Viz, zde jsem

Pán slíbil Abrahamovi a Sáře nesmírně velké potomstvo. Toto požehnání si dávalo na čas – či spíše přišlo v Pánově čase. Pán však vyzkoušel Abrahamovu víru, když ho požádal, aby obětoval svého syna Izáka, který byl oním požehnáním, o něž se tak dlouho modlili a na něž tak dlouho čekali. Možná jsme tento příběh z písem četli mnohokrát, ale jak často jsme se vžili do Abrahamovy situace?

Je těžké si jen představit, jak se láskyplný otec před takovým úkolem musel cítit. Avšak nad Abrahamovým odhodláním, když se rozhodl uposlechnout a připravoval se vyrazit na horu Moria a přinést požadovanou oběť, nepřestávám nikdy žasnout. Jeho odpověď, jakožto výraz ochoty a podrobení se vůli Nebeského Otce, zněla vždy takto: „Viz, zde jsem.“ (Viz Genesis 22:1–2.)

Na oplátku za svou poslušnost byl požehnán tím, že Izákův život byl zachován, a rovněž obdržel úžasná a nekonečná požehnání pro sebe, Sáru i jejich potomstvo (viz Genesis 22:15–18).

Spasitelovo podrobení se

Vrcholným příkladem poslušnosti a podrobení se Nebeskému Otci je bezpochyby Spasitel Ježíš Kristus. Svou ochotu uposlechnout projevil tím, že přišel na tuto zemi; tím, že se dal pokřtít, ačkoli byl čistý a dokonalý; a tím, že odevzdal svůj život jako oběť a vzal na sebe bolesti, strasti, slabosti, hříchy a smrt svého lidu, aby věděl, jak nám pomoci v těle (viz Alma 7:11–13).

Byl to tak intenzivní prožitek, že Ho to na okamžik přimělo položit si otázku, zda by bylo možné se onomu hořkému kalichu vyhnout. Ihned poté pravil: „Ale však ne má vůle, ale tvá staň se“ (Lukáš 22:42) – jinak řečeno: „Viz, zde jsem“ – čímž projevil svou ochotu konat vůli Otce.

Jak můžeme pěstovat onu ochotu říci „Viz, zde jsem“ v odpověď na každý požadavek, který Nebeský Otec vznáší na nás jakožto na členy Církve, a někdy i na osobní úrovni?

Pavel učil Římany: „[Naplnění] zákona jest láska.“ (Římanům 13:10.) Kdybych chtěl najít slovo, které by jako synonymum nahradilo výraz „naplnění zákona“, myslím, že by mi na mysli ihned vytanula poslušnost. Proto bychom mohli říci, že láska je poslušnost. A tak Spasitelova slova: „Milujete-li mne, přikázání [má zachovávejte]“ (Jan 14:15) dávají velký smysl.

Mohli bychom odpovědět slovy „Viz, zde jsem“ nebo slovy Nefiho „Půjdu a učiním“ (1. Nefi 3:7). Naší novodobou řečí bychom mohli říci: „Samozřejmě, že jsem ochoten udělat to, co přikazuje Nebeský Otec, bez ohledu na okolnosti.“

Co bych však rád zdůraznil, je vztah mezi láskou a poslušností, což znamená, že jsme poslušni Otce, protože Ho milujeme. Jsem přesvědčen, že rozhodnutí být poslušný je jedním z nejlepších způsobů, jak svou lásku k Němu jasně projevit. „Víra bez skutků jest mrtvá“ (Jakub 2:26) a osobně si myslím, že ani láska k Nebeskému Otci a k Ježíši Kristu není bez poslušnosti příliš živá.

Jak prohlubovat svou lásku k Bohu a poslušnost vůči Němu? Spasitel pravil: „Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jan 17:3.) Když poznáváme Ježíše Krista – a Jeho prostřednictvím i Otce – umožňuje nám to poznávat lásku, kterou k nám chovají, a to nepopsatelné, co pro nás vykonali a ještě vykonají, a to i během obtížných chvil, které v tomto smrtelném životě zažíváme. Díky tomu, že Je poznáváme, se nám mění srdce, vyvolává to v nás touhu řídit se Jejich příkladem ve svém jednání a ochotu říci slovem i skutkem: „Viz, zde jsem.“ Tato ochota se projevuje v touze číst písma nebo v tom, že se na Nebeského Otce obracíme v modlitbě.

„Viz, zde jsem“ může být odpovědí na povolání sloužit na misii nebo snahu zasvěceněji dodržovat přikázání, jako je svěcení sabatu, ctění rodičů nebo snaha vést morálně čistý život. „Viz, zde jsem“ jsou slova, která Kristovy učedníky doprovázejí neustále, dokonce i tehdy, když se požadovaná oběť týká toho, po čem toužíme nejvíce nebo za co jsme zaplatili vysokou cenu.

Tato ochota uposlechnout je velmi cenná, zvláště pokud jde o smlouvy, které jsme uzavřeli při křtu, nebo když jsme vstoupili do chrámu. Umíte si představit, jaký by byl náš život, kdybychom měli neustále na mysli: „Viz, zde jsem“, když na sebe bereme Kristovo jméno nebo když se snažíme na Něj vždy pamatovat a dodržovat Jeho přikázání? Přijímání svátosti nás vybízí k tomu, abychom tento závazek obnovovali, což se má odrážet v našem jednání během týdne. Totéž platí, když přicházíme do chrámu a uzavíráme tam smlouvy, nebo když si smlouvy, které tam uzavíráme, připomínáme.

Vzpomínám si na rozhovor, který jsem měl s jedním novomanželským párem před mnoha lety, když jsem sloužil jako biskup. Jednou večer spolu měli dlouhou a vášnivou debatu ohledně placení desátku. Mladý manžel měl za sebou náročný týden v práci a chtěl peníze, které vydělal, odložit stranou na některé jejich osobní výdaje. Pamatuji si však na slova mladé manželky, která před svým manželem řekla: „Bratře biskupe, jsem ochotná nevynakládat tyto výdaje, a dokonce přestat jíst, bude-li to nutné, ale chci zaplatit desátek a být poslušna Pána.“

„Viz, zde jsem“, postoj, který s tak silným svědectvím vyjádřila ona mladá manželka, se v jejích slovech odrážel natolik rezolutně, že její manžel i já jsme během tohoto rozhovoru pociťovali silného ducha. Nakonec manžel – nevím, zda to bylo jeho vlastní přání, nebo zda ho přesvědčila manželka – onoho víkendu desátek zaplatil.

Následující neděli před shromážděním mě tento mladý manžel požádal, zda by si se mnou mohl krátce popovídat. S výrazem ve tváři, který se lišil od toho, jaký měl minulý týden, mi řekl: „Bratře biskupe, víte, že minulý týden jsem konečně zaplatil desátek a bál jsem se, že nebudu mít dost peněz na jídlo, ale chci jen, abyste věděl, že tento týden jsme měli na jídlo dvojnásobnou částku, než jakou obvykle máme k dispozici. Bratře biskupe, byl to zázrak a já chci takovéto zázraky ve svém životě vídat neustále.“ Připadalo mi, jako kdyby mi onen mladý muž říkal: „Bratře biskupe, na cokoli, o co mě Bůh požádá, jsem ochoten odpovědět: ‚Viz, zde jsem‘.“

Pán řekl, že je zavázán, když děláme to, o co nás žádá (viz Nauka a smlouvy 82:10). Opravdu věříme v doslovnost tohoto zaslíbení?

Možná, že požehnání nepřicházejí v době, kdy chceme, nebo tak, jak bychom chtěli, ale svědčím vám o tom, že toto zaslíbení je skutečné a pravdivé. Vyžaduje to lásku k Němu, poddajnost, touhu konat Jeho vůli a snahu žít jako Kristovi učedníci. Pán nám bude pomáhat a žehnat, abychom chápali a dodržovali své smlouvy. A tak když nás bude žádat, abychom konali Jeho vůli, kéž mu odpovídáme rezolutním: „Viz, zde jsem, Pane!“