Pocítila jsem pokoj

Ilustrace: Allen Garns

Když jsem během jednoho týdne obdržela dvě církevní povolání jako pianistka, začala jsem si dělat starosti, jak si najdu čas na své další povinnosti doma, v práci a ve škole. Největším přáním mého srdce bylo, abych mohla sloužit Pánu, přinášet Jeho Ducha lidem a tříbit přitom své talenty. Pociťovala jsem však, že se nebudu schopna svým novým povoláním věnovat tak, jak bych si přála.

Následující týden jsme se ve firmě, kde jsem pracovala, potýkali s vysokou poptávkou. Vzhledem k tomu, že v práci hlavně píšu, mě začaly bolet paže a zápěstí. Bála jsem se, že pokud bolest neustoupí, nebudu schopná hrát na piano.

V neděli, když jsem na piano v kapli hrála preludium, mě svaly začaly znovu bolet. Rychle jsem se v srdci pomodlila o sílu, abych mohla hrát dál.

Během svátosti jsem si uvědomila, že další naplánovanou píseň jsem už dlouho nehrála. „Jako by ta bolest nestačila,“ pomyslela jsem si, „teď mám ještě zahrát obtížnou náboženskou píseň.“ A právě tehdy jsem si přečetla tato slova, která přesně vyjadřovala to, co jsem pociťovala:

Při čtení jsem pocítila pokoj. Věděla jsem, že Spasitel zná mé bolesti. On je koneckonců vytrpěl (viz Alma 7:11–12). Nebylo zapotřebí, abych na tu chvíli byla sama. Nečekala jsem to, ale pociťovala jsem Ducha Páně.

Když jsem začala hrát, bolest utichla a způsob, jak melodii zahrát, mi připadal důvěrně známý. Uvědomila jsem si, že má služba mi připravila cestu k uzdravení a přivedla mě blíže k Nebeskému Otci.

Když přemítám o svém zážitku u piana, uvědomuji si, že jsem nehrála sama. Posilovala mě moc a milost Ježíše Krista – tento duchovní zážitek jsem získala díky tomu, že jsem Mu sloužila. Vím, že nám bude vždy nablízku, aby nás podporoval a uschopňoval, pokud Mu budeme ochotni sloužit.