„Požehnáni kněžskou pravomocí a mocí“, Liahona, září 2025.
Požehnáni kněžskou pravomocí a mocí
Členové Církve používají moc Boží tím, že slouží a žehnají druhým v Církvi, doma i po celém světě.
Naše svědectví světu zní, že svaté kněžství Boží je nezbytné pro uskutečňování Boží práce na spasení a oslavení, že Bůh za tímto účelem znovuzřídil na zemi kněžství a že toto kněžství spravuje Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
Nezbytnost kněžské pravomoci a moci
Ježíš Kristus je hlavou Církve. Církev je nástrojem, který Ježíš vytvořil, aby mohl uskutečňovat zcela zásadní práci na vykoupení lidstva v této poslední dispensaci evangelia, stejně jako v té dispensaci, kdy na zemi žil On sám. Prostřednictvím své Církve může:
-
hlásat své evangelium po celém světě;
-
nabízet křest a všechny další smlouvy – dokonce samotnou cestu smlouvy vedoucí do Jeho celestiálního království;
-
sjednocovat rodiny na věčnost;
-
nabízet dary týkající se spasení, a to i těm, kteří zemřeli bez nich;
Aby Církev mohla dosahovat těchto velkolepých záměrů a připravovat se na Spasitelův návrat, potřebuje neustálé Boží vedení, pravomoc a moc. Církev je „pravou a živou [církví]“ (Nauka a smlouvy 1:30), protože Kristus jí poskytuje své vedení a moc prostřednictvím svého kněžství – Svatého kněžství „podle řádu Syna Božího“ (Nauka a smlouvy 107:3).
Nebýt tohoto svatého kněžství, Církev by byla v podstatě jen světskou organizací, která by ve světě konala dobro, ale neměla by moc dosáhnout onoho nejvyššího cíle, jímž je příprava synů a dcer Božích na radost plynoucí z věčného života v Boží přítomnosti. S tímto kněžstvím a s klíči k řízení práce tohoto kněžství se v Církvi nachází jak pravomoc, tak řád.
„V Církvi se veškerá kněžská pravomoc používá pod vedením těch, kteří drží kněžské klíče.
Způsobilí mužští členové Církve přijímají kněžskou pravomoc tím, že jim je předáno kněžství a jsou vysvěceni do kněžského úřadu. Všichni členové Církve mohou používat delegovanou pravomoc, když jsou ustanoveni nebo pověřeni pomáhat při uskutečňování Boží práce.“
Díky kněžským klíčům budou Pánovy priority vždy vítězit. Nikdo nemůže prosazovat osobní záměry, které nejsou v souladu s Jeho pokyny a vedením. Nikdo nemůže uspět s kněžskou lstivostí, kdy usiluje o osobní prospěch a vlastní následovníky.
Kněžství hraje zásadní roli také v domovech členů Církve. President Dallin H. Oaks, první rádce v Prvním předsednictvu, učil: „Zásada, že kněžskou pravomoc lze používat pouze pod vedením toho, kdo pro příslušnou úlohu drží klíče, je podstatná v Církvi, ale neplatí v rodině.“ Otec předsedá své rodině a používá v ní kněžství – udílí rady, svolává rodinná setkání, dává členům rodiny i druhým kněžská požehnání nebo požehnání pro uzdravení a tak dále – aniž by k tomu dostal pokyn nebo oprávnění od někoho, kdo drží kněžské klíče.
„Tatáž zásada platí, když otec není přítomen a rodinu vede matka. Předsedá ve svém domově a její úlohou je přinášet moc a požehnání kněžství do své rodiny prostřednictvím svého obdarování a zpečetění v chrámu.“
Znovuzřízení kněžství v naší době
15. května 1829
Znovuzřízení kněžské pravomoci v této poslední dispensaci probíhalo spořádaně a krok za krokem. Pán začal utvářet svou kněžskou strukturu v roce 1829, když bylo překládáno základní písmo naší dispensace, Kniha Mormonova. Josephu Smithovi a Oliverovi Cowderymu se v odpověď na dotazy, které v modlitbě položili ohledně křtu, zjevil vzkříšený Jan Křtitel a předal jim Aronovo kněžství, kteréžto kněžství „drží klíče služby andělů a evangelia pokání a křtu ponořením na odpuštění hříchů“ (Nauka a smlouvy 13:1). S touto pravomocí se Joseph a Oliver navzájem pokřtili a později, když byla formálně zorganizována Církev, pokřtili i další lidi.
Nedlouho po 15. květnu 1829
Nedlouho poté, co se zjevil Jan Křtitel, se zjevili i dávní apoštolové Petr, Jakub a Jan a předali vyšší neboli Melchisedechovo kněžství, zahrnující „klíče [Pánova] království a dispensaci evangelia pro… plnost časů“ (Nauka a smlouvy 27:13; viz také 128:20).
3. dubna 1836
Další potřebná kněžská pravomoc přišla později, když se v chrámu Kirtland zjevili Josephovi a Oliverovi tři dávní proroci, Mojžíš, Elias a Eliáš, a předali jim klíče shromažďování Izraele a práce, která přináleží k chrámům Páně (viz Nauka a smlouvy 110:11–16).
Léto 1829 – duben 1835
Zjevení, jež jsou nyní kanonizována v Nauce a smlouvách, poskytla Proroku Josephu Smithovi pokyny ohledně vysvěcování mužů do úřadů vyššího (Melchisedechova) a přípravného (Aronova) kněžství; jmenování kněžských úředníků, jako jsou biskupové; a organizování kněžských kvor a rad.
1835–1973
Uspořádání a fungování kněžství v Církvi jsou i nadále řízeny prorockým vedením. Například v kirtlandském období byla zorganizována kvora Sedmdesáti, aby pomáhala Kvoru Dvanácti. Po velkém exodu na Západ a rozptýlení členů Církve do rozsáhlých geografických oblastí byla tato kvora pověřena, aby působila v kůlech Církve.
1973–současnost
Pod vedením presidentů Spencera W. Kimballa (1895–1985), Ezry Tafta Bensona (1899–1994) a Gordona B. Hinckleyho (1910–2008) začali sedmdesátníci a jejich kvora působit přímo pod Kvorem Dvanácti na celosvětové úrovni a v církevních územích. Kvora na kůlové úrovni byla poté zrušena. V dnešní době pomáhá apoštolům „při budování církve a usměrňování veškerých záležitostí jejích ve všech národech“ (Nauka a smlouvy 107:34) dvanáct kvor sedmdesátníků, kteří jsou generálními či územními autoritami. Další kvora Sedmdesáti lze vytvářet v závislosti na tom, jak se Církev rozrůstá.
Starší Christofferson se v únoru 2022 zdraví s bratry Sampsonem a Danielem Amakovými v západoafrické Gambii.
Kněžství: moc žehnat
Řečeno jedním slovem – účelem kněžské pravomoci a moci, kterou Ježíš Kristus znovuzřídil, je žehnat. Členové Církve díky tomu mohou používat moc Boží ke službě a žehnání druhým v Církvi, doma i po celém světě. Členové se přidávají ke Spasiteli v uskutečňování Jeho práce na spasení a oslavení tím, že používají božské dary a moc, jež dalece přesahuje jejich vlastní, aby pomáhali království Božímu růst a naplnit zemi (viz Nauka a smlouvy 65:2, 5–6).
Pán vysvětlil, že „toto větší [Melchisedechovo] kněžství spravuje evangelium a drží klíč tajemství království, a to klíč poznání Boha.
Tudíž, v obřadech jeho se projevuje moc božskosti.
A bez obřadů jeho a bez pravomoci kněžství se moc božskosti lidem v těle neprojevuje.“ (Nauka a smlouvy 84:19–21.)
Obřady jsou samozřejmě kněžstvím řízené ceremonie neboli svátosti, jejichž prostřednictvím uzavíráme smlouvy s Bohem, nejprve prostřednictvím křtu a dále prostřednictvím smluv uzavíraných v domě Páně. Právě dodržováním těchto smluv se prostřednictvím smírné milosti Krista měníme z „přirozených“ mužů a žen ve svaté (viz Mosiáš 3:19) a stáváme se před Bohem ospravedlněnými a posvěcenými – nevinnými a neposkvrněnými (viz Nauka a smlouvy 20:29–31; 3. Nefi 27:16–20).
Výstižně to shrnuje tento citát z dokumentu „Znovuzřízení plnosti evangelia Ježíše Krista – prohlášení světu při příležitosti dvoustého výročí“ od Prvního předsednictva a Rady Dvanácti apoštolů:
Prohlašujeme, že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, zorganizovaná 6. dubna 1830, je Kristovou znovuzřízenou novozákonní Církví. Tato Církev je ukotvena v dokonalém životě svého hlavního úhelného kamene, Ježíše Krista, a v Jeho nekonečném Usmíření a doslovném Vzkříšení. Ježíš Kristus znovu povolal apoštoly a předal jim kněžskou pravomoc. Vyzývá nás všechny, abychom přišli k Němu a do Jeho Církve, abychom přijali Ducha Svatého a obřady týkající se spasení a abychom získali trvalou radost.“