Může dokonalý Spasitel rozumět tomu, jaké to je, potýkat se s obtížemi?

Měla jsem pocit, že jsem na vrcholu své misie – školila jsem novou misionářku, věnovala se přípravám na křest a přicházela jsem na kloub všemu okolo misionářské práce. Měla jsem velkou radost.

Ale neuvědomovala jsem si, jak se ve mně hromadí stres a úzkost.

Jednou večer jsem uléhala ke spánku, když vtom jsem začala pociťovat, jak se blíží moje druhá panická ataka v životě – ta první přišla před devíti lety. Před devíti lety!

Proč se úzkosti, po krátkém období v dětství, kdy jsem jimi trpěla, najednou znovu vynořily zrovna teď?

Tvrdohlavě jsem se snažila pokračovat na misii v zajetých kolejích – v domnění, že své problémy dokážu vyřešit sama.

Zatímco jsem se potýkala se svým duševním zdravím, někdo se se mnou podělil o postřeh, který získal, když četl o tom, co Spasitel prožil v Getsemanech.

Ježíš řekl: „Smutnáť jest duše má až k smrti.“ A pak se modlil: „Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. A však ne jakž já chci, ale jakž ty.“ (Matouš 26:38–39.)

Pocítili jste někdy tíhu vlastního zármutku? Ptali jste se někdy Boha: „Je nějaká jiná možnost?“

Náš Vykupitel přijal vůli Otce s dokonalou ochotou, s dokonalou poslušností a s dokonalou láskou. Byl dokonalý, protože byl bez hříchu, ale přesto pociťoval bolest, zármutek a osamělost.

Koneckonců, On sestoupil pod všechno – aby nás mohl pozvednout.

President Jeffrey R. Holland, úřadující president Kvora Dvanácti apoštolů, učil: „V písmech se píše, že Ježíš byl ‚muž bolestí‘ [Izaiáš 53:3]. Zažíval smutek, únavu, zklamání a nesnesitelnou osamělost. V těchto a ve všech dobách Ježíšova láska nepomíjí, stejně jako nepomíjí láska Jeho Otce.“

Vědomí toho, že Kristus čelil těžkostem, mi připomíná, že rozumí žalu, depresi, vyčerpání, zklamání, úzkosti a osamělosti lépe než kdokoli jiný.

Byl to On, kdo plakal nad smrtí Lazara (viz Jan 11:33–36). A byl to On, kdo se ptal, když umíral na kříži: „Bože můj, Bože můj, pročs mne opustil?“ (Marek 15:34.)

Ale Ježíš Kristus také lépe než kdokoli jiný zná radost, lásku, soucit, milosrdenství a pokoj. Protože je dokonalý. A tak dokonale ví, jak se cítíme.

President Holland svědčil: „Velikou útěchou tohoto velikonočního období je skutečnost, že díky tomu, že Ježíš kráčel po oné dlouhé a osamělé cestě naprosto sám, tak my nemusíme. Jeho osamělé putování nám poskytlo pro naši malou verzi této cesty významnou společnost – milosrdnou péči našeho Otce v nebi, spolehlivé společenství tohoto Milovaného Syna [a] svrchovaný dar Ducha Svatého.“

Když jsem si uvědomila, že Ježíš Kristus dokonale rozumí tomu, jak se cítím, zatímco se potýkám s úzkostí, nakonec jsem Mu dovolila, aby mi pomohl nést má břemena.

Moje úzkost nezmizela náhle. Stále jsem čelila těžkým dnům. Ale být nablízku Kristu mi přesto přinášelo trvalou radost, protože jsem věděla, že je se mnou a říká: „Já vím. Vím úplně přesně, jak se cítíš.“

Během této zkušenosti se Kristus stal mým nejbližším důvěrníkem.

Podle mě máme někdy sklon se domnívat, že Kristova dokonalost znamená, že je vzdálený a nedosažitelný a že se vzhledem ke svým velikým skutkům a zázračnému životu zdá být od nás obyčejných, nedokonalých a pyšných bytostí velmi daleko. Nikdy nám však není blíže, než když čelíme svým nejtěžším bitvám, nejhoršímu zármutku a když zápolíme s nejtrýznivějšími strastmi.

O těchto Velikonocích můžeme pamatovat na to, že Ježíš Kristus ví přesně, jaké to je, potýkat se s obtížemi, právě proto, že byl dokonalý – že byl tím jediným, kdo mohl pociťovat naši bolest a nést naše břemena.

A tak když se budete potýkat s obtížemi vy, obraťte se na Něj. Dokonale vám rozumí.