Vezměte na sebe jméno Ježíše Krista

V roce 2018 byla na Utažské univerzitě zřízena zvláštní profesura s názvem „Předsednické křeslo Dr. Russella M. Nelsona a Dantzel W. Nelsonové v oboru kardiothorakální chirurgie“ – kardio znamená „srdeční“ a thorakální znamená „hrudní“. Byla zřízena na počest význačné práce presidenta Nelsona jakožto kardiochirurga a podpory, které se mu dostávalo od jeho zesnulé manželky Dantzel. Tato profesura byla hrazena z fondu, který měl pokračovat i do budoucna. Kandidát vybraný pro tento typ prestižní profesury obdrží ocenění, příspěvek na mzdu a finanční prostředky na výzkum.

Prvním chirurgem, který byl pro tuto profesorskou pozici vybrán, byl Dr. Craig H. Selzman, zkušený kardiochirurg, který není členem naší Církve. Na slavnostním ceremoniálu udělení profesury Dr. Selzmanovi bylo přítomno mnoho významných hostů, včetně presidenta Nelsona a jeho manželky, sestry Wendy W. Nelsonové. President Nelson hovořil na tomto setkání o své průkopnické chirurgické kariéře skromně.

Poté se Dr. Selzman podělil o to, co pro něj znamená být jmenován na tento profesorský post. Vyprávěl o tom, jak čtyři dny předtím, po dlouhém dni na operačním sále, zjistil, že jeden z jeho pacientů se musí vrátit na sál. Dr. Selzman byl unavený a rozladěný, protože věděl, že bude muset strávit další noc v nemocnici.

Toho večera vedl Dr. Selzman sám se sebou rozhovor, který mu změnil život. V jedné chvíli si pomyslel: „V pátek získám profesuru pojmenovanou po Dr. Nelsonovi. Ten byl vždy znám jako někdo, kdo drží své emoce na uzdě, ke každému se chová s úctou a nikdy neztrácí nervy. Když teď bude moje jméno spojováno s tím jeho, musím se snažit být více jako on.“ Dr. Selzman byl již tehdy velmi pozorný chirurg. Ale přál si být ještě lepší.

V minulosti si chirurgický tým Dr. Selzmana možná mohl všímat jeho únavy a frustrace, protože se mohly projevovat v jeho chování a tónu hlasu. Ale onoho večera na operačním sále Dr. Selzman svědomitě usiloval o to, aby byl obzvláště nápomocný svému týmu a měl pro něj pochopení. Seznal, že to funguje, a rozhodl se, že se bude i nadále snažit ve větší míře podobat Dr. Nelsonovi.

O pět let později daroval president Nelson své profesní dokumenty a publikace Utažské univerzitě. Hodnostáři univerzity se sešli, aby presidentu Nelsonovi oficiálně poděkovali. Na tomto setkání znovu vystoupil i Dr. Selzman. S odkazem na iniciály presidenta Nelsona, RMN, řekl: „Na oddělení kardiochirurgie Utažské univerzity nyní vládne étos ‚RMN‘.“

Dr. Selzman vysvětlil svůj postup v náročných situacích: „Dělám to, co nyní učíme naše stážisty: Soustřeďte se, povzneste se nad to a dělejte to nejlepší, co umíte. Tento étos v nás žije každý den. Každému členovi oddělení a každému novému stážistovi dáváme odznáček. Ve spodní části odznáčku jsou písmena ‚RMN‘. Étos RMN je základem našeho klinického dohledu; učíme mu všechny.“ Dr. Selzman záměrně pracoval na zlepšení svých dřívějších postojů a ambicí, protože jeho jméno mělo nyní být spojováno se jménem presidenta Nelsona.

Na základě těchto několika událostí spojených s Dr. Selzmanem jsem se sám sebe zeptal: „Jak jsem se změnil od té doby, co jsem spojil své jméno se jménem Ježíše Krista? Osvojil jsem si díky tomu křesťanský étos? Snažím se skutečně stávat lepším a více takovým, jako je On?“

V příběhu Dr. Selzmana můžeme vidět přinejmenším pět paralel s procesem, kdy na sebe bereme jméno Ježíše Krista. Ačkoli tento proces začíná křtem, nebude dokončen, dokud nebudeme čistší a svatější a dokud se nestaneme více takovými, jako je On.

První paralelou je ztotožnění se. Jmenování Dr. Selzmana do Nelsonovy profesury spojilo jeho jméno se jménem presidenta Nelsona a Dr. Selzman se začal s presidentem Nelsonem ztotožňovat. Když na sebe bereme jméno Ježíše Krista, spojujeme své jméno s tím Jeho. Ztotožňujeme se s Ním. S radostí se stáváme známými jako křesťané. Vážíme si Spasitele a směle se k Němu hlásíme, abychom byli považováni za Jeho.

Se ztotožňováním úzce souvisí další paralela – pamatování. Když Dr. Selzman vejde do své kanceláře, jeho oči spočinou na medailonu, který dostal, když byl jmenován do Nelsonovy profesury. Tento medailon mu každý den připomíná étos RMN. V našem případě nám každotýdenní přijímání svátosti pomáhá pamatovat na Ježíše Krista po celý týden. Když přijímáme svátost, činíme tak na památku ceny, kterou zaplatil, aby nás vykoupil. Znovu uzavíráme smlouvu, že na Něj budeme pamatovat a že budeme uznávat Jeho velikost a vážit si Jeho dobrotivosti. Opakovaně si připomínáme, že jedině v Jeho milosti a jejím prostřednictvím jsme spaseni od fyzické a duchovní smrti.

Pamatovat znamená řídit se radou, kterou dal prorok Alma v Knize Mormonově. „Nechť veškerá konání [naše] jsou pro Pána, a ať [jdeme] kamkoli, nechť je to v Pánu; … nechť veškeré myšlenky [naše] směřují k Pánu; … [a] nechť náklonnost srdce [našeho] ulpí na Pánovi na věky.“ I když jsme zaneprázdněni jinými záležitostmi, stále na Něj myslíme, stejně jako si pamatujeme své jméno, bez ohledu na to, čím jiným se zaobíráme.

Důsledkem toho, že pamatujeme na to, co pro nás Spasitel vykonal, je třetí paralela – napodobování. Dr. Selzman začal napodobovat presidenta Nelsona a étos RMN. Jsem přesvědčen, že étos presidenta Nelsona je jednoduše projevem jeho celoživotního učednictví ve vztahu k Ježíši Kristu. Čím více se ztotožňujeme s Ježíšem Kristem a pamatujeme na Něj, tím více si přejeme být takovými, jako je On. Jakožto Jeho učedníci se měníme k lepšímu, když se na Něj zaměřujeme – tím více, než když se zaměřujeme sami na sebe. Snažíme se stát takovými, jako je On, a usilujeme o to, abychom byli požehnáni Jeho vlastnostmi. Vroucně se modlíme o to, aby nás naplňovala pravá láska, čistá láska Kristova.

Jak president Nelson učil v dubnu: „Když se pravá láska stane součástí naší přirozenosti, ztratíme nutkání druhé ponižovat. Přestaneme druhé soudit. Budeme pociťovat pravou lásku k lidem ze všech společenských vrstev. Pravá láska vůči všem… je nezbytná pro náš pokrok. Pravá láska je základem božského charakteru.“ Vedle pravé lásky usilujeme i o další duchovní dary od Spasitele, které pak zušlechťujeme… a rozvíjíme, a to včetně darů bezúhonnosti, trpělivosti a píle.

Napodobování Ježíše Krista nás přivádí ke čtvrté paralele – k dosažení souladu s Jeho záměry. Přidáváme se k Němu v práci na Jeho díle. Jako chirurg Dr. Nelson učil, léčil, zkoumal a bádal. Odznáček používaný na oddělení Dr. Selzmana zdůrazňuje tyto snahy tím, že obsahuje i slova učit, léčit a objevovat. V našem případě to, že na sebe bereme jméno Ježíše Krista, zahrnuje i to, že ochotně, vědomě a nadšeně uvádíme své cíle do souladu s těmi Jeho. V práci na Jeho díle se k Němu přidáváme prostřednictvím lásky, sdílení a vyzývání. V práci na Jeho díle se k Němu přidáváme tím, že sloužíme druhým, zvláště těm, kteří jsou zranitelní, a těm, kteří jsou zranění, otřesení či zdrcení kvůli svým pozemským zkušenostem.

Jméno Ježíše Krista na sebe tedy v plnější míře bereme tím, že se s Ním ztotožňujeme, že na Něj pamatujeme, že Ho napodobujeme a že jsme s Ním v souladu. Když se věnujeme těmto čtyřem zásadám, přivádí nás to k páté paralele – k posílení schopností. Získáváme ve svém životě přístup k Boží moci a požehnáním. Nelsonova profesura přinesla Dr. Selzmanovi uznání a podpůrné finanční prostředky, které využívá k tomu, aby změnil atmosféru ve svém oddělení. Toto „obdarování mocí“ používá k tomu, aby pomáhal druhým. Podobně i nám, když na sebe bereme jméno Spasitele, Nebeský Otec žehná svou mocí, aby nám pomáhal naplňovat naše poslání ve smrtelnosti.

Když uzavíráme další smlouvy s Bohem, bereme na sebe v plnější míře jméno Ježíše Krista. V důsledku toho nám Bůh ve větší míře žehná svou mocí. Jak učil president Nelson: „Každý člověk, který uzavírá smlouvy v křtitelnici a v chrámu – a dodržuje je – má větší přístup k moci Ježíše Krista. … Odměnou za dodržování smluv s Bohem je nebeská moc…, která nás posiluje, abychom lépe odolávali zkouškám, pokušením a zármutkům.“

Stáváme se duchovně vnímavějšími. Máme více odvahy postavit se zdánlivě beznadějným okolnostem. Jsme více posilováni v odhodlání následovat Ježíše Krista. A když se dopustíme přestupku, rychleji činíme pokání a navracíme se k Spasiteli. Stáváme se lepšími ve sdílení Jeho evangelia s Jeho mocí a pravomocí. Pomáháme potřebným, přičemž k nim jsme méně kritičtí, mnohem méně kritičtí. Udržujeme si odpuštění hříchů. Pociťujeme větší pokoj a jsme veselejší, protože se můžeme neustále radovat. Kolem nás bude Jeho sláva a budou o nás pečovat Jeho andělé.

Spasitel nás vyzývá: „[Přijďte] k Otci ve jménu mém a v příhodném čase [obdržíte] z plnosti jeho.“ Naléhavě vás žádám, abyste tak učinili. Přijďte k našemu Nebeskému Otci. Vezměte na sebe jméno Ježíše Krista. Ztotožněte se s Ním. Vždy na Něj pamatujte. Snažte se být jako On. Přidejte se k Němu v práci na Jeho díle. Přijímejte ve svém životě Jeho moc a požehnání. Vyryjte si Jeho jméno do srdce – ochotně a záměrně. Díky tomu získáte své „postavení“ před Bohem a nárok na to, aby se za vás Spasitel přimlouval. Stanete se oslaveným dědicem v království našeho Otce v nebi a spoludědicem s Jeho Prvorozeným, naším milovaným Spasitelem a Vykupitelem.

On žije. To vím zcela jistě. Miluje vás. Dal za vás svůj život. Vybízí vás, abyste Jeho prostřednictvím přišli k Otci. Ve jménu Ježíše Krista, amen.