„Kdyby měl Bůh na zemi církev“, Liahona, září 2025.
Portréty víry
Kdyby měl Bůh na zemi církev
Řekl jsem misionářům, aby neztráceli čas, protože já mám své vlastní přesvědčení. Ale pak jsem zjistil, že jejich učení je v souladu s mým přesvědčením o rodině, o milujícím Otci v nebi a o Spasitelově Církvi.
Když jsem byl malý, rodiče mě brávali do různých církví. Později, jako dospívající, jsem se začal obracet k Bohu a začal jsem číst Bibli. Byl jsem spokojený.
Když jsem přemýšlel o Bohu a o účelu života, uvědomil jsem si, že je důležité mít rodinu. Věřil jsem, že církevní vedoucí mají učit vlastním příkladem, ale v církvi, do které jsem chodil, kněží ženatí nebyli. To mi nedávalo smysl. Věřil jsem, že je dobré být ženatý a mít rodinu.
V té době mi bylo 16 let. Měl jsem přítelkyni, kterou jsem velmi miloval, ale opustila mě. A to pro mě bylo těžké. Téměř rok mě to velmi trápilo. Kvůli tomuto zážitku jsem chtěl pochopit, odkud jsem přišel, proč jsem na zemi, jaký je účel života a co se stane po smrti. Chtěl jsem najít odpovědi na tyto otázky sám. Ale když jsem o nich dlouho přemýšlel, obrátil jsem se znovu na Boha a řekl jsem si: „Stvořitel života zná život lépe než já. Měl bych odpovědi hledat u Něho.“
Při čtení Bible jsem se dozvěděl, že Ježíš povolal dvanáct apoštolů. „Kdyby měl Bůh dnes církev,“ pomyslel jsem si, „měla by mít apoštoly.“ Náboženství mě stále více přitahovalo a chtěl jsem se dát pokřtít.
Když jsem si o Bohu povídal se svým otcem, řekl mi, že Bůh je spravedlný. Řekl, že se buď dáme pokřtít, abychom byli spaseni, nebo budeme na věky zatraceni do pekla. Nechtělo se mi věřit tomu, že by milující Otec v nebi s potěšením posílal své děti na věky do pekla jen proto, že se nedaly pokřtít. Co ti, kteří neměli žádnou příležitost dát se pokřtít?
Ve Francii je jen málo věřících. Měl jsem přátele, kteří byli milí, ale nebyli pokřtěni. Dospěl jsem k závěru, že není správné se domnívat, že všichni půjdou do pekla.
A tak jsem se rozhodl vytvořit si vlastní přesvědčení. Věřil jsem v Boha, jehož láska je dokonalá a který udělá vše, co je v Jeho moci, aby své děti spasil. Pokud Jeho děti nebudou chtít Jeho slávu přijmout, bude to na nich. On jim však dá šanci.
Oklikou k obrácení
Jednou dva misionáři na plný úvazek, kteří pracovali v naší vesnici, pocítili nabádání, aby se vrátili domů oklikou. Cestou domů potkali mou maminku. Zastavila je a domluvila se s nimi, že se se mnou setkají. Neměl jsem z toho radost. Nechtěl jsem si s nimi povídat. Myslel jsem si, že řeknou: „Musíš nás poslouchat. Musíš věřit tomu, co ti řekneme.“
Když misionáři přišli na domluvenou schůzku, řekl jsem jim: „Neztrácejte čas. Mám své vlastní přesvědčení. To, co děláte, je dobré, ale já věřím, že velmi důležitá je rodina. Věřím, že církevní vedoucí mají být sezdaní. Věřím, že církev má mít dvanáct apoštolů. Věřím, že Bůh spasí tolik svých dětí, kolik jen bude moci. A taky věřím, že je špatné kouřit a pít.“
Překvapilo mě, že jejich učení se s mým přesvědčením shodovalo. Dali mi Knihu Mormonovu a vyzvali mě, abych se ohledně ní modlil. Když jsem tuto knihu četl, pociťoval jsem Ducha a pociťoval jsem Ho i tehdy, když jsem byl s misionáři. Ale říkal jsem si: „Možná si tyto pozitivní pocity sám vytvářím.“
Modlil jsem se a odpověď jsem dostal ve snu. V tomto snu jsem otevřel Bibli. Uvnitř byly záložky s různými knihami Bible. Na poslední záložce bylo napsáno „Mormon“. Toto poselství mi pomohlo pochopit, že Bible i Kniha Mormonova obsahují totéž evangelium (viz Ezechiel 37:15–19).
Mé svědectví se dále posilovalo díky dalším zážitkům při čtení a studiu Knihy Mormonovy. Když mě misionáři vyzvali, abych se dal pokřtít, s radostí jsem to přijal. Byl jsem pokřtěn přesně rok poté, co mě opustila přítelkyně. Můj křest znamenal v mém životě velikou změnu. Když jsem vstoupil do Církve, ztratil jsem několik přátel, ale v odbočce, do které jsem chodil, jsem si našel nové.
„Evangelium mi přineslo mnoho světla a štěstí,“ říká Nicolas. „Bůh mi požehnal. Potkal jsem úžasnou ženu a máme tři úžasné dcery.“
Evangelium mi přineslo mnoho světla a štěstí. Byl jsem naplněn Duchem a radostí. Pomyslel jsem si: „Vše, co jsem předtím vytrpěl, mě přivedlo až sem.“
Bůh mi požehnal. Potkal jsem úžasnou ženu a máme tři úžasné dcery. Dvě z nich sloužily na misii, kde pomáhaly druhým porozumět tomu, čemu jsem před lety porozuměl já: „Rodina je ústředním bodem ve Stvořitelově plánu pro věčné určení Jeho dětí“, „mrtví, kteří činí pokání, budou vykoupeni skrze poslušnost obřadů domu Božího“ (Nauka a smlouvy 138:58) a Pán v dnešní době povolává apoštoly a proroky, aby vedli Jeho Církev (viz Efezským 2:20).