Nezatvrzujte srdce své

Znovuzřízení evangelia Ježíše Krista započalo tím, že se mladému Josephu Smithovi, v odpověď na jeho pokornou modlitbu, zjevili Bůh Otec a Jeho Milovaný Syn. V rámci Znovuzřízení přeložil Joseph Smith darem a mocí Boží jistý dávný záznam. Tento záznam obsahuje Boží „jednání s dávnými obyvateli Amerik a obsahuje plnost věčného evangelia“.

Když jsem jako malý četl Knihu Mormonovu, často jsem přemýšlel o tom, proč Laman a Lemuel nevěřili pravdám, které jim byly dány, přestože se jim zjevil anděl Páně a promlouval přímo k nim. Proč nemohli být Laman a Lemuel pokornější a poslušnější učení svého otce Lehiho a svého mladšího bratra Nefiho?

Jednu z odpovědí na tuto otázku jsem našel v 1. Nefim, kde se píše, že Nefi byl „zarmoucen pro tvrdost srdce jejich“. Nefi se svých starších bratrů zeptal: „Proč jen jste v srdci tak zatvrzelí a v mysli tak slepí?“

Co to znamená mít zatvrzelé srdce?

Korejský překlad slova „zatvrzelost“ v Knize Mormonově zní 완악 (Wan-Aak: 頑惡). Toto slovo používá čínský znak „Wan“ (頑), což znamená „tvrdohlavý“, a „Aak“ (惡), což znamená „zlovolný“. Když zatvrzujeme srdce, jsme zaslepeni a do srdce ani do mysli nám nemůže vstoupit to, co je dobré. Stáváme se zatvrzelými a začínáme se více zaměřovat na světské touhy, čímž své srdce uzavíráme věcem Božím. Rozhodujeme se soustředit pouze na své vlastní myšlenky, aniž bychom přijímali názory a vedení druhých. Rozhodujeme se neotevírat srdce věcem Božím, ale naopak vlivu věcí světa a protivníka. Když je naše srdce zatvrzelé, odporujeme vlivu Ducha Svatého. Jsme „pomalí v tom, [abychom] se rozpomněli na Pána“ a časem ztrácíme cit pro Jeho slova.

Alma učil lid v Ammonii, že někteří „odmítali Ducha Božího na základě tvrdosti srdce svého“. Také je učil, že „ti, kteří budou zatvrzovati srdce své, těm je dávána menší část slova, až nevědí ničeho o tajemstvích jeho“. Nakonec se Duch stáhne a Pán těm, kteří mají zatvrzelé srdce, odejme „slovo své“, tak jako v případě Lamana a Lemuela. Vzhledem k tomu, že Laman a Lemuel neustále zatvrzovali své srdce, odporovali pocitům od Ducha Svatého a rozhodli se nepřijímat slova a učení svého otce a Nefiho, tak nakonec věčné pravdy od Boha zavrhli.

Nefi, na rozdíl od Lamana a Lemuela, se neustále pokořoval a usiloval o vedení od Ducha Páně. Pán na oplátku Nefiovo srdce obměkčil. Nefi vypráví: „Volal [jsem] k Pánu; a vizte, on mne navštívil a obměkčil mé srdce, takže jsem uvěřil všem slovům, která promlouval můj otec.“ Pán Nefimu pomohl, aby přijal a pochopil všechna tajemství Boží a Boží slova a aby jim věřil. Nefi byl schopen mít stálé společenství Ducha Svatého.

Co můžeme dělat, abychom své srdce nezatvrzovali?

Zaprvé – můžeme praktikovat každodenní pokání.

Náš Spasitel učil: „Kdo bude činiti pokání a přijde ke mně jako malé dítě, toho přijmu.“ Náš milovaný prorok, president Russell M. Nelson, učil:

„Pokání je klíčem k pokroku. Čistá víra nám pomáhá jít po cestě smlouvy vpřed.

Nebojte se prosím pokání a ani ho neodkládejte. Satan se raduje z vašeho trápení. … Začněte již dnes zakoušet radost pramenící z odložení přirozeného člověka. Spasitel nás miluje neustále, ale obzvlášť tehdy, když činíme pokání.“

Když zakoušíme radost z obměkčení svého srdce a přicházíme k Pánu, stáváme se takovým „jako dítě, poddajným, mírným, pokorným, trpělivým, plným lásky, ochotným podrobiti se všemu, co Pán považuje za vhodné na něj vložiti, stejně jako se dítě podrobuje otci svému“.

Zadruhé – můžeme praktikovat pokoru.

Každodenní pokání nám vnese do srdce pokoru. Chceme se stát pokornými před Pánem – jako malé dítě, které je poslušné svého otce. Pak budeme mít vždy Svatého Ducha a naše srdce se obměkčí.

S manželkou Sue se již čtyři roky známe s jedním úžasným manželským párem. Když jsme se s nimi setkali poprvé, manžel byl novým členem Církve a jeho manželka se setkávala s misionáři, aby studovala evangelium. Navštěvovalo ji mnoho misionářů, aby jí pomohli přijít ke Kristu. Měli jsme dojem, že má živoucí svědectví o evangeliu a že ví, že Církev je pravdivá. Během našich návštěv často pociťovala Ducha a aktivně se účastnila všech shromáždění. Moc ráda trávila čas se skvělými členy sboru. Bylo pro ni však obtížné zavázat se k tomu, že vstoupí do vod křtu. Jednoho dne četla Moroniho 7:43–44, kde se píše:

„A opět, vizte, pravím vám, že [člověk] nemůže míti víru a naději, pokud nebude mírný a pokorného srdce.

A je-li tomu tak, [vaše] víra a naděje je marná, neboť nikdo není před Bohem přijatelný, leda mírný a pokorného srdce.“

Po přečtení těchto veršů si uvědomila, co musí udělat. Domnívala se, že rozumí tomu, co znamená být mírný a pokorný. Její porozumění však nestačilo na to, aby měla víru a naději být poslušna Božích přikázání. Musela se vzdát tvrdohlavosti a vlastní moudrosti. Začala se pokořovat prostřednictvím upřímného pokání. Začala chápat pokoru z hlediska Boží perspektivy. Spoléhala se na Nebeského Otce a modlila se o to, aby její srdce obměkčil. Díky těmto modlitbám pocítila, jak jí Duch dosvědčuje, že Nebeský Otec si přeje, aby se dala pokřtít.

Oba, manžel i manželka, vyprávěli o tom, že čím byli pokornější, tím více dokázali rozumět slovům Božím a jejich srdce se obměkčovalo, aby dokázali následovat učení našeho Pána Ježíše Krista.

Zatřetí – můžeme důvěřovat Spasiteli a spoléhat se na Něj.

Nefi byl skvělým příkladem toho, jak umožnit, aby se jeho srdce obměkčilo, tím, že důvěřoval Pánu. Učil: „Důvěřoval jsem v tebe a budu v tebe důvěřovati na věky. Nebudu vkládati důvěru svou v rámě těla.“ Podobně Pán ve zjevení daném Proroku Josephu Smithovi řekl: „Vlož důvěru svou v toho Ducha, který pobízí činiti dobro – ano, činiti správně, kráčeti pokorně.“ Když vkládáme důvěru v Pána a spoléháme se na Něj, obměkčí nám srdce a my budeme mít oporu ve zkouškách, trápeních a strastech.

Pokud budeme činit upřímné pokání, pokoříme se a budeme důvěřovat Pánu a spoléhat se na Něj, naše srdce se obměkčí. On pak na nás vylije svého Ducha a ukáže nám tajemství nebes. Budeme věřit všem slovům, kterým učí, a naše porozumění se bude prohlubovat.

Náš Spasitel Ježíš Kristus byl vrcholným příkladem mírnosti. Ve 2. Nefim 31:7 čteme: „Ale přestože byl svatý, ukazuje dětem lidským, že se podle těla pokořuje před Otcem a dosvědčuje Otci, že bude poslušně zachovávati přikázání jeho.“ Ačkoli byl svatý a dokonalý, pokořil se před Otcem a byl Ho poslušný tím, že se dal pokřtít.

Ježíš Kristus na konci smrtelného života podrobil svou vůli Otci tím, že vypil kalich hořkosti. Toto utrpení Mu způsobilo, že se „chvěl bolestí a krvácel v každém póru a trpěl v těle i v duchu“. Spasitel žádal, aby „nemusel píti ten hořký kalich a mohl se stáhnouti“. „Nicméně,“ řekl, „sláva buď Otci, a… vypil a dokončil… přípravy své pro děti lidské.“

Bratři a sestry, byla nám dána morální svoboda jednání. Můžeme se rozhodnout, že své srdce zatvrdíme, nebo se můžeme rozhodnout, že ho obměkčíme. V každodenním životě se můžeme rozhodovat dělat to, co přivolává Ducha Páně, aby nám vstoupil do srdce a přebýval v něm. Vím, že v těchto rozhodnutích spočívá pokoj a radost.

Následujme příklad našeho Spasitele Ježíše Krista, který se řídil vůlí Otce. Budeme-li tak činit, Pán nám slibuje: „Neboť, viz, budu je shromažďovati, tak jako slepice shromažďuje kuřátka svá pod křídla svá, nebudou-li zatvrzovati srdce své.“ Ve jménu Ježíše Krista, amen.