Vynahrazující požehnání

Při službě v Předsedajícím biskupstvu mám výsadu setkávat se po celém světě se Svatými posledních dnů na různých místech a z různých kultur. Vaše neochvějná víra a oddanost Pánu Ježíši Kristu mě neustále inspirují. Také ve mně ale vyvolávají hluboké pohnutí rozmanité a často obtížné okolnosti, kterým mnozí z vás čelíte – těžkosti, jako jsou například nemoci, postižení, omezené prostředky, omezené příležitosti uzavřít sňatek či získat vzdělání, týrání či zneužívání ze strany druhých či jiná omezení nebo překážky. Občas se může zdát, že tyto zkoušky brzdí váš pokrok a představují zkoušku pro vaše upřímné úsilí žít naplno v souladu s evangeliem, kvůli čemuž je těžší sloužit, uctívat Boha a plnit posvátné povinnosti.

Drazí přátelé, pokud se někdy budete cítit omezeni nebo znevýhodněni okolnostmi svého života, chtěl bych, abyste věděli toto: Pán vás osobně miluje. Zná vaši situaci a dveře k Jeho požehnáním pro vás zůstávají dokořán otevřené bez ohledu na těžkosti, kterým čelíte.

Tuto pravdu jsem poznal díky jednomu osobnímu zážitku, který ve mně navzdory své zdánlivé bezvýznamnosti zanechal trvalý dojem. Když jsem ve věku 22 let sloužil ve francouzském letectvu v Paříži, s nadšením jsem se dozvěděl, že starší Neal A. Maxwell, apoštol Páně, bude promlouvat na konferenci na Champs-Élysées. Nedlouho před touto akcí jsem však obdržel rozkaz odvézt na letiště vysoce postaveného důstojníka přesně v době, kdy měla konference začít.

Byl jsem zklamaný. Ale byl jsem odhodlán se jí zúčastnit, a tak jsem onoho důstojníka vysadil na letišti a spěchal na konferenci. Jakmile jsem našel parkovací místo, utíkal jsem po Champs-Élysées na místo setkání a dorazil jsem celý udýchaný pouhých pět minut před koncem shromáždění. Jakmile jsem vstoupil, zaslechl jsem, jak starší Maxwell říká: „Nyní vám udělím apoštolské požehnání.“ V tom okamžiku jsem měl krásný, nezapomenutelný duchovní zážitek. Přemohl mě Duch a zdálo se, jako by slova onoho požehnání pronikala každou částečkou mé duše, jako by byla určena právě mně.

To, co jsem toho dne zažil, byl malý, nicméně mocný projev utěšujícího aspektu plánu, který Bůh vytvořil pro své děti: Když nám okolnosti, které nemůžeme ovlivnit, brání naplnit spravedlivá přání našeho srdce, Pán nám to vynahradí tak, abychom mohli obdržet Jeho zaslíbená požehnání.

Tato ujišťující pravda je založena na třech klíčových zásadách, které se nacházejí ve znovuzřízeném evangeliu Ježíše Krista:

1. Bůh každého z nás dokonale miluje. „On [nás] zve všechny, [abychom přišli] k němu a [podíleli] se na dobrotivosti jeho.“ Jeho plán vykoupení zajišťuje, že každý bez výjimky dostane spravedlivou příležitost obdržet jednoho dne požehnání spasení a oslavení.

2. Bůh nás vzhledem k tomu, že je jak spravedlný, tak milosrdný a že Jeho plán je dokonalý, nebude volat k zodpovědnosti za to, co nemůžeme ovlivnit. Starší Neal A. Maxwell vysvětlil, že „Bůh… milosrdně bere v úvahu nejen naše touhy a skutky, ale také míru obtíží, které na nás kladou rozmanité okolnosti“.

3. Prostřednictvím Ježíše Krista a Jeho Usmíření můžeme nacházet sílu vytrvat ve všech životních těžkostech a nakonec je překonat. Jak učil Alma, Spasitel na sebe nevzal jen hříchy těch, kteří činí pokání, ale také „bolesti a nemoci lidu svého“ a „slabosti jejich“. A tak nás Pánovo milosrdenství a milost nejen vykupují z našich chyb, ale také nás posilují tváří v tvář nespravedlnostem, nedostatkům a omezením, jež nám smrtelný život přináší.

Získání těchto vynahrazujících požehnání je spojeno s určitými podmínkami. Pán nás žádá, abychom učinili vše, „co… můžeme“, a abychom Mu obětovali „celou duši svou jako oběť“. To vyžaduje hlubokou touhu, upřímné a věrné srdce a co největší píli při dodržování Jeho přikázání a uvádění naší vůle do souladu s tou Jeho.

Když se nám navzdory upřímné snaze kvůli okolnostem, které nemůžeme ovlivnit, naše očekávání nepodaří naplnit, Pán přesto přijímá přání našeho srdce jako důstojnou oběť. President Dallin H. Oaks učil: „Budeme požehnáni za spravedlivá přání našeho srdce, i když nám nějaké vnější okolnosti znemožnily tato přání uskutečnit.“

Když si Prorok Joseph Smith dělal starosti o svého bratra Alvina, který zemřel, aniž by obdržel nezbytné obřady evangelia, obdržel toto utěšující zjevení: „Všichni, již zemřou od nynějška bez… poznání [evangelia], kdož by ho přijali celým srdcem svým, budou dědici [Božího celestiálního království].“ Pán pak dodal: „Neboť já, Pán, budu souditi všechny lidi podle skutků jejich, podle přání srdce jejich.“

Pánu nezáleží jen na tom, zda jsme schopni, ale i na tom, zda jsme ochotni udělat vše, co je v našich silách, abychom Ho jakožto svého Spasitele následovali.

Jeden přítel jednou utěšoval mladého misionáře, který se trápil, protože byl ze zdravotních důvodů předčasně uvolněn i navzdory upřímným modlitbám a horlivé touze sloužit. Tento přítel se s ním podělil o verš z písem, v němž Pán prohlásil, že když Jeho děti půjdou „s veškerou mocí svou“ a „neustanou v píli své“, aby plnily Jeho přikázání, a „nepřátelé jejich [což může zahrnovat i nepříznivé okolnosti v našem životě] budou jim brániti ve vykonávání onoho díla, vizte, je to má vůle nepožadovati již ono dílo z rukou oněch [lidí], ale přijmouti oběti jejich“.

Můj přítel tomuto mladému muži vydal svědectví, že Bůh ví, že udělal vše, co bylo v jeho silách, aby přijal povolání sloužit. Ujistil ho, že Pán jeho oběť přijal a že požehnání slíbená všem věrným misionářům mu nebudou odepřena.

Pánova vynahrazující požehnání často přicházejí prostřednictvím laskavosti a služby druhých, kteří nám pomáhají uskutečnit to, co sami nezvládneme. Vzpomínám si na chvíle, kdy jsme kvůli tomu, že jsme žili daleko od jedné z našich dcer ve Francii, pociťovali bezmoc, protože jsme ji nemohli pomoci po těžkém porodu. Tentýž týden hledal náš sbor v Utahu pomoc pro matku, které se právě narodila dvojčata. Moje manželka Valérie se nabídla, že jí doveze jídlo, v srdci se přitom modlila za tuto novopečenou maminku i za naši dceru, která potřebovala pomoc. Krátce poté jsme se dozvěděli, že sestry ze sboru naší dcery ve Francii se domluvily, že její rodině zajistí jídlo. Pocítili jsme, že Bůh zodpověděl naše modlitby tím, že poslal své anděly, aby jí poskytli útěchu, když jsme jí nemohli pomoci my.

Kéž budeme ve chvílích, kdy budeme čelit různým omezením a těžkostem, schopni rozpoznávat svá požehnání – své dary, zdroje a čas – a používat je ke službě potřebným. Nejenže tím budeme žehnat druhým, ale budeme tím také přivolávat uzdravení a vynahrazující požehnání do svého života.

Jedním z nejmocnějších způsobů, jak můžeme přispívat k Božím vynahrazujícím požehnáním, je zástupná práce, kterou vykonáváme za své předky v domě Páně. Když za ně vykonáváme obřady, aktivně se podílíme na Pánově veliké práci na spasení a používáme své dary a schopnosti k tomu, abychom zajišťovali požehnání pro ty, kteří neměli příležitost přijmout je během smrtelného života.

Láskyplná služba, které se věnujeme ve svatých chrámech, nám připomíná, že Spasitelova milost přesahuje hranice tohoto života. V životě, který přijde, možná dostaneme nové příležitosti uskutečnit to, co jsme v tomto smrtelném životě uskutečnit nemohli. Sestrám, které dosud nenašly věčného společníka, president Lorenzo Snow láskyplně sdělil: „Žádný Svatý posledních dnů, který zemřel poté, co vedl věrný život, neztratí nic kvůli tomu, že se mu nepodařilo vykonat určité věci jen proto, že se mu k tomu nenaskytly příležitosti. … [Tito lidé budou] mít všechna požehnání, oslavení a slávu, kterou budou mít každý muž nebo žena, kteří tuto příležitost měli.“

Toto poselství naděje a útěchy je určeno nám všem, dětem Božím. Nikdo z nás nemůže uniknout těžkostem a omezením smrtelnosti. Všichni jsme se koneckonců narodili s vrozenou neschopností spasit sebe sama. Nicméně máme milujícího Spasitele a „víme, že milostí [Jeho] jsme spaseni po všem, co my můžeme učiniti“.

Svědčím o tom, že i když mnohé životní situace mohou být mimo naši kontrolu, nikdo z nás není mimo dosah Pánových nekonečných požehnání. Spasitel nám svou smírnou obětí vynahradí vše, co sami nezvládneme, a každou nespravedlnost, pokud Mu obětujeme celou svou duši. Ve jménu Ježíše Krista, amen.