Poznejte, kdo skutečně jste
Náš život se bez ohledu na to, kde se na cestě učednictví nacházíme, zásadně změní, pokud lépe porozumíme tomu, kdo skutečně jsme.
Naše dcera měla před několika lety na misii výjimečný zážitek. S jejím souhlasem se s vámi podělím o úryvek z toho, co nám ten týden napsala:
„Včera nás jedna navracející se členka požádala, abychom ji co nejdříve navštívily. Když jsme tam dorazily, našly jsme ji na podlaze, jak nekontrolovatelně vzlyká. Přes slzy jsme se dozvěděly, že přišla o práci, že ji vystěhují z bytu a že se opět stane bezdomovkyní.“
Dcera pokračovala: „Začala jsem horečně hledat v písmech a snažila se najít něco – cokoli – co by jí pomohlo. Zatímco jsem hledala dokonalý verš, pomyslela jsem si: ‚Co to dělám? Tímto by se Kristus nezabýval. Není to problém, který bych dokázala vyřešit, ale toto je doslovná dcera Boží, která potřebuje moji pomoc.‘ A tak jsem písma zavřela, poklekla vedle ní a držela ji v objetí, zatímco jsme spolu plakaly, dokud nebyla připravena vstát a této zkoušce čelit.“
Naše dcera se této ženě poté, co byla utěšena, snažila prostřednictvím písem pomoci porozumět tomu, že má božskou hodnotu, a učit ji jedné z nejzákladnějších pravd naší existence – že jsme milovaní synové a dcery Boha, který s námi dokonale soucítí, když trpíme, a je připraven nám pomoci se vzchopit.
Je pozoruhodné, že prvním bodem nauky, které naši misionáři učí, je to, že Bůh je náš milující Nebeský Otec. Každá další pravda staví na základním pochopení toho, kdo skutečně jsme.
Susan H. Porterová, generální presidentka Primárek, učila: „Když víte a chápete, jak bezpodmínečně jste jakožto děti Boží milováni, vše se tím mění. Mění se to, jak vnímáte sebe samé, když uděláte chybu. Mění se to, jak se cítíte, když přicházejí těžkosti. Mění se to, jak pohlížíte na Boží přikázání. Mění se to, jak pohlížíte na druhé a na svou schopnost něco změnit.“
Tuto změnu můžeme vidět, když čteme o zážitku, který měl Mojžíš, když mluvil s Bohem tváří v tvář. Během tohoto rozhovoru Bůh Mojžíše opakovaně učil o jeho božském původu slovy: „Mojžíši, ty jsi syn můj.“ Bůh vysvětlil, že Mojžíš je v podobenství Jeho Jednorozeného. Mojžíš jasně porozuměl tomu, kdo je, že má vykonat určité dílo a že má milujícího Nebeského Otce.
Po této zkušenosti Mojžíše přišel pokoušet protivník a ihned ho oslovil slovy: „Mojžíši, synu člověka.“ Jedná se o běžný a nebezpečný nástroj v arzenálu protivníka. Zatímco nám Nebeský Otec neustále a láskyplně připomíná, že jsme Jeho děti, protivník se nás bude vždy snažit definovat podle našich slabostí. Mojžíš však již věděl, že je více než jen „syn člověka“. A tak Satanovi řekl: „Kdo jsi? Neboť viz, já jsem syn Boží.“ A podobně, když čelíme těžkostem smrtelného života nebo máme pocit, že se nás někdo snaží definovat podle našich slabostí, musíme si být pevně vědomi toho, kdo skutečně jsme. Potvrzení musíme hledat po vertikále, a ne v horizontální rovině. A budeme-li tak činit, budeme i my moci směle prohlásit: „Já jsem dítě Boží.“
Náš milovaný president Russell M. Nelson na celosvětovém zasvěcujícím shromáždění pro mladé dospělé učil: „Kdo tedy jste? Zaprvé a především jste děti Boží, děti smlouvy a učedníci Ježíše Krista. Když tyto pravdy přijmete, Nebeský Otec vám pomůže dosáhnout konečného cíle, kterým je žít na věky v Jeho svaté přítomnosti.“
Není náhodou, že v pravděpodobně nejopakovanějším verši z písem nám Bůh připomíná náš vztah k Němu. Ze všech jmen, kterými by mohl být v modlitbě svátosti označen, si přeje být oslovován: „Bože, Věčný Otče.“
Když skutečně poznáme, kdo jsme, budeme silněji věřit tomu, že náš milující Nebeský Otec pro nás připravil plán, abychom se k Němu mohli vrátit a znovu s Ním žít. Starší Patrick Kearon učil: „Nádherný plán našeho Otce, Jeho báječný plán, je určen k tomu, aby vás přivedl domů, nikoli aby vás nevpustil dovnitř. … Bůh se vás neúnavně snaží získat.“ Zamyslete se nad tím na okamžik – náš všemocný a milující Otec „se vás neúnavně snaží získat“.
Náš život se bez ohledu na to, kde se na cestě učednictví nacházíme, zásadně změní, pokud lépe porozumíme tomu, kdo skutečně jsme. Dovolte mi navrhnout dva způsoby, jak můžeme tuto znalost prohloubit.
Zaprvé – modlitba
Spasitel byl na počátku své služby ve smrtelnosti veden do pustiny, „aby byl s Bohem“. Možná bychom měli změnit svůj přístup a místo pouhého odříkávání modliteb věnovat dostatek času tomu, abychom každý den skutečně rozmlouvali a „[byli] s Bohem“.
Zjistil jsem, že kvalita mých modliteb se zlepšuje, když se na rozmluvu se svým Otcem několik minut připravuji. Písma dokládají, že tento vzor skutečně funguje. Ať už šlo o Josepha Smitha; Nefiho, syna Helamanova; nebo Enose, všichni před svou zaznamenanou rozmluvou s Bohem nějakým způsobem přemítali či rozjímali. Enos řekl, že jeho duše hladověla, když mu slova jeho otce pronikla hluboko do srdce. Každý z těchto příkladů nás učí tomu, že je třeba, abychom se denně duchovně připravovali na chvíle, kdy „[budeme] s Bohem“.
Nefitům Spasitel řekl: „Když se modlíš, vejdi do komůrky své, a když jsi zavřel dveře své, modli se k Otci svému.“
Ať už jde o komůrku, nebo ložnici, zásadou je najít si místo, kde můžete být o samotě a modlit se, nechat svou duši ztišit a vnímat nabádání tichého a jemného hlasu. Připravit se můžeme tím, že budeme přemítat o tom, za co jsme vděční, a o otázkách či obavách, se kterými bychom se na Otce rádi obrátili. Máme se snažit nemodlit mechanicky, ale mluvit s Otcem, a pokud možno nahlas.
Uvědomuji si, že v chaosu života, kdy zápasíme s batolaty nebo spěcháme z jedné schůzky na druhou, si možná nemůžeme dovolit luxus tiché komůrky a důkladné přípravy – ale tyto tiché, rychlé a naléhavé modlitby mohou mít mnohem větší význam, pokud se ještě předtím během dne budeme snažit „[být] s Bohem“.
Někteří lidé se možná již delší dobu nemodlí nebo jsou tací, kteří nemají pocit, že jejich modlitby bývají vyslyšeny. Ručím vám za to, že Nebeský Otec vás zná, má vás rád a chce vám naslouchat. Přeje si s vámi rozmlouvat. Přeje si, abyste pamatovali na to, kdo jste.
Starší Jeffrey R. Holland nedávno učil: „Jakkoli často se modlíte, modlete se častěji. Jakkoli usilovně se modlíte, modlete se ještě usilovněji.“
Kromě častějších a vroucnějších modliteb může naši mysl pomáhat připravovat na přijímání zjevení každodenní studium Knihy Mormonovy a uctívání Boha v chrámu. Když se budeme snažit prohlubovat své rozmluvy s Nebeským Otcem, bude nám žehnat, abychom silněji vnímali, že jsme Jeho děti.
Zadruhé – poznejte, že Ježíš je Kristus
Největším projevem lásky, kterou k nám, svým dětem, Nebeský Otec chová, je skutečnost, že poslal svého Syna, našeho osobního Spasitele, aby nám pomohl vrátit se domů. Proto Spasitele musíme poznat.
Před lety, když jsem sloužil jako president kůlu, jsem odeslal doporučení, aby jistý bratr sloužil jako chrámový obřadní pracovník. Poté, co jsem mu řekl, jak úžasným pracovníkem bude, jsem nedopatřením stiskl tlačítko „neschváleno“, čímž jsem doporučení odeslal. Po neúspěšném pokusu vrátit se o krok zpět jsem zavolal presidentovi chrámu a řekl mu: „Udělal jsem hroznou chybu.“ Tento dobrý president chrámu bez váhání odpověděl: „Presidente Eyre, neexistuje nic, co jste udělal, co by nemohlo být odpuštěno a nakonec napraveno.“ Jak úžasná pravda! Ježíš Kristus má vskutku „moc ke spasení“.
V roce 2019 došlo k zásadní změně v otázkách pro získání chrámového doporučení. V minulosti se jedna otázka týkala toho, zda máte svědectví o roli Ježíše Krista jako Spasitele a Vykupitele. Nyní zní, zda máte svědectví o Jeho roli jako vašeho Spasitele a Vykupitele. Usmíření Ježíše Krista nefunguje jen pro druhé; funguje i pro vás a pro mne. On je můj Spasitel. Je to váš Spasitel. Každého jednotlivě. Jedině díky Němu se vy i já můžeme vrátit k našemu Otci.
A tak Jej, bratři a sestry, hledejme. Studujme Jeho božský vztah k Otci a ke každému z nás. Prožívejme píseň vykupitelské lásky, která přichází osobně ke každému z nás prostřednictvím našeho Vykupitele, když činíme pokání. Když poznáme „toho, který má moc ke spasení“, porozumíme tomu, že my jakožto děti Boží, jsme Jeho radostí – tím, na co se nejvíce zaměřuje – a že každý z nás vskutku stojí za to, aby byl spasen.
Svědčím o tom, že máme milujícího Nebeského Otce. Když tuto věčnou pravdu poznáme prostřednictvím mocné modlitby, osobního zjevení a toho, že budeme přicházet k Ježíši Kristu, budeme moci nyní a vždy směle prohlašovat: „Jsem dítě Boží.“ Ve jménu Ježíše Krista, amen.