„Božská identita: Pravda evangelia, která mi změnila život“, Liahona, březen 2026.
Z oddílu Týdeník MD
Božská identita: Pravda evangelia, která mi změnila život
Bůh vás dokonale zná a ví, co je pro vás nejlepší.
Zoufale jsem se modlila, abych porozuměla své situaci. Právě jsem s velkým zpožděním obdržela své povolání na misii a ztuhla jsem překvapením: Alpská německy mluvící misie.
Můj domov.
Cože?
Nechtěla jsem sloužit doma! Čekala jsem, že pojedu někam jinam, stejně jako mnoho mých přátel. Tato zpráva ve mně vyvolala pocit, že Nebeský Otec mě nepovažuje za schopnou Mu sloužit.
Ale když jsem pronesla tuto zoufalou modlitbu a Nebeského Otce se zeptala, zda Mu na mně záleží a zda je toto povolání na misii nějaká chyba, pocítila jsem, jako by mi někdo sňal z ramenou fyzickou tíhu. Pocítila jsem, jak mě Duch ujišťuje, že Bůh mě dokonale zná a ví, co je pro mě nejlepší.
V onom okamžiku mi Duch potvrdil, že jsem dítě Boží.
To byl jeden z prvních okamžiků, kdy jsem skutečně pocítila moc své božské identity.
Nejdůležitější pravda
Jednou z pravd evangelia Ježíše Krista, která nám dokáže změnit život, je to, že jsme děti nebeských rodičů.
Starší Patrick Kearon z Kvora Dvanácti apoštolů ve svém učení zmínil „všezahrnující dar věčné pravdy, o který se opírá naše schopnost přijímat vše ostatní, čím nás náš Otec touží obdarovat – životně důležitý dar poznání, který, když ho plně převezmeme a přijmeme hluboko do duše, uvádí radosti i strasti života a naše nezodpovězené otázky do jasného kontextu. Tímto darem je to, že jsme skutečně děti Boží.“
Od oné zkušenosti s povoláním na misii pociťuji pravdivost zmíněných slov. Nikdy jsem nezapomněla na to, jaké ujištění a posilu jsem pocítila, když jsem si uvědomila, že Bůh mě zná a miluje.
Zaměření na vlastní identitu
Navzdory této pravdě se mi svět, který mě obklopuje, moje božské kořeny příliš připomínat nesnaží. Uvědomuji si, že si svou božskou identitu a moc, která z ní pramení, musím záměrně připomínat.
V mém případě to zahrnuje například přemítání o zázraku v podobě mého těla a o tom, co mi toto tělo umožňuje každý den dělat a zažívat.
Také pociťuji napojení na svého Stvořitele, když jsem v tichu přírody. Pohled na krásu hor nebo západ slunce mi připomíná, že Bůh zemi zkrášlovat nemusel. Ale On a Ježíš Kristus to pro nás udělali, protože si přejí, abychom se těšili z divů tohoto světa a připomínali si lásku, kterou k nám chovají (viz Mojžíš 6:63).
A když se každý den modlím k Nebeskému Otci – a říkám Mu, jak se cítím, a uvědomuji si, že si přeje mi naslouchat a promlouvat ke mně – pomáhá mi to prohlubovat božské spojení s Ním. Modlitba mi připomíná, že nejsem sama a že Bůh mě vede, i když se to, co si přeji, právě teď neděje. Věřím, že On, milující Otec, ví, kdy nastane správný čas na to, aby do mého života vstoupila určitá požehnání.
Dar smrtelnosti
Moje misie nebyla taková, jakou jsem očekávala, že bude, ale získala jsem zkušenosti, které mi pomohly pochopit, proč si Nebeský Otec přál, abych sloužila ve své domovské oblasti. Možnost dělit se o pravdu o božské identitě s těmi, kteří o ní do té doby nevěděli, mě naplňovala radostí.
Nedokážu si představit svůj život bez toho, že bych věděla, kdo opravdu jsem – cítila bych se prázdná a ztracená.
Když se zamýšlím nad smyslem svého života, je pro mě poznání, že smrtelnost je jen nepatrnou součástí plánu, který pro mě Nebeský Otec připravil, zdrojem nesmírné naděje. Mohu něco dělat, učit se a stávat se něčím více, než čím jsem nyní, a to díky božskému daru života, který mi jakožto svému dítěti dal. Jsem nesmírně vděčná za to, že mi Bůh nabídl svého milovaného Syna jako Spasitele a že mi umožnil rozhodnout se vstoupit do smrtelnosti, abych se mohla stát takovou, jako je On, a vrátit se domů.
Ať už vám svět uchystá cokoli, doufám, že vždy budete pamatovat na to, kým opravdu jste. Tato pravda vám dá moc čelit čemukoli, co se vám postaví do cesty.
Vím, že Bůh tak, jako vyslyšel ve chvíli mého zoufalství mě, vždy slyší a miluje i vás.
Autorka žije v Liestalu ve Švýcarsku.