Osobní příprava na setkání se Spasitelem

Drazí bratři a sestry, loni v říjnu president Russell M. Nelson učil: „Nyní nastal čas, abychom se vy i já připravovali na Druhý příchod našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.“ Když president Nelson hovoří o Druhém příchodu, je to vždy s radostným optimismem. Nedávno mi však jedna dívka z Primárek řekla, že pokaždé, když se mluví o Druhém příchodu, pociťuje úzkost. Řekla: „Bojím se, protože než Ježíš znovu přijde, stanou se špatné věci.“

Takto se možná cítí nejen děti. Nejlepší rada pro ni, pro vás i pro mě je řídit se Spasitelovým učením. Jeho pokyny nejsou ani tajuplné, ani složité. Když se jimi řídíme, nemusíme se bát ani pociťovat úzkost.

Ježíš Kristus byl ke konci své služby ve smrtelnosti dotázán, kdy znovu přijde. V odpověď učil třem podobenstvím, zaznamenaným v Matoušovi 25, o tom, jak se připravit na setkání s Ním – ať už při Jeho Druhém příchodu, nebo až opustíme tento svět. Toto učení je klíčové, protože osobní příprava na setkání s Bohem je ústředním smyslem života.

Spasitel nejprve vyprávěl podobenství o deseti pannách. V tomto podobenství se deset panen vydalo na svatební hostinu. Pět z nich si moudře přineslo olej do svých lamp, a pět to pošetile neudělalo. Když byl ohlášen ženichův blížící se příchod, pošetilé panny odešly koupit olej. Když se vrátily, bylo již příliš pozdě; dveře na hostinu byly zavřeny.

Ježíš poukázal na tři aspekty podobenství, které nám mohou pomoci. Vysvětlil:

„A v onen den, kdy přijdu v slávě své, bude naplněno podobenství, které jsem promluvil ohledně deseti panen.

Neboť ti, kteří jsou moudří a přijali pravdu a vzali si Svatého Ducha za průvodce svého a nebyli oklamáni – vpravdě pravím vám, ti… toho dne obstojí.“

Jinými slovy, nemusí se bát ani znepokojovat, protože si zachovají život a bude se jim dařit. Zvítězí.

Jsme-li moudří, získáváme pravdu tím, že přijímáme evangelium Ježíše Krista prostřednictvím kněžských obřadů a smluv. Dále se snažíme zůstat hodni toho, aby byl Duch Svatý vždy s námi. Tuto schopnost si musí osvojit každý sám osobně, kapku po kapce. Důsledné, osobní a niterné skutky oddanosti přivolávají Ducha Svatého, aby nás vedl.

Třetím prvkem, který Ježíš zdůraznil, je vyhýbání se klamu. Spasitel varoval:

„Vizte, aby vás někdo nesvedl.

Nebo mnozí přijdou pod jménem mým, řkouce: Jáť jsem Kristus, a svedouť mnohé.“

Spasitel věděl, že podvodníci se budou snažit oklamat i samotné vyvolené a že mnoho učedníků se nechá ošálit. Nemáme věřit těm, kteří nás klamou tvrzením, že jsou zplnomocněni Bohem, ani se vydávat na pomyslné pouště nebo do tajných komnat, aby nás tam učili podvodníci.

Kniha Mormonova nás učí, jak můžeme rozeznat podvodníky od učedníků. Učedníci vždy pomáhají druhým věřit v Boha, sloužit Mu a konat dobro. Když budeme vyhledávat a přijímat rady od důvěryhodných lidí, kteří jsou sami věrnými učedníky Spasitele, nebudeme oklamáni.

Oklamání se můžeme vyvarovat také tím, že budeme pravidelně uctívat Boha v chrámu. To nám pomáhá uchovat si perspektivu věčnosti a chrání nás to před vlivy, které by nás mohly rozptylovat nebo odvádět od cesty smlouvy.

Základním ponaučením z tohoto podobenství o deseti pannách je, že moudří jsme tehdy, když přijímáme evangelium, usilujeme o to, aby byl Duch Svatý s námi, a vyhýbáme se oklamání. Pět moudrých panen nemohlo pomoci těm, které neměly olej; nikdo nemůže přijmout evangelium, vzít si Ducha Svatého za průvodce a vyhnout se oklamání namísto nás. Toto musíme udělat my sami.

Spasitel poté vyprávěl podobenství o hřivnách. V tomto podobenství dal jistý muž třem služebníkům různý obnos peněz označovaných jako hřivny. Jednomu služebníkovi dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu. Časem první dva služebníci to, co dostali, zdvojnásobili. Ale třetí služebník svou jedinou hřivnu prostě jen zakopal. Oběma služebníkům, kteří zdvojnásobili počet hřiven, muž řekl: „To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.“

Muž poté služebníka, který svou hřivnu zakopal, pokáral a řekl mu, že je „zlý a lenivý“. Tomuto služebníkovi byla hřivna odňata a on byl vypovězen. Kdyby však tento služebník svou hřivnu zdvojnásobil, obdržel by stejné pochvalné uznání a odměnu jako ostatní služebníci.

Jedním z poselství tohoto podobenství je to, že Bůh od nás očekává, že budeme zvelebovat schopnosti, které nám byly dány, ale nepřeje si, abychom je srovnávali se schopnostmi druhých. Zamyslete se nad tímto postřehem chasidského učence z 18. století Zusjy z Annopole. Zusja byl proslulý učitel, který se s blížící se smrtí začal bát. Jeho učedníci se ptali: „Mistře, proč se třesete? Vedl jste dobrý život; Bůh vás jistě nesmírně odmění.“

Zusja odpověděl: „Pokud mi Bůh řekne: ‚Zusjo, proč jsi nebyl dalším Mojžíšem?‘, odpovím: ‚Protože jsi mi nedal tak velikou duši, jakou jsi dal Mojžíšovi.‘ A když budu stát před Bohem a On řekne: ‚Zusjo, proč jsi nebyl dalším Šalomounem?‘, řeknu: ‚Protože jsi mi nedal Šalomounovu moudrost.‘ Ale běda, co řeknu, když stanu před svým Stvořitelem a On řekne: ‚Zusjo, proč jsi nebyl Zusjou? Proč jsi nebyl tím, kým jsem ti dal schopnost být?‘ Ach, to je důvod, proč se třesu.“

Bůh bude vskutku zklamán, pokud se nebudeme spoléhat na zásluhy, milosrdenství a milost Spasitele, abychom zvelebovali schopnosti, které jsme od Boha obdrželi. Očekává, že s Jeho láskyplnou pomocí se staneme tou nejlepší verzí sebe sama. Skutečnost, že začínáme svůj život s jinými schopnostmi než druzí, pro Něj není podstatná. A neměla by být ani pro nás.

Nakonec Spasitel vyprávěl podobenství o ovcích a kozlech. Až se vrátí ve své slávě, „shromážděni budou před něj všickni národové. I rozdělí je na různo, jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů. A postaví ovce zajisté na pravici své, kozly pak na levici.“

Ti po jeho pravici se stali dědici v Jeho království a ti po Jeho levici žádné dědictví neobdrželi. Odlišovalo je to, zda Ho nasytili, když měl hlad, zda Mu dali napít, když měl žízeň, zda Mu poskytli přístřeší, když byl cizincem, zda Ho oblékli, když byl nahý, či zda Ho navštívili, když byl nemocný nebo když byl uvězněn.

Všichni byli zmateni, jak ti na pravici, tak ti na levici. Ptali se Ho, kdy Mu dali, nebo nedali jídlo, pití a oblečení nebo kdy Mu pomohli, když byl zranitelný. Spasitel odpověděl: „Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.“

Poselství tohoto podobenství je jasné: Když sloužíme druhým, sloužíme Bohu; když tak nečiníme, jsme zdrojem zklamání. Spasitel očekává, že budeme používat své dary, talenty a schopnosti k tomu, abychom žehnali životu dětí Nebeského Otce. Božský impuls sloužit druhým dokládá báseň, kterou v 19. století napsal finský básník Johan Ludvig Runeberg. Báseň „Rolník Paavo“ jsme se sourozenci opakovaně slýchali v dětství. V této básni byl Paavo chudý rolník, který žil se svou ženou a deseti dětmi v oblasti plné jezer ve středním Finsku. Několik let po sobě byla většina jeho úrody zničena, ať už kvůli jarnímu tání sněhu, letnímu krupobití, nebo brzkým podzimním mrazům. Pokaždé, když přišla skrovná úroda, rolníkova žena bědovala: „Paavo, Paavo, ty nešťastný starče, Bůh nás opustil.“ Paavo stoicky odvětil: „Smíchej kůru s žitnou moukou a upeč chléb, aby děti nehladověly. Budu pracovat usilovněji, abych vysušil bažinatá pole. Bůh nás zkouší, ale postará se o nás.“

Pokaždé když byla úroda zničena, Paavo nařídil své ženě, aby zdvojnásobila množství kůry, kterou míchala do mouky, aby neumřeli hladem. Pracoval také usilovněji, kopal strouhy, aby odvodnil půdu a snížil u svých polí náchylnost k poškození záplavami po jarním tání a brzkými podzimními mrazy.

Po letech strádání Paavo konečně sklidil bohatou úrodu. Jeho žena se radovala: „Paavo, Paavo, toto je radostná chvíle! Je čas vyhodit kůru a upéct chléb pouze ze žita.“ Paavo však vzal svou ženu za ruku a s vážností řekl: „Smíchej polovinu mouky s kůrou, protože soused má zmrzlá pole.“ Paavo obětoval hojnost, kterou on a jeho rodina obdrželi, aby pomohl svému zdrcenému a strádajícímu sousedovi.

Ponaučení ze Spasitelova podobenství o ovcích a kozlech spočívá v tom, že dary, které nám byly dány – čas, talenty a požehnání – máme používat ke službě dětem Nebeského Otce, zvláště těm nejzranitelnějším a nejpotřebnějším.

Mou výzvou pro již zmíněné zneklidněné dítě z Primárek a pro každého z vás je, abyste následovali Ježíše Krista a důvěřovali Duchu Svatému tak, jak byste důvěřovali svému drahému příteli. Spoléhejte se na ty, kteří milují vás a kteří milují Spasitele. Usilujte o Boží vedení, abyste rozvíjeli své jedinečné schopnosti a pomáhali druhým, i když to není snadné. Budete připraveni na setkání se Spasitelem a můžete se připojit k presidentu Nelsonovi a pociťovat radostný optimismus. Tím, že tak budete činit, budete pomáhat světu připravovat se na Druhý příchod Ježíše Krista a budete požehnáni dostatečnou nadějí, abyste mohli vejít v odpočinutí a radost Páně, nyní i v budoucnu.

Jak zpíváme v jedné naší nové náboženské písni:

Ve jménu Ježíše Krista, amen.