„Udělali jste babičce radost“, Liahona, září 2025.
Hlasy Svatých posledních dnů
Udělali jste babičce radost
Babiččina sestřenice neměla tušení, jak moc pro mě její dar a její poselství znamenají.
Svatební fotografie autorčiny babičky
Vyrůstala jsem s rodiči, kteří jsou neslyšící, a proto jsem si velmi dobře uvědomovala, že moje rodina je jiná. Když jsem byla malá, neměla jsem nikoho, kdo by mým rodičům tlumočil na církevních shromážděních nebo akcích, a tak jsme tam moc často nechodili.
Vždy jsem si připadala jako opomíjený outsider, který touží po tom, co mají ostatní v mém sboru – po rodině, která se spolu modlí a studuje.
Ke konci mého posledního ročníku na střední škole jsme však začali být v Církvi aktivnější. Moji rodiče byli zpečetěni v arizonském chrámu Mesa a já a dva z mých čtyř sourozenců jsme k nim byli připečetěni.
O pět let později jsem se připravovala na vlastní obdarování a sňatek v chrámu. Večer před mým chrámovým pečetěním byl můj bratr s manželkou v chrámu, aby vykonali zástupnou práci za rodiče mé matky v rámci přípravy na jejich pečetění, které mělo proběhnout následujícího dne. Moje maminka byla v té době obrácenou již téměř 20 let a nemohla se dočkat, až se pustí do chrámové práce a práce na rodinné historii své rodiny.
Druhý den byli naši prarodiče pečetěni k sobě navzájem a můj bratr a jeho manželka je opět zastupovali. Ano, byl to můj svatební den, ale pro mě měl ještě mimořádnější význam. Moji prarodiče, které jsem nikdy předtím neviděla, sdíleli tento zvláštní den se mnou.
S manželem jsme o několik dní později, když jsme otevírali svatební dary, otevřeli jeden velmi zvláštní dárek od babiččiny sestřenice. Byla to nábožensky založená žena, která měla k mé babičce velmi blízko. Tím dárkem byla fotografie mé babičky při jejím svatebním dni. U fotografie byl přiložen lístek s těmito slovy: „Tvoje babička má z tebe velikou radost a ze shora se na tebe dívá.“
Tato sestřenice neměla tušení, jak moc pro mě její poselství znamenalo. Ani nevěděla o chrámové práci, která byla nedávno za mou babičku vykonána. V tu chvíli jsem v srdci pocítila, že babička ze mě má radost a že naše rodina vstoupila na důležitou cestu spočívající v práci na rodinné historii a práci chrámové.
Nyní jsme byli věčná rodina, na cestě provázené shromažďováním našich předků, která pod vedením mé maminky nabízela požehnání i členům rodiny na druhé straně závoje.