„Drahocenné bonsaje a drahocenná svědectví“, Liahona, září 2025.
Drahocenné bonsaje a drahocenná svědectví
Každé svědectví je neocenitelným darem, který vyžaduje intenzivní osobní oddanost a víru, aby přetrvalo jako něco krásného a radostného.
Fotografii laskavě poskytl autor
V centru japonského Tokia jsem v nádherném zahradním parku uviděl něco, co mě ohromilo. Vedle pěšiny vedoucí parkem stála zídka, na níž bylo připevněno více než dvanáct malých květináčů a v každém byla bonsaj. U každého jedinečně krásného stromu byla malá cedulka, která ukazovala jeho věk. Většina z nich byla starší než 100 let.
Jeden byl starý 390 let a stále nesl ovoce. Další měl dva propletené kmeny – jeden mrtvý, druhý živý. Byl starý neuvěřitelných 590 let.
Představoval jsem si, jak musely být jednotlivé bonsaje původně pěstovány a prořezávány s velikou hrdostí a radostí. Později se stromy pravděpodobně staly rodinným dědictvím. Pomyslel jsem na stárnoucí rodiče, jak svým dětem svěřují zodpovědnost láskyplně pečovat o rodinnou bonsaj, chránit ji před poškozením a zachovat ji pro budoucí generace.
Tyto miniaturní stromy v Tokiu přežily strašlivé války i období míru, veliké bouře i období klidného počasí. Jsou mimořádným svědectvím oddanosti, tradice a láskyplné péče.
Drahocenný dar
Od chvíle, kdy jsem viděl tyto bonsaje, nemohu přestat myslet na to, jak u zrodu vícegeneračních rodin v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů stojí to, že jeden pionýrský člen rodiny získá drahocenné svědectví o znovuzřízeném evangeliu.
Svědectví každého nového člena Církve začíná ve chvíli, kdy dotyčný dopřeje místa slovu Božímu neboli kdy ho zasadí do svého srdce a následně ho vyživuje (viz Alma 32:28). Jak svědectví roste, skutky a jednání onoho nového člena se utvářejí a prořezávají tak, že z nich vzniká jiný způsob života.
Navzdory mnoha zkouškám a bouřím života se vyživované svědectví o Ježíši Kristu a Jeho Církvi stává silnějším. Podobně jako bonsaj se i svědectví sdílí a předává dál jako drahocenný dar dalším generacím, aby se i ony mohly rozvíjet a být vyživovány.
Každá generace má velikou zodpovědnost za to, aby toto svědectví přijala za své. Je to neocenitelný, ale křehký dar. K tomu, aby přetrval jako něco krásného a radostného, je zapotřebí intenzivní osobní oddanosti a víry.
Nevíme, jak velký byl onen strom, který viděl ve snu Lehi. Víme však, že byl nesmírně krásný a že se Lehi nemohl dočkat, až se o jeho ovoce podělí se svou rodinou (viz 1. Nefi 8). Lehiova rodina se stala zářným příkladem vícegenerační rodiny – někdy si úspěšně předávala spravedlivé tradice, zatímco jindy byla, naneštěstí, svědkem toho, jak svědectví tváří v tvář protivenství, neposlušnosti a zkouškám chřadnou a hynou.
Radujeme se z těch, kteří jako první Svatí posledních dnů ve své rodině vyživují své mladé svědectví tím, že uzavírají a dodržují posvátné smlouvy. A těmto pionýrským Svatým děkujeme za to, jak předávají svou lásku k Bohu budoucím generacím.
Rodiče, učitelé, mládež a mladí dospělí, pro něž jsou důležitá nedělní shromáždění, služba v chrámu a účast na semináři, institutu a konferencích pro mládež a mladé dospělé – a kteří dávají v životě na první místo Spasitele – poskytují duchovní půdu a výživu pro to, aby se ona mladá svědectví mohla rozvíjet.
Podobně jako bonsaje, které jsem viděl v Tokiu, je i naše svědectví o Ježíši Kristu a Jeho znovuzřízeném evangeliu neocenitelným majetkem, který požehná těm, jež máme rádi. Může se stát naším odkazem, když je budeme pečlivě vyživovat, opatrovat je a předávat je z generace na generaci.