného porozumění božské podstatě a poslání Vykupitele, z ochoty podřídit svou vůli té Jeho a z poznání, že každý muž a každá žena se budou v soudný den zodpovídat ze svých přání, myšlenek, slov a činů, které provázely jejich smrtelný život.

Bázeň Páně není zdráhavou obavou z toho, že přijdeme do Jeho přítomnosti a budeme souzeni. Spíše je to vyhlídka na to, že nakonec ohledně sebe přijmeme věci tak, „jak skutečně jsou“ a „jak skutečně budou“.

Všichni lidé, kteří kdy žili, kteří nyní žijí a kteří ještě budou žít na zemi, „budou předvedeni, aby stáli před [stolcem Božím], aby byli Bohem souzeni podle skutků svých, ať byly dobré, nebo ať byly zlé“.

Pokud jsme toužili po spravedlivosti a naše skutky byly dobré – což znamená, že jsme uplatňovali víru v Ježíše Krista, uzavřeli a dodržovali smlouvy s Bohem a činili pokání z hříchů – pak pro nás bude soudný stolec příjemný. Jak prohlásil Enos, budeme „státi před [Vykupitelem]; pak s potěšením [uvidíme] jeho tvář“. A posledního dne budeme odměněni spravedlivostí.

Naopak, pokud naše přání byla zlá a naše skutky zlovolné, pak na nás bude soudný stolec působit hrozivě. Budeme mít „dokonalou znalost“, „jasnou vzpomínku“ a pronikavý pocit své vlastní viny. „Neodvážíme [se] vzhlédnouti k Bohu svému; a byli bychom raději, kdybychom mohli přikázati skalám a horám, aby na nás padly a ukryly nás před přítomností jeho.“ A posledního dne budeme „míti svou odměnu zla“.

V konečném důsledku jsme tedy svými vlastními soudci. Nikdo nám nebude muset říkat, kam máme jít. V Pánově přítomnosti přijmeme to, čím jsme se rozhodli ve smrtelnosti stát, a sami budeme vědět, kde máme být ve věčnosti.

Porozumění tomu, že poslední soud může být příjemný, není požehnáním vyhrazeným pouze pro Moroniho.

Alma popsal zaslíbená požehnání, která jsou dostupná každému oddanému učedníkovi Spasitele. Řekl:

„Význam slova znovuzřízení je opět přivésti zpět zlo ke zlu nebo tělesné k tělesnému nebo ďábelské k ďábelskému – dobro k tomu, co je dobré; spravedlné k tomu, co je spravedlné; správné k tomu, co je správné; milosrdné k tomu, co je milosrdné. …

Jednej správně, suď spravedlivě a čiň dobro neustále; a jestliže budeš všechny tyto věci činiti, pak obdržíš odměnu svou; ano, bude ti opět navráceno milosrdenství; bude ti opět navrácena spravedlnost; bude ti opět navrácen spravedlivý soud; a bude ti opět odměněno dobrem.“

S radostí svědčím o tom, že Ježíš Kristus je náš žijící Spasitel. Almův slib je pravdivý a vztahuje se na vás i na mne – dnes, zítra i po celou věčnost. O tom svědčím v posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen.