Zázrak se suchary

Mrazivý vítr skučel a kolem vozíku vířil sníh. Jane si přitáhla tenkou přikrývku těsněji kolem ramen. Nohy téměř necítila, ale šla dál. Cestovali do Salt Lake City v Utahu.

Jane se se svou rodinou dozvěděla o Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů v Anglii. Když prorok členy Církve vyzval, aby se přesunuli do Utahu, začala si její rodina odkládat stranou každý drobný peníz, aby se mohla vydat na cestu. Plavili se přes oceán. Nyní cestovali s ručními vozíky přes pláně. Putovali již několik měsíců a pomalu jim docházely potraviny.

Jane po tváři stékaly slzy. „Mám hrozný hlad,“ řekla svému staršímu bratru Thomasovi. „Myslím, že už nedokážu ujít ani krok!“

Thomas odřízl z kola vozíku kousek uvolněné surové kůže. „Na, tohle žvýkej,“ poradil jí. „Všechno dobře dopadne.“

„Děkuju,“ zašeptala Jane a pustila se do žvýkání tvrdé kůže.

Brzy nastal čas utábořit se na noc. Někteří muži se vydali na lov bizonů. Jane doufala, že na nějaké narazí. V břiše jí kručelo. Při čekání se unavená, hladová a prochladlá rodina schoulila kolem malého ohýnku.

„Pomodleme se,“ řekla Jane.

Rodina společně poklekla a maminka pronesla modlitbu. „Otče v nebi, nemáme nic k večeři. Pomoz nám, prosím.“

Jane s bratry a sestrami chvíli mlčky seděla. Pak se maminka narovnala.

„Co se děje?“ zeptal se Thomas.

„Právě jsem si na něco vzpomněla.“ Maminka rychle přistoupila k ručnímu vozíku a otevřela truhlici. Pak vytáhla malou kovovou krabičku a otevřela ji. Skrývala dva velmi tvrdé suchary. Zbyly jim po cestě přes oceán před několika měsíci.

Jane se začalo zmocňovat nadšení. Přece jen měli nějaké jídlo! „Můžeme je nalámat na kousky a podělit se o ně,“ řekla.

Zkusili to, ale suchary byly tak tvrdé, že nešly ani rozlomit na půl.

„Zkusme to jinak,“ řekla maminka. Dala suchary do kotlíku a zalila je trochou vody. Pak přiklopila pokličku a postavila těžkou nádobu nad uhlíky.

Jane se s rodinou znovu pomodlila. Vzpomněla si na příběh z písem o Ježíši Kristu, který z pouhých několika chlebů a ryb nasytil pět tisíc lidí. Věděla, že Nebeský Otec může pomoci i jim.

Po chvíli maminka kotlík pomalu otevřela. Byl naplněný jídlem až po okraj! Měli dost pro celou rodinu.

Jane maminku pevně objala. „Je to zázrak!“

Ilustrace: Simini Blocker