„Ponaučení, která jsem získala, když jsem přizvala Krista, aby psal můj příběh“, Liahona, září 2025.
Ženy smlouvy
Ponaučení, která jsem získala, když jsem přizvala Krista, aby psal můj příběh
Každý z nás má jiné zkušenosti, ale pokud dovolíme Bohu, aby v našem životě převládl, naplníme míru svého stvoření tak, jak bychom si to nikdy nedokázali představit.
Detail z obrazu Protector by Day and by Night [Ochránkyní ve dne v noci], Caitlin Connolly, nesmí být kopírováno
V roce 2016 – po téměř třiceti letech manželství, kdy jsme přivedli na svět a vychovávali a milovali své tři syny, provozovali právnickou praxi na plný úvazek, sloužili v církevních povoláních a starali se o potřeby širší rodiny – jsme byli s manželem Dougem povoláni, abychom tři roky sloužili jako vedoucí misie v peruánské Arequipě. Odjeli jsme krátce poté, co se narodil náš první vnuk.
Domů jsme se vrátili v roce 2019 ke dvěma novým vnučkám. Naši dva nejstarší synové byli ženatí a ten nejmladší byl zamilovaný a brzy se měl ženit. Vrátila jsem se k právnické praxi a mým oblíbeným povoláním bylo být maminkou a babičkou.
A pak přišlo povolání sloužit jako generální presidentka Primárek. Pohodlná verze příběhu, který jsem si pro sebe napsala, spočívala v tom, že budu trávit čas s rodinou, dalších deset let vykonávat právnickou praxi, abych si zajistila finanční zabezpečení, a sloužit ve svém sboru nebo v chrámu.
Co kdybych u tohoto pohodlného příběhu zůstala?
S radostí bych trávila více času se svými vnoučaty a mohla bych dosáhnout určitého finančního zajištění. A přišla bych o onu příležitost, která mě vedla k maximálnímu nasazení, zpytování vlastní duše a posilování vlastní víry. Do kopce? Ano. Stojí to za to? Rozhodně!
Vydávám svědectví o tom, že jelikož Spasitel „zná dokonale náš potenciál[,] zavede nás na místa, o kterých jsme neměli ani zdání“. Jsem si jista, že i vás zavede na místa, o kterých se vám ani nesnilo, a že i vaše služba bude duševně namáhavá. Dovolte Bohu, aby vás vedl tam, kde budete moci kráčet po boku někoho, kdo vás potřebuje.
Možná se dostanete do situace, kdy budete učit dospělé číst. Nebo možná sloužit přistěhovalcům. Možná povedete místní dobrovolnickou skupinu, která bude pečovat o parky a udržovat je bezpečné pro rodiny. Když dovolíme Bohu, aby převládl, zavede nás tam, kde nás potřebuje, a na místa, o kterých se nám ani nesnilo.
President Russell M. Nelson prohlásil, že „více víry [získáme] tím, že [uděláme] něco, co více víry vyžaduje“.
Vím, že to je pravda. Neboť díky tomu, že jsem dovolila Bohu, aby v mém životě převládl a psal můj příběh, se prohloubila má víra v Ježíše Krista.
Jak tedy dovolíte Bohu převládnout vy?
Jak to vypadá v případě mladého člověka, který studuje a chce uzavřít sňatek a mít rodinu? President Dallin H. Oaks, první rádce v Prvním předsednictvu, vysvětlil, že se nemusíme rozhodovat mezi rodinou a vzděláním či profesní dráhou. Řekl: „Musíme jen zvolit správné načasování. A při tom usilujeme o Pánovu inspiraci a studujeme učení Jeho služebníků.“
Zatímco se věnuji tomuto tématu, chci být ohleduplná k těm, kteří mají upřímnou a neutuchající touhu uzavřít v tomto životě sňatek a mít děti a kteří jsou svobodní. Uvědomuji si, že mnozí lidé vychovávají děti sami v důsledku úmrtí nebo rozvodu. Znám bezpočet manželských párů, které touží po dětech a trpí neplodností a samovolnými potraty. Vím, že trpíte. Chcete, aby se načasování změnilo. Toto není příběh, který jste si pro sebe napsali. Soucítím s vámi.
Příběh každého člověka je jiný
Já sama jsem se rozhodla pro studium práv. Vdala jsem se, když jsem byla v polovině. První syn se nám narodil rok poté, co jsem složila advokátní zkoušku. Měla jsem děti a s manželem jsme je milovali a starali se o ně, zatímco jsme oba pracovali. Bylo to náročné, někdy hektické; bylo to pro nás nesmírně namáhavé, a někdy únavné. Já jsem podporovala jeho a on podporoval mě. Rodina byla a stále je naší nejvyšší prioritou. Pokud jde o tato rozhodnutí a načasování, usilovali jsme s manželem o inspiraci. A podle inspirace jsme jednali. Snažili jsme se dovolit Bohu, aby převládl.
Z finančního a profesního hlediska by dávalo smysl odložit chvíli, kdy budeme mít děti, až na dobu, kdy budu mít ve své profesní dráze vybudováno pevnější postavení. Když však dovolujeme, aby náš příběh psal Pán, děláme někdy věci, které svět nedokáže pochopit. Snažila jsem se zvládat těhotenství, rození dětí, jejich výchovu, vyzvedávání, baseballové tréninky, své církevní zodpovědnosti, snahu být podporující manželkou a svou profesní činnost. Přinášelo mi to radost a za nic bych to nevyměnila. Byli jsme si jisti, že postupujeme správně, protože jsme dovolovali Bohu, aby převládl.
Prosím, nechápejte mě špatně. Neříkám, že se všichni mají řídit mým příkladem. Naše příběhy jsou odlišné. Vyprávím vám ten svůj, protože to je to, co znám. Co však máme společné, je naše motivace: dovolit Bohu, aby převládl.
Pro mě je nejvyšší prioritou být matkou. Je to má největší radost. Bůh požehnal našim prvním rodičům a přikázal jim: „Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi.“ (Genesis 1:28.) První přikázání dané Adamovi a Evě „se týkalo jejich možnosti být rodiči“.
Já se v prvé řadě zaměřuji na mateřství. Toto zaměření nebylo v rozporu s mou usilovnou snahou získat vzdělání. Je nám přikázáno, abychom usilovali o vědomosti – některé získáváme v rámci svého úsilí dosáhnout vzdělání. Další pocházejí také z rodičovství, kdy se učíme stávat se takovými, jako je Bůh, tím, že rozvíjíme vlastnosti, jako je láska, soucit a trpělivost.
Dovolit Bohu, aby převládl, znamená přizvat Ho, aby se zapojoval do načasování našich rozhodnutí.
Budu na věky vděčná za to, že jsem obdržela inspiraci od Pána a vedení od proroků, jež nám s manželem pomohly s načasováním našeho rozhodnutí přivést do rodiny děti právě v době, kdy jsme tak učinili. Jsem velmi vděčná, že jsem jednala podle nabádání a nedovolila světským vlivům, pohodlí, poctám ani penězům, aby mi stály v cestě v rozhodnutí naplnit můj božský potenciál spočívající v přivádění dětí na svět a v jejich výchově.
Women with and without Children [Ženy s dětmi i bez dětí], Caitlin Connolly, nesmí být kopírováno
Míra našeho stvoření
Pokud muži a ženy přestanou mít a vychovávat děti, tato smrtelná existence skončí. Je tedy životně důležité, abychom onu posvátnou rodičovskou zodpovědnost nezanedbávali ani nezamítali.
Množství společenskovědních dat ukazuje jasný negativní dopad na národy a civilizace, které přestávají mít děti. V mnoha částech světa připadají na jednu ženu v průměru méně než dvě živě narozené děti. To znamená, že nenahrazujeme ani sami sebe.
Jakožto vedoucí Církve jsme znepokojeni současnými trendy v oblasti manželství a rození dětí. Ve Spojených státech jsme v posledních 30 letech svědky poklesu počtu obyvatel, kteří někdy uzavřeli sňatek, o osm až devět procentních bodů. Tato čísla „představují celosvětový problém“. Když lidé neuzavírají sňatky, rodí se méně dětí.
Spojené státy nedávno překročily „hranici, kdy mezi dospělými ve věku 18–55 let je nyní větší podíl bezdětných svobodných dospělých než sezdaných dospělých s dětmi“.
Děti jsou životně důležité pro zachování civilizace. Jsou životně důležité pro nádherný plán štěstí. Přikázání, abychom se množili a naplnili zemi, „je stále v platnosti“.
Detail z obrazu Us with Them and Them with Us [My s nimi a oni s námi], Caitlin Connolly, nesmí být kopírováno
Dovolte Pánu, aby psal váš příběh
Vím, že uzavřít sňatek a vychovávat děti může být upřímnou touhou mnoha srdcí. Přesto je mnoho lidí svobodných nebo trpí neplodností. Má nejmilejší přítelkyně, která se nikdy nevdala a nemá vlastní děti, má ráda ty mé a starala se o ně. Není to náhrada za její vlastní děti. Je to důkaz toho, že se stále zaměřuje na mateřství.
Můj syn se snachou se potýkali s těžkostmi v podobě opakovaných potratů. Jejich přání je spravedlivé. Snaží se dovolit Bohu, aby v jejich životě převládl. Pamatujte na to, že když s vírou prosíme, aby byl Ježíš Kristus tvůrcem a dokonavatelem našeho příběhu, musíme být připraveni na to, že ačkoli nám nemusí být to, jak se náš příběh bude odvíjet, příjemné, zhostíme se své role v naději, že příběh, který vznikne, bude sice bolestivý, ale nakonec velkolepější a celestiálnější, než si dokážeme představit.
Mezi mé drahé přátele patří jeden bezdětný manželský pár, který uzavřel sňatek později v životě a trpěl neplodností. S vírou se ptali, zda mají děti adoptovat. Pocítili inspiraci, že namísto miminka mají spíše adoptovat čtyři sestry ve věku 5 až 17 let. Toto rozhodně a v žádném případě nebyl příběh, který si pro sebe psali. Ale jak nádherný příběh pro ně napsal On!
Ať již je naše osobní situace jakákoli, všichni jsme součástí rodiny Boží i členy pozemské rodiny a připravujeme se na to, abychom byli věčnými rodiči. Požehnání oslavení, která jsou nám dostupná prostřednictvím Spasitele Ježíše Krista, zahrnují i potomstvo. Ať již jsme tedy zpečetěni a máme děti v tomto životě, nebo ať to nastane v životě příštím, naším cílem je oslavení – kterého můžeme dosáhnout, pokud uzavřeme smlouvy a budeme je dodržovat. Když vstoupíme do smluvního vztahu s Bohem, budeme s Ním vertikálně spojeni poutem a nikdy nebudeme sami. „Žehná nám mimořádnou měrou [své] lásky a milosrdenství.“
Jako lidé smlouvy plánujeme manželství a připravujeme se na ně a na to, že budeme mít a vychovávat děti. Jak posvátné a svaté povolání! Milujeme a vedeme a sloužíme a jsme rodiči, abychom dávali najevo svou lásku k Bohu a k Jeho dětem – protože chceme, aby v našem životě převládl.
Je úžasné žít v nynější době a uzavírat smlouvy v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Porozumění naší roli, účelu a zodpovědnosti v plánu štěstí nás zušlechťuje, přináší nám klid a naplňuje nás radostí. Vědomí toho, že máme žijícího proroka, který nás připravuje na to, co je před námi, mi přináší pokoj, a dokonce i optimismus uprostřed nejistoty. Můj smluvní vztah s Bohem mi dodává sebedůvěru. Má smluvní důvěra spočívá v Ježíši Kristu.
Svědčím o tom, že On žije a že Jeho láska k nám se projevuje v Jeho ochotě obětovat svůj život a vykonat Usmíření za každého z nás.