„Chrámové obřady sjednocují, spojují a pečetí“, Liahona, září 2025.
Historické pohledy na dům Páně
Chrámové obřady sjednocují, spojují a pečetí
Z historie chrámové práce v posledních dnech se dozvídáme o nadšení pro zástupné křty za mrtvé a o zjevení, jež ohledně nich bylo řádku za řádkou přijímáno.
Ilustrace: Dan Burr
Betsy King Duzetteová vstoupila do ledové vody řeky Mississippi. Tato 58letá vdova a obrácená z Connecticutu se dala pokřtít za své strýce, tchyni a nevlastního otce svého manžela.
Prorok Joseph Smith učil Svaté nedlouho předtím, v srpnu 1840, nauce o křtu za mrtvé. Svatí v nadšení vykonávali křty v řece, protože chrám Nauvoo ještě nebyl dostavěn. Ženy byly křtěny za muže a muži za ženy. Pán však brzy zjevil Josephu Smithovi, že křty za zesnulé předky musí být vykonávány v zasvěcených chrámech (viz Nauka a smlouvy 124:28–35). A v roce 1845 Brigham Young oznámil, že ženy mají být křtěny za ženy a muži za muže.
Betsyin manžel Philemon Duzette zemřel o šest let dříve. Betsy odvážně sestoupila do mrazivé vody, aby se dala pokřtít za jeho zesnulé příbuzné i za své vlastní. K tomu patřil i křest Philemonova nevlastního otce Jesseho Pease, který zemřel o 50 let dříve, když byla Betsy ještě malá. Asi se s ním nikdy nesetkala, ale nejspíše o něm slyšela a věděla, jak se jmenuje a jaký je jeho příbuzenský vztah k Philemonovi a k jeho matce Martě Wingové. Martu Betsy osobně znala.
Betsy byla pokřtěna v zastoupení za Jesseho téměř bezprostředně poté, co byla přijata zjevení ohledně křtů za mrtvé. A s manželem pojmenovali po Jessim jedno ze svých dětí. Philemonův biologický otec, který se také jmenoval Philemon, zemřel, když byl Philemon ještě malý, a Jesse Peas se stal jeho nevlastním otcem, když byly Philemonovi tři roky, a pomáhal Martě s výchovou.
Nevlastní rodičovství bylo v Americe osmnáctého a devatenáctého století běžné. Vysoká úmrtnost a vysoká míra opětovných sňatků znamenaly, že mnoho lidí žilo v nevlastních nebo sloučených rodinách. A tak byly rodinné svazky Duzette-Peasových obnoveny dvakrát: jednou, když se Philemonova matka provdala za Jesseho Pease, a podruhé prostřednictvím křtů za mrtvé.
Nákres křtitelnice v původním chrámu Nauvoo
Vykoupení našich blízkých
Zástupný křest spojil tyto smrtelné svazky způsobem, který přetrvá na věčnost. Jak Joseph Smith napsal, křest za mrtvé je stmelujícím článkem, který spojuje živé s mrtvými, „neboť my bez nich nemůžeme býti učiněni dokonalými; ani oni bez nás nemohou býti učiněni dokonalými“ (Nauka a smlouvy 128:18).
Joseph Smith učil, že bez tohoto stmelujícího článku by země byla stižena prokletím – něčím, co by z ní učinilo pustinu, stvořenou k ničemu (viz Nauka a smlouvy 128:17–18). Proti tomuto ostrému prohlášení stálo Josephovo slavné zjevení o moci pospojovat všechny Boží děti k sobě na věčnost.
Vedle důležitosti zástupných obřadů za zesnulé členy rodiny Joseph zdůraznil, že z nich mají prospěch i žijící: „A nyní, moji vroucně milovaní bratří a sestry, dovolte mi, abych vás ujistil, že toto jsou zásady ve vztahu k mrtvým a žijícím, jež se nemohou lehkovážně přejíti, co se týká spasení našeho.“ (Nauka a smlouvy 128:15.)
Pro Josepha Smitha byla tato zjevení hluboce osobní. Jeho nejstarší bratr Alvin zemřel v roce 1823 a na Josepha tato ztráta v životě doléhala. Ve zjevení z roku 1836 měl Joseph vidění o celestiálním království Božím a jeho slávě, o nesmírné kráse brány a o krásných ulicích onoho království. Uprostřed tohoto velkolepého vidění o celestiálním království spatřil také jednotlivé členy rodiny, které znal a měl rád, včetně svého bratra Alvina. „Podivoval“ se tomu, že Alvin, který nikdy nebyl pokřtěn, je dědicem „celestiálního království Božího“. (Viz Nauka a smlouvy 137:1–6.)
Před založením světa
Propojení mezi žijícími a zesnulými blízkými dokládá nesmírnost rozsahu lidského spasení, neboť ti, kteří „zemřou bez poznání evangelia“ (Nauka a smlouvy 128:5), jsou známi a cesta pro jejich vykoupení byla připravena ještě předtím, než přišli na zemi. Křest za mrtvé byl skutečně ustanoven pro naše „spasení [již] před založením světa“ (Nauka a smlouvy 128:8). Po zjeveních o křtu za mrtvé následovala pozdější zjevení o pečeticích obřadech. Pečetění dětí k rodičům se stalo vrcholným obřadem, který zajišťuje spojení pro každého, kdo kdy žil (viz Nauka a smlouvy 138:47–48).
V nádherném proslovu na generální konferenci v dubnu 2018 popsal starší Dale G. Renlund z Kvora Dvanácti apoštolů moc plynoucí z těchto zpečetěných spojení:
„Bůh, díky svým nekonečným schopnostem, pečetí a uzdravuje jednotlivce a rodiny navzdory tragédiím, ztrátám a těžkostem. …
Ježíš Kristus skrze svou smírnou oběť nabízí tato požehnání všem – jak mrtvým, tak žijícím.“
Stejně jako tomu věřila a důvěřovala Betsy King Duzetteová, když v zastoupení za svého nevlastního tchána vstupovala do řeky Mississippi, můžeme být i my, každý z nás, spojeni, zpečetěni, svázáni a stmeleni na věky.