Usměvavá tvář a vděčné srdce
To, jak jsou naši Svatí v Africe úžasní, je ještě zřejmější z toho, jak se vyrovnávají s těžkostmi, jež život přináší, a s požadavky rostoucí Církve.
Před více než rokem jsem byl uvolněn ze svého pověření v Předsednictvu Sedmdesáti, což byla změna, která se oznamovala zde na generální konferenci. Vzhledem k tomu, že mé jméno se četlo téměř zároveň se jmény generálních autorit, kterým byl udělen emeritní status, mnozí předpokládali, že svou službu končím i já. Po konferenci jsem obdržel mnoho zpráv, v nichž mi lidé vyjadřovali vděčnost a přáli vše nejlepší do další etapy mého života. Někteří mi dokonce nabízeli, že koupí můj dům v North Salt Lake. Bylo hezké vidět, že budu lidem chybět, a také vědět, že až budu končit, nebudeme mít problémy s prodejem našeho domu. Ale k tomu jsem ještě nedospěl.
Mé nové pověření mě i Monicu zavedlo do nádherné Afriky, kde Církev vzkvétá. Možnost sloužit mezi věrnými Svatými v území Afrika-jih a být svědkem lásky, kterou k nim Pán chová, je pro mě požehnáním. Je inspirující sledovat, jak vícegenerační rodiny z všemožných prostředí, včetně mnoha úspěšných a vzdělaných členů Církve, zasvěcují svůj čas a talenty službě druhým.
Zároveň – vzhledem k demografické struktuře dané oblasti – vstupuje do Církve mnoho lidí se skromnými prostředky a mění svůj život díky požehnáním pramenícím z věrnosti v placení desátku a díky vzdělávacím příležitostem, které Církev nabízí. Programy, jako je Succeed in School, EnglishConnect, BYU–Pathway Worldwide a Stálý vzdělávací fond, žehnají životu mnohých, a zvláště těch z dorůstající generace.
President James E. Faust kdysi uvedl: „Říká se, že tato Církev nutně nepřitahuje vynikající lidi, ale spíše proměňuje obyčejné lidi ve vynikající.“
To, jak jsou naši Svatí v Africe úžasní, je ještě zřejmější z toho, jak se vyrovnávají s těžkostmi, jež život přináší, a s požadavky rostoucí Církve. Vždy mají pozitivní přístup. Jsou výstižným ztělesněním známého výroku presidenta Russella M. Nelsona:
„Pocity radosti mají s naší životní situací společného jen málo, ale s tím, na co se v životě zaměřujeme, mají společné úplně všechno.
Když se v životě zaměřujeme na Boží plán spasení… a na Ježíše Krista a Jeho evangelium, můžeme pociťovat radost bez ohledu na to, co se v našem životě děje – nebo neděje.“
Afričtí Svatí nacházejí radost navzdory těžkostem. Zjistili, že náš vztah se Spasitelem nám umožňuje přistupovat k těžkostem s úsměvem na tváři a vděčným srdcem.
Dovolte mi, abych se podělil o několik svých zkušeností s těmito věrnými Svatými, kteří tuto zásadu dokládají, počínaje těmi z Mosambiku.
Mosambik
Před několika měsíci jsem předsedal konferenci jednoho rok starého kůlu, který má již deset jednotek. Více než 2 000 lidí zaplnilo malou kapli a tři stany, které byly postaveny venku. Presidentovi kůlu je 31 let, jeho manželce je 26 let a mají dvě malé děti. Tento president vede tento rostoucí a náročný kůl, aniž by si stěžoval – jen s úsměvem na tváři a vděčným srdcem.
Při pohovoru s tamním patriarchou jsem se dozvěděl, že jeho manželka je vážně nemocná a on má potíže zajistit jí péči. Poté, co jsme o této záležitosti diskutovali s presidentem kůlu, jsme oné ženě dali kněžské požehnání. Zeptal jsem se patriarchy, kolik patriarchálních požehnání průměrně udílí.
„Mezi osmi a deseti,“ řekl.
„Za měsíc?“ zeptal jsem se.
A on odvětil: „Za týden!“ Řekl jsem mu, že dělat jich každý víkend tolik není moudré.
„Starší Godoyi,“ odvětil, „lidé stále přicházejí každý týden, včetně nových členů a mnoha mladých.“ A opět žádné stížnosti – jen usměvavá tvář a vděčné srdce.
Po sobotním večerním zasedání konference kůlu jsem si cestou do hotelu všiml lidí, kteří pozdě večer nakupovali u silnice potraviny. Zeptal jsem se řidiče, proč to dělají teď, když je taková tma, a ne za denního světla. Odpověděl, že přes den pracují, aby měli peníze a mohli si nakoupit později.
„Aha, dneska pracovali, aby se mohli zítra najíst,“ řekl jsem.
Ale on mě opravil: „Ne, oni přes den pracovali, aby se mohli najíst dnes večer.“ Doufal jsem, že naši členové by na tom mohli snad být lépe, ale řidič mě ujistil, že mnozí v této části země čelí podobným těžkostem. Druhý den dopoledne, během nedělního zasedání, když jsem si byl nově vědom jejich situace, na mě jejich usměvavé tváře a vděčná srdce zapůsobily ještě více.
Zambie
Cestou na jedno nedělní shromáždění jsme s presidentem kůlu uviděli manželský pár, jak kráčí po silnici s miminkem a dvěma malými dětmi. Zastavili jsme, abychom jim nabídli svezení. Překvapilo je to a potěšilo. Když jsem se zeptal, jak daleko to mají pěšky do kaple, otec odpověděl, že to může trvat 45 minut až hodinu, podle toho, jak rychle jdou děti. Každou neděli se vydávali na cestu tam a zpět, aniž by si stěžovali – jen s usměvavou tváří a vděčným srdcem.
Malawi
Jednu neděli před konferencí kůlu jsem navštívil dvě odbočky, které jako sborové domy využívají státní školy. Skromné a prosté poměry v budovách, které postrádaly i základní vybavení, mě šokovaly. Když jsem se tam setkal s několika členy, chtěl jsem se omluvit za nevyhovující podmínky v jejich sborovém domě, ale oni byli rádi, že mají v okolí místo, kde se mohou shromažďovat, a ušetřit si tak obvyklou dlouhou cestu pěšky. A opět nebyly žádné stížnosti – jen usměvavé tváře a vděčná srdce.
Zimbabwe
Po sobotním školení vedoucích mě president kůlu vzal na nedělní bohoslužby, které se konaly v pronajatém domě. Účastnilo se jich 240 lidí. Biskup pak představil deset nových členů, kteří se dali onoho týdne pokřtít. Účastníci se rozdělili do dvou malých místností a někteří členové také seděli venku před budovou a sledovali shromáždění okny a dveřmi. A opět nebyly žádné stížnosti – jen usměvavé tváře a vděčná srdce.
Lesotho
Navštívil jsem tuto krásnou malou zemi, známou také jako „království hor“, abych zjistil, jak se jeden církevní okrsek připravuje na to, aby se stal kůlem. Po sobotě plné různých setkání jsem se zúčastnil nedělní bohoslužby jedné z tamních odboček, která se konala v pronajatém domě. Místnost, kde se žehnala svátost, byla přeplněná lidmi a další stáli přede dveřmi, aby mohli svátost přijmout. Řekl jsem presidentovi oné odbočky, že potřebuje větší dům. K mému překvapení mi sdělil, že to je jen polovina členů. Ta druhá polovina půjde na druhé shromáždění svátosti po druhé hodině. A opět nebyly žádné stížnosti – jen usměvavé tváře a vděčná srdce.
Do Lesotha jsem se později vrátil kvůli dopravní nehodě, která si vyžádala život několika našich mladých členů a o níž se již zmínil starší D. Todd Christofferson. Při návštěvě jejich rodin a vedoucích jsem očekával, že bude vládnout ponurá atmosféra. Místo toho jsem se setkal se silnými a nezlomnými Svatými, kteří se s celou situací vyrovnávali povznášejícím a inspirativním způsobem.
Mpho Aniciah Nkuová, čtrnáctiletá mladá žena na této fotografii, která nehodu přežila, to názorně dokládá svými slovy: „Důvěřujte Ježíšovi a vždy k Němu hleďte, protože prostřednictvím Něho naleznete pokoj a On vám pomůže s procesem uzdravení.“
Toto je jen několik příkladů, z nichž je zřejmý pozitivní přístup těchto lidí pramenící z toho, že ústředním bodem jejich života je evangelium Ježíše Krista. Vědí, kde hledat pomoc a naději.
Spasitelova uzdravující moc
Jak to, že Spasitel dokáže pomáhat jim i nám v jakékoli situaci, s níž se v životě setkáme? Odpověď můžeme nalézt v písmech:
„A on půjde, trpě bolesti a strasti a pokušení všeho druhu. …
A vezme na sebe slabosti jejich, aby nitro jeho mohlo býti naplněno milosrdenstvím…, aby poznal…, jak pomoci lidu svému podle slabostí jeho.“
Jak učil starší David A. Bednar, neexistuje fyzická bolest, úzkost ani slabost, kterou bychom prožívali a kterou by Spasitel neznal. „Vy i já můžeme ve chvíli slabosti zvolat: ‚Nikdo… nerozumí [tomu, čím procházím]. …‘ Možná, že žádná lidská bytost o tom nic neví. Ale Syn Boží ví a rozumí dokonale.“ A proč? Protože „pociťoval a nesl naše břemena ještě dříve než my sami“.
Na závěr se podělím o své svědectví o Kristových slovech, která se nacházejí v Matoušovi 11:
„Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.
Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.
Jho mé zajisté jestiť [snadné nésti], a břímě mé lehké.“
Stejně jako oni Svatí v Africe vím, že toto zaslíbení je pravdivé. Platí to tam a platí to všude. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.