Velekněz Kaifáš

Katie Lambertová

Církevní časopisy

Zaslepen světskými záležitostmi a navzdory mnoha příležitostem nedokázal Mesiáše rozpoznat.

Poté, co Spasitel vzkřísil Lazara z mrtvých, svolali nejmocnější židovští vůdci radu, aby rozhodli, jak s Ježíšem naložit. Obávali se Jeho oblíbenosti mezi lidmi, protože vykonal mnoho zázraků. (Viz Jan 11:47.)

Tuto radu vedl Kaifáš jakožto předsedající vysoký kněz a vedoucí sanhedrinu, řídicího orgánu Židů během římské okupace. Jako vysoký kněz dohlížel na chrámové obřady, které měly poukazovat na Krista.

Když ale Kristus přišel, Kaifáš Spasitele nepoznal. A co hůř, zosnoval spiknutí, aby Ho zabil. Což je jedna z velkých ironií zaznamenaných v Novém zákoně.

Prorocká slova

O Kaifášovi je toho navzdory jeho významné roli známo jen málo. V Novém zákoně je zmíněn pouze devětkrát. Působil jako prostředník mezi Židy a Římany. Byl saduceus, člen židovské sekty v Kristově době, která nevěřila ve vzkříšení (viz Skutkové 23:8).

Kaifáš promluvil k radě poté, co Kristus pozvedl Lazara z mrtvých, což byl zázrak, který Kaifáše i další saducee vzhledem k jejich náboženskému přesvědčení určitě znepokojoval.

Členové rady se domnívali, že pokud v reakci na tento známý zázrak nic neudělají, lidé uvěří, že Ježíš je Mesiáš, král Židů, „i přijdou Římané, a odejmou místo [jejich] i lid“ (Jan 11:48).

„Vy nic nevíte,“ pronesl Kaifáš, „aniž přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.“ (Jan 11:49–50.)

Apoštol Jan poznamenává, že Kaifáš to „neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že měl Ježíš umříti za tento národ.

A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.“ (Jan 11:51–52.)

Odsuzující rozsudek

Kaifášovo jméno se v Novém zákoně objevuje znovu, když je Kristus před Ukřižováním vyslýchán.

„I odpovídaje nejvyšší kněz {biskup}, řekl jemu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?“ (Matouš 26:63.)

Ježíš potvrdil, že jím skutečně je: „Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží, a přicházejícího na oblacích nebeských.“ (Matouš 26:64.) Kaifáš se v reakci na to Spasitele opět zřekl. „Tedy nejvyšší kněz {biskup} roztrhl roucho své, řka: Rouhal se.“ (Matouš 26:65.)

Kaifáš navzdory tomu, že stál v přítomnosti Spasitele světa, toho, kdo byl předustanoven usmířit hříchy celého lidstva a vytrpět veškeré bolesti, zármutek a strasti, nerozpoznal, že Ježíš je Kristus, a odsoudil Ho.

Syn Boží žije

Kaifáš je v Bibli znovu zmíněn ve Skutcích 4. Píše se zde o tom, jak apoštol Petr uzdravil muže, který byl od narození chromý (viz Skutkové 3:1–8). Když pak Petr spolu s Janem kázali o Kristově Vzkříšení, byli na základě pravomoci sanhedrinu zatčeni. Strávili noc ve vězení a byli předvedeni před radu, jejímiž členy byli i Kaifáš a jeho tchán Annáš, bývalý velekněz. (Viz Skutkové 4:1–6; viz také Jan 18:13.)

Petr na otázku, jakou pravomocí onoho muže uzdravili, odvětil: „Známo buď všechněm vám i všemu lidu Izraelskému, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kteréhož jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho jméno tento stojí před vámi zdravý.“ (Skutkové 4:10.)

To byla poslední zaznamenaná příležitost, kterou Kaifáš měl, aby mohl Krista přijmout. Místo toho členové rady Petrovi a Janovi vyhrožovali. Jejich výhrůžky však nezměnily pravdivost toho, že Kristus žije. (Viz Skutkové 4:13–22.)

Petr onoho chromého muže uzdravil prostřednictvím moci a pravomoci Ježíše Krista. Podobně se zázraky prostřednictvím Kristova znovuzřízeného kněžství a díky víře v Jeho jméno mohou dít i v dnešní době. Ponaučení, které si můžeme od Kaifáše vzít, je jednoduché. On sice Ježíše jako Krista, Syna Božího, nepřijal, ale my Ho přijmout můžeme. Když v Něj budeme věřit, budou následovat znamení, divy a zázraky (viz Marek 16:17–18).