Pohlížej k Bohu a žij

Letos v červnu došlo v jihoafrickém Lesothu k hrozné nehodě. Malý autobus s dvaceti mladými ženami z odbočky Maputsoe a jejich sedmi vedoucími mířil do hlavního města Maseru na setkání mladých žen z jejich okrsku. Když tento autobus v ranních hodinách jel po dvouproudé dálnici, vjelo do pruhu, kde se nacházel, auto z protisměru, které se snažilo předjet jiné vozidlo. Nebyl prostor ani čas zabránit čelnímu střetu, a tak se vozidla během několika sekund srazila, skutálela se ze silnice a vzplála.

Při nehodě přišlo o život celkem patnáct lidí, včetně šesti mladých žen, dvou vedoucích Mladých žen a presidenta odbočky s manželkou. Přeživší, rodinní příslušníci a přátelé vyjádřili řadu emocí, včetně okamžiků plných hněvu, deprese, a dokonce i pocitů viny. Navzdory těmto pocitům a nezodpovězeným otázkám se vzájemně utěšují a obracejí se k Bohu prostřednictvím posvátné hudby, písem a modlitby, v nichž nacházejí útěchu. Sedmnáctiletá přeživší Setso’ana Selebeliová svědčila: „Ježíš Kristus nás má rád a je s námi, i když nás bolí srdce.“

Mladá žena a jedna vedoucí, které byly hospitalizovány kvůli léčbě popálenin, společně studovaly Knihu Mormonovu. Jedna z nich řekla: „Nedávno jsme četly v Moronim a Moroni říká přesně to, co pociťuji i já. … Když promlouvá, je to, jako by říkal: ‚Musíš se naučit těmto slovům, protože jsou napsána pro tebe, aby ti pomohla tímto projít.‘“

Na společném smutečním obřadu za ty, kteří zahynuli, starší Siyabonga Mkhize, územní sedmdesátník, radil: „Všichni bychom se v této době měli obrátit k Pánu a požádat Ho, aby utěšil naše srdce a… utišil bolest, kterou pociťujeme.“ Mampho Makuraová, presidentka Mladých žen ze sousední odbočky Leribe, přítomné vybídla: „Obraťte se k Pánu a najděte sílu přijmout Jeho vůli. Ježíš Kristus je původcem i dokonavatelem naší víry [viz Židům 12:2]. Neodvracejte zrak, ale hleďte k Němu.“

Hleďte k Němu. V jejích slovech se odráží rada, kterou dal Alma svému synu Helamanovi: „Hleď, abys pohlížel k Bohu a žil.“ Alma uvedl jako předobraz zkušenost Lehiho a jeho lidu s liahonou: „Je stejně snadné dbáti slova Kristova, jež ti bude ukazovati přímý směr k věčné blaženosti, jako bylo snadné pro naše otce dbáti tohoto kompasu, který jim ukazoval přímý směr do zaslíbené země.“ Alma řekl: „Kdyby pohlédli, mohli žíti. … A jestliže… budeme hleděti, můžeme žíti na věky.“

Při jiné příležitosti Alma uvedl příklad mosazného hada, kterého vztyčil Mojžíš, když dávné Izraelity sužovali ohniví hadi. Pán řekl Mojžíšovi, aby zhotovil zpodobnění hada a vyzdvihl ho na tyč se slibem, že „každý ušťknutý, když pohledí na něj, živ bude“. Alma vysvětlil, že mosazná soška je předobrazem neboli symbolem Krista, který bude pozvednut na kříž. Mnozí skutečně pohlédli a žili, ale jiní byli, slovy Almy, „tak zatvrzelí“, že na ni prostě nepohlédli a zahynuli.

Alma se zeptal:

„Kdybyste mohli býti uzdraveni pouhým pohlédnutím, abyste byli uzdraveni, což byste rychle nepohlédli, anebo byste raději zatvrzovali srdce své v nevíře a byli nedbalí, takže byste nepohlédli, abyste zahynuli? …

Pak pohlédněte a začněte věřiti v Syna Božího, že přijde, aby vykoupil lid svůj, a že bude trpěti a zemře, aby usmířil hříchy jejich; a že opět vstane z mrtvých, což uskuteční vzkříšení, takže všichni lidé stanou před ním, aby byli souzeni posledního a soudného dne podle skutků svých.“

Samozřejmě, že rada, abychom pohlíželi k Bohu a žili, pro nás nemá význam jen z hlediska věčnosti, ale je také určujícím faktorem charakteru a kvality našeho smrtelného života. Pamatujte na slova mladé sestry Selebeliové z Lesotha, která již byla zmíněna: „Ježíš Kristus nás má rád a je s námi, i když nás bolí srdce.“

K povaze padlého světa – kde běsní ďábel a kde jsou všichni nedokonalí – patří zklamání i urážky, utrpení i zármutek, selhání i ztráty a pronásledování i nespravedlnost. Jednotlivci, rodiny, a dokonce i národy mohou prosperovat pouze tehdy, pokud hledí k Bohu. President Russell M. Nelson učil: „Díky tomu, že Spasitel prostřednictvím svého nekonečného Usmíření vykoupil každého z nás ze slabostí, chyb a hříchu, a protože zakusil každou bolest, starost a břímě, které jste kdy měli [viz Alma 7:11–13], pak jestliže činíte opravdové pokání a usilujete o Jeho pomoc, můžete se a dokážete se nad tento současný nejistý svět povznést.“

Žádné zaslíbení se v Knize Mormonově neopakuje častěji než toto: „Nakolik budete zachovávati přikázání má, bude se vám v zemi dařiti, avšak nakolik přikázání má zachovávati nebudete, budete z přítomnosti mé odříznuti.“ Celá staletí života národů, které Kniha Mormonova popisuje, dokládají pravdivost těchto slov. To, že se lidem dařilo, znamenalo, že se v životě těšili z vedení a požehnání nebes. To, že se jim dařilo, znamenalo, že dosáhli takové úrovně hospodářského blahobytu, která jim umožnila uzavřít sňatek, založit rodinu a starat se o potřeby druhých. Součástí toho, že se jim dařilo, byla i schopnost pozvednout se nad těžkosti a zkoušky. Díky Kristově milosti jim „všecky věci [napomáhaly] k dobrému“, zušlechťovaly je a prohlubovaly jejich vztah s Ním.

Alma vysvětlil, že hledět k Bohu znamená dodržovat Jeho přikázání, neustále k Němu volat s žádostí o podporu, radit se s Ním ve veškerém svém konání a nechat své srdce, aby Mu dnem i nocí vzdávalo díky. Boží přikázání a rady se nacházejí v písmech a ve slovech Božích služebníků. Vynikajícím příkladem jsou zásady a ideály uvedené v dokumentu „Rodina – prohlášení světu“. Dalším jsou poučení uvedená v brožurce Pro posílení mládeže. Tématem Mladých mužů a Mladých žen na tento rok je „Hleďte ke Kristu“, které vychází z Pánova utěšujícího pokynu určeného Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu: „Hleďte ke mně v každé myšlence; nepochybujte, nebojte se.“ Brožurka Pro posílení mládeže hovoří o několika nanejvýš naléhavých Božích přikázáních a měřítkách a učí, jak při činění správných rozhodnutí hledět k Pánu. Je to průvodce nejen pro mládež, ale pro každého z nás.

Jedním z velmi důležitých příkladů je to, že brožurka Pro posílení mládeže obsahuje klíčové ponaučení v kapitole nazvané „Vaše tělo je posvátné“. Říká nám: „Zacházejte se svým tělem – i tělem druhých – s úctou. Když se rozhodujete o svém oblečení, účesu a vzhledu, ptejte se sami sebe: ‚Chovám ke svému tělu úctu jakožto k posvátnému daru od Boha?‘“

Brožurka Pro posílení mládeže dále uvádí: „Přistupujte k sexu a k sexuálním pocitům jako k něčemu posvátnému. Nemají být předmětem vtipů ani zábavy. Mimo manželství mezi mužem a ženou není správné dotýkat se intimních, posvátných částí těla druhého člověka, a to ani přes oblečení. Při rozhodování o tom, co budete dělat, na co se budete dívat, co budete číst nebo poslouchat, o čem budete přemýšlet nebo co zveřejníte na sociálních sítích či napíšete do textové zprávy, se vyhýbejte všemu, co záměrně podněcuje žádostivé pocity u druhých nebo ve vás samotných.“

Připomíná mi to nedávné nabádání presidenta Nelsona:

„Jen málo věcí váš život zkomplikuje rychleji než porušování tohoto božského zákona [cudnosti]. Pro ty, kteří uzavřeli smlouvy s Bohem, je nemorálnost jedním z nejrychlejších způsobů, jak ztratit svědectví. …

Moc tvořit život je jednou z výsad božství, kterou Nebeský Otec umožňuje svým smrtelným dětem používat. Bůh tudíž stanovil pro používání této živoucí, božské moci jasné pokyny. Fyzické intimnosti jsou určeny pouze pro muže a ženu, kteří jsou spolu oddáni.

Většina světa tomuto nevěří, avšak veřejné mínění není tím, kdo rozhoduje o pravdě. Pán prohlásil, že nikdo necudný nedosáhne celestiálního království. … A pokud jste byli nebo jste necudní, naléhavě vás žádám, abyste činili pokání. Přijďte ke Kristu a přijměte Jeho zaslíbení úplného odpuštění tím, že učiníte úplné pokání ze svých hříchů [viz Izaiáš 1:16–18; Nauka a smlouvy 58:42–43].“

Pamatujte na to, že v onom zaslíbení z Knihy Mormonovy nebyla opakem prosperity chudoba – bylo to odříznutí z přítomnosti Páně. Jeho přítomnost odkazuje na vliv Jeho Ducha v životě člověka. Všichni jsou při svém příchodu na svět prodchnuti světlem Kristovým. Někteří se kromě toho dají pokřtít a přijmou dar a další světlo v podobě Ducha Svatého. Ten člověku přináší inspiraci a vedení, posiluje a zušlechťuje jeho vrozené dary a schopnosti a pomáhá mu vyhýbat se zlým vlivům, špatným rozhodnutím a slepým uličkám.

Stejně jako vy i já znám někoho, kdo se kdysi těšil z daru Ducha Svatého, ale selhal v dodržování přikázání Božích a o toto požehnání přišel. Vybavuje se mi jeden konkrétní člověk, kterému bylo kvůli přestupku odňato členství v Církvi. Řekl, že jeho první reakcí bylo, že se urazil. Měl pocit, že ho soudí nedokonalí vedoucí. Věděl, že se zachoval špatně, ale ospravedlňoval se poukazováním na chyby a selhání druhých. Po nějaké době mu začal vyhovovat styl života mimo Církev, bez povinností v podobě povolání a bez očekávání, že bude navštěvovat bohoslužby a sloužit druhým.

Tak tomu bylo po určitou dobu, ale pak ve svém životě začal stále silněji pociťovat absenci Svatého Ducha – Boží přítomnosti. Ze zkušenosti věděl, jaké to je, když mu Duch den za dnem přináší útěchu, vedení a sebedůvěru, a chybělo mu to. Nakonec udělal, co bylo třeba, aby učinil pokání a byl znovu hoden křtu vodou a Duchem.

Zdá se, že existují nepřeberné zdroje, v nichž lidé hledají účel, štěstí a pomoc. Většina přehlíží cíl. Nemusíme však být „děti, zmítající se a točící každým větrem učení [nebo módy]“. Hledíme-li k Bohu, dokážeme nacházet pokoj i v nesnázích a naše víra může dál růst i ve chvílích, kdy čelíme pochybnostem a duchovním těžkostem. Můžeme získat sílu tváří v tvář protivenství a izolaci. Dokážeme uvést v soulad ideální stav s nynější realitou. Vskutku neexistuje žádná jiná cesta než ta, kterou ustanovil sám Bůh: „Obraťtež zřetel ke mně, abyste spaseny byly všecky končiny země; nebo já jsem Bůh silný, a není žádného více.“

Hledět k Bohu znamená, že On není jen jednou z našich priorit; spíše to znamená, že je naší nejvyšší prioritou. Znovu si vybavuji onu strašlivou červnovou havárii v Lesothu. Jedna z přeživších vedoucích Mladých žen, která před vstupem do Církve nevěřila v Boha, z nemocničního lůžka vzkázala, že jejím cílem je nyní zjistit, proč byl její život ušetřen. „Neustále sloužit Bohu je způsob, jak najdu odpověď, pokud ji najdu,“ uvedla. „Dřív jsem si myslela, že miluji Boha, ale teď Ho opravdu, opravdu, opravdu, opravdu, opravdu miluji. Teď je pro mě v životě prioritou [číslo jedna].“

Vydávám svědectví o Otci, Synu a Duchu Svatém, kteří jsou v dokonalé jednotě slov, myšlenek, záměrů a skutků tím jediným Bohem, k němuž můžeme hledět s očekáváním všeho dobrého. Vydávám svědectví o Usmíření Ježíše Krista, z nějž pramení Jeho moc naplnit toto úžasné zaslíbení: „Hleďte ke mně a vytrvejte do konce a budete žíti; neboť tomu, kdo vytrvá do konce, dám věčný život.“ Ve jménu Ježíše Krista, amen.