Tomáš: Kráčejme po cestě víry

Michelle Dennis Christensenová

Církevní časopisy

Tomášův příběh nám ukazuje, že otázky, trpělivost a získávání svědectví jsou součástí prohlubování naší víry a osobního přesvědčení.

Co se vám vybaví, když uslyšíte jméno Spasitelova učedníka Tomáše? Jeho jméno si často spojujeme s „nevěřícím“ nebo „pochybujícím“ člověkem.

Ale v příběhu o Tomášovi je toho mnohem víc. V Janově evangeliu vidíme Tomášovu cestu víry, která může být zrcadlem té naší – když věříme a jednáme tak, aby se naše víra prohlubovala, může časem sílit.

Mít otázky je v pořádku

Ježíš Kristus Tomáše povolal, aby byl jedním z Jeho dvanácti apoštolů, a Tomáš Spasitele následoval po celou dobu Jeho tříletého působení. Choval ke Spasiteli oddanou lásku. Když se Tomáš obával o Pánův život, naléhal na ostatní apoštoly: „Poďme i my, abychom zemřeli s ním.“ (Jan 11:16.)

Tomáš i ve své oddanosti dál kladl otázky. Ježíš před událostmi v Getsemanech své učedníky učil, že odejde. Tomáš se zeptal: „Pane, nevíme, kam jdeš. A kterak můžeme cestu věděti?“

Ježíš odvětil: „Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:5–6.)

Ani my možná – podobně jako Tomáš – nerozumíme celému Božímu učení či každému aspektu plánu spasení. Ale kladení spravedlivých otázek nám může zjevovat pravdu od Pána. Je nutné svou víru prohlubovat.

President Russell M. Nelson učil:

„Máte-li otázky – a já doufám, že máte – hledejte odpovědi s dychtivou touhou věřit. …

Vaše upřímné otázky, kladené s vírou, vždy povedou k větší víře a k většímu poznání.“

Víra versus strach

Když se apoštolové doslechli, že Ježíš vstal z mrtvých, „měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim“ (Lukáš 24:11). Tomášovo období pochybností možná trvalo déle než u ostatních, protože nebyl přítomen, když se jim vzkříšený Pán zjevil poprvé (viz Jan 20:24).

Tomáš poté, co mu řekli, že viděli Spasitele, odpověděl: „Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů, a vpustím prst svůj v místo hřebů, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím.“ (Jan 20:25.)

Po osmi dnech se Pán zjevil znovu a pokynul Tomášovi, aby se dotkl Jeho ran. V reakci na to Tomáš zvolal: „Pán můj a Bůh můj!“ (Jan 20:28.) Spasitel poté vyslovil důležitou pravdu: „Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili.“ (Jan 20:29.)

Odpovědi opravdu přicházejí. Starší David A. Bednar z Kvora Dvanácti apoštolů učil: „Nebeský Otec slyší a zodpoví každou upřímnou modlitbu, ale odpovědi, které dostáváme, nemusí být takové, jaké čekáme, nemusí přijít v době, kdy je chceme, nebo způsobem, jakým je očekáváme.“

Přesvědčení, které přetrvává

Když díky vytrvalosti, modlitbě a zjevení obdržíme odpovědi, můžeme získat i přesvědčení – svědectví. Budeme-li svou víru nadále vyživovat, bude nám toto svědectví moci zůstat po celý život. Jak učil president Nelson: „Pokud… budete trpělivě respektovat Pánovo načasování, pak obdržíte poznání a porozumění, které hledáte. A pak se dostaví i všechna další požehnání, která pro vás má Pán připravena, dokonce i zázraky. Toto pro vás udělá osobní zjevení.“

Tomášova zkušenost nám ukazuje, že víra není cíl, ale proces. Bůh tento proces respektuje a žehná nám, když zůstáváme otevření Jeho vedení a usilujeme o svědectví, které nám vnáší do srdce pokoj (viz Nauka a smlouvy 88:63).