Náš nebeský navigační systém
Budeme-li se v životě zaměřovat na Ježíše Krista, nalezneme cestu domů, na které až do konce vytrváme a na které se až do konce budeme radovat.
Když jsem se dal ve svém milovaném chilském Frutillaru ve věku 26 let pokřtít, Ježíš Kristus mi změnil život. V té době jsem se v rámci svých pracovních cest pohyboval napříč celou nádhernou chilskou Patagonií s jejím oceánem, řekami a jezery. Po svém křtu jsem svou práci a svůj život uviděl v novém a jiném světle a uvědomil jsem si, že skutečně „všechny věci ukazují, že Bůh jest“.
Lososi se ve volné přírodě líhnou u pramene řek. V určité fázi svého života musí plavat po proudu řeky, aby se dostali do oceánu, kde najdou výživu a podmínky nezbytné pro svůj vývoj.
Oceán je ale také nebezpečným místem, kde na lososy číhají predátoři a kde se je snaží chytit rybáři pomocí blýskavých háčků, které napodobují potravu, ale nepředstavují výživu. Pokud se lososům tyto hrozby podaří přežít, budou připraveni použít svůj výkonný navigační systém a vrátit se proti proudu řeky na stejné místo, kde se vylíhli, a čelit novým i určitým již známým obtížím. Vědci studovali migrační chování lososů po celá léta a zjistili, že používají určitý druh mapy magnetického pole země, podobné systému GPS, která je s neuvěřitelnou přesností dokáže dovést do jejich konečného cíle.
Všichni se jednoho dne budeme moci vrátit do nebeského domova, odkud jsme přišli. I my máme stejně jako lososi svou vlastní mapu magnetického pole, neboli světlo Kristovo, jež nás tam dovede. Ježíš učil své učedníky: „Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“
Budeme-li se v životě zaměřovat na Ježíše Krista, nalezneme cestu domů, na které až do konce vytrváme a na které se až do konce budeme radovat. President Russell M. Nelson učil: „Pocity radosti mají s naší životní situací společného jen málo, ale s tím, na co se v životě zaměřujeme, mají společné úplně všechno.“
Naše božská podstata a božské určení
V prohlášení o rodině čteme, že „každý [z nás] je milovaný duchovní syn nebo milovaná duchovní dcera nebeských rodičů, a jako takový má každý božskou podstatu a určení. … V předsmrtelné říši duchovní synové a dcery znali a uctívali Boha jako svého Věčného Otce a přijali Jeho plán, podle kterého mohou Jeho děti obdržet fyzické tělo a získat pozemskou zkušenost, aby mohly pokročit směrem k dokonalosti a nakonec naplnit své božské určení jakožto dědicové věčného života.“
Ježíš Kristus se před svým narozením do smrtelnosti zjevil Mojžíšovi a promlouval k němu ve jménu Otce. Řekl Mojžíšovi, že má pro něj veliké dílo, které má vykonat. Během tohoto setkání ho Pán několikrát oslovil „synu můj“.
Mojžíše poté, co získal tuto zkušenost, přišel pokoušet Satan, který mu řekl: „Mojžíši, synu člověka, uctívej mne.“
Mojžíš na toto pokušení reagoval tím, že si vzpomněl na svou božskou podstatu a řekl: „Kdo jsi? Neboť viz, já jsem syn Boží.“ Tato pravda Mojžíše ochránila před útokem protivníka.
Bratři a sestry, háčky smrtelnosti jsou skutečné. Často jsou lákavé, ale snaží se dosáhnout jen jediného cíle – vytáhnout nás z toku živých vod, které vedou k Otci a k věčnému životu.
Vím, jak skutečné mohou háčky smrtelnosti být. Jednou v neděli jsem jako nově obrácený učil kněžskou třídu, když došlo ke znepokojujícímu rozhovoru. Měl jsem problém lekci dokončit. Urazil jsem se a získal pocit, že jsem obětí. Beze slova jsem zamířil k východu s myšlenkou, že se nějakou dobu na shromáždění nevrátím.
Právě v tom okamžiku přede mnou stanul starostlivý nositel kněžství. S láskou mě vyzval, abych se zaměřil na Krista, a ne na situaci, kterou jsme během výuky zažili. Při společném zpětném ohlédnutí na tento zážitek mi sdělil, že uslyšel hlas, který mu řekl: „Jdi za ním; je pro mě důležitý.“
Drazí přátelé, všichni jsme pro Něj důležití. President Nelson učil: „Bůh díky smlouvě, kterou s Ním uzavřeme, nebude nikdy znaven svým úsilím nám pomáhat a my nikdy nevyčerpáme milosrdnou trpělivost, kterou s námi má.“ Naše božská podstata a smluvní vztah s Bohem nás opravňují k tomu, abychom získávali božskou pomoc.
Potřeba výživy
Stejně jako losos potřebuje v moři získávat výživu, aby mohl růst, musíme se i my duchovně vyživovat, abychom nezemřeli na duchovní podvýživu. Zcela zásadními položkami na našem duchovním jídelníčku jsou modlitba, písma, chrám a pravidelná účast na nedělních shromážděních.
V listopadu 1956 vstoupil v Chile do vod křtu Ricardo García, a stal se tak prvním členem Církve v mé zemi. Pouhý den před svou smrtí v přítomnosti své rodiny a přátel prohlásil: „Před mnoha lety mě misionáři vyzvali, abych byl se svou rodinou šťastný. Jsem šťastný člověk. Řekněte všem lidem v Chile, že evangelium je štěstí.“
Ricardo poté, co byl vyživován evangeliem Ježíše Krista, zasvětil celý život láskyplné službě Bohu a bližním. Jeho příklad učednictví žehná lidem z mnoha generací, včetně mě. Prorok Joseph Smith učil, že „člověk naplněný láskou Boží se nespokojí s tím, že žehná pouze své rodině, ale prochází celým světem a dychtí žehnat celé lidské rase“.
Návrat do našeho nebeského domova
Hluboko v nitru každého z nás je touha vrátit se do našeho nebeského domova a naším nebeským navigačním systémem je Ježíš Kristus. On je tou cestou. Jeho smírná oběť nám umožňuje uzavírat posvátné smlouvy s Bohem. Jakmile uzavřeme smlouvy, budeme se občas ocitat v situacích, kdy budeme plavat proti proudu. Nebezpečí, zklamání, pokušení a strasti budou zkouškou naší víry a duchovní síly. Žádejte o pomoc. Ježíš Kristus nám rozumí a vždy touží nést naše břemena spolu s námi.
Pamatujte na to, že je znám jako „muž bolestí, a kterýž zkusil [zármutku]“. Spasitel učil: „Na světě ssoužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.“ Jeho smírná oběť umožňuje, aby nám byly odpuštěny hříchy, a to až do té míry, že On už na ně nevzpomíná.
My sami možná na své hříchy v rámci toho, jak se učíme ve smrtelnosti, zcela nezapomeneme, abychom pamatovali na to, že je nemáme opakovat. Místo toho si budeme připomínat Spasitele tím, že budeme každou neděli na shromáždění přijímat svátost. Tento obřad je nezbytnou součástí uctívání Boha a duchovního rozvoje. Radost pramení z toho, že chápeme, že sabat není den jako každý jiný. „Sobota pro člověka učiněna jest“ se záměrem poskytnout nám odpočinek od světa a obnovit naše tělo i ducha.
Na Pána pamatujeme také tehdy, když jdeme do chrámu – do domu Páně. Chrámy nám poskytují hlubší poznání Ježíše Krista jakožto ústřední postavy smlouvy, jež nás vede k věčnému životu, největšímu z darů Božích.
Pro mě jsou návštěvy chrámu zdrojem útěchy a velké naděje ohledně našeho věčného určení. Zažívám nebeské spojení s lidmi na obou stranách závoje. Bývám svědkem zázraků přinášejících uzdravení v životě svých malých dětí, z nichž dvě žijí s nevídanými nemocemi, jež vyžadují každodenní péči po zbytek tohoto života.
Naše rodina se raduje, když hovoříme o plánu štěstí. Tvář mých dětí se rozzáří, když slyší, že díky Ježíši Kristu jejich „strasti… potrvají jen malou chvilku“. Své děti hluboce milujeme a víme, že jednoho dne, jak učil president Jeffrey R. Holland, budou „stát před námi se slávou a vznešeností a s úchvatně dokonalým tělem a myslí“. Naše smlouvy nás přivádějí blíže k Bohu až do bodu, kdy se díky nim nemožné stává možným a každý prostor zabraný temnotou a pochybnostmi naplňuje světlo a pokoj.
Díky Ježíši Kristu existuje naděje a opodstatněné důvody k tomu, abychom i nadále měli rádi ty, na nichž nám záleží, modlili se za ně a podporovali je.
Vím, že On žije. Zná nás a má nás rád. On je ta cesta, pravda i život světa.
Vyzývám dnes každého z nás, abychom z Ježíše Krista a Jeho učení učinili ústřední bod svého života. Pokud to uděláme, pomůže nám to vyvarovat se toho, abychom zabírali na háčky pokušení, uraženosti a sebelítosti. Budeme jako chrámy – svatí, neochvějní a stálí. Přečkáme bouře a vrátíme se domů díky tomu, že vytrváme do konce a uchováme si až do konce radost. Ve jménu Ježíše Krista, amen.