Žehnejme všem rodinám země

Staršímu Bruce C. Hafenovi, emeritnímu členu Sedmdesáti, jednou zavolal jistý redaktor celostátního zpravodajského časopisu. Redaktor chtěl mluvit o nedávno vydané knize, která pojednávala o historii názorů na nebe napříč různými náboženstvími.

„Autoři zjistili, že veřejnost pociťuje všeobecně rozšířený hlad po nebi – a po rodinách v nebi,“ napsal starší Hafen. Ale zatímco většina lidí dál věří v život po smrti, věčnou lásku a rodinné znovushledání v nebi, „většina křesťanských církví na tento vnitřní hlad nabízí jen malou odezvu“ – s jedinou výjimkou: Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

Ve Spasitelově znovuzřízené Církvi máme posvátné chrámy. Máme manželství na věčnost s pečeticí pravomocí, která přináší požehnání i za hranice fyzické smrti. Máme zaslíbení věčné budoucnosti s našimi blízkými v přítomnosti Otce a Syna. Vzhledem k výše zmíněnému došli autoři k závěru, že pojetí nebe u Svatých posledních dnů je nejúplnější – a já bych dodal, že i nejradostnější.

„Jaký to objev!“ poznamenal starší Hafen. „Většina lidí dnes touží po věčné rodině a [znovuzřízené evangelium Ježíše Krista] tuto touhu naplňuje lépe než jakýkoli jiný známý soubor myšlenek [nebo náboženských nauk]. Přál bych si, aby celý svět mohl slyšet [naše] děti zpívat onu radostnou zvěst: ‚Rodiny mohou být spolu navždy‘.“

Rodiny nejsou jen výhodným společenským uspořádáním. Jsou věčným nebeským vzorem. Jsou „ústředním bodem ve Stvořitelově plánu pro věčné určení Jeho dětí“. President Russell M. Nelson nás učil: „[Pán] stvořil zemi, abychom mohli získat fyzické tělo a vytvářet rodiny. Založil svou Církev, aby rodiny mohly dosáhnout oslavení. Dává nám chrámy, aby rodiny mohly být spolu na věky.“

Náš zájem o silné rodiny se však netýká jen věčného určení. Rodina hraje zásadní roli i v našem štěstí v tomto životě. Nebeský Otec, který dokonale ví, co nám přináší štěstí nyní i na věčnosti, posílá své děti do rodin – ať již jsou jakkoli nedokonalé – a vybízí nás, abychom budovali silné rodiny a pečovali o ně. Samozřejmě, že „postižení, úmrtí či jiné okolnosti mohou vyžadovat individuální úpravy“. Nic však nemůže nahradit základní, božsky určené zodpovědnosti manžela a manželky, otce a matky.

Výzkumy týkající se „biologických rodin se dvěma rodiči, mezi jejichž členy je silné pouto“ nadále ukazují, že rodina je nepostradatelná pro zachování „hlubokých pout lásky a náklonnosti“. Je to „ten hlavní inkubátor pro stabilní, vyrovnané a sociálně uvědomělé jedince“.

Samozřejmě by nás nemělo překvapovat, že něco, co má v Božím plánu takovou důležitost, čelí protivenství. Satan nikdy nebyl rodinám příznivě nakloněn a jeho snahy se stávají čím dál urputnějšími, protože ví, „že [má] krátký čas“ (Zjevení 12:12). President M. Russell Ballard (1928–2023), tehdy úřadující president Kvora Dvanácti apoštolů, řekl: „Satan ví, že nejjistější a nejúčinnější způsob, jak narušovat dílo Páně, je snižovat účinnost rodiny a posvátnost domova.“

Vzhledem k tomu, co o Boží věčné rodině, o plánu Boha určenému Jeho dětem a o věčném významu rodinných vztahů víme, měli bychom patřit mezi ty nejhorlivější obránce rodiny na světě.

Jak postupujeme?

President Dallin H. Oaks, první rádce v Prvním předsednictvu, nám dal tuto radu: „Prohlášení o rodině… je Pánovo opětné potvrzení pravd evangelia, o které se potřebujeme v současné době, která rodinám přináší různé výzvy, opírat.“

V osobním životě můžeme dělat ony malé a prosté věci (viz Alma 37:6), které posilují rodinné vztahy. Patří mezi ně dodržování zásad úspěšné rodiny a manželství uvedených v prohlášení o rodině, jimiž jsou víra, modlitba, pokání, odpuštění, úcta, láska, soucit, práce a hodnotné odpočinkové činnosti. Bez ohledu na svou stávající rodinnou situaci můžeme svými skutky projevovat, že rodinné vztahy jsou pro nás z hlediska věčnosti důležité.

Jakožto zodpovědní občané můžeme ve svém okolí prosazovat „taková opatření, jejichž záměrem je zachovat a posilovat rodinu“.

Jsme Pánův lid smlouvy v těchto posledních dnech. Jsme dědici zaslíbení daných Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi – zaslíbení, která se ve všech ohledech týkají rodiny. Tato zaslíbení přicházejí s posvátným povoláním žehnat všem rodinám země. A jedním z důležitých způsobů, jak toho dosahujeme, je to, že žijeme podle věčné pravdy, že „rodina je ustanovena Bohem“ a že „obřady a smlouvy dostupné ve svatých chrámech umožňují jednotlivcům vrátit se do přítomnosti Boží a rodinám být sjednoceny na věky“, a že tuto pravdu hájíme a dělíme se o ni s druhými.

Když se sestrou Uchtdorfovou sledujeme, jak členové naší rodiny uzavírají posvátné smlouvy s milujícím věčným Nebeským Otcem, srdce se nám plní radostí a vděčností. Radujeme se nejen ze svých dětí a jejich dětí, ale i ze svých rodičů a jejich rodičů. S hlubokou láskou přemítáme o tom, jak nás smlouvy evangelia sjednocují napříč generacemi. Je to zážitek, který se podobá tomu, jako kdybychom viděli „žebřík… na zemi, jehožto vrch [dosahuje] nebe; a aj, andělé Boží vstupovali a sstupovali po něm“ (Genesis 28:12).

Požehnání, která Pán slíbil Jákobovi ve snu, se vztahují na všechny Jeho děti smlouvy – včetně vás i mě. Tak jako Pán odpověděl Jákobovi, odpoví i nám „v den ssoužení [našeho]“ (Genesis 35:3), pokud se rozhodneme pro Něho.

„Aj,“ pravil Pán „já jsem s tebou, a [zachovávat] tě budu, kamžkoli půjdeš, … nebo neopustím tebe.“ (Genesis 28:15.)

Podobně jako Jákob i my všichni musíme projít pustinou. Někdy se slíbená požehnání zdají být daleko. Možná, že když vyvstávají závažné problémy nebo těžkosti, tak o Pánově lásce pochybujeme. Možná máme dokonce pocit, že nás Bůh opustil. Navzdory svému nejlepšímu úsilí být učedníkem můžeme mít pocit, že se nám nedostává požehnání, ve která jsme doufali.

Bratři a sestry, drazí přátelé, cesta smlouvy je cestou radostnou, i když může být občas zkrápěná slzami. Máte-li pocit, že některé části plánu štěstí se ve vašem životě nyní nenaplňují, důvěřujte prosím tomu, že Pán na vás pamatuje a ve svém příhodném čase vám podle své moudrosti požehná.

Víra v Ježíše Krista a v Jeho zaslíbení nás inspirují k tomu, abychom hleděli dopředu, nikoli dozadu. Díky Němu se naše budoucnost nemusí ocitnout v zajetí ničeho, co se stalo v minulosti nebo co nám brání ve výhledu právě nyní. Ano, všechny nás tak či onak něco zranilo nebo zraní. Věříme však ve velikého Léčitele. Důvěřujeme Mu – dokonce natolik, že přijímáme Jeho zaslíbení s plným přesvědčením, ačkoli jsou ještě daleko (viz Židům 11:13).

„Pamatujme ale všichni na to, že Pánovým způsobem a v Jeho čase nebude Jeho věrným Svatým odepřeno žádné požehnání,“ řekl president Nelson. „Pán bude soudit a odměňovat každého jednotlivce nejen podle jeho skutků, ale i podle touhy jeho srdce.“

Slibuji vám, že budeme-li se řídit plánem Nebeského Otce pro rodiny a budeme-li se o něj dělit s druhými, On bude s námi, bude nás podporovat a bude s námi kráčet na naší cestě. Nikdy nás nenechá o samotě, zvláště když na nás nebo na naše blízké přijdou zkoušky. Ponese nás, bude nás pozvedat a přivede nás do zaslíbené země plnosti radosti s Ním, s Jeho Synem Ježíšem Kristem a s našimi rodinami – na věky.