Můj zármutek se proměnil v radost

Ilustrace: Briana Kranz

Když mi bylo 18 let, zemřel mi dědeček z matčiny strany. V životě jsem do té doby nikoho blízkého neztratil. Věděl jsem, že to jednou přijde, ale nečekal jsem, že se to stane tak náhle.

Dědeček se těšil dobrému zdraví, ale najednou ho bez varování postihla mrtvice. Babička ho rychle odvezla do nemocnice, za čtyři dny však zemřel.

Ztratit někoho, tak náhle a vůbec poprvé, bolelo. Bylo to zvláštní – děda se účastnil každé důležité události v mém životě a pak odešel.

Po pohřbu jsem našel způsob, jak uctít památku svého dědečka a čas, který jsme spolu strávili. Rád pracoval na svém autě a dalších věcech. Když ho postihla mrtvice, byl v garáži – v jedné ze svých mozolnatých rukou držel klíč a pracoval jako obvykle.

Rozhodl jsem se, že i já budu pracovat na autech. Pomáhá mi to cítit se mu nablízku. Také jsem se obrátil k modlitbě a k písmům, v čemž jsem nalezl pokoj, který mi umožnil kráčet dál s vírou a nadějí, i když děda je už pryč.

„Vzkříšení je,“ připomněl mi prorok Abinadi, „tudíž hrob nemá žádného vítězství a osten smrti je pohlcen v Kristu.“ (Mosiáš 16:8.)

Dědečkova smrt mi pomohla získat nadhled, díky němuž Usmíření Ježíše Krista získalo v mém životě ještě větší význam. Uvědomil jsem si, že stejně jako jsem památku dědečka uctil tím, že jsem pracoval na autech, Ježíše Krista uctíváme – a můžeme se Mu cítit nablízku – tím, že se snažíme žít tak, jak žil On, studovat Jeho slova, dělit se o Jeho evangelium a činit skutky Jeho Otce (viz Jan 10:37). Tím pro nás Spasitelovo Usmíření získává hlubší význam a posiluje to naši důvěru v Něj.

„Ať již voláme k Pánu v zármutku nebo v radosti, Ježíš Kristus nám dokonale rozumí,“ učil starší Gerrit W. Gong z Kvora Dvanácti apoštolů. „Může být přítomen ve chvílích, kdy nejvíce potřebujeme veliké dary věčnosti – Usmíření Ježíše Krista, Vzkříšení a znovuzřízení.“

Ježíš Kristus proměnil můj zármutek v radost. Díky Němu a Jeho Usmíření vím, že se s dědečkem znovu uvidím.