Blahoslavení pokojní

Představte si se mnou, že jste mladý dospívající v Kafarnaum poblíž Galilejského moře v době služby Ježíše Krista. Šíří se zprávy o jakémsi rabínovi – učiteli – jehož poselství přitahuje zástupy. Sousedé plánují, že se vydají na horu s výhledem na moře, aby si Ho vyslechli.

Spolu s ostatními kráčíte po prašných cestách Galileje. Po příchodu na místo vás překvapí velký zástup lidí, kteří se shromáždili, aby si vyslechli tohoto Ježíše. Někteří tiše šeptají: „Mesiáš.“

Vy posloucháte. Jeho slova se vás dotýkají u srdce. Během dlouhé cesty domů dáváte přednost tichu před povídáním.

Přemítáte o podivuhodných věcech – o věcech, které přesahují dokonce i zákon Mojžíšův. Ježíš mluvil o tom, že máme nastavit druhou tvář a milovat své nepřátele. A slíbil: „Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.“

Vy v této své realitě pociťujete tíhu nesnadných dnů – nejistotu a strach – a pokoj vám připadá jako něco vzdáleného.

Tempo vaší chůze se zrychluje, a když dorazíte domů, lapáte po dechu. Vaše rodina se shromáždí a otec se vás ptá: „Pověz nám, co jsi slyšel a jaký z toho máš pocit.“

A tak vyprávíte, že Ježíš vás vyzval, abyste nechali své světlo zářit před druhými a abyste usilovali o spravedlivost i tehdy, když vás pronásledují. Zadrhává se vám hlas, když opakujete slova: „Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.“

Ptáte se: „Mohu se opravdu stát mírotvorcem, když je svět ve zmatku, když mám srdce naplněné strachem a když mi připadá, že pokoj je tak vzdálený?“

Váš otec se letmo podívá na vaši matku a jemně odpoví: „Ano. Začínáme na tom nejzákladnějším místě – ve svém srdci. Pak ve svém domově a v rodině. Když budeme mírotvornost uplatňovat tam, bude se moci rozšířit do našich ulic a vesnic.“

Posuňme se vpřed o 2 000 let. Není třeba si nic představovat – toto je naše realita. Ačkoli tlak, který pociťuje dnešní dorůstající generace, se liší od tlaků, kterým čelili mladí lidé v Galileji – polarizace, sekularizace, represe, agresivita na silnicích, výlevy násilí a útoky na sociálních sítích – obě generace čelí kultuře konfliktu a napětí.

Naštěstí naše mladé muže a mladé ženy podobně přitahuje jejich vlastní obdoba okamžiků podobných těm z Kázání na hoře: seminář, konference Pro posílení mládeže a program Pojď, následuj mne. Zde se jim od Pána dostává týchž trvalých výzev: nechat své světlo zářit před druhými, usilovat o spravedlivost, i kdyby čelili pronásledování, a milovat své nepřátele.

Rovněž se jim dostává povzbudivých slov od žijících proroků Znovuzřízení: „Je zapotřebí mírotvorců.“ Můžete nesouhlasit, aniž byste byli nepříjemní. Nahrazujte svár a pýchu odpuštěním a láskou. Budujte mosty spolupráce a porozumění, nikoli zdi předsudků či rozdělení. A totéž zaslíbení: „Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.“

Srdce těch z dnešní dorůstající generace je naplněno svědectvím o Ježíši Kristu a nadějí do budoucna. Přesto se i oni ptají: „Mohu se opravdu stát mírotvorcem, když je svět ve zmatku, když mám srdce naplněné strachem a když mi připadá, že pokoj je tak vzdálený?“

Jednoznačná odpověď zní opět ano! Přijímáme tato Spasitelova slova: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám. … Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“

I v dnešní době mírotvornost vždy začíná na tom nejzákladnějším místě – v našem srdci. Pak v našem domově a v rodině. Když začneme tam, mírotvornost se rozšíří do našeho sousedství a našich obcí.

Zamysleme se dále nad těmito třemi místy, kde novodobí Svatí posledních dnů vytvářejí pokoj a mír.

Prvním místem je naše srdce. Jeden z viditelných prvků Kristovy služby se projevoval tím, že Kristu chtěly být nablízku děti. Něco nám to napovídá. Když pohlédneme na čisté a nevinné mírotvorné srdce dítěte, může to být inspirace i pro srdce naše. Takto odpovědělo několik dětí ve věku Primárek na otázku: „Co znamená být mírotvorcem?“

Podělím se o jejich odpovědi, které jim vycházely přímo ze srdce! Luke řekl: „Vždy pomáhat druhým.“ Grace mluvila o tom, jak je důležité si navzájem odpouštět, a to i tehdy, když nám to nepřipadá spravedlivé. Anna řekla: „Viděla jsem holčičku, která si neměla s kým hrát, a tak jsem si s ní šla hrát já.“ Lindy se zamyslela a poznamenala, že být mírotvorcem znamená pomáhat druhým. „A tak se to předává dál. Bude to prostě pokračovat dál a dál.“ Liam řekl: „Nebuďte na druhé oškliví, i když jsou oni oškliví na vás.“ London zvolala: „Když se vám někdo posmívá nebo je na vás ošklivý, řeknete: ‚Přestaň s tím prosím.‘“ Trevor poznamenal: „Pokud vám zbude jen jedna kobliha a všichni ji chtějí, tak se o ni podělíte.“

Odpovědi těchto dětí jsou pro mě důkazem, že se všichni rodíme s božskými sklony k laskavosti a soucitu. Evangelium Ježíše Krista tyto božské vlastnosti včetně mírotvornosti vyživuje a vplétá nám je do srdce, čímž nám žehná v tomto životě i v životě příštím.

Zadruhé – posilování mírotvornosti v našem domově tím, že v souvislosti se vzájemnými vztahy uplatňujeme Pánův vzor: přesvědčování, shovívavost, jemnost, laskavost, mírnost a lásku nepředstíranou.

Zmíním inspirativní příběh, který dokládá, jak jedna rodina učinila z mírotvornosti rodinnou záležitost a uvedla tyto zásady do praxe.

Děti v této rodině měly problémy ve vztahu k jednomu dospělému, jehož chování bylo často nevrlé, povýšené a odměřené. Tyto děti, kterým toto jednání ubližovalo a byly z toho rozladěné, začaly přemýšlet, zda jediným řešením nebude chovat se stejně ošklivě.

Jednou večer si tato rodina otevřeně o této napjaté situaci a o tom, co negativního to způsobuje, popovídala. A pak přišel nápad – nikoli jen řešení, ale experiment.

Místo aby děti reagovaly mlčením nebo odvetou, udělají něco nečekaného – budou reagovat laskavě. Nebudou jen zdvořile zdrženlivé, ale budou vědomě a upřímně používat laskavá slova a konat ohleduplné skutky nehledě na to, jak se k nim bude ten druhý na oplátku chovat. Všichni souhlasili s tím, že to na určitou dobu zkusí, a poté se znovu sejdou a proberou, jak to dopadlo.

Ačkoli někteří zpočátku váhali, souhlasili s tímto plánem s upřímným přesvědčením.

To, co poté nastalo, bylo nesmírně pozoruhodné.

Chladné a nepřátelské rozhovory se začaly proměňovat. Zamračení vystřídaly úsměvy. Onen dospělý, kdysi odtažitý a nevlídný, se začal měnit. Děti, posílené svým rozhodnutím jednat s láskou, se z této proměny radovaly. Změna byla tak zásadní, že plánované následné rodinné setkání nebylo vůbec zapotřebí. Laskavost vykonala svou nenápadnou práci.

Časem se vytvořila opravdová přátelská pouta, která všechny povznášejí. Abychom mohli být mírotvorci, tak odpouštíme druhým a vědomě je posilujeme, místo abychom je sráželi.

Za třetí – mírotvornost v našich obcích. Během neklidných let druhé světové války starší John A. Widtsoe učil: „Jediný způsob, jak vybudovat pokojnou společnost, je vychovat muže a ženy, kteří pokoj milují a vytvářejí ho. Podle této Kristovy nauky… spočívá pokoj [celého] světa v rukou každého jednotlivce.“

Tuto zásadu krásně ilustruje následující příběh.

Před několika lety stáli dva muži – muslimský imám a křesťanský pastor z Nigérie – na opačných stranách bolestného náboženského rozkolu. Každý z nich hluboce trpěl. A přesto se díky uzdravující moci odpuštění rozhodli kráčet společnou cestou.

Imám Muhammad Ashafa a pastor James Wuye se stali přáteli a nečekanými partnery v šíření pokoje a míru. Společně založili centrum pro mezináboženskou mediaci. Nyní učí druhé, aby nenávist nahradili nadějí. Jakožto dvojnásobní nominanti na Nobelovu cenu míru se nedávno stali prvními laureáty Ceny míru Commonwealthu.

Tito bývalí nepřátelé nyní cestují bok po boku a obnovují to, co bylo zničeno, a jsou žijícími svědky toho, že Spasitelova výzva být mírotvorcem je nejen uskutečnitelná, ale i mocná.

Když poznáme slávu Boží, pak nebudeme „pomýšleti na to, [abychom] jeden druhému ubližovali, ale [abychom] žili pokojně“. Kéž se v našich kongregacích i obcích rozhodneme, že budeme jeden na druhého pohlížet jako na děti Boží.

Nakonec vám předkládám jednu výzvu. Být mírotvorcem vyžaduje činy – co tímto činem, pro každého z nás, může počínaje zítřkem být? Přijali byste možnost řídit se jednotýdenním plánem mírotvorce o třech krocích?

1. Domácí zóna bez svárů: Když vyvstane svár, zastavte se a začněte znovu laskavými slovy a skutky.

2. On-line budování mostů: Než zveřejníte nějaký on-line příspěvek, na něco odpovíte nebo napíšete komentář, zeptejte se: „Vybuduje to most?“ Pokud ne, tak se zastavte. Nic neodesílejte. Místo toho se podělte o dobro. Hlásejte pokoj a mír namísto nenávisti.

3. Napravujte a sjednocujte: Každý člen rodiny by se mohl zaměřit na nějaký napjatý vztah, v němž by se mohl omluvit, sloužit druhým, něco napravit a znovu se s někým sjednotit.

Je tomu již několik měsíců, co jsem pocítil nepopiratelné vnuknutí, jež vedlo k tomuto poselství: „Blahoslavení pokojní.“ Na závěr mi dovolte podělit se s vámi o dojmy, které mně v průběhu této doby ležely na srdci.

Mírotvornost je křesťanská vlastnost. Mírotvorci jsou někdy označováni za naivní nebo slabé – a to ze všech stran. Být mírotvorcem však neznamená být slabý, ale být silný způsobem, kterému svět možná nerozumí. Mírotvornost vyžaduje odvahu a kompromis, ale nevyžaduje obětování zásad. Být mírotvorcem znamená vést s otevřeným srdcem, nikoli s uzavřenou myslí. Znamená to přistupovat k druhým s otevřenou náručí, nikoli se zaťatými pěstmi. Mírotvornost není nic nového – nic, co by se právě zrodilo. Učil o tom sám Ježíš Kristus, a to jak v Bibli, tak v Knize Mormonově. Tomu, abychom byli mírotvorci, učí i novodobí proroci od prvních dnů Znovuzřízení až dodnes.

Když usilujeme o to, abychom se stali mírotvorci, naplňujeme tím svou božskou roli dětí milujícího Nebeského Otce. Vydávám svědectví o Ježíši Kristu, který je Knížetem pokoje a Synem živého Boha, ve jménu Ježíše Krista, amen.