Smírná láska Ježíše Krista

Pokud jste spáchali závažné hříchy a procházíte procesem pokání nebo máte touhu plné pokání učinit a pocítit nevýslovnou radost z odpuštění, vězte prosím, že tento zázrak na vás čeká. Spasitel neustále vybízí: „Poďtež ke mně.“

Posílení vaší víry v našeho Spasitele Ježíše Krista vzpruží touhu vaší duše poznat Ho, věřit v Něho a poddat Mu své srdce. Enos se ohledně svého vlastního odpuštění zeptal: „Pane, jak se to stalo?“ Pán odpověděl: „Pro tvou víru v Krista, kterého jsi nikdy předtím neslyšel ani neviděl.“

A Moroni dodal: „Popřete-li v sobě veškerou bezbožnost a budete-li milovati Boha celou svou mocí, myslí a silou, pak je milost jeho postačující pro vás.“

Odvrátit se od hříchu, obrátit se k Bohu a pracovat na posilování víry v Ježíše Krista je nádherný začátek. Pokorně podrobit svou vůli Bohu zahrnuje vyznání závažných hříchů svému biskupovi nebo presidentovi odbočky, ale vaše plné odpuštění přichází od Spasitele. Odpuštění je božský dar nabízený prostřednictvím milosti Ježíše Krista.

Touhu skutečně se vrátit k Bohu doprovází odhodlání být naprosto upřímný k Nebeskému Otci, k sobě, k těm, kterým bylo ublíženo, a ke svému kněžskému vedoucímu. Nebeský Otec se raduje z vašeho odhodlání přijít k Němu se srdcem zlomeným a duchem zkroušeným. Mít zkroušeného ducha znamená pokorně se vložit do rukou Božích; zlomené srdce s sebou přináší to, co apoštol Pavel popisuje jako „zármutek, kterýž jest podlé Boha“, hlubokou touhu duše vrátit se k Němu, ať to stojí cokoli.

Vaše touha vás vede k tomu, že chcete napravit to, co jste pokazili. Když si však uvědomíte, že napravit některé věci není ve vašich silách, vroucně se modlíte, aby Pán prostřednictvím své milosti pomohl uzdravit ty, kteří trpěli v důsledku vašich skutků.

Překonat následky závažného hříchu, kterého se člověk dopustil vůči druhým, je často bolestivé a obtížné. Řídíte se příkladem synů Mosiášových, kteří se horlivě snažili napravit veškeré škody, které způsobili? Promluvte si s těmi, kterých si vážíte, o tom, co možná nevidíte.

Když jsem si připravoval tento proslov, dostal jsem nečekaný e-mail od někoho, kdo právě prochází procesem pokání a přeje si vrátit se do Církve. Jeho bývalá manželka stále trpí kvůli rozpadu „jejich věčného manželství, [problémům s dětmi], ztrátě finančního zabezpečení, … nemožnosti pokrýt v plné míře výdaje, [a] hluboce dusivým pocitům zrady“.

Podělil se se mnou o to, jak jeho kněžský vedoucí „pocítil vnuknutí [požádat ho], aby s modlitbou zvážil, co [ještě může udělat pro svou bývalou manželku a děti]“. Se svolením autora e-mailu se s vámi podělím o část toho, co napsal:

„[Zprvu] jsem si myslel, že [obnos peněz], kterých jsem se vzdal v rozvodovém rozsudku, je více než štědrý, ale president odbočky mě povzbudil, abych se ohledně toho postil a modlil. …

Zpočátku se mi myšlenka dalšího odškodnění nezamlouvala. Jelikož se mé hříchy netýkaly financí, kladl jsem si otázku, co ‚štědrá náhrada‘ ve skutečnosti znamená…, [ale] brzy jsem si uvědomil, že se nejedná jen o peníze.

Moji kněžští vedoucí se setkali s [mou bývalou manželkou] a s mými dětmi a uvědomili si, že se stále ještě potýkají s obtížemi a nedosáhly uzdravení. …

Mým novým cílem bylo kráčet kupředu s vírou. … Prostě jsem vyjádřil touhu pomáhat bez jakýchkoli výhrad. … Rozhodl jsem se [posílat bývalé manželce určitou částku] z každé výplaty, což představovalo značnou část mé čisté mzdy. Těsně předtím, než jsem odeslal první platbu, mi Pán [vnukl, že musím] poslat [dvojnásobek té částky].

Zjistil jsem, že sjednání nápravy není jen o penězích. Znamená to pokorně zasvětit svůj život Pánu. … Peníze mají pomoci nahradit to, co jsem své rodině vzal kvůli svým špatným rozhodnutím. Jde o to, dávat a dodržovat sliby, aniž bych očekával něco na oplátku, a pomáhat bývalé manželce, aby si nemusela dělat starosti s placením účtů, a mohla usilovat o Ducha.“

Vaše snaha napravit to, co jste pokazili, nemusí vůbec souviset s penězi, ale když se budete pokorně radit s Pánem, možná zjistíte, že toho můžete udělat víc.

Zatímco budete usilovat o to, aby vám Pán odpustil, buďte trpěliví a čekejte na Jeho plné schválení. Zamyslete se nad touto pasáží z písem:

„Pokořili se… do hlubin pokory; a volali mocně k Bohu; ano, dokonce po celý den. … [Ale] Pán byl pomalý v tom, aby vyslyšel jejich volání pro jejich nepravosti.“

„Nicméně Pán jejich volání vyslyšel a počal… ulehčovati jejich břemena; … a… postupně [se jim] počalo… dařiti.“

Buďte trpěliví, zatímco vám Pán bude postupně udílet požehnání a schválení.

V Pánově čase budete mít pocit, jak vám Jeho hlas říká: „Již [nedovol] těmto věcem, aby tě trápily.“ Jednoho dne, když se budete ke Spasiteli neustále obracet, Nebeský Otec sejme z vašeho „srdce vinu skrze zásluhy svého Syna“.

Toužím se s vámi, kteří jste byli tak nespravedlivě poškozeni závažnými hříchy někoho jiného, podělit o Spasitelovu lásku a soucit, o Jeho útěchu a pokoj.

Smutek, který pociťujete, zlomené srdce, ztráta, dusivý pocit zrady, převrácení vašeho života naruby – dávám vám své bezvýhradné ujištění, že Spasitel vás zná a miluje. Obraťte se k Němu. On je vaší útěchou a silou; pošle své anděly, aby vás podpírali. Kdy vaše bolest zmizí, kdy bude váš zármutek zmírněn a kdy budou nežádoucí vzpomínky zapomenuty? To nevím. Ale jedno vím jistě: On má moc vytvořit krásu z popela vašeho utrpení.

Naši milovaní bratři a sestry v městě Grand Blanc v Michiganu jsou a budou, díky své neohrožené víře v Ježíše Krista a své odvaze a své nesobeckosti, v nadcházejících týdnech a měsících pociťovat Spasitelovu jedinečnou lásku a milost v hojnosti.

Budete-li v Něj i nadále vkládat důvěru, vaše mračna temnoty a váš ztrápený pláč uprostřed noci se v ranním úsvitu promění v záplavu slz radosti a pokoje. „Zámutek váš obrátíť se v radost. … A radosti vaší žádný neodejme od vás.“ Ona chvíle přijde. Svědčím o tom, že přijde.

Smírnou lásku Ježíše Krista lze nalézt i v těch nejobtížnějších situacích, ale všichni neustále potřebujeme smírnou milost našeho Spasitele. President Dallin H. Oaks učil: „Spasitel je díky tomu, že prožil smírnou oběť ve smrtelnosti, schopen utěšit, uzdravit a posílit všechny muže a ženy, ať jsou kdekoli, ale jsem přesvědčen, že tak činí jen v případě těch, kteří Ho hledají a žádají Ho o pomoc. Apoštol Jakub učil: ‚[Pokořte] se před oblíčejem Páně, a povýšíť vás.‘ (Jakub 4:10.) Tohoto požehnání jsme hodni tehdy, když v Pána věříme a modlíme se o Jeho pomoc.“

Dostal jsem svolení od svého drahého přítele a emeritního sedmdesátníka – generální autority, staršího Roberta E. Wellse, kterému je nyní 97 let, abych se podělil o jeho zážitek z doby před více než 60 lety:

Když Robert Wells, tehdy dvaatřicetiletý, žil v roce 1960 v Paraguayi a pracoval jako mezinárodní bankéř, pilotovali on a jeho manželka Meryl cestou domů z Uruguaye do Paraguaye dvě různá letadla. Robert a Meryl narazili na hustá mračna a ztratili vzájemný vizuální i rádiový kontakt. Robert rychle přistál a dozvěděl se, že letadlo jeho ženy havarovalo. Ani jeho žena, ani dva přátelé, kteří letěli s ní, nepřežili. Jeho děti, které byly doma v Asunciónu, byly ve věku sedmi, pěti a dvou let.

Starší Wells o svém zármutku řekl:

„Slova budou navždy nedostatečná k vyjádření bolesti, která ve mně bobtnala, pohlcovala mé emoce a otupovala mé smysly. Slzy hlubokého zármutku jednoduše nepřestávaly téct. A aby toho nebylo málo, tak zatímco jsem se v mysli snažil vyrovnat se zdrcujícím uvědoměním si smrti mé ženy, zjistil jsem, že zažívám obrovský pocit viny, protože se za havárii cítím zodpovědný.“

Robert si vyčítal, že nenechal letadlo důkladněji prohlédnout a že nedal své ženě lepší pokyny k létání podle palubních přístrojů. Měl pocit viny, že něco zanedbal.

Robert uvedl:

„Moji mysl zahalila temnota. … Prostě jsem jen existoval – [kvůli našim dětem –] nic víc.

Ztratil jsem chuť jít dál.“

Po nějaké době byl Robert požehnán hlubokým duchovním zážitkem. Později vyprávěl:

„Jednoho večera, asi o rok později, když jsem klečel v modlitbě, se stal zázrak. Když jsem se modlil a naléhavě prosil Nebeského Otce, měl jsem pocit, jako by mi po boku stanul Spasitel, a zřetelně jsem uslyšel hlas promlouvající k mé duši a k mým uším tato slova: ‚Roberte, má smírná oběť zaplatila za tvé hříchy a chyby. Tvá manželka ti odpouští! Tví přátelé ti odpouštějí. Odejmu tvé břímě. …‘

V té chvíli ze mě bylo břemeno viny [a zoufalství] podivuhodně sňato. Byl jsem zachráněn! Okamžitě jsem porozuměl všezahrnující moci Spasitelova Usmíření a tomu, … že se vztahuje přímo na mě. … Pocítil jsem světlo a radost, jaké jsem nikdy předtím nepoznal. … Dostal jsem nezasloužený dar – Pánův dar milosti. … Nezasloužil jsem si ho – neudělal jsem nic, čím bych si ho zasloužil, ale On mi ho přesto dal.“

Bratři a sestry, kéž jsme všichni posvěcováni „v Kristu milostí Boží… skrze prolití krve Kristovy, … [a stáváme se] svatými, bez poskvrny“.

Svědčím o lásce, milosrdenství a milosti našeho Spasitele a Vykupitele. On žije. Všichni jsme Jeho; jsme děti smlouvy. Když v Něj budeme věřit, následovat Ho a vkládat v Něj důvěru, On nás pozvedne ze zármutku a hříchů. Poté, po tomto smrtelném životě, s Ním budeme žít v domě našeho Otce na věky věků. Ve jménu Ježíše Krista, amen.