Pokorné duše poklekají u oltáře
Když uzavíráme a ctíme své smlouvy, spojuje nás to poutem se Spasitelem a získáváme větší přístup k Jeho milosrdenství, ochraně, posvěcení, uzdravení a odpočinutí.
Děkujeme vám, členové pěveckého sboru, za vaše svědectví vyjádřené touto novou písní.
Nová píseň ke svátosti „Chléb života, voda živá“ naplňuje mou duši. V jednom verši této písně se zpívá: „Nyní před oltář přicházím a nabízím Mu srdce zlomené.“
Tato slova jsem lépe pochopil krátce poté, co naše rodina v roce 2015 odjela z Newbury Parku v Kalifornii sloužit do Utažské misie Ogden. Byl jsem pozván na prohlídku letecké základny Hill nedaleko utažského Laytonu. Nikdy jsem na žádné vojenské základně nebyl ani jsem se nesetkal s vojenským kaplanem či kýmkoli, kdo zajišťuje bezpečnost a ochranu své země.
Kaplan Harp, podobně jako tisíce dalších dobrovolníků i profesionálních kaplanů, kteří slouží v našich věznicích, nemocnicích a na vojenských základnách po celém světě, mě inspiroval a povznesl. Naší poslední zastávkou na základně byla svatyně. Zeptal jsem se kaplana, zda koná bohoslužby pro všechny, kteří si přejí přemítat, modlit se, meditovat a uctívat Boha. Přistoupil k přední stěně kaple a zpoza závěsů vytáhl kříž. Řekl, že kříž používá na protestantských a katolických bohoslužbách. Zeptal jsem se, co používá pro naše židovské bratry a sestry, a on přešel na druhou stranu přední stěny a vytáhl Davidovu hvězdu.
Pak jsem se zeptal: „A co máte pro bohoslužby Svatých posledních dnů?“ Odložil ony symboly stranou a ukázal na velký dřevěný oltář uprostřed svatyně. Řekl, že členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů na tomto oltáři připravují a žehnají chléb a vodu. Zeptal jsem se, zda se tento velký oltář, který se zdál být ukotvený, dává před bohoslužbami našich židovských, muslimských, katolických či protestantských bratrů a sester stranou. Řekl, že oltář zůstává na místě, protože některá z těchto náboženství jej také nějak využívají.
Abraham postavil oltář, svázal Izáka a chystal se svého jediného syna obětovat, ale jeho ruka byla zastavena a on, stejně jako Pán, prohlásil: Zde jsem! Kolikrát onen veliký Já jsem nebo některý z Jeho proroků dobrovolně pronesl: „Zde jsem“?
Spasitel nás během Kázání na hoře vyzval, abychom se předtím, než přistoupíme k oltáři, smířili se svými bratry a sestrami. Pavel učil, že jsme u oltáře „posvěceni“ skrze Usmíření Ježíše Krista.
Prorok Lehi „opustil svůj dům… a své drahocenné věci. … [A pak] postavil oltář… a učinil oběť… a vzdával díky Pánu.“
Bible i Kniha Mormonova nás učí, abychom uctívali Syna Božího u oltáře. Proč?
Naši první rodiče, Adam a Eva, stavěli oltáře a uctívali u nich. Poté, co byli vyhnáni ze zahrady Eden a uctívali Boha po mnoho dní, je navštívil anděl a položil jim hlubokomyslnou otázku, kterou lze položit každému z nás: „Proč přinášíš oběti Pánu?“
Adam odpověděl: „Nevím.“
Andělova odpověď na Adamovo pokorné přiznání je ohromující: „Toto je podobenství oběti Jednorozeného Otcova. … Pročež, budeš činiti všechno, co činíš, ve jménu Syna a budeš činiti pokání a vzývati Boha ve jménu Syna na věky.“
Stůl se svátostí a chrámové oltáře symbolizují oběť Ježíše Krista a Jeho nekonečné Usmíření.
Když uzavíráme a ctíme své smlouvy tím, že se účastníme obřadu svátosti na shromáždění a přijímáme obřady obdarování a pečetění v chrámu, spojuje nás to poutem se Spasitelem a získáváme větší přístup k Jeho milosrdenství, ochraně, posvěcení, uzdravení a odpočinutí.
Milosrdenství a ochrana prostřednictvím smluv
Jako 15letý mladý muž jsem se zeptal tatínka, zda bych mohl vynechat shromáždění svátosti – jen jednu neděli v lednu kvůli mimořádnému zápasu amerického fotbalu. Řekl, že jsem dost starý na to, abych se rozhodl sám, a požádal mě, abych zvážil jednu radu. Řekl: „Pokud se rozhodneš jednou vynechat svátost, bude mnohem snazší ji vynechat znovu.“
Je-li Spasitel velikým spojovatelem, pak protivník je oddělovatelem. Satan nás pokouší, abychom se oddělili od zasvěcených míst pro bohoslužby a od ochrany, kterou poskytuje Ježíš Kristus. Když uctíváme Spasitele, získáváme „moc jít proti přirozenému světskému proudu“. Když trávíme čas ve společenství s Ním, máme zaslíbení, že budeme „vysvobozeni od Satana“. „Když pak své smlouvy dodržujeme, obdarovává nás svou… posilující mocí.“ Velmi si cením toho, co prožívám ve spojení se Spasitelem prostřednictvím smluv uzavřených u svatých oltářů.
Prohlubování porozumění Spasitelovu věčnému Usmíření řádku za řádkou, předpis za předpisem poskytuje duchovní očkování proti nástrahám protivníka. Mladý starší Jaggi v Mexiku, zuster [sestra] Jaggiová v Belgii a další misionáři po celém světě mnohem pravděpodobněji uvidí své přátele činit si nárok na požehnání křtu a přijetí daru Ducha Svatého, pokud tito lidé do týdne od prvního kontaktu navštíví shromáždění svátosti.
Mladý dospělý na Tonze nebo na Samoi bude s mnohem větší pravděpodobností zpečetěn v domě Páně, pokud se připraví na obdarování a obdrží ho krátce po absolvování školy. Při obdarování jsou členové vyzýváni, aby žili podle pěti zákonů, které přinášejí do jejich života moc a ochranu, a aby jich byli poslušni a dodržovali je. Když uzavíráme smlouvy s Pánem, vytváří se oboustranný vztah. Projevujeme Mu tak oddanost a lásku. A naše síla a moc s každým učiněným a dodržovaným slibem rostou.
Přemítání a posvěcení
Když pokorně a symbolicky poklekáme u oltáře Páně, je to příležitost k tomu, abychom přemítali a „byli zadrženi co do pýchy svého srdce a [pokořili se] před Bohem“. Než jsem jako mladík vyrazil s kamarády ven, maminka mi často říkávala: „Pamatuj na to, kdo jsi, a dej vědět, až se vrátíš.“ Několikrát, když již byla noc, jsem jí vědět nedal, protože jsem domů dorazil příliš pozdě. Je mi líto, že jsem tyto důležité rozhovory s maminkou promeškal.
Dnes se těším na chvíle, kdy o sobě dávám vědět Nebeskému Otci. Když v rámci každodenního osobního uctívání poklekám k modlitbě vedle postele nebo spolu s rodinou, představuji si, jak klečím u oltáře, přemítám o životě a zkoumám ho. Myslím na svátost – na celé kousky chleba, nalámané a roztrhané pro nás – kdy je každý z nich symbolem zlomeného těla našeho Spasitele. Připomíná mi to učení presidenta Dallina H. Oakse, že „každý… kousek [chleba je] jedinečný, podobně jako jsou jedineční lidé, kteří [ho] přijímají“. Když poklekám k modlitbě, přemýšlím o tom, jak mohu Bohu odevzdat svou vůli.
Starší David A. Bednar učil, že „obřad svátosti je svatou a opakující se výzvou, abychom činili upřímné pokání a byli duchovně obnoveni. Úkon přijímání svátosti sám o sobě hříchy neodpouští. Když se ale svědomitě připravujeme a účastníme se tohoto obřadu se zlomeným srdcem a zkroušeným duchem, pak zaslíbení zní, že můžeme mít vždy Ducha Páně, aby byl s námi. A skrze posvěcující moc Ducha Svatého jakožto našeho stálého společníka si můžeme vždy udržovat odpuštění hříchů.“
Když se s Amy blíže díváme na své zkušenosti v životě, oslavujeme dar dokonalé lásky a oběti Ježíše Krista. Vidíme ale také, jak se projevuje hněv pekla. Jak překonat odsuzující pohledy, úzkost, depresi, rakovinu, cukrovku, šikanu na internetu, odcizenou identitu, samovolné potraty, ztrátu dítěte, bratra a otce? Díky tomu, že Ježíš vypil hořký kalich hrůzy, kalich prchlivosti – za mě, za mou rodinu, za každého z nás!
Gethsemane [Getsemany], Adam Abram, laskavě poskytla společnost altusfineart.com © 2025
Onen „hořký kalich“, který vypil v zahradě getsemanské, a Jeho utrpení, jež se „vystupňovalo“ na kříži na Kalvárii, nám umožňují klást to, co je těžké, nestoudné, násilnické, prchlivé a hrůzyplné na oltáře Páně a být vždy „posvěceni přijetím Ducha Svatého“.
Sestra Patricia Hollandová řekla: „Mou nejniternější modlitbou za vás i za mne dnes je, abychom se zcela oddali, abychom sami sebe položili na oltář Božích zaslíbení a pokoje bez ohledu na to, kde jsme a co jsme udělali.“
Místo uzdravení a odpočinutí
Když přicházíme k oltáři, nezískáváme za to nějakou odměnu; ale učíme se o Dárci daru. Skrze toto poznání a smluvní spojení přichází uzdravení. Nefi řekl: „Naplňoval mne láskou svou, až tělo mé bývalo stravováno.“ A náš láskyplný Spasitel nás vyzval: „Nevrátíte se nyní ke mně a nebudete činiti pokání z hříchů svých a neobrátíte se, abych vás mohl uzdraviti?“
Když byly naše dvě nejstarší dcery Mackenzie a Emma malé, jednou z jejich oblíbených knih byly Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň. Všichni jsme se zamilovali do lva Aslana. Jedním z nejpamátnějších večerů při čtení této knihy byl okamžik, když tento vznešený lev položil svůj život za Edmunda. Památný byl proto, že rodiče i dcery měli v očích slzy, když čarodějnice připravila lva o život na Kamenném stole. Památný byl proto, že naděje žila navzdory tragédii dál, dokud se nestalo něco velkolepého. V dětském pokoji se ozvaly výkřiky radosti, když byl Aslan vzkříšen a řekl: „Kdyby [čarodějnice znala pravý význam oběti], … [věděla] by, že když ochotná oběť, která se nedopustila zrady, [zemře] namísto zrádce, [Kamenný] stůl praskne a sama Smrt [se zvrátí].“
Ježíš Kristus uzdravuje všechny rány. Ježíš Kristus umožňuje, abychom znovu žili.
President Russell M. Nelson v proslovu na generální konferenci v říjnu 2022 popisoval skupinu návštěvníků, která procházela chrámem během dne otevřených dveří. Byl mezi nimi i malý chlapec. President Nelson učil:
„Když skupina vstoupila do místnosti pro obdarování, chlapec ukázal na oltář, kde lidé poklekají, aby s Bohem uzavřeli smlouvy, a řekl: ‚Jé, to je pěkný. Tady si můžou lidi na cestě chrámem odpočinout.‘ …
Pravděpodobně neměl ani tušení o přímé spojitosti mezi uzavíráním smluv s Bohem v chrámu a Spasitelovým úžasným zaslíbením:
‚Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.
Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, … a naleznete odpočinutí dušem svým.
Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.‘ [Matouš 11:28–30; zvýraznění přidáno.]“
„Syn člověka nemá, kde by hlavu složil“, a přesto pozval své učedníky, vás i mě, ke stolu se svátostí, aby si tam s Ním odpočinuli. Když „pokorné duše poklekají u oltáře“, pokoj se rozhojňuje. Rámě našeho Spasitele je vztaženo; Jeho stůl je prostřený. Přicházejte uctívat Syna Božího u Jeho svatých oltářů. Ve jménu Ježíše Krista, amen.