2025
Aloha, Skousenovi!
září 2025


Aloha, Skousenovi!

V roce 2022 jsem cestovala se svou kamarádkou do Říma a Praha byla naše první zastávka před odletem. Jen co jsme se dostaly na povrch z metra, bylo to na Staroměstském náměstí v Praze, potkaly jsme nového presidenta Misie Česko a Slovensko Darrina M. Skousena s jeho manželkou Sandi. Byli po svém příjezdu do České republiky spolu se svými dětmi, dalšími nově příchozími misionáři a psem na první obhlídce Prahy. Bylo to zajímavé, protože v Praze je většinou spousta turistů, a očekávat, že potkáte někoho známého, je trošku pošetilé. Ale mně a mé kamarádce se to stalo. Hned jsme se přivítali a nezapomněli udělat společnou fotku na památku. Od té doby uplynuly tři roky a je neuvěřitelné, jak rychle to uteklo. Za toto období se toho v jejich životě – jak misionářském, tak i soukromém – událo mnoho. Před jejich návratem do jejich domoviny, v červnu 2025, jsme Skousenovy požádali o „desetiotázkový“ rozhovor. Každý odpověděl na otázky zvlášť, ale to, že jsou sehraní, je znát a je to obdivuhodné. Nyní se můžeme společně pomyslně vrátit do minulosti a zjistit, jaké to bylo na misii z jejich osobního pohledu.

Darrin M. Skousen

Darrin M. Skousen pochází z Arizony ve Spojených státech amerických. Byl vychován v evangeliu. Jako mladý misionář sloužil ve Spojených státech, Portugalsku, Rakousku a Československu. Posledních 20 let před svou poslední misií pracoval jako právní zástupce v americké armádě se zaměřením na trestní právo a národní bezpečnost nebo na zákon upravující vojenské operace.

1) Určitě jste přijel do České republiky s určitými očekáváními – jak se lišila od reality?

Očekával jsem, že Češi a Slováci budou mít stejný smysl pro společenství a že se budou zapojovat do veřejného života stejně, jako tomu bylo tehdy, když jsem zde žil v letech 1990 až 1991. K mému překvapení se zdají být méně společenští. Něco z toho může být pozůstatkem z covidových let a/nebo jen důsledkem celosvětově rostoucích obav ohledně vlastního bezpečí a soukromí.

Očekával jsem, že budou podobně nedůvěřiví a opatrní, pokud jde o nové lidi, kteří přicházejí do Církve, a čekal jsem, že jim bude trvat dlouho, než je mezi sebe plně přijmou, jako si to pamatuji z minulých let, ale zcela jsem se mýlil. Jsem nadšený z toho, jak otevřeně a vstřícně přistupují k novým lidem, zvláště k těm, kteří nejsou Češi ani Slováci.

2) Máte pocit, že členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů v České republice a na Slovensku jsou jiní než ti v USA? A pokud ano, v jakém smyslu?

Našel jsem více podobností než rozdílů, což dává smysl, protože věříme v téhož Ježíše Krista a máme totéž chápání velkolepého plánu nebes. Jakékoli rozdíly jsou minimální a pravděpodobně budou více souviset s odlišným kulturním a historickým prostředím, z nějž pocházíme, než s tím, jak praktikujeme svou víru.

3) Máte nějaký zážitek, na který budete vzpomínat s úsměvem?

Upřímně řečeno, je to celá misie, všechno – to dobré i to špatné. Pokud bych měl zmínit jen jednu věc, pak by to bylo požehnání vidět, jak evangelium Ježíše Krista mění lidem život, jak pomáhá lidem stávat se více takovými, jako je Kristus, a být šťastnější.

4) Jak se vám spolupracovalo s českými a slovenskými misionáři?

Práce s nimi je jedním z největších požehnání mého života. Hodně jsem se toho od nich naučil, a ještě cennější je pro mě to, že jsem se díky spolupráci s těmito udatnými misionáři dozvěděl prostřednictvím Ducha Svatého něco více o svém Nebeském Otci a Spasiteli. Budu těmto misionářům a Nebeskému Otci na věky vděčný za čas, který jsem s nimi strávil, a za zkušenosti, které jsem s nimi zažil.

5) Je něco, co vás během vaší misie zklamalo?

Je mi líto, že jsem se během prvních čtyř měsíců naší misie kvůli přetrvávajícím povinnostem souvisejícím s armádou, které jsem měl doma a které mě vždy jednou za dva týdny na dva týdny od misie odváděly, nemohl plně soustředit na svou práci zde. Se sestrou Skousenovou navíc litujeme času, který jsme nemohli věnovat misionářskému úsilí kvůli jejímu boji s rakovinou. Přáli bychom si, kdybychom tak mohli zůstat ještě rok a vynahradit čas, který jsme nemohli věnovat této práci na růstu Církve v těchto zemích a na vyzývání druhých, aby přišli ke Kristu.

6) Co vám v práci pomáhalo nejvíce?

Spolupráce s vedoucími a se členy. Je to skutečně společné dílo, a když pracujeme bok po boku, nemůže nás nic zastavit. A myslím, že to na nás – členech i misionářích – bylo v těchto uplynulých dvou letech vidět. Měli jsme náročný úkol dát toto dílo po covidových letech znovu do pohybu, aby dosáhlo stejného růstu a dynamiky jako před covidem a aby se dostalo na ještě vyšší úroveň… Mise splněna.

7) Odnášíte si s sebou něco, co obohatilo váš duchovní i každodenní život?

Tři roky zkušeností, které jsou v osobním duchovním růstu neocenitelné. Každá výzva, neúspěch i úspěch přispívají k tomu, kým jsem, k mé sebedůvěře před Pánem, k mé jednotě s Pánem a k mé schopnosti Pánu sloužit.

8) Podělil byste se s námi o své plány a naděje do budoucna?

Jako mladý muž jsem si záhy uvědomil, že Pán bude potřebovat charakterní a schopné bojovníky, aby v nadcházejících letech bojovali za Jeho království, zejména v oblasti práva. Boj o srdce a mysl lidí, boj za právo praktikovat naše náboženství a úsilí zaměřené na pomoc druhým, aby se dozvěděli o Ježíši Kristu a Jeho znovuzřízeném evangeliu a nauce, budou v nadcházejících letech velmi záviset na právních bitvách. A to je důvod, proč jsem se stal advokátem a před misií vykonával právní praxi v oblastech a pro klienty, pro které jsem pracoval. Nyní, k svému překvapení a šoku, budu po misii advokátem zaměstnaným Církví, abych bojoval v právních bitvách a poskytoval jejím vedoucím rady ohledně toho, jak podporovat pokrok tohoto velikého díla.

9) Možná se jednoho dne vrátíte do České republiky nebo na Slovensko jako turisté – je nějaké místo, kam byste se určitě chtěl podívat znovu?

Raději se do těchto skvělých zemí s manželkou vrátíme jako starší misionáři než jako turisté. Budu chtít navštívit chrám, o jehož příchod se všichni modlíme.

10) O jaké poselství nebo o jaké svědectví byste se chtěl s věřícími v České republice a na Slovensku podělit?

Mám vás rád. Děkuji vám, že jste nás přijali za své přátele, do svých rodin a do svého církevního společenství. Děkuji vám za důvěru a podporu v této práci. Vy i toto dílo jste mému srdci, mysli a duši velmi blízcí a drazí, protože právě zde mezi vámi jsem jako mladý muž a nyní jako starší muž dosáhl ve vztahu s Nebeským Otcem a Spasitelem neuvěřitelného posunu kupředu a vzhůru. Vím, že Bůh žije a že je to můj Nebeský Otec. Vím, že mě miluje a že má plán týkající se našeho růstu a štěstí. Vím, že Ježíš Kristus je můj Spasitel a Vykupitel a že Jeho nauka a znovuzřízené evangelium představují cestu zpět k Němu a k věčnému růstu. Vím, že jste zbožní, dobří a schopní lidé a že jste ti, na které se Bůh spoléhá při uskutečňování svého díla v této části světa. Nikdo se za vás nebude tolik modlit a nikdo vám nebude tolik fandit jako já. Mám vás rád!

Sandi Skousenová

Narodila se na Havaji. Sloužila jako mladá misionářka v Arizonské misii Tempe. Sestra Skousenová pracovala jako novinářka, tisková tajemnice a jako marketingový stratég a specialista. S manželem mají čtyři děti.

1) Určitě jste přijela do České republiky s určitými očekáváními – jak se lišila od reality?

Nečekala jsem, že většinu zdejších členů budou tvořit obrácení do Církve! Moc je obdivuji. Přestože v Církvi nevyrostli, věrně slouží jako učitelé Primárek a mládeže a v rolích vedoucích. A svá povolání vykonávají opravdu dobře! Jejich oddanost, schopnost a ochota sloužit jsou opravdu inspirující. Jejich služba je důkazem síly jejich svědectví a hloubky jejich závazku vůči evangeliu.

2) Máte pocit, že členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů v České republice a na Slovensku jsou jiní než ti v USA? A pokud ano, v jakém smyslu?

Nemyslím si, že by se zdejší členové od členů v USA lišili. Všichni máme podobné naděje a sny, ale i výzvy a těžkosti. Ve všech třech zemích mají členové touhu prohlubovat svůj vztah s Kristem, mít láskyplné vztahy s rodinou a navazovat hodnotná přátelství.

3) Máte nějaký zážitek, na který budete vzpomínat s úsměvem?

Vždy budu ráda vzpomínat na dlouhé výlety, na které jsem se členy Církve v České republice a na Slovensku chodila. Byla to zábava! Během těch lesních a horských túr jsem se seznámila se členy a viděla nádhernou přírodu.

4) Jak se vám spolupracovalo s českými a slovenskými misionáři?

Misionáři jsou úžasní! Jejich oddanost misionářskému poslání a jejich touha sloužit Bohu pro mě budou vždy příkladem. Jsou cílevědomí, věrní a nebojácní. A je s nimi také velká legrace! Hodně jsme se spolu nasmáli. Mají opravdu rádi lidi a kulturu těchto zemí.

5) Je něco, co vás během vaší misie zklamalo?

No, zklamalo mě, že jsem dostala rakovinu! Kvůli léčbě rakoviny jsem se nemohla tolik stýkat s misionáři a se členy. Ale díky onemocnění rakovinou jsem se toho hodně naučila o laskavosti a empatii. Tolik členů mi sloužilo, dávali mi dobroty a posílali dopisy, měli pro mě laskavé slovo a modlili se za mě. Projevovali mi křesťanskou lásku. Pozvedali mě a dodávali mi naději. Snažím se sloužit druhým stejným způsobem.

6) Co vám v práci pomáhalo nejvíce?

Duch Svatý a písma. Prostřednictvím Ducha a Kristových slov v písmech jsem byla schopna nacházet inspiraci a odpovědi ohledně toho, jak vést a sloužit.

7) Odnášíte si s sebou něco, co obohatilo váš duchovní i každodenní život?

Zjistila jsem, že když si každý den uděláme čas na modlitbu a studium písem, umožní nám to získat přístup k duchovním darům, jako je rozlišování, moudrost a pravá láska. Bez těchto darů Ducha bych nebyla schopna vést druhé a mít je ráda. Tyto dary mi budou pomáhat i v každodenním životě.

8) Podělila byste se s námi o své plány a naděje do budoucna?

S manželem se přestěhujeme do Utahu. Chystám se starat o maminku. Těším se na to, že budu moci trávit čas se svými třemi syny a pomáhat jim. Synové jsou již dospělí, ale když jsem byla na misii, museli si v životě poradit sami. Dcera nedávno obdržela povolání sloužit ve Francouzské misii Paříž a v říjnu nastupuje.

Také se budu dál dělit o evangelium s druhými! Chci zvát druhé do Církve a vybízet je, aby v životě věnovali pozornost Boží přítomnosti. Také chci vytvořit projekt, který by pomáhal dětem porozumět Knize Mormonově a zamilovat si ji.

9) Možná se jednoho dne vrátíte do České republiky nebo na Slovensko jako turisté – je nějaké místo, kam byste se určitě chtěla podívat znovu?

Až přijedu na návštěvu, určitě navštívím tolik církevních jednotek, kolik jen budu moci! V České republice a na Slovensku je mnoho krásných míst, ale nejvíce ze všeho chci vidět své přátele!

Možná taky strávím pár dní v národním parku České Švýcarsko a ve Vysokých Tatrách a přespím na nějaké chalupě!

10) O jaké poselství nebo o jaké svědectví byste se chtěla s věřícími v České republice a na Slovensku podělit?

Pociťuji Boží lásku a vím, že Bůh je můj Nebeský Otec. Život, poselství a poslání Ježíše Krista je tou pravou CESTOU k naději a k dosažení pokoje. Prostřednictvím víry a pokání můžeme překonávat těžkosti a získávat duchovní ochranu. Když uzavíráme a dodržujeme smlouvy s Bohem, dosahujeme jednoty s Ním a získáváme přístup k Jeho moci.

Přeji si, aby věřící i nevěřící žili s větší mírou „aloha“ (lásky). „Posiluj bratří svých ve veškerých rozhovorech svých, veškerými modlitbami svými, veškerým nabádáním svým a veškerým konáním svým.“ (NaS 108:7.) „Poněvadž tak miloval nás Bůh, i myť máme jedni druhé milovati.“ (1. Janova 4:11.)

Všem vám chci vyslovit své „aloha“.

Aloha znamená, slovy sestry Skousenové, dobrý den, na shledanou, lásku; znamená také mír, soucit, štědrost, trpělivost, jednotu, harmonii a respekt.

Děkujeme vám za vaši oddanou službu a přejeme vám Pánova požehnání ve všem, co potřebujete, a zvláště zdraví. A nyní vám my posíláme naše „aloha“ z České republiky.