Ty jsi Kristus
(Matouš 16:16)
Přejeme si, aby naše děti v Ježíše Krista věřily, aby k Ježíši Kristu a k Jeho Církvi náležely prostřednictvím smlouvy a aby usilovaly o to, aby se staly takovými, jako je Ježíš Kristus.
Když náš syn Eli chodil do čtvrtého ročníku, jeho třída si zkoušela model řízení státu a Eliho jeho vrstevníci zvolili, aby byl v jejich třídě soudcem. Jednoho dne je navštívil skutečný soudce ze soudu v 2. utažském obvodu, oblékl Eliho do soudcovského taláru a nechal ho vykonat přísahu pro působení v jejich třídě. To v Eliově vnímavé duši zažehlo nadšený zájem o studium práv i zájem o samotného Zákonodárce, Ježíše Krista.
Po letech pilného úsilí Eli obdržel pozvánku k přijímacímu pohovoru na jednu z právnických fakult, na kterých si velmi přál studovat. Oznámil mi: „Mami, položili mi deset otázek. Poslední zněla: ‚Co je pro vás morálním kompasem?‘ Odpověděl jsem, že v průběhu historie lidstvo odvozovalo systémy morálky tím, že své životy modelovalo podle archetypů. Archetypem morálky, podle něhož se snažím svůj život modelovat já, je archetyp morálky Ježíše Krista. Řekl jsem, že kdyby veškeré lidstvo ctilo učení Ježíše Krista obsažené v Kázání na hoře, svět by byl lepším, pokojnějším místem.“ Pak pohovor skončil a on si pomyslel: „A to je konec mého dětského snu. Nikdo na sekulární univerzitě nechce poslouchat řeči o Ježíši Kristu.“
Za dva týdny byl Eli přijat a získal i stipendium. Před začátkem školního roku jsme areál školy navštívili. Budova právnické fakulty připomínala hrad, který se vypínal vysoko na kopci s výhledem na krásné jezero. Když jsme procházeli nádhernou knihovnou a honosnými chodbami, zaujalo nás, že vyšité na praporcích a vytesané do kamene byly vlastnosti z Kázání na hoře.
Kázání na hoře je díky svému průlomovému učení každopádně nejpozoruhodnější řečí, která byla kdy pronesena. Žádné jiné kázání nám nemůže pomoci lépe pochopit povahu Ježíše Krista, Jeho božské vlastnosti a náš nejvyšší účel – stát se takovými, jako je On.
Celoživotní učednictví ve vztahu k Ježíši Kristu začíná v našem domově – a v Primárkách již od věku 18 měsíců. Přejeme si, aby naše děti v Ježíše Krista věřily, aby k Ježíši Kristu a k Jeho Církvi náležely prostřednictvím smlouvy a aby usilovaly o to, aby se staly takovými, jako je Ježíš Kristus.
Věřme v Ježíše Krista
Zaprvé – věřme v Ježíše Krista.
Když Ježíš pronesl kázání o chlebu života, „mnozí z učedlníků jeho“ nedokázali Jeho učení a nauku přijmout a „odešli zpět, a nechodili s ním více“. Ježíš se pak obrátil k Dvanácti a položil jim srdceryvnou otázku: „Zdaliž i vy chcete odjíti?“
Petr odpověděl:
„Pane, k komu půjdeme? Slova věčného života máš.
… My jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.“
Jak Petr ukázal, víra znamená „míti víru v někoho nebo přijímati něco jako pravdivé“. A aby nás víra vedla ke spasení, musí být jejím ústředním bodem Pán Ježíš Kristus. Víru v Ježíše Krista uplatňujeme, když máme ujištění, že Kristus existuje, rozumíme Jeho pravé povaze a podstatě a víme, že se snažíme žít podle Jeho vůle.
Náš milovaný prorok, president Russell M. Nelson, prohlásil: „Víra v Ježíše Krista je základem veškerého přesvědčení a přivaděčem božské moci.“
Jak můžeme dětem pomáhat posilovat jejich víru v Ježíše Krista a jejich přístup k božské moci? Není třeba hledat jinde než u samotného Spasitele.
„[Pán] promluvil k lidu řka:
Vizte, jsem Ježíš Kristus…
Vstaňte a pojďte…
A stalo se, že zástup předstoupil, a oni vkládali ruce své v jeho bok, a pocítili stopy hřebů v rukou jeho a v nohou jeho; a to činili předstupujíce jeden po druhém, … a uviděli očima svýma a pocítili rukama svýma a věděli s jistotou a vydali svědectví, že to je [On].“
Vyzývám vás, abyste se zamysleli nad tím, jak toto může vypadat v životě malých dětí. Slýchají svědectví o Ježíši Kristu a Jeho evangeliu? Vídají obrázky Jeho služby a Božství, plné úcty a zbožnosti? Pociťují a rozpoznávají, jak jim Duch Svatý svědčí o Jeho existenci a božskosti? Dozvídají se o Jeho poselství a poslání?
Náležme k Ježíši Kristu a k Jeho Církvi
Zadruhé – náležme k Ježíši Kristu a k Jeho Církvi.
Lid krále Beniamina prožil mocnou změnu srdce a prostřednictvím smlouvy zasvětil svůj život konání Boží vůle. Díky smlouvě, kterou tito lidé uzavřeli s Bohem a Ježíšem Kristem, byli nazýváni „dětmi Kristovými, syny jeho a dcerami jeho“. Jako členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů máme smluvní zodpovědnost budovat Jeho království a připravovat se na Jeho návrat.
Jak můžeme dětem pomáhat uzavírat a dodržovat posvátné smlouvy? V dodatcích A a B příručky Pojď, následuj mne najdeme tipy pro zahájení rozhovorů a lekce, které posílí rodiny a podpoří učitele a vedoucí v jejich posvátné zodpovědnosti, jejímž cílem je připravit děti na jejich celoživotní putování po Boží cestě smlouvy.
Staňme se takovými, jako je Ježíš Kristus
Zatřetí – staňme se takovými, jako je Ježíš Kristus.
V Knize Mormonově Spasitel nabádá své nově povolané učedníky, aby Ho co nejvěrněji napodobovali: „Jakými lidmi máte býti? Vpravdě pravím vám, dokonce jako já jsem.“
Jak můžeme pokřtěným a konfirmovaným dětem pomoci plnit jejich smluvní zodpovědnost shromažďovat sebe i druhé k Ježíši Kristu? Celoživotní učednictví vyžaduje, abychom byli „činitelé slova, a ne posluchači toliko“.
Když Pánovým nejmladším učedníkům předáváte určité výzvy, využívejte prosím každé příležitosti k tomu, abyste je vedli, provázeli, kráčeli s nimi a pomáhali jim nacházet onu Cestu. Předávejte těmto drahocenným maličkým rady a pokyny, až se budou připravovat na to, že budou učit, svědčit, modlit se nebo sloužit, aby díky tomu při plnění svých zodpovědností získávali sebedůvěru a pociťovali radost. Snažte se najít inspirované způsoby, jak jim pomoci poznat, že toto je jejich Církev a že mají hrát v přípravě na Spasitelův návrat zásadní roli.
Když se Ježíš Kristus stane ústředním bodem našeho života, to, co si přejeme a jak si to přejeme, se navždy změní. Obrácení mění všechno! Mění naši podstatu, „takže již nemáme sklonu činiti zlo, ale neustále činiti dobro“. Mění to, jak využíváme svůj čas, své zdroje; to, co čteme, sledujeme, posloucháme a sdílíme. Změní dokonce i to, jak zareagujeme při důležitém akademickém pohovoru, na němž bude záviset naše profesní dráha.
Je třeba, abychom světlo Ježíše Krista vnášeli do každého koutu svého života. Pokud ve svém domově a na každém shromáždění této Církve nebudeme svědčit o pravdivosti Jeho předsmrtelné božskosti, Jeho božského poslání a Jeho Vzkříšení vysvobozujícího z vězení, pak se naše poselství lásky, služby, čestnosti, pokory, vděčnosti a soucitu nemohou stát ničím jiným než bodrými povzbudivými řečmi o ohleduplném životě. Bez Ježíše Krista neexistuje žádná moc ke změně, žádný cíl, o který bychom mohli usilovat, ani žádné smíření ve vztahu k našim životním těžkostem. Pokud se jako učedníci Ježíše Krista staneme laxními, mohlo by to být pro naše děti katastrofální.
Když svým dětem říkáme, že je máme rádi, říkáme jim také, že je má rád i jejich Otec v nebi a Spasitel Ježíš Kristus? Naše láska může utěšovat a inspirovat, ale Jejich láska může posvěcovat, povznášet a uzdravovat.
Tento Ježíš nemá být Ježíšem fiktivním, ani Ježíšem zjednodušeným, ani Ježíšem bez těla, ani Ježíšem ledabylým, ani Ježíšem neznámým, ale obdařeným slávou, všemocným, vzkříšeným, oslaveným, hodným uctívání, mocným Jednorozeným Synem, který má moc spasit. A jak mi jednoho dne na Filipínách vydalo působivé svědectví jedno malé dítě: „Stojíme za to, abychom byli spaseni!“ V posvátném a svatém jménu Toho, jehož Bůh ustanovil jako velkou oběť slitování, a to Ježíše Krista, amen.