Prohlášení o rodině – slova od Boha

Během této generální konference v říjnu 2025 si připomeneme 30. výročí vydání dokumentu „Rodina – prohlášení světu“. Toto prohlášení se svým textem získaným zjevením bylo podle božského záměru vytvořeno proto, aby „[zachovávalo a posilovalo] rodinu jakožto základní jednotku společnosti“.

Každý člověk patří do nějaké rodiny, ať již jste matka, otec, dcera, syn, vnouče, prarodič, teta, strýc, bratr, sestra, bratranec či sestřenice. A co je nejdůležitější, každý z nás je, jak se píše v tomto prohlášení, „milovaný duchovní syn nebo milovaná duchovní dcera nebeských rodičů… [s božskou podstatou a určením].“

Když jsem byl v roce 2015 povolán ke svatému apoštolství, bylo mi řečeno: „Toto prohlášení je nyní tvé. Tvé jméno [ukázali přitom na slova ,Rada Dvanácti apoštolů‘ v nadpisu] je přímo zde. Přijmi ho, jako by bylo tvé vlastní, a tímto způsobem o něm i vyučuj.“

Prohlášení o rodině mám moc rád. Po celém světě – od Afriky po Austrálii i všude jinde – jsem svědčil o úloze rodiny ve věčném Božím plánu. Toto prohlášení má božský původ, a proto k němu musíme přistupovat s uctivostí, která Božím slovům náleží.

Bratři a sestry, pamatujte na to, co jsem řekl právě u tohoto řečnického pultu na jedné z předešlých generálních konferencí: „Na slovech záleží.“

Dovolte mi uvést určité historické souvislosti týkající se tohoto prohlášení, které je ústředním poselstvím toho, čemu věříme.

V roce 1994, tedy rok předtím, než bylo toto prohlášení představeno, diskutovalo Kvorum Dvanácti apoštolů o tom, jak se společnost a vlády zemí odklánějí od Božích zákonů týkajících se rodiny, manželství a role pohlaví. „To ale nebylo vše, co jsme viděli,“ vysvětlil později president Russell M. Nelson. „Viděli jsme, jak se různá společenství snaží odbourat veškerá měřítka a omezení související se sexualitou. Viděli jsme zmatky v otázkách role pohlaví. Toto vše jsme viděli přicházet.“

Dvanáct apoštolů se rozhodlo připravit dokument, oficiální prohlášení, které by shrnulo stanovisko Církve ohledně rodiny. Během onoho roku tito apoštolové, vidoucí povolaní Bohem, připravili prohlášení o rodině. President Dallin H. Oaks vzpomínal, že se s modlitbou obraceli na Pána ohledně toho, „co [mají] říci a jak to [mají] říci“. Předložili ho k posouzení Prvnímu předsednictvu: presidentům Howardu W. Hunterovi, Gordonu B. Hinckleymu a Thomasi S. Monsonovi.

O několik měsíců později, v březnu 1995, president Hunter zemřel a president Hinckley se stal 15. presidentem Církve. Nyní bylo na něm, jak s prohlášením naloží. Kdy nadejde správný čas na to, aby bylo oznámeno Církvi? Ten čas nastal o šest měsíců později.

Několik dní před generálním shromážděním Pomocného sdružení, které se konalo 23. září a které předcházelo generální konferenci, se president Hinckley a jeho rádci setkali na radě s Generálním předsednictvem Pomocného sdružení. Sestry, stejně jako apoštolové, se zabývaly otázkami ohledně žen a rodin. Pro nadcházející shromáždění vybrali téma rodiny.

Bylo v plánu, že president Hinckley k ženám na tomto shromáždění promluví. Přemýšlel o tom, jakým směrem by se měl jeho proslov ubírat. Zatímco diskutovali, jmenovitě zmínil nově vytvořený, ale dosud nezveřejněný dokument „Rodina – prohlášení světu“. Bylo toto shromáždění žen tím správným místem, kde oznámit toto zásadní prohlášení o rodině?

Generální presidentka Pomocného sdružení Elaine Jacková později vysvětlila: „V té době jsme nevěděly, jaké toto prohlášení o rodině je. Podle názvu jsme si to sice dokázaly domyslet, ale měly jsme dojem, že cokoli, co se týká rodiny, … bude dobré. … Měla jsem jasný pocit, že naši členové Kvora Dvanácti přijímají zjevení.“

Sobotní shromáždění Pomocného sdružení se stalo historickou událostí. President Hinckley uvedl prohlášení o rodině těmito důležitými slovy: „V době, kdy je tolik sofistikovaných klamů vydáváno za pravdu, kdy existuje tolik klamu ohledně měřítek a hodnot, kdy jsme vábeni a sváděni k tomu, abychom pomalu přijímali poskvrnu světa, pocítili jsme, že bychom měli upozornit a dopředu varovat… ohledně měřítek, nauk a zásad týkajících se rodiny, které proroci, vidoucí a zjevovatelé této církve během celé její historie opakovaně hlásali.“

Poté přečetl celé prohlášení. Jak řekl Pán: „Ať [praveno] mým vlastním hlasem nebo hlasem služebníků mých, to je totéž.“

V prohlášení stojí: „Rodina je ustanovena Bohem.“ Líbí se mi, jak jednoznačná je tato věta. Toto prohlášení je výzvou, abychom žili ve smrtelnosti a vždy měli na paměti božskost, která je v nás, a věčnou budoucnost, která leží před námi. President Nelson učil: „Jste doslova duchovní děti Boží. … Nenechte se mýlit – váš potenciál je božský. Když budete pilně hledat, Bůh vám poskytne střípky představy o tom, kým se můžete stát.“

Když bylo toto prohlášení předloženo, neshodovalo se s názory mnoha lidí ve světě. Ani tehdy. Ani dnes. Jsou lidé, kteří mají námitky vůči prohlášení o rodině, manželství a roli pohlaví. Někteří navrhují, že Církev by měla toto prohlášení zmírnit, přeformulovat, nebo ho dokonce úplně odložit.

Prohlášení o rodině je, jak uvedl president Hinckley, naukou, drazí bratři a sestry. V něm obsažené zásady nejsou v rozporu, ale v dokonalém souladu s cestami Páně a s Jeho cestou smlouvy. Učení obsažené v tomto prohlášení zjevil náš Pán Ježíš Kristus svým apoštolům tehdy a zjevuje jim ho i dnes. Toto je Jeho Církev; On stanovil pravdy, podle kterých žijeme.

Někteří z vás se možná nad tímto prohlášením zamyslí a řeknou si: „Tohle mi nesedí.“ „Připadá mi to necitlivé.“ „Má rodina vypadá jinak.“ „Nezapadám do toho.“

Vy, kteří máte pochybnosti, vězte, že jste dítě nebeských rodičů a že jste součástí rodiny vašeho Nebeského Otce. Nikdo vás nezná lépe a nikdo se o vás nezajímá více než On. Obraťte se k Němu, vylijte Mu své srdce a důvěřujte Jemu i Jeho zaslíbením. Máte rodinu ve Spasiteli Ježíši Kristu, který vás miluje. Přišel na zemi, aby usmířil naše hříchy a nesl břímě našich chyb a našich nejhorších dnů. Rozumí, čemu čelíte a co pociťujete. Obraťte se k Němu a důvěřujte, že vám pošle Ducha Svatého, aby byl s vámi, pozvedal vás a vedl vás. Pociťujte Jejich lásku, „která se rozlévá do široka v srdci dětí lidských; je nejvíce žádoucí ze všech věcí… a nejradostnější pro duši“.

Všichni apoštolové vás mají nesmírně rádi. Modlíme se za vás a usilujeme o Pánovo vedení pro vás. Zůstaňte s námi. Žijete v obtížné době, kdy se vás snaží získat protivník. Nenechte se stáhnout. A pokud jste se nechali, vraťte se. Nabízíme vám svoji podporu, stejně jako vám ji nabízejí i další lidé, kteří vás mají rádi.

V prohlášení stojí: „Rodiče mají posvátnou povinnost vychovávat své děti v lásce a spravedlivosti.“ Druhé svědectví o této pravdě nám poskytuje Kniha Mormonova. V prvním verši první kapitoly čteme: „Já, Nefi, byv zrozen z dobrých rodičů.“ Kolik z nás začalo číst Knihu Mormonovu – a začínalo znovu a znovu – a přitom jsme si tato slova zapamatovali? Zapišme si je i do srdce.

Jeden z mých oblíbených výroků z tohoto prohlášení zní takto: „Štěstí v rodinném životě lze s největší pravděpodobností dosáhnout tehdy, když je založeno na učení Pána Ježíše Krista.“

Kdo by nechtěl být šťastný?

A jak zní učení Ježíše Krista? Opět čtu z prohlášení: „[Zásady] víry, modlitby, pokání, odpuštění, úcty, lásky, soucitu, práce a hodnotných odpočinkových činností.“

Nebude snad život kohokoli lepší, pokud bude uplatňovat tyto klíčové zásady? Nikomu z nás se nebude dařit dokonale; můžeme se však řídit těmito moudrými slovy presidenta Hinckleyho: „Dělejte to nejlepší, co dokážete.“

V prohlášení čteme, že „otcové [mají předsedat] v lásce a spravedlivosti“ a že „matky jsou v prvé řadě zodpovědny za péči o své děti“. Předsedat neznamená dominovat a pečovat neznamená zastávat druhořadou roli. Bůh dává mužům a ženám odlišné, ale zároveň rovnocenné a zásadní role, které se vzájemně doplňují.

Dovolte mi uvést jeden osobní příběh.

S manželkou jsme se naučili, jak lépe fungovat jako rovnocenní partneři poté, co jsem se jednou rozhodl udělat důležité rozhodnutí, aniž bych se s ní o tom poradil. Můj čin ji překvapil, zaskočil a dostal ji do velmi složité situace. Později mi položila ruce na ramena a důrazně řekla: „Rone, prosím tě, už mi to nikdy nedělej.“ Od té doby jsme v podstatě stále zajedno.

V prohlášení o rodině čteme: „Otcové a matky [jsou] povinni si navzájem pomáhat jako rovnocenní partneři.“

Slovo rovnocenní je zásadní. Během let, kdy jsme se sestrou Rasbandovou pracovali společně na tom, o čem se v prohlášení píše jako o našich „posvátných zodpovědnostech“, jsme utvářeli manželství, kde jsme břemena tahali společně. Teď, když již každé z našich dětí uzavřelo sňatek, si s nimi i s jejich manželskými partnery dál povídáme o tom, jak být rovnocennými partnery.

Když žijeme s očima upřenýma na slávu Boží, vzájemně se respektujeme a navzájem se podporujeme. Tyto božské vzorce spravedlivosti vedou ke stabilitě v našem osobním životě, v rodině i ve společnosti.

Náš Otec v nebi poskytl toto prohlášení o rodině proto, aby nám pomohl najít cestu k Němu domů, aby nám pomohl učit se a být naplněni láskou, silou, vědomím našeho účelu a věčným porozuměním. Z celé duše vás naléhavě žádám, abyste žili nablízku Jemu a Jeho Milovanému Synu. Slibuji vám, že když tak budete činit, Duch vás bude inspirovat a vést a pomůže vám v srdci pocítit Jimi zaslíbený pokoj, který „převyšuje všeliký rozum“. Ve jménu Ježíše Krista, amen.